MIME-Version: 1.0 Content-Type: multipart/related; boundary="----=_NextPart_01CC3AF8.42E6BCA0" Tento dokument je webová stránka tvořená jedním souborem, rovněž nazývaná soubor webového archivu. Zobrazí-li se tato zpráva, znamená to, že prohlížeč nebo editor nepodporuje soubory webových archivů. Stáhněte si prohlížeč, který podporuje webový archiv, například aplikaci Windows® Internet Explorer®. ------=_NextPart_01CC3AF8.42E6BCA0 Content-Location: file:///C:/30E9C638/nss8As7-2008.htm Content-Transfer-Encoding: quoted-printable Content-Type: text/html; charset="windows-1250" Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. srpna 2009, č. j. 8 As 7/2008-116

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. srpna 2009, č. j. 8 As 7/2008-116, publikovaný pod č. 1060 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 12/2009


 

   I. Zákaz shromáždění lze odůvodnit jeho skutečným účelem, odlišným od oznámeného, naplňuje-li podmínky zákazu ve sm= yslu § 10 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.

 

   II. Zákaz shromáždění, který dovozuje j= eho účel pouze z charakteristiky svolavatele shromáždění a určitým způsobem významného místa a data/času shromáždění, se musí opírat o logickou, uzavře= nou a ničím nenarušenou soustavu důkazů, které na sebe navazují a vzájemně se doplňují, nejsou vyvráceny jinými důkazy svědčícími o opaku a jsou v takovém vztahu k účelu shromáždění, že z nich je možno dovodit právě jediný závěr.<= o:p>

 

   III. Řešení přímého střetu shromažďovac= ího práva s jiným ze základních lidských práv nelze zobecnit a musí se vždy odv= íjet od konkrétních skutkových okolností za současného zohlednění principu proporcionality.

 

   IV. Vychází-li správní orgán z odvozené= ho důkazu, je nutné, aby ověřil věrohodnost původních zdrojů informací a v mož= ném rozsahu i pravdivost těchto informací.

 

   V. Mnohost shromáždění oznámených jedním svolavatelem ve stejnou dobu na různá místa vyvolává pochybnosti o vůli svolavatele realizovat všechna ohlášená shromáždění, ale není důvodem jejich zákazu podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.

 

   (Podle rozsudku Nejvyššího správního so= udu ze dne 31. 8. 2009, čj. 8 As 7/2008-116)

 

   Prejudikatura: č. 835/2006 Sb. NSS, č. = 1350/2007 Sb. NSS, č. 1468/2008 Sb. NSS, č. 1557/2008 Sb. NSS, č. 1841/2009 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 111/2007 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 23/05), č. 14/1994 Sb.; rozsudek ESLP ze dne 29. 6. 2006, Öllinger proti Rakousku (stížnost č. 76900/01, ECHR 2006-IX)1), a ze dne 3. 5. 2007, Bączkowski a další proti Po= lsku (stížnost č. 1543/06, ECHR 2007-VI)2).

 

   Věc: Občanské sdružení Mladí národní demokraté proti Magistrátu hlavního města Prahy, o zákazu shromáždění, o kasační stížnosti žalobce.

 

   Žalobce dne 29. 10. 2007 ve 12.40 hod. oznámil shromáždění - pouliční průvod, který se měl konat dne 10. 11. 2007 v době od 12.00 hodin do 20.00 hodin v Praze, po trase Karlova, Seminářská, Mariánské náměstí, Linhartská, U radnice, Malé náměstí, Karlova, Jalovcová,= Řetězová, Anenská, Anenské náměstí. Žalovaný rozhodl dne 30. 10. 2007 tak, že zakázal shromáždění - pouliční průvod, „- neboť účel shromáždění směřuje k výzvě k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti občanů pro jejich národnost, původ a náboženské vyznání“.

 

   Žalobce dne 29. 10. 2007 ve 12.40 hod. oznámil další shromáždění - pouliční průvod, který se měl konat dne 10. 11. 2007 v době od 12.00 hodin do 20.00 hodin v Praze po trase Tychonova - Mariánské hradby - Jelení - U Brusnice - Kanovnická - Hradčanské náměstí. Žalovaný rozhodl dne 30. 10. 2007 tak jak v předešlém případě, tedy zakázal shromáždění - pouliční průvod z výše uvedených důvodů.

 

   Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ža= lobami u Městského soudu v Praze, který usnesením ze dne 8. 11. 2007 spojil řízení= o obou žalobách ke společnému projednání a rozsudkem z téhož dne žaloby zamít= l. Městský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2007, čj. 8 As 51/2007-67, uvedl, že správní orgán při posuzování, zda účel shromáždění nenaplňuje zákonný důvod pro zákaz shromáždění, nemůže vycházet pouze z oznámeného účelu shromáždění. Chce-li ovšem správní orgán zakázat shromáždění, protože podle jeho názoru svolavatel zastírá oznámeným nezávad= ným účelem skutečný závadný účel shromáždění, musí takový záměr prokázat a nese= v tomto směru důkazní břemeno. Žalovaný zakázal předmětná shromáždění podle §= 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona, svůj závěr o jejich skutečném účelu přitom opřel o osobu svolavatele, den konání shromáždění a místo, resp. mís= ta konání shromáždění. Na základě řady důkazů vyšel ze zjištění, že jménem žal= obce (svolavatele) jedná osoba, která je spojena s neonacistickým a antisemitským hnutím, totéž platí pro jejího zmocněnce. Městský soud přitakal žalovanému = také v závěru, že žalobce hodlal původně uskutečnit shromáždění ve výroční den t= zv. Křišťálové noci v místech pražského starého židovského města a teprve pod tlakem okolností místo zamýšleného shromáždění změnil. Tato změna však podle městského soudu neznamená, že se změnou místa shromáždění změnil i jeho skutečný, původně zamýšlený účel. Městský soud uzavřel, že žalovaný měl dostatek důkazů pro to, aby dovodil skutečný účel svolaných shromáždění a učinil závěr, že tento (skutečný) účel shromáždění naplňuje zákonný důvod p= ro jejich zákaz.

