4 Tz 96/2002 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 14. ledna 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného F. K., proti usnesení Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 24. 7. 1952, sp. zn. Vto 133/52, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Usnesením Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 24. 7. 1952, sp. zn. Vto 133/52, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 3, § 194 a § 197 písm. b) zákona č. 87/1950 Sb. a § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. v neprospěch obviněného F. K. Napadené usnesení se z r u š u j e . Zrušují se také všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla obsahu, zejména rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 23. 6. 1952, sp. zn. Vt 10/52, jakož i usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 5. 9. 1991, sp. zn. 1 Rtv 102/91 a rozsudek téhož soudu ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. 1 Rtv 102/91. Podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání obviněného F. K., pro skutek že dne 5. 4. 1952 u svého útvaru v R. odmítl vykonávat vojenskou službu, odvolávaje se na to, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení, v čemž obžaloba spatřovala trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 23. 6. 1952 byl obviněný F. K. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm, b) tr. zák. z roku 1950, jehož se dopustil tím, že dne 5. 4. 1952 u svého útvaru v R. u B. odmítl vykonávat vojenskou službu odvolávaje se na to, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Obviněný F. K. podal proti tomuto rozsudku odvolání, o němž rozhodl Vyšší vojenský soud v Trenčíně usnesením ze dne 24. 7. 1952, sp. zn. Vto 133/52 tak, že je jako nedůvodné zamítl. Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně usnesením ze dne 5. 9. 1991, sp. zn. 1 Rtv 102/91, rozhodl podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb, o soudní rehabilitaci, tak, že v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, citovaného výše, ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu v Trenčíně, zrušil výrok o trestu, včetně všech na tento výrok obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudkem téhož soudu poté dne 17. 10. 1991, sp. zn. 1 Rtv 102/91, byl obviněnému při nezměněném výroku o vině z rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 23. 6. 1952, sp. zn. Vt 10/52, ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 24. 7. 1952, sp. zn. Vto 133/52, nově uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 24 odst. 1 a § 25 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 86/1950 Sb., podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. 11. 1991. Proti usnesení Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 24. 7. 1952, sp. zn. Vto 133/52, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona, v níž namítá, že v neprospěch obviněného F. K. byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 3, § 194 a § 197 písm. b) tr. ř. ve znění zákona č. 87/1950 Sb. a § 270 odst. 1 písm. b)tr. zák. ve znění zákona č. 86/1950 Sb. Stěžovatel poukázal na existenci rozsudku Nižšího vojenského soudu v Bratislavě ze dne 19. 12. 1950, sp. zn. Vt 441/50-III., jímž byl obviněný odsouzen pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 1. 10. 1950 u vojenského útvaru v S. v úmyslu nekonat vojenskou základní službu z náboženských důvodů, odmítl obléci si vojenský stejnokroj. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, jakož byla vyslovena i ztráta čestných práv občanských na dobu tří let. Tento rozsudek byl na podkladě odvolání, které podal obviněný, rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 12. 3. 1951, sp. zn. Vto 193/51-II. zrušen v celém rozsahu, obviněný byl nově uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. na stejném skutkovém základě, který byl uveden v původním rozsudku soudu I. stupně, a obviněnému byl nově uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Vyšší vojenský soud v Trenčíně pak ve svém rozhodnutí ze dne 24. 7. 