Tisk z právního informačního systému LEGSYS(r)
Galaxy.
(c) Ústav
státu a práva AV ČR
Text dokumentu č. 51/1989 Sb.r.tr, ze dne
2.11.1988
51
Rozsudek
Nejvyššího soudu ČSSR
ze dne 2. listopadu 1988
sp. zn. 1 Tzf 5/88
Neoprávněný
převod majetku v socialistickém vlastnictví do majetku církve bez
poskytnutí protihodnoty nemůže být trestným činem porušování povinnosti při
nakládání s finančními a hmotnými prostředky podle § 127 odst. 1 tr.
zák., neboť tímto převodem není zvýhodněna socialistická organizace,
a pachatel tedy nemůže jednat v úmyslu předpokládaném
v citovaném ustanovení. Takové jednání naplňuje znaky trestného činu
rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 tr. zák.
K stížnosti pro
porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSSR, Nejvyšší soud ČSSR
zrušil v části týkající se obviněného F. Z. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR
z 12. 2. 1988 sp. zn. 5 To 29/87 a rozsudek krajského soudu
v Hradci Králové z 13. 11. 1987 sp. zn. 1 T 19/86 a tomuto soudu
přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Rozsudkem
krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 1987 sp. zn. 1 T 19/86 byl
obviněný F. Z. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při nakládání
s finančními a hmotnými prostředky podle § 127 odst. 1 tr. zák.
a trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví
podle § 132 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák.
Z podnětu podaných
odvolání Nejvyšší soud České socialistické republiky svým rozsudkem z 12.
2. 1988 sp. zn. 5 To 29/87 napadené rozhodnutí krajského soudu v Hradci
Králové v celém rozsahu zrušil a uznal obv. F. Z. znovu vinným
trestným činem porušování povinnosti při nakládání s finančními prostředky
podle § 127 odst. 1 tr. zák. a též trestným činem rozkrádání majetku
v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm.
c) tr. zák. Za to obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody
v trvání 8 roků, pro jehož výkon jej zařadil do první nápravně výchovné
skupiny, a dále mu uložil trest peněžitý s náhradním trestem odnětí
svobody a trest zákazu činnosti. Poškozený Okresní podnik služeb
v Rychnově nad Kněžnou (dále OPS) stejně jako poškozené JZD Orlice
v Týništi nad Orlicí byly odkázány se svými nároky na náhradu škody podle
§ 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestná činnost
obv. F. Z. záležela předně v tom, že od r. 1978 do 31. 3. 1983 ve funkci
vedoucího sdružené stavební provozovny OPS v Rychnově nad Kněžnou
a od dubna 1983 do 30. srpna 1983 ve funkci vedoucího provozu stavební
údržby JZD Orlice v Týništi nad Orlicí nechal v souvislosti
s opravami střech, prováděnými uvedenými organizacemi, účtovat hliníkový
plech o síle 0, 8 mm namísto skutečně odběratelům dodaného plechu
o síle 0, 63 mm a vytvořil tím materiálovou rezervu hliníkového
plechu u OPS v Rychnově nad Kněžnou o váze nejméně 12 610, 60 Kg
a u JZD Orlice v Týništi nad Orlicí nejméně o váze 134, 64
kg v celkové hodnotě 484 319 Kčs, jejíž část v množství 1 738 kg
a hodnotě 66 044 Kčs dodal neoprávněně zdarma na pokrytí střech kostelů
v Ostrově u Macochy a ve Vápenném Podole.
Další trestná
činnost, kterou obviněný F. Z. spáchal ke škodě OPS v Rychnově nad
Kněžnou, záležela v rozkrádání hliníkového plechu z této rezervy, výrobků
z něho a dalších klempířských prvků v celkovém množství 3 965, 7
kg a hodnotě 152 192, 20 Kčs. Konečně záležela v rozkrádání
klempířských materiálů z mědi, zinku a mosazi, výrobků z těchto
barevných kovů, spojovacího materiálu a nářadí v celkové hodnotě 71
950 Kčs.
Proti tomuto
rozsudku Nejvyššího soudu ČSR podal generální prokurátor ČSSR ve lhůtě uvedené
v § 272 tr. ř. v neprospěch obv. F. Z. stížnost pro porušení zákona.