 

   Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsu= dku městského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a), pí= sm. b) a písm. d) s. ř. s. Rozhodnutí žalovaného i rozsudek městského soudu jsou podle stěžovatele „v rozporu s ustanovením § 46 správního řádu z roku 1967, neboť nevycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci“. Stěžovatel zdůrazni= l, že správní orgán mohl podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona posuzovat p= ouze oznámený účel shromáždění. Shromáždění podle něj nelze zakázat dříve než k = němu dojde z důvodu podezření, že je oznámený účel zástupný. Výklad zvolený žalovaným a městským soudem je zneužitelný a mohl by vést k zákazu jakéhoko= liv politicky nepohodlného shromáždění na základě účelových a zástupných argume= ntů. Měl-li žalovaný pochybnosti o oznámeném účelu shromáždění, mohl je podle stěžovatele zohlednit pouze v připravenosti rozpustit shromáždění za podmín= ek stanovených § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona. Závěr městského soudu, pod= le nějž může správní orgán zakázat shromáždění, jehož závadný skutečný účel je zastřen nezávadným oznámeným účelem, nese-li právní orgán v tomto směru odpovídající důkazní břemeno, nepovažuje stěžovatel za správný. Žalovaný bez dalšího zakázal předmětná shromáždění, aniž došlo k porušení shromažďovacího zákona nebo jiného předpisu. Svůj závěr opřel stejně jako městský soud o spekulace vztahující se k osobám jednajícím za stěžovatele, nikoliv skutečnostmi týkajícími se samotného stěžovatele. Tyto orgány považovaly za rozhodné také den a místo konání shromáždění a své závěry opřely mj. o vyjádření dr. Zbořila a obsah internetových stránek. Stěžovatel však namítl= , že tyto důkazy nemají žádnou vypovídací hodnotu. Odborná vyjádření dr. Zbořila jsou využívána v různých trestních řízeních, ale soudy jim ve skutečnosti nepřikládají význam a neslouží jako podklady pro rozhodnutí. Vyjádření v posuzované věci se navíc netýkalo stěžovatele, ale pouze osob jednajících za stěžovatele a dalších subjektů. Z internetových stránek stěžovatele nevyplý= vá zástupný účel shromáždění. Je-li argumentováno jinými stránkami, stěžovatel namítl, že s jeho osobou nemají nic společného a nelze vyloučit ani jejich účelové vytvoření a zneužití proti stěžovateli. V této souvislosti stěžovat= el také namítl, že se nejedná o zákonné podklady pro rozhodnutí, protože odbor= né vyjádření není znaleckým posudkem a bylo vypracováno v rámci jiného řízení,= než které bylo předmětem soudního přezkumu, navíc se toto vyjádření, stejně jako zpráva policie, netýkají stěžovatele.

 

   Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že dostatečně zjistil skutkový stav a zejm. listinami prokázal, že skutečný účel shromáždění směřoval, na rozdíl od oznámeného úč= elu, k výzvě k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti občanů pro jejich národno= st, původ a náboženské vyznání. Namítl-li stěžovatel rozpor napadených rozhodnu= tí s § 46 správního řádu z roku 1967, žalovaný připomněl, že tento předpis již n= ebyl v době vydání napadených rozhodnutí v účinnosti a jeho porušení tedy pojmov= ě nepřipadalo v úvahu. Žalovaný uvedl, že si před vydáním napadených rozhodnutí „zajistil dostatečné důkazy o skutečném účelu oznámeného shromáždění“. Zpráva Policie= ČR, správy hlavního města Prahy, ze dne 4. 10. 2007, se týkala aktivit E. S., zmocněného jednat jménem stěžovatele, a jeho spojitosti s neregistrovanou neonacistickou organizací „Hnutí Národní odpor“. V jiném oznámení o konání shromáždění, které mělo proběhnout dne 4. 6. 2007 před budovou velvyslanect= ví Izraele, E. S. uvedl, že budou použity transparenty s označením Národní odp= or. Dalším listinným důkazem bylo odborné vyjádření PhDr. Zdeňka Zbořila ze dne= 1. 10. 2007, „které se týkalo zjištění skutečností rozhodných pro naplnění dův= odů k zákazu shromáždění“. Tvrzení stěžovatele, že soudy v trestních řízeních nepřikládají odborným vyjádřením PhDr. Zdeňka Zbořila význam, je zavádějící. Jednalo se o jeden z listinných důkazů, které žalovaný hodnotil v souvislos= ti s dalšími důkazy.

 

   Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.=

 

   Z odůvodnění:

 

   V.1 Nástin právního rámce

 

   [29] Nejvyšší správní soud opakovaně zdůraznil význam práva shromažďovacího jako jednoho ze základních politický= ch práv (srov. zejména rozsudky ze dne 5. 11. 2007, čj. 8 As 51/2007-67, č. 1468/2008 Sb. NSS, a ze dne 21. 2. 2008, čj. 2 As 17/2008-77, č. 1557/2008 = Sb. NSS). Shromažďovací zákon naplňuje článek 19 Listiny základních práv a svob= od a mezinárodní závazky České republiky, zejména článek 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též „Úmluva“), v jejichž sv= ětle je třeba jej vykládat. Shromažďovací právo zásadně nepodléhá povolení, jeho výkon není podmíněn žádným předchozím souhlasem správního orgánu, ale pouhým oznámením o využití práva adresovaným správnímu orgánu. Jedná se o právo, j= ímž disponuje každý, a které může být omezeno pouze výjimečně.

 

   [30] Článek 19 odst. 2 Listiny stejně j= ako článek 11 odst. 2 Úmluvy připouští omezení shromažďovacího práva „zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu“, resp. „na v= ýkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zák= on jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřej= né bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných“.

 

   [31] Tato ustanovení představují základ= ní výkladová vodítka pro interpretaci zákonných ustanovení upravujících omezení shromažďovacího práva. Přitom je třeba mít na paměti, že moderní demokracie představuje vládu většiny při respektování práv menšin a musí být připraven= a i ke konfrontaci s menšinovými názory, které jsou jí v daném okamžiku nepohod= lné. Jakékoliv omezení politických práv, jako např. práva shromažďovacího, je tř= eba posuzovat s krajní obezřetností a nesmí vést ve svých důsledcích k postupné= mu rozdrobení shromažďovacího institutu a vytěsnění nepohodlné menšiny či názo= ru z veřejného prostoru a z veřejné debaty. Tato obezřetnost je přitom namístě n= ejen v obecné rovině, např. při přijímání zákonné úpravy, ale i v každém jednotl= ivém případě, kdy se státní orgány zabývají aplikací této úpravy.

 

   [32] Shromažďovací zákon připouští zákaz oznámeného shromáždění, „jestliže by oznámený účel shromáždění směřoval k výzvě: a) popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů; b) dopouštět se násilí nebo hrubé neslušno= sti; c) jinak porušovat ústavu a zákony“ (§ 10 odst. 1 shromažďovacího zákona). Zákaz shromáždění může být odůvodněn také tím, že „a) se má konat na místě,= kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví, b) na stejném mí= stě a ve stejnou dobu se má podle dříve doručeného oznámení konat jiné shromážd= ění a mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby jeho konání; nelze-li urč= it, které oznámení bylo doručeno dříve, rozhodne se za účasti zástupců svolavat= elů losováním“ (§ 10 odst. 2 shromažďovacího zákona). Konečně pak lze shromáždě= ní zakázat, „má-li být konáno v místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobová= ní bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, lze-li bez nepřiměřených ob= tíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění“ (= § 10 odst. 3 shromažďovacího zákona). Existoval-li by důvod zákazu shromáždění p= odle § 10 odst. 2, odst. 3 shromažďovacího zákona a svolavatel shromáždění akceptoval návrh správního orgánu na konání shromáždění na jiném místě, pří= p. v jinou dobu (§ 8 shromažďovacího zákona), nelze shromáždění zakázat (§ 10 od= st. 4 shromažďovacího zákona).

