• vydaný dne 23.10.1931
  • Autor: Nejvyšší správní soud
  • Pramen: [Boh. A 9442/31 (15079/31)]
  • Vztah k 268/1949 Sb.;
Kdy je podrabín židovské obce oprávněn vést matriky.

Je-li v židovské náboženské obci ustanoven rabín, nám podrabín oprávněn vést matriky.

Z odůvodnění:

Okresní úřad v B. výměrem z 10. února 1926 nařídil podrabínu Josefu W., dnešnímu stěžovateli, aby vedení matrik autonomní ortodomi židovské obce náboženské ve Z. ihned odevzdal Ignáci A., hlavnímu rabínu ve Z., poněvadž podle § 2 nařízení ministerstva vyučování ze 13. listopadu 1885 č. 1924 pres. je k vedení matrik autonomní ortodoxní židovské obce náboženské oprávněn hlavní rabín a nikoli podrabín. Naříkaným rozhodnutím byl výměr ten v pořadí správních stolic potvrzen.

Stížnost na toto rozhodnutí neshledal nejvyšší správní soud důvodnou: -----

Stížnost vytýká jako nezákonnost, že žalovaný úřad, ukládáje stěžovateli, aby vedení matrik odevzdal rabínovi, porušil ustanovení § 4 nařízení ministerstva vyučování ze 13. listopadu 1885 č. 1924, neboť stěžovatel byl pověřen židovskou náboženskou obcí ve Z. vedením matrik a vede je již od roku 1917.

Uvažuje o této námitce neměl nejvyšší správní soud příčiny, aby v tomto případě zkoumal, do jaké míry byla ustanovení organisačního statutu o vedení matrik židovských náboženských obcí vydaného ministerským nařízením ze 13. listopadu 1885 č. 1924 R. T. č. 250/1885 změněna ministerským nařízením z 21. ledna 1888 č. 1191 pres. R. T. č. l 14/1888 o úpravě záležitostí židovských obci náboženských a jejich poměrů k záležitostem matričním, neboť již z ministerského nařízení č. 1924/1885 - stížnosti dovolaného - plyne bezdůvodnost názoru stěžovatelem zastávaného. Ustanovujeť se v § 4 nařízení č. 1924/1885 - ve stížnosti citovaném - že i v tomto případě, když si církevní obec sňala volí svého matrikáře, zůstávají v platnosti ustanovení § 5 tohoto nařízení. Poněvadž pak v tomto paragrafu se odkazuje na § 1 tohoto nařízení, podle něhož matrikářem může býti jen rabín, nebo rabínův náměstek (učitel náboženství), a poněvadž rabínův náměstek (učitel náboženství) musí podle § 7 téhož nařízení odevzdati vedení matrik rabínovi, je-li takový ustanoven, nemůže tvrzení stížnosti, že stěžovatel byl pověřen židovskou obcí náboženskou ve Z. vedením matrik a že je vede již od roku 1917, i kdyby bylo správné, otřásti zákonitostí naříkaného rozhodnutí, ukládajícího stěžovateli, aby matriky autonomní ortodoxní židovské obce náboženské odevzal rabínovi Ignáci A. Že by Ignác A. nebyl rabínem řádně ustanoveným, stížnost netvrdí.