Zpracováno s využitím
právní databáze ASPI
(publikováno
ve Sbírce soudních rozhodnutí - civilní část, roč. 1950, č. 10, pod číslem 260,
str. 389 a násl.)
Rozhodnutí
ze
dne 29. 3. 1950
sp. zn. Rv 81/50
K zcizení (zatížení) církevního majetku, který je předmětem výkupního řízení podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, je třeba nejen souhlasu podle § 13 uvedeného zákona, nýbrž i zvláštního souhlasu státní správy podle § 10 odst. 3 zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností.
Z odůvodnění.
Okresní soud v Místku zamítl knihovní žádost o
závadoprosté odepsání parcel z jejich dosavadní vložky a zapsání do jiné vložky
pro nového nabyvatele. Své usnesení odůvodnil takto: Podle trhové smlouvy z 21.
května 1947 jsou předmětem zcizení pozemkové parcely, které jsou zapsány jako
vlastnictví římskokatolického farního kostela. Tato smlouva nebyla však
schválena podle min. nař. č. 163/1860 ř. z. zemským úřadem v Brně jako
dohlédacím úřadem. Nebyla schválena ani Státním úřadem pro věci církevní podle
zákona č. 217/1949 Sb., o zřízení Státního úřadu pro věci církevní. Není proto
tato smlouva, i když byla již schválena krajským národním výborem v Ostravě
podle § 13 zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, listinou způsobilou k
povolení navrhovaných knihovních zápisů (§ 94 odst. 1 č. 4 knih. zák.).
Paragraf 13 zákona o nové pozemkové reformě mluví totiž o schválení právního
jednání s docela jiného hlediska. Podle něho jsou určitá jednání v tomto ustanovení
uvedená a týkající se půdy, která je předmětem výkupního řízení, až do
konečného provedení výkupu a převzetí vykoupené půdy přípustná jen se souhlasem
státní správy.
V stížnosti namítl navrhovatel, že schválení smlouvy podle § 13 zákona
o nové pozemkové reformě nahrazuje schválení podle § 10 odst. 3 zákona o
hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, neboť se v
ustanovení posléze uvedeném k zcizení (zavazení) církevního majetku nežádá nic
jiného než souhlas "státní správy". Souhlas podle § 13 zákona o nové
pozemkové reformě je nepochybně souhlasem, který udílí státní správa.
Krajský soud nevyhověl stížnosti.
Podle § 10 zákona č. 218/1949 Sb. dozírá stát na majetek církevní a na
majetek náboženských společností. Jakékoliv zcizení nebo zavazení církevního
majetku vyžaduje předchozí souhlas státní správy. Z tohoto zákonného ustanovení
je zřejmo, že je třeba souhlasu onoho úřadu, který je pověřen vykonávat po této
stránce dozor nad církevním majetkem. Právní názor prvého soudu, že je třeba
schválení i podle min. nař. 163/1860 ř. z., není správný, poněvadž toto
nařízení bylo zrušeno ustanovením § 14 zákona č. 218/1949 Sb. a nahrazeno
ustanovením § 10 odst. 3 téhož zákona.
Souhlasu podle uvedeného zákona je tedy zapotřebí, i když je tu již
souhlas krajského národního výboru se zcizením nemovitosti. Tento souhlas byl
udělen toliko s hlediska § 13 zákona o nové pozemkové reformě, tedy nikoliv s
hlediska státního dozoru nad církevním majetkem. K povolení navrhovaných
knihovních zápisů je proto třeba, aby tu byly oba souhlasy, při čemž jeden
souhlas nemůže nahradit druhý, neboť se tu posuzuje věc se stanoviska různých
státních zájmů. Proto prvý soud správně knihovní návrh zamítl.
Pozn.:
Listiny o disposicích s církevním majetkem jsou opatřovány pravidelně
schvalovací doložkou církevních oddělení referátu I krajských národních výborů
(ústředního národního výboru hl. m. Prahy) a pouze výjimečně přímo schvalovací
doložkou státního úřadu pro věci církevní (§ 10 zák. č. 218/1949 Sb.).
Knihovním soudům tedy stačí, že listina, podle které má být knihovní zápis
povolen, byla schválena příslušným církevním oddělením referátu I krajského
(ústředního) národního výboru.