 

   [33] Zákaz shromáždění podle § 10 odst.= 1 shromažďovacího zákona se odvíjí od účelu shromáždění. V rozsudku č. 1468/2= 008 Sb. NSS Nejvyšší správní soud připustil, že formálně oznámený účel shromážd= ění může skrývat cíle a záměry, které se liší od proklamovaných, jinými slovy, = že skutečný účel shromáždění je odlišný od účelu oznámeného. Naznačil přitom, = že správní orgán může při zákazu shromáždění vycházet ze skutečného, nikoliv oznámeného účelu shromáždění. Chce-li ovšem správní orgán zakázat shromáždě= ní proto, že podle jeho názoru svolavatel zastírá oznámeným nezávadným účelem skutečný závadný účel shromáždění, musí takový závěr prokázat a nese v tomto směru důkazní břemeno. Závadností účelu shromáždění pak nelze rozumět nic jiného, než prokázané naplnění některého z důvodů zákazu podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona.

 

   [34] Ustanovení § 10 odst. 1 shromažďov= acího zákona hovoří o oznámeném účelu shromáždění. V návaznosti na již dříve vyslovený právní názor Nejvyššího správního soudu je proto nyní vhodné zabý= vat se podrobněji otázkou posuzování skutečného účelu shromáždění.

 

   [35] Vyjdeme-li z předpokladu, že se oz= námený a skutečný účel shromáždění mohou lišit, pak nelze (v konkrétním případě, v němž se opravdu liší) „skutečný účel shromáždění“ podřadit ani nejširšímu možnému jazykovému významu slova „oznámený účel shromáždění“. Nejvyšší sprá= vní soud se tedy zabýval situací, kterou psané právo nebere na zřetel. Dále je proto třeba posoudit, zda se jedná o mezeru v zákoně (srov. Melzer, F., Met= odologie nalézání práva, Brno : služba Knihovnička, 2008, s. 174 a násl., který hovo= ří o teleologické mezeře; resp. Kühn, Z., Aplikace práva ve složitých případech,= k úloze právních principů v judikatuře, Praha : Karolinum, 2002, s. 205 a nás= l., který hovoří o axiologické mezeře), nebo o úmysl zákonodárce. Existence mez= ery v zákoně je podmíněna nezamýšlenou neúplností právního řádu. Ta nastává teh= dy, když zákonodárce nevzal v potaz hodnoty, principy, či argumenty, které jsou imanentní právnímu řádu jako celku. Nelze jí rozumět rozpor s principem účelnosti nebo právně politickými představami interpreta, ale s teleologick= ým pozadím celého právního řádu. Prvně zmíněný rozpor je řešitelný pouze změnou právní úpravy, zatímco teleologická mezera v zákoně obecně připouští její vyplnění, podle charakteru mezery buď analogií, nebo teleologickou redukcí.=

 

   [36] Přípustnost zákazu shromáždění pod= le § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona se odvíjí od směřování účelu shromáždění k výzvě k přímému či nepřímému ohrožení relativně konkrétně vymezených práv (např. osobní, politická nebo jiná práva) relativně konkrétně vymezených os= ob, resp. sociálních skupin [např. občané určité národnosti, pohlaví, rasy, pův= odu a další podle písm. a) citovaného ustanovení]. Zákonodárce zjevně zamýšlel umožnit správnímu orgánu zákaz shromáždění, pokud by jeho účel vedl k tomuto předvídanému následku. V souladu s principem racionálního zákonodárce přitom lze mít za to, že právní úprava vychází z předpokladu standardního stavu. T= ím je situace, kdy se oznámený účel shoduje s účelem skutečným. Nelze nalézt rozumný důvod, proč by měl v případě rozdílného oznámeného a skutečného úče= lu shromáždění vést k zákazu shromáždění pouze rozpor mezi oznámeným účelem a právy chráněnými v § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona, nikoliv však rozpor mezi skutečným účelem shromáždění a těmito právy. Je-li oznámený účel fingovaný, neohrožuje práva a právem chráněné zájmy, jejichž ochrana legitimizuje zákaz shromáždění - právě proto, že není skutečný. V takovém případě může tyto zájmy ohrozit jen skutečný, reálně existující účel, za kt= erým je shromáždění svoláno.

 

   [37] Nejvyšší správní soud zvažoval, zda racionálním důvodem ve smyslu předchozího odstavce nemohla být možnost rozpustit shromáždění podle § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona, tedy upřednostnění formálního přístupu k oznámenému účelu s následnou kontrolou faktického průběhu shromáždění. Postup podle § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona však míří na případy, kdy se teprve faktický průběh shromáždění odch= ýlí od jeho (oznámeného) účelu. Jinými slovy, jedná se o situaci, kdy v okamžiku oznámení shromáždění ještě není bez rozumných pochybností o opaku zřejmé, že nastane situace předvídaná v § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona, protože by (skutečný) účel shromáždění vedl k jeho zákazu ve smyslu § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona.

 

   [38] Z důvodové zprávy k zákonu ani ze stenoprotokolů z 26. společné schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSSR dne 27. 3. 1990 (dostupné na www.psp.cz), běhe= m níž byl zákon přijat, nevyplývá, že by si byl zákonodárce vědom možnosti rozporu mezi oznámeným a skutečným účelem shromáždění. V souladu s tím nelze ani dovodit, že by chtěl zákonodárce možnost takového rozporu řešit formálním přístupem posuzování pouze oznámeného účelu shromáždění s jeho možným násle= dným rozpuštěním.

 

   [39] Nejvyšší správní soud proto uzavře= l, že se jedná o nevědomou teleologickou mezeru v zákoně, zákonodárce předpokláda= l, že oznámený účel shromáždění bude vždy identický s účelem skutečným, a jeho vůle směřovala k umožnění zákazu shromáždění, mělo-li by vést k ohrožení pr= áv chráněných v § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona (vymezení těchto chráněných práv v návaznosti na definování neurčitých právních pojmů v citovaném ustanovení bylo ponecháno aplikační praxi, jak vyplývá z důvodové zprávy ke shromažďovacímu zákonu).

