Zpracováno s využitím právní databáze LEGSYS

 

(publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí - trestní část, roč. 1961, pod číslem 22)

 

Rozhodnutí

 

krajského soudu v Praze

 

ze dne 9. listopadu 1960

 

sp. zn. 5 To 230/60

 

           K trestní odpovědnosti pachatelů z řad funkcionářů náboženských společností, kteří zneužívají nedostatečné vyspělosti některých občanů v otázkách náboženských, aby se k jejich škodě neoprávněně obohacovali.

 

           Lidový soud v Příbrami usnesením ze dne 10. října 1960 podle § 199 odst. 2 tr. ř. z důvodů § 192 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného K., římskokatolického kněze, t. č. důchodce pro trestný čin podvodu podle § 249 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal podle obžaloby tím, že od r. 1952 do července 1960 vylákal na věřících 7 000 Kčs st. m. a 10 170 Kčs v nové měně jako odměnu za převzaté zádušní mše, žádné mše však nesloužil a peníze propil a tak jiného úmyslně poškodil na majetku tím, že jej uvedl v omyl.

 

           Krajský soud v Praze napadené usnesení zrušil a obžalobu okresního prokurátora v Příbrami přijal. Prvému soudu uložil, aby učinil opatření, potřebná k provedení hlavního líčení.

 

Z odůvodnění:

 

           Prvý soud dospěl k závěru, že jednáním obžalovaného nedošlo k porušení nebo ohrožení společenského vztahu, který chrání naše socialistické zřízení, a to proto, že světový vědecký názor marxismu-leninismu, jímž se řídí naše socialistická společnost a v jehož duchu vychovává svoje členy, je v naprostém rozporu s náboženskými předsudky a tzv. intence, tj. zádušní mše slouží v podstatě k utvrzování některých našich spoluobčanů v jejich neuvědomělém postoji k náboženským úkonům a náboženství vůbec. Nelze proto dle názoru prvého soudu přiznat právní ochranu vztahům, založeným na náboženských předsudcích, které naše společnost neuznává a proti nimž všemi výchovnými prostředky bojuje. Také pojem materiální škody, který je nezbytným znakem trestného podvodu, nelze v souzeném případě vůbec zjistit. Prvý soud neshledal jednání obžalovaného nebezpečným pro společnost a proto jeho stíhání zastavil.

 

           Do tohoto usnesení podal stížnost okresní prokurátor. Má za to, že s důvody rozhodnutí prvého soudu nelze souhlasit. Jednání obžalovaného se příčí zásadám socialistického soužití, neboť tento využíval náboženských předsudků občanů k vlastnímu obohacení.

 

           Trestním postihem obviněného nebudou nijak upevňovány náboženské předsudky, naopak je v zájmu společnosti vypořádati se se živly, které náboženských předsudků v myslích lidí podvodně využívají k opatřování bezpracných zisků. Třeba proto jednání obžalovaného postihnout jako trestný čin podvodu podle § 249 tr. zák. Závěrem navrhuje stěžovatel, aby napadené usnesení bylo zrušeno, obžaloba soudem přijata a prvému soudu uloženo provedení hlavního líčení.

 

           Z podnětu podané stížnosti přezkoumal odvolací soud napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že stížnost okresního prokurátora je důvodná.

 

           S návrhem prvého soudu vysloveným v napadeném usnesení, že totiž jednání obviněného není pro společnost nebezpečné a tudíž ani trestným činem, nelze souhlasit. Obviněný na věřících peněžité částky vylákal způsobem, který je v rozporu se zásadami socialistické morálky a socialistického soužití. Je nepochybné, že jakékoliv náboženství a náboženské úkony jsou v rozporu se světovým vědeckým názorem marxismu-leninismu, a že občané, kteří zmíněné peněžité částky odevzdali obžalovanému faráři, aby odsloužil zádušní mše, žijí dosud v zajetí náboženských představ odporujících vědeckému světovému názoru. To však neznamená, že by měl být beztrestným pachatel, který využívaje této jejich neuvědomělosti těží z jejich náboženských předsudků a neoprávněně se obohacuje způsobem, jež je v rozporu se socialistickou morálkou a zásadami socialistického soužití. Kdyby měl být správný názor prvého soudu, že jednání obviněného je z důvodů v napadeném usnesení uvedených beztrestné, ježto není pro společnost nebezpečné, mohli by funkcionáři kterýchkoli náboženských organizací nejrůznějším způsobem zneužívat náboženského přesvědčení a náboženských předsudků věřících občanů ke svému obohacení, aniž by jejich jednání bylo trestné. Za těchto okolností by např. nemohlo být trestné ani odcizování různých darů a výnosů sbírek pro církevní účely, neboť existence i činnost jakékoliv náboženské společnosti je v rozporu s vědeckým názorem marxismu-leninismu a nemohl by pak požívati zákonné ochrany ani majetek k těmto účelům získaný.

 

           Při posuzování nebezpečnosti jednání obžalovaného pro společnost nutno vycházet z nynějšího stadia vyspělosti našich spoluobčanů v názorech na náboženství a oprošťovat je od nesprávných náboženských představ a předsudků výchovou a přesvědčováním. Nelze však ponechat beztrestnými pachatele zejména z řad funkcionářů náboženských společností, kteří na účet nedostatečné vyspělosti některých občanů se jakýmkoliv způsobem obohacují.