Informace o rozsudku Evropského
soudu pro lidská práva ve věci
Valsamis proti Řecku a
Efstratiou proti Řecku ze dne 18.
prosince
1996 (k čl. 2 Dodatkového
protokolu; čl. 3, 9 a 13 Úmluvy)
Dne 18. prosince 1996 vyhlásil předseda Evropského soudu pro
lidská práva v Paláci lidských práv ve Štrasburku rozsudek ve
věcech
Valsamis proti Řecku a Efstratiou proti Řecku.1)
---------------
1)
Úplné znění rozsudku sp. zn.
74/1995/580/666 a 77/1996/696/888
je
publikováno ve Sbírce rozsudků a rozhodnutí Soudu, 1996.
---------------
Soud rozhodoval v obou případech v
senátu složeném
z
následujících soudců:
R.
Ryssdal, předseda (Norsko),
Thór
Vilhjálmsson (Island),
N.
Valticos (Řecko),
Sir
John Freeland (Spojené království),
M. A.
Lopes Rocha (Portugalsko),
L.
Wildhaber (Švýcarsko),
G.
Mifsud Bonnici (Malta),
D.
Gotchev (Bulharsko),
P. Jambrek
(Slovinsko).
I.
Valsamis proti Řecku
Stěžovateli jsou tři státní příslušníci Řecka, manželé Elias
a Maria
Valsamisovi a jejich dcera Victoria
(nar. 1978), studenta
gymnázia v Athénách.
Všichni se označují
za svědky Jehovovy.
Uvádějí,
že pacifismus je základním dogmatem jejich víry, která
jim
zakazuje veškerou činnost
související, byť nepřímo, s válkou
nebo
násilím.
20. 9. 1992 manželé Valsamisovi zaslali škole, kterou jejich
tehdy
dvanáctiletá dcera navštěvovala,
písemnou žádost, aby byla
Victoria zproštěna
povinnosti účastnit se
výuky náboženství,
ortodoxní mše
a jakýchkoli dalších
manifestací, jež by byly
v
rozporu s jejím náboženským
přesvědčením, včetně oslav státních
svátků
a veřejných průvodů.
Victoria byla zproštěna povinnosti
účastnit se výuky
náboženství na ortodoxní mše. Avšak v roce 1992
byla vyzvána,
stejně jako ostatní žáci školy, k účasti na
oslavách státního
svátku v den
28. října, při
nichž školní a
vojenské původy
připomínají datum, kdy
fašistická Itálie vyhlásila
válku Řecku
(28.
října 1940).
Žákyně
řediteli školy oznámila,
že její náboženské
přesvědčení jí zakazuje
připojit se k oslavám války účastí na
školním průvodu
probíhajícím před civilními, církevními
a
vojenskými autoritami, navíc ve stejný
den, kdy je organizována
i
vojenská přehlídka.
Ředitel školy žádost Victorie o zproštění
povinnosti účastnit
se průvodu
nepřijal. Jelikož se
přesto akce nezúčastnila,
potrestal ji 29.
10. 1992 na základě nařízení ministerstva pro
školství
a náboženské otázky z roku 1990
"vyloučením ze školy" na
jeden
den.
Valsamisovi 26. 4. 1993 podali Evropské komisi pro lidská
práva
stížnost, v níž uvedli, že Řecko
porušilo čl. 2 Dodatkového
protokolu
k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
(Protokol č.
1), čl. 3 a 9
Úmluvy, jakož i
její čl. 13
v
kombinaci se třemi výše citovanými články.
Komise 29. 11. 1994 stížnost přijala. 6. 7. 1995 dospěla
k
závěru, že nebyl porušen čl. 2
Protokolu č. 1 (devatenáct hlasů
proti deseti);
nebyl porušen čl.
9 Úmluvy (sedmnáct
proti
dvanácti);
nebyl porušen čl. 3 Úmluvy (jednomyslně); byl porušen
čl. 13 Úmluvy
v kombinaci s čl. 2
Protokolu č. 1 (dvacet čtyři
proti
pěti) a v kombinaci s čl. 9 Úmluvy (dvacet šest proti třem);
nebyl porušen čl.
13 Úmluvy v kombinaci s čl. 3 Úmluvy (dvacet
čtyři proti pěti). Poté předala stížnost Evropskému soudu pro
lidská
práva.
Čl. 2
Protokolu č. 1 zní:
"Nikomu nesmí být odepřeno právo
na vzdělání. Při výkonu
jakýchkoli
funkcí v oblasti výchovy a výuky, které
stát vykonává,
bude
respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání
ve shodě
s jejich vlastním náboženským a filozofickým
přesvědčením."
Rodiče Victorie netvrdí, že jejich dceři bylo odepřeno právo
na
vzdělání. Domnívají se ovšem, že uložení povinnosti zúčastnit
se manifestací
oslavujících vlastenecké ideály, jejichž nejsou
přívrženci,
čl. 2 Protokolu č. 1 zakazuje.
Řecká vláda jejich tvrzení popírá:
školní průvod v den 28.