 

   [40] Vědomá mezera v zákoně by vylučova= la její vyplnění soudem, v případě nevědomé mezery aktivita soudu obecně vylou= čena není. Existují však právní oblasti, v nichž je i v případě nevědomé mezery v zákoně tento postup zpravidla vyloučen, typicky např. trestní právo hmotné = nebo daňové právo (dlužno ovšem dodat, že např. v rozsudku v daňové věci ze dne = 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004-48, www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud defin= oval koncept zneužití práva, který z metodologického hlediska v posuzované věci = de facto vedl k teleologické redukci, Ústavní soud pak shledal jeho postup úst= avně konformním, jak vyplývá z usnesení ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 374= /06, http://nalus.usoud.cz). Tak je tomu proto, že v těchto oblastech může být výrazně dotčen princip právní jistoty. Jinými slovy, hrozí-li subjektu sank= ce nebo újma, nebude-li se chovat určitým způsobem, je nutné, aby byla pravidla tohoto chování bez jakýchkoliv pochybností předem známa. Řízení o zákazu shromáždění podobný (sankční) charakter následující po chování subjektu prá= va postrádá. Jedná se o řízení předcházející finální realizaci shromažďovacího práva, jež nevede ke zpětnému vytvoření pravidla, které právní subjekt nemo= hl znát v době výkonu svého práva. Jeho chování proto není postiženo zpětně.

 

   [41] Dále by bylo v posuzované věci mož= né argumentovat proti vyplnění mezery v zákoně tím, že je ve hře omezení základního lidského práva, navíc ve veřejném právu. Ve správních vztazích, = jako ve vztazích vertikálních, i v následné soudní kontrole správní, se všechna základní práva obecně uplatňují přímo jako subjektivní práva a respekt k ni= m či jejich ochranu lze proti veřejné moci přímo uplatňovat - na rozdíl od soukr= omoprávních vztahů, kde se tato práva uplatňují pouze zprostředkovaně ve formě objektiv= ního ústavního práva prozařujícího do těchto vztahů (srov. např. odlišné stanovi= sko soudkyně Elišky Wagnerové k nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. z= n. Pl. ÚS 26/08, http://nalus.usoud.cz).

 

   [42] I ve správních vztazích však může docházet v různé míře k dotčení dalších subjektů, odlišných od účastníka správního řízení a od správního orgánu. Na jedné straně tak např. v daňovém právu typicky stojí zcela obecný veřejný zájem na řádném výběru daně proti možnému dotčení konkrétních práv daňového subjektu, na straně druhé např. ve stavebním řízení může stát proti konkrétním právům stavebníka nejen obecný veřejný zájem (reprezentovaný např. požadavkem souladu zamýšlené stavby s územně plánovací dokumentací, tj. zprostředkovaně s udržitelným rozvojem úz= emí, s ochranou životního prostředí ad.), ale také zcela konkrétní práva např. vlastníka sousedního pozemku. V případě zákazu shromáždění podle § 10 odst.= 1 shromažďovacího zákona proti sobě může stát nejen na jedné straně zcela konkrétní shromažďovací právo konkrétního subjektu a na druhé straně obecný veřejný zájem na ochraně např. veřejného pořádku, mravnosti, či dodržování zákonů (srov. zejm. článek 19 odst. 2 Listiny a § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona), ale také relativně konkrétní práva relativně konkrétních osob či sociálních skupin [§ 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona v kontextu např. čl. 16, čl. 24 a čl. 25 Listiny].

 

   [43] Řízení o zákazu shromáždění je nav= íc řízením sui generis, v jehož rámci (stejně jako v následné soudní kontrole správní) mají případně dotčené osoby jen velmi omezené možnosti účinně namí= tat ohrožení svých práv (srov. zejm. § 16 shromažďovacího zákona). I jejich prá= va, přes relativní míru konkrétnosti, resp. vyšší míru obecnosti ve srovnání se zcela konkrétním shromažďovacím právem v daném řízení, jsou přitom hodna ochrany. Ostatně, stejně jako shromažďovací právo, mají svůj základ v ústav= ním pořádku a mezinárodních závazcích České republiky. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že práva chráněná § 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona = ze své podstaty zpravidla směřují k ochraně určité sociální skupiny, typicky menšiny. Omezení shromažďovacího práva v zájmu ochrany takové skupiny nesmě= řuje a priori k vyloučení postojů směřujících proti většině nebo státní moci z veřejného prostoru, ale k ochraně určité sociální skupiny ať již proti ohro= žení ze strany většinové společnosti, nebo proti postoji jiné, byť i menšinové, skupiny. V tomto směru omezení shromažďovacího práva obstojí i ve světle čl= ánku 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

 

   [44] Nejvyšší správní soud již v rozsud= ku č. 1468/2008 Sb. NSS s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. Pl. ÚS 19/93, a ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05, http://nalus.usoud.cz) a v souladu se shora rozvedenou doktrínou zdůraznil,= že aplikace právních norem musí vést k rozumné a efektivní ochraně práv a musí respektovat více než pouhé zákonné normy. Ty je třeba transformovat do práv= a, neboť existuje rozdíl mezi vládou práva založeného mj. na sdíleném minimu hodnot a formální vládou zákonů vázanou pouze na zákonné normy. Výklad a použití právních norem je nutné podřídit jejich obsahově materiálnímu smysl= u a respektování základních konstitutivních hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami užití právních norem vždy poměřovat. Dále lze pokračovat, = že při úvaze o předvídatelnosti následků zákona se nelze omezit toliko na jeho text gramatický, neboť soudní rozhodování, byť nemá klasický precedenční charakter, zákon vykládá a popř. dotváří (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98, http://nalus.usoud.cz). „[N]eudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jazykového výkladu; jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikov= ané právní normě, je východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a úč= elu ... Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž = se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů ú= čel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z princi= pů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celk= u. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci ...“ (nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2004, sp. z= n. III. ÚS 258/03).

 

   [45] V nyní posuzované věci pak Nejvyšší správní soud neshledal důvod, aby se odchýlil od svého dosavadního právního= názoru, shora podrobně rozvedeného, co do možnosti zakázat shromáždění na základě j= eho skutečného účelu.

 

   [46] Dále Nejvyšší správní soud připomí= ná, že se rovněž již v rozsudku č. 1468/2008 Sb. NSS zabýval širším ústavněprávním kontextem při případném zákazu shromáždění. Tehdy uvedl, že mezi elementární hodnoty demokratické společnosti patří respekt k právům druhých při výkonu vlastních práv. Tato maxima se uplatní i při výkonu ústavních práv, jako na= př. práva shromažďovacího, které se může dostat do konfliktu s právy třetích os= ob chráněnými ústavním pořádkem. V takové situaci je vždy třeba vážit konkuruj= ící si práva a právní statky s ohledem na konkrétně utvořený skutkový základ a případné omezení jednoho či více z nich je nutné zdůvodnit, zejména za použ= ití principu proporcionality (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05, ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03, a ze= dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, http://nalus.usoud.cz). V rozsudku č. 1468/2008 Sb. NSS Nejvyšší správní soud také zdůraznil, že rozpustit nebo zakázat shromáždění lze jen pro ochranu hodnot rovnocenných shromažďovacímu právu, a to v případě jejich ohrožení odvoditelného z konkrétně seznatelných okolností.