1952, jež je napadeno stížností pro porušení zákona, nezohlednil toto první odsouzení obviněného pro stejný trestný čin, ani jeho jednoznačně vyjádřenou vůli vojenskou službu z náboženských důvodů nevykonávat. Tím byla porušena zásada „ne bis in idem“, tedy že nikdo nemůže být postižen dvakrát pro týž skutek. Vyšší vojenský soud v Trenčíně toto pochybení nenapravil a nedostál tak své povinnosti spravedlivě rozhodovat o trestných činech. Ministr spravedlnosti navrhnul, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Vyššího vojenského soudu v Trenčíně byl v neprospěch obviněného F. K. porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. citované rozhodnutí zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí a poté aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud především zkoumal, zda v posuzované věci je oprávněn k výkonu trestního soudnictví ve smyslu § 13 tr. ř., neboť stížností pro porušení zákona je napadáno rozhodnutí Vyššího vojenského soudu v Trenčíně, a tedy rozsudek cizozemského soudu. Z článku II. odst. 1 Přílohy č. I, která obsahuje přechodná a zmocňovací ustanovení zákona č. 25/1993 Sb., vyplývá, že k řízení ve věcech, v nichž byla podle dosavadních předpisů (před 1. 1. 1993) založena příslušnost Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní republiky, s výjimkou řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vyšších vojenských soudů, je příslušný Nejvyšší soud, pokud ve věci v prvním stupni rozhodoval orgán činný v trestním řízení se sídlem na území České republiky. (Reciproční ustanovení obsahuje trestní řád Slovenské republiky zák. č. 141/1961 Sb. v platném znění - § 391c odst. 2 tr. ř.). Za tohoto stavu věci byl Nejvyšší soud oprávněn konat řízení podle hlavy sedmnácté trestního řádu. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, přičemž nemohl přezkoumat i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, neboť spisy týkající se citovaných odsouzení již byly skartovány a k dispozici byly jen opisy dotčených rozhodnutí, a shledal, že zákon byl porušen. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb. (dále jen tr. ř. z roku 1950) úkolem soudu v trestním řízení je zejména spravedlivě rozhodovat o trestných činech. Podle ust. § 197 písm. b) zák. tr. ř. z roku 1950 soud v odvolacím líčení zamítne rozsudkem odvolání proto, že není důvodné. Podle ust. § 194 tr. ř. z roku 1950 soud při rozhodování v odvolacím líčení přezkoumá správnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání; přitom pečuje o odstranění těch vad řízení, které mohly způsobit nesprávnost těchto výroků. Citovanými ustanoveními se Vyšší vojenský soud v Trenčíně, avšak ani bývalý Nižší vojenský soud v Brně důsledně neřídily. Soudům obou stupňů bylo známo, že obviněný F. K. byl již jednou odsouzen pro stejný trestný čin, a to rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Bratislavě ze dne 19. 12. 1950, sp. zn. Vt 441/50, jak podrobně citováno výše, když soudy obou stupňů tuto okolnost uvedly ve výčtu okolností přitěžujících. Soudy obou stupňů nevyhodnotily řádně skutečnost, že jde o týž skutek, tj. odmítání plnění vojenských povinností z náboženských důvodů, a že rozhodnutí obviněného neabsolvovat vojenskou základní službu se zbraní, je vzhledem k jeho náboženskému přesvědčení dáno jednou provždy, a má trvalý charakter. Jeho úmysl tedy směřoval k tomu, aby se vojenské službě vyhnul trvale. Pokud byl obviněný odsouzen pro stejný skutek bývalým Nižším vojenským soudem v Brně, byla porušena zásada „ne bis in idem“, tedy že nikdo nemůže být dvakrát postižen pro týž skutek, která je uvedena v čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Tento právní názor je konformní s názory Ústavního soudu České republiky, vyjádřenými v nálezech např. I. ÚS 184/96 ze dne 20. 3. 1997, II. ÚS 285/97 a IV. ÚS 81/95. Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci výše uvedené vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 24. 7. 1952, sp. zn. Vto 133/ 52, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 3, § 194 a § 197 písm. b) tr. ř. z roku 1950 a § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. z roku 1950 v neprospěch obviněného F. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené usnesení Vyššího vojenského soudu v Trenčíně zrušil v celém rozsahu, včetně všech na toto usnesení obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne ze dne 23. 6. 1952, sp. zn. Vt 10/52, jakož i usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 5. 9. 1991, sp. zn. 1 Rtv 102/91, a rozsudek téhož soudu ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. 1 Rtv 102/91. Protože byly splněny procesní podmínky ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř., mohl Nejvyšší soud ve věci rozhodnout sám, a proto podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného F. K. pro skutek spočívající v tom, že dne 5. 4. 1952 u svého útvaru v R. odmítl vykonávat vojenskou službu, odvolávaje se na to, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení,v čemž obžaloba spatřovala trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. ledna 2003 Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á