října
podle ní nemá žádný vojenský podtext,
který by mohl narážet
na
pacifistické přesvědčení Valsamisových. Státní svátek připomíná
oddanost
Řecka hodnotám demokracie, svobody a lidských práv, na
nichž byl založen
poválečný právní řád.
Nepředstavuje vyjádření
válečnických
pocitů ani oslavu vojenských konfliktů. Jeho společná
oslava podle
vlády zachovává idealistický a pacifistický ráz,
posílený
přítomností školních průvodů.
Soud na
úvod připomíná svou judikaturu,
podle níž "je třeba
obě
věty čl. 2 Protokolu č. 1 číst nejen jednu ve světle druhé,
ale
rovněž ve světle čl. 8, 9 a 10 Úmluvy". Termín
"přesvědčení"
se
objevuje v čl. 9 v kontextu práva na svobodu myšlení, svědomí
a
náboženské vyznání. Pojem "náboženské a filozofické přesvědčení"
je použit v čl. 2 Protokolu č. 1. K aplikaci tohoto ustanovení
judikatura
Soudu říká, že výraz
"přesvědčení" není synonymem
pro
slova
"názory" a
"myšlenky". Vztahuje se na
"postoje dosahující
určitého
stupně síly, vážnosti, koherentnosti a důležitosti".
Soud
konstatuje, že svědkové
Jehovovi požívají v Řecku
statutu "známého náboženství" a rovněž
výhod, které z něj
vyplývají,
pokud jde o výkon obřadů. Valsamisovi se proto mohli
dožadovat
respektování jejich náboženského
přesvědčení ve smyslu
čl. 2
Protokolu č. 1.
Soudu zbývá rozhodnout,
zda stát své
povinnosti
toto přesvědčení respektovat dostál.
Soud
připomíná, že čl.
2 přikazuje státu
respektovat
náboženské a
filozofické přesvědčení v rámci programu státního
systému
vzdělávání jako celku. Tato povinnost
platí jak pro výuku
a
způsob, jímž je vedena, tak pro výkon
jakýchkoli dalších funkcí
zajišťovaných
státem. Sloveso "respektovat"
přitom znamená mnohem
více než
"uznávat" či "brát
na vědomí": kromě závazku spíše
negativního
implikuje i jistou pozitivní povinnost státu.
Z judikatury soudu rovněž vyplývá,
že "ačkoli je
zájmy
jednotlivců někdy
potřebné podřídit zájmům skupiny, demokracie
a
neredukuje na stálou
nadvládu mínění většiny;
přikazuje
zachovávání rovnováhy,
která menšinám zajišťuje
spravedlivé
zacházení a
která zabraňuje veškerým
zneužitím dominantního
postavení".
Na
druhé straně Soud
konstatuje, že "definice a úprava
vzdělávacího programu
spadá v zásadě do kompetence smluvních
států.
Ve velké míře se jedná o problém vhodnosti, k němuž Soudu
nepřísluší
se vyjadřovat a jehož řešení může být legitimně různé
podle státu
a doby". V souvislosti s touto pravomocí státu
judikatura Soudu upřesňuje, že druhá věta čl. 2 Protokolu č. 1
státům zakazuje "sledovat indoktrinační cíl, který by mohl být
považován za
nerespektování
náboženských a filozofických
přesvědčení
rodičů".
Ačkoli soudu nepřísluší se vyslovovat k volbě
Řecka ve věci
definice a úpravy
vzdělávacího programu, přesto
vyjadřuje podiv
nad
tím, že může být od žáků pod hrozbou
byť jen časově omezeného
vyloučení
ze školy vyžadováno účastnit se ve
sváteční den průvodu
mimo
školu.
Soud
nicméně v účelu ani
způsobu konání manifestace
neshledává
nic, co by mohlo narážet na pacifistické přesvědčení
stěžovatelů
v míře, která je zakázána druhou větou čl. 2 Protokolu
č.
1. Podobné připomínání národních událostí podle názoru Soudu
slouží svým
způsobem mírotvorným účelům
a veřejnému zájmu.
Přítomnost
představitelů armády v některých
průvodech sama o sobě
nemění
jejich povahu. Soud dospěl k závěru, že
čl. 2 Protokolu č.
1
porušen nebyl.
Čl. 9.
Úmluvy zní:
"1. Každý má právo na svobodu
myšlení, svědomí a náboženského
vyznání;
toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání
nebo přesvědčení, jakož i svobodu
projevovat své náboženské
vyznání
nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně
nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním náboženských
úkonů a
zachováváním obřadů.
2.
Svoboda projevovat náboženské
vyznání nebo přesvědčení
může
podléhat jen omezením, která jsou stanovena zákony a která
jsou nezbytná
v demokratické společnosti v zájmu
veřejné
bezpečnosti,
ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo
ochrany
práv a svobod jiných."