 

   [47] Ke střetu různých práv chráněných = ústavním pořádkem může dojít, aniž by současně byly splněny podmínky zákazu shromážd= ění podle § 10 shromažďovacího zákona. Lze si např. představit, že by výkon shromažďovacího práva v určitém místě a čase narušil bohoslužbu či obřad ve smyslu článku 16 odst. 1 Listiny (lhostejno které náboženské společnosti, církve či ritu) až do té míry, že bude nutné upřednostnění nebo omezení jed= noho z konkurujících si práv. Řešení podobných konfliktů soupeřících práv se však vzpírá zobecnění a bude třeba přistupovat k němu v každém jednotlivém přípa= dě se zohledněním principu proporcionality, zmíněného Ústavním soudem.

 

   [48] Mohou existovat i situace, kdy bude křížení takových práv představovat přirozenou součást výkonu jednoho z nich. Např. pokojné shromáždění, nijak nesměřující k výzvě popírat svobodu náboženského vyznání, ale brojící např. proti majetkovému vypořádání státu s církvemi, může v konkrétním případě z dobrých důvodů směřovat k místnímu i časovému prolnutí s výkonem práv garantovaných článkem 16 odst. 1 Listiny. Typickým příkladem takovéto situace bude také konání protishromáždění. To nemůže být a priori vyloučeno s poukazem na § 10 odst. 2 písm. b) shromažďovacího zákona, ale vždy bude nutné zkoumat, zda míra časového a místního prolnutí stejně jako plánovaný charakter obou shromáždění neumožňu= jí nalézt řešení uspokojivé pro oba svolavatele (srov. rozhodnutí Evropského s= oudu pro lidská práva ze dne 29. 9. 2006, ve věci stížnosti č. 76900/01, Öllinge= r v. Rakousko, body 43 a 47 - 49, www.echr.coe.int). I v případě těchto střetů základních práv lze však jen obtížně zobecňovat možnosti jejich řešení, kte= ré se vždy budou odvíjet od konkrétního skutkového rámce.

 

   [49] Přímý konflikt mezi shromažďovacím právem a jiným ze základních lidských práv či svobod však může být zvýrazně= n i skutečností, že shromáždění směřuje k zakázanému účelu, a tím k byť i jen nepřímému ohrožení dalších práv a svobod chráněných ústavním pořádkem [zejm= . ve smyslu § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona]. Bude-li se pak jednat např. o shromáždění, jehož účelem má být výzva k popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich náboženské vyznání, a místo a čas shromáždění se bude zároveň krýt s bohoslužbou či obřadem dané nábožens= ké společnosti nebo církve, shromažďovací právo se vedle svého účelu, který je= sám o sobě důvodem zákazu a představuje ohrožení práv chráněných § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona, může dostat i do přímého konfliktu s právem na svob= odu náboženského vyznání. V takovém případě může shromažďovací právo jen obtížně převážit.

 

   [50] Ve vztahu k posledně popsané situa= ci je nutné také připomenout, že ochrana základních lidských práv a svobod nemá v= ést k možnosti vyvíjet činnost směřující k popření dalších z těchto práv a svob= od (srov. zejm. článek 17 Úmluvy a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva např. ze dne 20. 2. 2007 ve věci stížnosti č. 35222/04, P. Ivanov v. Rusko,= ze dne 16. 11. 2004 ve věci stížnosti č. 23131/03, M. A. Norwood v. Spojené království, a ze dne 12. 5. 1988, ve věci stížnosti č. 12194/86, M. Kühnen = v. Spolková republika Německo, www.echr.coe.int).

 

   [51] Dále Nejvyšší správní soud již v rozsudku č. 1468/2008 Sb. NSS zdůraznil, že zákaz shromáždění nelze odůvodn= it pouze odkazem na osobu svolavatele shromáždění nebo osobu oprávněnou jednat za svolavatele. Připustil však, že přidají-li se k osobě svolavatele některé d= alší skutečnosti, např. určitým způsobem významné místo a datum shromáždění, může být důvod zákazu shromáždění dán. Tento závěr jistě netvoří a nemůže tvořit jednoduchou rovnici, umožňující zákaz shromáždění pouze po dosazení konkrét= ních skutečností do jejího rámce. V tomto směru se totiž nejedná o prostou aplik= aci normy, která by za současného splnění tří zmíněných kritérií umožňovala zak= ázat shromáždění bez dalšího, ale o shora popsaný výklad, který umožňuje shromáž= dění zakázat, pouze pokud by jeho účel směřoval k naplnění některého z důvodů po= dle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona. Vždy je třeba s krajní obezřetností a = při respektování dříve nastíněných interpretačních vodítek posuzovat, zda lze v každém jednotlivém případě pouze ze skutečnosti, že určitá osoba svolala shromáždění v určitý den a na určité místo, vzít v souladu s důkazním břeme= nem správního orgánu za prokázané, že účel shromáždění naplňuje důvod jeho záka= zu podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona. Možnost zákazu shromáždění totiž nemá a nemůže být formální, ale naopak klade na správní orgán přísné nároky= co do zvážení, zda důkazy o skutečném účelu shromáždění obstojí z hlediska une= sení důkazního břemene správního orgánu v případném soudním přezkumu.=

 

   [52] Není pochyb o tom, že místo a datu= m, příp. i čas, konání shromáždění mohou být z hlediska jeho účelu velmi podst= atné (srov. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Öllinger v. Rakousko, bod 43). Nejvyšší správní soud nastínil jeden z možných příkladů v úvaze týkající se případného střetu různých práv chráněných ústavním pořádk= em a další nalezneme i v důvodové zprávě ke shromažďovacímu zákonu. Podle této zprávy ve vztahu k § 10 odst. 3 je třeba zvažovat řadu souběžných zájmů, při jejichž hodnocení musí být přihlédnuto například k tomu, zda je „zamýšlené místo shromáždění přímo spjato s účelem shromáždění (vzpomínková shromážděn= í na místě, kde došlo k nějaké události apod.)“. Změna času či místa shromáždění nepochybně může v mnoha případech prakticky zmařit účel shromáždění (srov. např. i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 3. 5. 2007, ve = věci stížnosti č. 1543/06, Baczkowski a další v. Polsko, bod 87). Právo shromažďovací, jako jedno z politických práv, slouží k projevení občanského postoje a lze je charakterizovat jako součást práva na svobodu projevu v ši= rším slova smyslu. Jazyk, jímž je tento postoj vyjádřen, může mít různou formu. V první řadě to samozřejmě mohou být různé nesené transparenty, provolávaná h= esla nebo projevy přednesené během shromáždění. Dále se ale může jednat také o j= azyk symbolický. Shromáždění na určitém místě a v určitý den může být zcela jasn= ým vyjádřením velmi konkrétní myšlenky nebo postoje, aniž by v jeho průběhu by= ly předneseny jakékoliv verbální projevy. Cum grano salis je v této souvislosti možné hovořit o účelu shromáždění v objektivním slova smyslu. Jistě lze pot= om i připustit, že v určité situaci bude z kombinace charakteristiky svolavatele, místa a času shromáždění bez jakýchkoliv rozumných pochybností zřejmé, jaký= je skutečný účel shromáždění.

