Rozhodnutí

Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29.12.1958

(č. 7/1959 Sb.r.tr.)

 

týkající se:

I. Církevní funkcionář

II. Církevní majetek

III. Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví

IV. Veřejný činitel

 

Rt 7/1959

(právní věty)

 

Prostředky poskytnuté státem na úhradu mimořádných nákladů (obnovení kulturně historických památek apod.) i když byly vyplaceny do rukou církevních funkcionářů zůstávají majetkem v socialistickém vlastnictví a nelze je tudíž pokládat za církevní majetek.

 

Církevní funkcionář, který je pověřen správou peněz vyplacených státem k takovému účelu, byl tím povolán k obstarávání věci veřejné, i když jinak při vykonávání církevních záležitostí není veřejným činitelem (§ 75 odst. 10 tr. zák.)

 

Jestliže příslušná organizační složka církve nebo náboženské společnosti je odkázána na státní příspěvky, dotýká se úmyslné zmenšení majetku této organizační složky ve svých důsledcích majetku v socialistickém vlastnictví.

 

Věci v disposici církve, které pro svou uměleckou nebo kulturní hodnotu jsou majetkem celé společnosti a které proto nelze buď vůbec nebo jen se značnými náklady nahradit, mají charakter majetku v socialistickém vlastnictví a útoky proti nim je nutné posuzovat jako útoky na socialistické vlastnictví podle § 245 nebo § 245a tr. zák.