Vytkl v ní nesprávné hodnocení neúplného převodu částí materiálové rezervy
plechu o váze 1 738 kg a v hodnotě 66 044 Kčs na pokrytí střech
kostelů v Ostrově u Macochy a ve Vápenném Podole, pokud
v něm Nejvyšší soud ČSR spatřoval namísto trestného činu rozkrádání
majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. b) tr. zák.
trestný čin porušování povinnosti při nakládání s finančními
a hmotnými prostředky podle § 127 odst. 1 tr. zák., a odůvodnil své
stanovisko poukazem na okolnost, že obviněný převedl část materiálové rezervy
do majetku chráněného podle § 139 tr. zák. jako majetek v socialistickém
vlastnictví, neboť šlo o majetek církve dotovaný státem. Podle názoru
generálního prokurátora ČSSR církev předně nemůže být nositelem neoprávněné
výhody ve smyslu ustanovení § 127 tr. zák., neboť nepatří mezi státní,
družstevní nebo jiné socialistické organizace, jejichž výhodu zákon
předpokládá. Došlo-li tedy k neoprávněnému převodu prostředků
z majetku v socialistickém vlastnictví do majetku církve, která není
socialistickou organizací, byl její majetek rozmnožen na úkor majetku
v socialistickém vlastnictví, a proto mělo být jednání obviněného F.
Z., záležející v neúplatném dodání rozkradených plechů z prostředků
OPS v Rychnově nad Kněžnou na opravu střech kostelů, posouzeno jako
trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.
Chybné právní
úvahy Nejvyššího soudu ČSR podle názoru generálního prokurátora ČSSR vedly také
k nesprávnému určení výše škody vzniklé na majetku v socialistickém
vlastnictví a v důsledku toho k nesprávné právní kvalifikaci
trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.
Z uvedených důvodů
generální prokurátor ČSSR navrhl, aby Nejvyšší soud Československé
socialistické republiky vyslovil vytýkané porušení zákona, napadené rozsudky
Nejvyššího soudu ČSR i krajského soudu v Hradci Králové zrušil
a věc vrátil uvedenému krajskému soudu k novému projednání
a rozhodnutí.
Nejvyšší soud ČSSR
přezkoumal podle § 267 odst. 1, 2 tr. ř. správnost všech výroků napadeného
rozhodnutí ve věci obv. F. Z., jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl
k závěru, že zákon byl porušen.
Především odvolací
soud svým rozhodnutím porušil zákon ve prospěch obv. F. Z., pokud ho uznal
vinným za převod hliníkového plechu z materiálové rezervy u OPS
v Rychnově nad Kněžnou v ceně 66 064 Kčs do majetku římskokatolické
církve na opravu střech kostelů v Ostrově u Macochy a ve
Vápenném Podole trestným činem porušování povinnosti při nakládání
s finančními prostředky podle § 127 odst. 1 tr. zák., ačkoli se obviněný
tímto jednáním dopustil trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém
vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. b) tr. zák.
Nelze souhlasit
s právním názorem Nejvyššího soudu ČSR, podle něhož jednání obviněného F.
Z. nemohlo být rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví, ale
trestným činem porušování povinnosti při nakládání s finančními
a hmotnými prostředky podle § 127 odst. 1 tr. zák. proto, že vytvořený
přebytek plechu byl anebo měl být převeden neúplatně do majetku církve, který
je dotován státem a požívá proto podle § 139 tr. zák. ochranu jako majetek
v socialistickém vlastnictví.
Neúplatný převod
majetku v socialistickém vlastnictví do majetku církve, který je základem
posuzovaného jednání, by mohl být trestným činem porušování povinnosti při
nakládání s finančními a hmotnými prostředky podle § 127 odst. 1 tr.
zák. jen za předpokladu, že by odpovídal všem jeho zákonným znakům. Podle nich
však může být nositelem neoprávněné výhody - v daném případě obdarovaným -
jen státní, družstevní nebo jiná socialistická organizace. Římskokatolická
církev, které se takové výhody dostalo, však není socialistickou, ale jinou
organizací (srov. § 488 obč. zák.). Protože její majetkový prospěch, který
získala na úkor majetku v socialistickém vlastnictví, není výhodou
socialistické organizace, nelze tuto část trestné činnosti obviněného zařadit mezi
jeho další útoky posuzované jako trestný čin podle § 127 odst. 1 tr. zák.
Na tom nemůže nic
změnit okolnost, že by náklady na opravu střech obou kostelů byl v téže
době ochoten nést čs. stát v rámci dotací na církevní majetek anebo
z titulu péče o historické památky. K závažné okolnosti, že
neoprávněně převedené hodnoty z majetku v socialistickém vlastnictví
do církevního majetku zastoupily prostředky, které by jinak vynaložil na opravu
kostelů čs. stát, mohly proto soudy přihlédnout jen při hodnocení stupně
společenské nebezpečnosti obviněným spáchaného trestného činu rozkrádání
majetku v socialistickém vlastnictví.
Dále se Nejvyšší
soud ČSSR podrobně zabýval nedostatky ve zjištění výše škody způsobené trestnou
činností obviněného.