 

   [53] Zároveň není pochyb o tom, že tako= váto zjevnost může být v praxi spíše výjimečná, protože se jedná o nepřímé důkaz= y o účelu shromáždění. Ty musí vždy vytvořit logickou, uzavřenou a ničím nenarušenou soustavu důkazů, které na sebe navazují a vzájemně se doplňují, nejsou vyvráceny jinými důkazy svědčícími o opaku, a jsou v takovém vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich je možno dovodit právě jen jediný závěr.<= o:p>

 

   [54] Je také zřejmé, že se správní orgán nemusí v případě zákazu shromáždění omezit na prokázání jeho účelu kombinací charakteristiky svolavatele, specifického místa a času shromáždění, a může skutečný účel shromáždění prokázat jakýmikoliv důkazy (získanými v souladu = se zákonem), které budou s to tento účel prokázat.

 

   [55] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, = že původně se ve vládním návrhu zákona vztahovala možnost vyhnout se zákazu shromáždění jeho přesunem v místě a čase (§ 10 odst. 4 za použití § 8 shromažďovacího zákona) nejen na případy zákazu podle § 10 odst. 2, odst. 3 shromažďovacího zákona, ale také podle odstavce 1 tohoto ustanovení. Výbory ústavně právní, zahraniční, branné a bezpečnostní, pro plán a rozpočet, pro průmysl, dopravu a obchod, pro zemědělství a výživu, pro kulturu a výchovu,= pro sociální politiku a výbory pro životní prostředí Sněmovny lidu a Sněmovny národů ve společné zprávě ze dne 22. 3. 1990 k vládnímu návrhu zákona (zprá= va je dostupná na www.psp.cz) navrhly mj., aby byl z § 10 odst. 4 vypuštěn odk= az na odstavec 1. Federální shromáždění ČSSR schválilo návrh zákona ve znění t= éto společné zprávy. Důvody, které vedly výbory k návrhu na vypuštění zmíněného= odkazu, nelze zjistit, a nevyplývají ani z rozpravy k návrhu zákona, zachycené ve stenoprotokolech z 26. společné schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSSR dne 27. 3. 1990, během níž byl zákon přijat.

 

   V.2 Posouzení kasační stížnosti

 

   [56] Dále Nejvyšší správní soud přistou= pil k vypořádání jednotlivých stížních námitek. Ty lze rozdělit na námitky polemizující s právním názorem městského soudu obecně a na námitky, které zpochybňují posouzení konkrétních skutečností v nyní projednávané věci.

 

   V.2.1 Vypořádání obecných stížních námi= tek

 

   [57] Stěžovatel především zpochybnil mo= žnost zákazu shromáždění, jestliže by jeho skutečný účel, odlišný od oznámeného, odůvodňoval postup podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona. V této souvis= losti svou argumentaci podpořil obsáhlou parafrází některých částí rozsudku Nejvyššího správního soudu č. 1468/2008 Sb. NSS.

 

   [58] Nejvyšší správní soud připomíná, že právě v rozsudku č. 1468/2008 Sb. NSS dospěl k přípustnosti posuzování skutečného účelu shromáždění. Rozhodnutí, čtené ve svém celku nikoliv v roz= sahu účelově vybraných pasáží, směřuje k opačnému závěru, než kterého se stěžova= tel domáhá. Nejvyšší správní soud proto pro stručnost v podrobnostech argumenta= ce odkazuje na rozsudek č. 1468/2008 Sb. NSS a dále zejména na obecnou část odůvodnění shora, v jejímž rámci se touto otázkou podrobně zabýval.

 

   [59] Stěžovatel namítl, že možnost záka= zu shromáždění na základě jeho skutečného účelu je zneužitelná, mohla by vést k zákazu jakéhokoliv politicky nepohodlného shromáždění na základě účelových a zástupných argumentů a vytváří prostor pro nepřípustnou rozhodovací libovůl= i.

 

   [60] K této námitce lze připomenout důk= azní břemeno, které stíhá správní orgán. Ten nemůže zakázat shromáždění na zákla= dě jakýchkoliv argumentů, ale musí prokázat, že účel shromáždění, je-li odlišn= ý od oznámeného, naplňuje důvod zákazu podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona. Toto důkazní břemeno musí být připraven obhájit před soudem, kde se již nenachází ve vrchnostenském postavení typickém pro rozhodování státní správ= y, ale jako účastník řízení v rovném postavení s žalobcem (srov. § 36 odst. 1 = s. ř. s.). Na rozdíl od běžného řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu je navíc vyloučena možnost, aby v případě zrušení správního rozhodnu= tí pokračovalo řízení před správním orgánem. Soudem shledané neunesení důkazní= ho břemene žalovaným tak má za následek automatickou možnost bez dalšího uspoř= ádat shromáždění (srov. § 11 odst. 3 shromažďovacího zákona). Kombinace přiměřen= ě konkrétně stanovených důvodů odůvodňujících zákaz shromáždění (zde zejm. § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona) a povinnosti správního orgánu prokázat jejich napln= ění, spolu se soudním přezkumem objektivně hodnotícím unesení důkazního břemene,= pak představují dostatečnou záruku vylučující rozhodovací libovůli.<= /span>

 

   [61] Stěžovatel rovněž uvedl, že žalova= ný mohl své pochybnosti o oznámeném účelu shromáždění zohlednit pouze v připravenosti rozpustit shromáždění za podmínek stanovených v § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona.

 

   [62] I ve vztahu k vypořádání této námi= tky je možné odkázat na rozsudek č. 1468/2008 Sb. NSS a na odůvodnění zmíněné shor= a. Prokáže-li správní orgán, že se skutečný účel shromáždění liší od oznámenéh= o a je důvodem k zákazu podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona, zakáže shromážd= ění. Má-li správní orgán pochybnosti o oznámeném účelu shromáždění, ale není sch= open prokázat skutečný účel shromáždění odůvodňující zákaz podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona, může své pochyby v souladu s § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona zohlednit pouze v připravenosti rozpustit shromážděn= í, odchýlí-li se od formálně deklarovaného účelu způsobem připouštějícím jeho rozpuštění. Právě s ohledem na důkazní břemeno, které stíhá správní orgán v případě zákazu shromáždění, lze předpokládat, že se v praxi ve většině příp= adů uplatní spíše kontrola shromáždění prostřednictvím § 12 odst. 5 shromažďova= cího zákona. To však nevylučuje možnost zákazu shromáždění, bude-li mít správní = orgán k dispozici dostatek důkazů pro takové rozhodnutí.