Victoria Valsamisová tvrdí, že tento článek zajišťuje právo
na negativní
svobodu neprojevovat souhlas s přesvědčeními nebo
názory
protichůdnými s jejími vlastními. Popírá jak nezbytnost tak
přiměřenost
zásahu řeckých úřadů, který ji vzhledem k závažnosti
sankce
stigmatizuje a staví na okraj.
Soud
poznamenává, že slečna
Valsamisová byla zproštěna
povinnosti
účastnit se výuky náboženství a
ortodoxní mše. Jak již
uvedl v
souvislosti s čl. 2 Protokolu č. 1, povinnost zúčastnit se
školního průvodu
svou povahou není
v rozporu s náboženským
přesvědčením rodičů stěžovatelky. Sporné opatření řeckých úřadů
podle Soudu
nebylo ani zásahem
do jejího práva
na svobodu
náboženského
vyznání; čl. 9 Úmluvy nebyl porušen.
Slečna Valsamisová dále bez bližšího
upřesnění uvádí, že její
jednodenní
vyloučení ze školy bylo v rozporu s čl. 3 Úmluvy.
Čl. 3
Úmluvy zní:
"Nikdo nesmí být mučet
nebo podrobován nelidskému
či
ponižujícímu
zacházení anebo trestu."
Soud
připomíná svou judikaturu,
podle níž špatné zacházení
musí
dosáhnout určitého minimálního
stupně vážnosti, aby spadalo
do
vlivu čl. 3. V projednávaném případě
neshledává žádné porušení
tohoto
ustanovení.
Všichni tři stěžovatelé rovněž poukazují
na údajné porušení
čl.
13 Úmluvy. Tvrdí, že v Řecku neměli k dispozici žádný účinný
prostředek nápravy,
který by jim
umožnil domáhat se zrušení
disciplinární
sankce.
Čl. 13
Úmluvy zní:
"Každý, jehož práva a
svobody přiznané touto Úmluvou byly
porušeny,
musí mít účinné právní prostředky
nápravy před národním
orgánem,
i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních
povinností."
Soud poznamenává, že jeho výše uvedené
závěry neznamenají, že
tvrzení stěžovatelů o údajném porušení
Protokolu č. 1 a Úmluvy
nebyla
hájitelná. Uznává, že v případě čl. 2
Protokolu č. 1 a čl.
9
Úmluvy hájitelná byla;
stěžovatelé tudíž měli
právo na
vnitrostátní
prostředky nápravy. V případě čl. 3
Úmluvy Soud toto
právo
nepřiznává, jelikož tvrzení slečny
Valsamisové za hájitelné
nepovažuje.
Soud
konstatuje, že ve věci čl. 2
Protokolu č. 1 a čl. 9
Úmluvy
řecký právní řád stěžovatelům neposkytoval žádnou účinnou
možnost
nápravy; čl. 13 tím byl porušen.
Stěžovatelé na základě čl.
50 Úmluvy2) požádali
Soud o
---------------
2)
Čl. 50 Úmluvy zní: "Jestliže Soud zjistí, že rozhodnutí nebo
opatření
soudního nebo každého jiného orgánu Vysoké smluvní strany
je
zcela nebo částečně v rozporu se závazky vyplývajícími z této
Úmluvy a jestliže
vnitrostátní právo této strany
umožňuje jen
částečné odstranění důsledků takového rozhodnutí nebo opatření,
rozhodnutí Soud
přizná v případě potřeby
poškozené straně
spravedlivé
zadostiučinění."
---------------
o poskytnutí
spravedlivého zadostiučinění za
utrpěnou morální
újmu ve
výši 1 000
řeckých drachem (GRD)
pro každého
a o
proplacení soudních výloh ve výši 5 250 000 GRD.
Soud
rozhodl
1) sedmi
hlasy proti dvěma,
že čl. 2 Protokolu č. 1 nebyl
porušen,
2) sedmi hlasy proti dvěma, že čl. 9 Úmluvy
nebyl porušen,
3) jednomyslně, že čl. 3 Úmluvy nebyl porušen,
4) jednomyslně, že čl. 13 Úmluvy byl porušen
v kombinaci s čl.
2 Protokolu č. 1 a v kombinaci s čl. 9
Úmluvy, avšak nikoli
v kombinaci s jejím čl. 3,
5) jednomyslně, že tento rozsudek
sám o sobě představuje
dostatečné spravedlivé
zadostiučinění za utrpěnou
morální
újmu,
6) jednomyslně, že žalovaný stát musí stěžovatelům do tří měsíců
vyplatit 600 000 GRD za soudní výlohy.
K rozsudku bylo připojeno společné
nesouhlasné stanovisko
soudců
Thór Vilhjálmsona a P. Jambreka.
II.
Efstratiou proti Řecku
Věc Efstratiou proti Řecku měla obdobnou
skutkovou podstatu
jako případ Valsamis proti Řecku: dcera manžel
Efstratiouových,
svědků
Jehovových, byla na dva dny vyloučena
ze školy pro neúčast
na
oslavách státního svátku v roce 1993 a 1994.
Soud ve všech bodech a stejným poměrem hlasů vynesl rozsudek
totožný
s předchozím.