Rozhodnutí
Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29.12.1958
(č. 7/1959 Sb.r.tr.)
týkající se:
II. Církevní majetek
III. Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví
IV. Veřejný činitel
Rt 7/1959
(právní věty)
Prostředky poskytnuté státem na úhradu
mimořádných nákladů (obnovení kulturně historických památek apod.) i když byly
vyplaceny do rukou církevních funkcionářů zůstávají majetkem
v socialistickém vlastnictví a nelze je tudíž pokládat za církevní
majetek.
Církevní funkcionář, který je pověřen
správou peněz vyplacených státem k takovému účelu, byl tím povolán
k obstarávání věci veřejné, i když jinak při vykonávání církevních
záležitostí není veřejným činitelem (§ 75 odst. 10 tr. zák.)
Jestliže příslušná organizační složka
církve nebo náboženské společnosti je odkázána na státní příspěvky, dotýká se
úmyslné zmenšení majetku této organizační složky ve svých důsledcích majetku
v socialistickém vlastnictví.
Věci v disposici církve, které pro
svou uměleckou nebo kulturní hodnotu jsou majetkem celé společnosti a které
proto nelze buď vůbec nebo jen se značnými náklady nahradit, mají charakter
majetku v socialistickém vlastnictví a útoky proti nim je nutné posuzovat
jako útoky na socialistické vlastnictví podle § 245 nebo § 245a tr. zák.