 

   [63] Stěžovatel také namítl, že protest= proti válce v Iráku je legitimním občanským postojem a nemůže být spojován s událostmi v Německu v roce 1938. V opačném případě by bylo možné zakázat všechna shromáždění s odkazem na významné historické datum nebo blízkost objektů souvisejících s židovským etnikem.

 

   [64] Nejvyšší správní soud v rámci obec= ného vypořádání námitky souhlasí s názorem, že protest proti válce v Iráku je legitimním občanským postojem a přitakává i tomu, že není důvodu, aby byl takový protest bez dalšího spojován s událostmi v Německu v roce 1938. Lze = také doplnit, že nelze zakázat shromáždění pouze s odkazem na významné historické datum, nebo blízkost objektů souvisejících s židovským etnikem. Na druhé st= raně a v souladu s již předestřenou argumentací Nejvyšší správní soud připomíná,= že doba a místo shromáždění mohou představovat relevantní skutečnosti významné= pro rozhodování správního orgánu, byť se nemůže jednat o skutečnosti jediné. Pr= okáže-li pak správní orgán, že jinak legitimní občanský postoj je postojem zástupným, protože skutečný účel shromáždění je jiný, může dojít ke „spojování“ účelu v tom smyslu, že správní orgán při rozhodování o zákazu shromáždění vyjde ze skutečného, nikoliv z oznámeného účelu.

 

   [65] Konečně v rámci obecné polemiky a s odkazem na rovnost před zákonem a ústavně zaručené shromažďovací právo stěžovatel uvedl, že neobstojí ani omezení nebo zákaz shromáždění s tím, že= den shromáždění připadá na sobotu, která je z hlediska židovského náboženství svátkem a věřící se shromažďují v synagogách. Náboženské svátky určitého et= nika podle stěžovatele nemohou být překážkou pro pokojné shromažďování občanů, k= teré se navíc koná na jiném místě.

 

   [66] Ve vypořádání této námitky Nejvyšší správní soud odkazuje na předchozí část odůvodnění, v jejímž rámci se zabýv= al možným střetem různých práv chráněných ústavním pořádkem. Obecně si lze představit situaci, kdy se (plný) výkon dvou takových práv bude vzájemně vylučovat (i při neexistenci důvodů pro zákaz shromáždění podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona) - způsob jejich vzájemného vypořádání však nelze zobecnit a bude se vždy odvíjet od individuálních okolností konkrétního pří= padu za použití dříve nastíněných výkladových vodítek. Takové vypořádání musí ov= šem splňovat nároky kladené na rozhodnutí správního orgánu a musí být přezkoumatelné (srov. i § 16 shromažďovacího zákona). Jen obtížně těmto nár= okům dostojí obecné konstatování a vždy bude třeba podrobně rozvést, jakým způso= bem se právo shromáždění v určitou dobu a v určitém místě dotkne jiného ústavně garantovaného práva (např. podle článku 16 odst. 1 Listiny), proč tento konflikt dosahuje intenzity vyžadující omezení nebo upřednostnění jednoho ze soupeřících práv a jaké konkrétní důvody a úvahy vedly k řešení zvolenému správním orgánem. Zde je nutné vycházet např. i ze skutečnosti, že se konkr= étní obřady v konkrétních místech zpravidla nekonají celý den, ale bývají omezen= y na určité hodiny. V případě existence důvodů pro zákaz shromáždění (zejm. podl= e § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona) může být jeho současný přímý střet s jin= ým ústavně garantovaným právem dalším, nezávisle existujícím, důvodem pro zákaz shromáždění. I zákaz z takového důvodu musí ovšem splňovat všechny požadavky kladené na kvalitu správního rozhodnutí. Pouze obecně formulovaný odkaz na = jiné z práv chráněných ústavním pořádkem si lze představit tehdy, obstojí-li sam= y o sobě důvody zákazu podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona a samotné konkrétní základní právo jiných osob (resp. přímý časový a místní střet s n= ím) není v úvaze správního orgánu primárním důvodem vedoucím k zákazu shromáždě= ní.

 

   [67] Stěžovateli lze v této námitce obe= cně přisvědčit potud, že náboženské svátky či obřady mohou být samy o sobě jen = obtížně důvodem pro zákaz shromáždění, které se má konat na zcela jiném místě. To p= latí tím spíše, nevysvětlí-li správní orgán relevanci své úvahy o konání takových obřadů jako překážky konání shromáždění.

 

   V.2.2 Vypořádání konkrétních stížních n= ámitek

   Konkrétní námitky 1

 

   [68] K posouzení konkrétních skutečnost= í v nyní projednávané věci stěžovatel především namítl, že napadená rozhodnutí = jsou nezákonná, v rozporu se skutečným stavem a tedy i s § 46 správního řádu z r= oku 1967.

 

   [69] Nejvyšší správní soud, shodně s žalovaným ve vyjádření ke kasační stížnosti, připouští, že k porušení § 46 správního řádu z roku 1967 nemohlo v posuzované věci dojít. Jeho účinnost skončila již k 31. 12. 2005 (srov. zejm. § 183 a § 184 správního řádu z roku 2004) a na řízení probíhající v říjnu 2007 se bez jakýchkoliv pochybností nevztahoval.

 

   [70] Z námitky je ovšem patrné, proti č= emu brojí - totiž proti skutečnosti, že napadená rozhodnutí nevycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Opora závěrů, k nimž správní orgán došel,= v provedeném dokazování a v obsahu správního spisu je ovšem ze své podstaty imanentní součástí správního rozhodnutí a nachází odraz i v § 68 odst. 3 správního řádu z roku 2004. Proto se zde uplatní názor již dříve vyslovený Nejvyšším správním soudem ve vztahu k žalobním bodům, podle nějž neplatí, že bezvadným žalobním bodem je pouze takové tvrzení, které žalobce přesně subsumuje pod určitá ustanovení zákona. Žalobce tak svá konkrétní a dostate= čně individualizovaná skutková tvrzení nemusí podřazovat pod přesná ustanovení právních předpisů (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 A= zs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). Byť musí být účastník v řízení o kasační stížnosti na rozdíl od řízení o žalobě zastoupen advokátem, je na místě vztáhnout citované závěry i na míru konkrétnosti stížních námitek. Nejvyšší správní soud se proto, v rozsahu konkrétních výtek stěžovatele, namítaným nesouladem napadených rozhodnutí se skutečným stavem věci zabýval. Ostatně, právě v této podobě, na rozdíl od výtky o nesouladu napadených rozhodnutí s= § 46 správního řádu z roku 1967, mají stížní námitky předobraz i v žalobě.

 

   [71] Stěžovatel žalovanému vytkl, že za= kázal předmětná shromáždění, aniž došlo k porušení shromažďovacího zákona nebo ji= ného předpisu.

 

   [72] Tato námitka není důvodná. Možnost zákazu shromáždění, zejm. podle § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona, není podmíněna předchozím porušením tohoto zákona nebo jiného předpisu, ale naplněním podmínek zákazu podle citovaného ustanovení. Toto ustanovení má p= ředevším preventivní charakter, tj. umožňuje zákaz shromáždění, pokud by budoucí cho= vání (účel shromáždění) mělo směřovat k výzvě např. k popírání nebo omezování pr= áv ve smyslu § 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona, a není sankcí za protiprávní chování, kterého se svolavatel mohl dopustit v minulosti.<= /o:p>

 

   Konkrétní námitky 2

 

   [73] Žalovaný i městský soud podle stěžovatele opřeli své závěry o spekulace vztahující se k osobám jednajícím= za stěžovatele, nikoliv skutečnostmi týkajícími se samotného stěžovatele.=

 

   [74] Nejvyšší správní soud především připomíná, že svolavatelem shromáždění může být fyzická osoba, právnická os= oba, nebo skupina osob (srov. § 3 shromažďovacího zákona). V rozsudku č. 1468/20= 08 Sb. NSS Nejvyšší správní soud zdůraznil význam osoby svolavatele shromáždění a individualitu výkonu shromažďovacího práva. Učinil tak mj. proto, že svolav= atel shromáždění má určitá oprávnění a povinnosti (srov. § 6 shromažďovacího zákona), za jejichž porušení nese odpovědnost (srov. § 14 shromažďovacího zákona). Identifikace svolavatele je zřejmá v případě fyzické i právnické o= soby [srov. zejm. § 5 odst. 3 písm. e) shromažďovacího zákona]. Je-li svolavatel= em skupina osob, musí být s ohledem na práva, povinnosti a odpovědnost svolava= tele dostatečně identifikovány osoby [za přiměřeného použití § 5 odst. 3 písm. e) shromažďovacího zákona], jimiž je tvořena.

 

   [75] Z rozsudku Nejvyššího správního so= udu č. 1468/2008 Sb. NSS stejně jako z odůvodnění shora vyplývá, že za určitých okolností může být významná charakteristika svolavatele shromáždění (byť ne sama o sobě, ale pouze v kontextu s dalšími skutečnostmi). Z podstaty věci = je zřejmé, že právnická osoba, vedle své prezentace např. na internetu apod., vystupuje navenek především prostřednictvím fyzických osob. Posuzuje-li pak správní orgán právnickou osobu podle jednání fyzických osob, musí se vždy zabývat tím, nakolik je (či bylo v minulosti) určité jednání přičitatelné p= římo právnické osobě, a nakolik se jednalo pouze o jednání konkrétních fyzických osob, nijak nesouvisející s danou právnickou osobou. Stěžovateli proto nelze přisvědčit, že se žalovaný a městský soud nesprávně zaměřili na osoby jedna= jící za svolavatele, je však třeba zkoumat, nakolik jsou zjištěné skutečnosti přičitatelné stěžovateli samotnému.

 

   [76] Stěžovatel namítl, že nebylo proká= záno spojení osob, které za něj jednaly, s neonacistickým a antisemitským hnutím= a v tomto směru existují pouze podezření. Zpochybnil také zákonnost použitých důkazů s tím, že vyjádření dr. Zbořila není znaleckým posudkem, bylo vypracováno v rámci jiného než nyní přezkoumávaného řízení, a soudy těmto vyjádřením obecně nepřikládají význam.

 

   [77] Podle § 51 odst. 1 správního řádu = z roku 2004 lze k provedení důkazů užít všech prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právn= ími předpisy. Citované ustanovení představuje obecné pravidlo, které má svou relevanci - a to i přes výluku z použití správního řádu, opírající se o § 16 shromažďovacího zákona. Z tohoto pravidla je také zřejmé, že skutečnosti namítané stěžovatelem nejsou s to zpochybnit zákonnost vyjádření dr. Zbořil= a. Stěžovatel totiž netvrdil, a tím méně prokázal, že by odborné vyjádření dr. Zbořila bylo získáno či provedeno (zde s přihlédnutím k omezení vyplývající= mu z § 16 shromažďovacího zákona) nezákonným způsobem.

 

   [78] Nejvyšší správní soud se dále zabý= val provedenými důkazy z věcné stránky. V oznámení o konání shromáždění je jako osoba zmocněná jednat jménem svolavatele uveden Erik S., jako osoba zmocněná jednat v zastoupení svolavatele je uveden Patrik V. Jak vyplývá ze zápisu z valné hromady Občanského sdružení Mladí národní demokraté z 19. 9. 2007, js= ou dva jmenovaní spolu s Michalem P. zakládajícími členy stěžovatele, Erik S. = je předsedou rady stěžovatele, Patrik V. a Michal P. jsou členy jeho rady. Pod= le článku 9 odst. 1 stanov stěžovatele je jeho statutárním orgánem rada.<= /o:p>

 

   [79] PhDr. Zdeněk Zbořil v odborném vyj= ádření z oboru historie a politologie ze dne 1. 10. 2007 uvedl, že Mladí národní demokraté nejsou zmiňováni jako registrovaná organizace na informačním serv= eru Ministerstva vnitra a není mu známo, že by existovali jako občanské sdružen= í. Vyslovil proto domněnku, že se jedná o německou mládežnickou organizaci Nár= odně demokratické strany Německa s českými příznivci, nebo o českou organizaci nápadně podobnou německé. Důkazem druhé možnosti jsou podle PhDr. Zdeňka Zbořila jména ohlašovatelů.

 

   [80] Patrik V. byl jako kandidát za hnu= tí Právo a spravedlnost v obecních volbách v roce 2006 kriticky zmiňován jako svolavatel demonstrace neonacistů před izraelským vyslanectvím v Praze, což vyplývá z článku na idnes.cz. Erik S. bývá označován za neonacistu na informačním serveru antifa.cz, nepřátelském vůči neonacistickým a jim podob= ným organizacím. PhDr. Zdeněk Zbořil s odvoláním na zmiňovaný server i další internetové zdroje uvádí také údajné pseudonymy Erika S. na internetu publikované články mj. s protižidovskou tematikou, které mu jsou připisován= y. Ve vztahu k Eriku S. ve vyjádření uzavírá, že se lze „domnívat, že alespoň pan Erik S. může zaujímat postoje blízké současnému neonacismu, a že je těmito svými postoji veřejně znám“.

 

   [81] Ve vztahu ke stěžovateli vyjádření= dále uvádí, že s ohledem na aktivity Erika S. a Patrika V. a pověst německé organizace Mladí národní demokraté lze předpokládat, že skutečným účelem shromáždění (pozn. NSS: vyjádření bylo původně podáno ke shromáždění plánovanému na den 10. 11. 2007 v oblasti tzv. pražského židovského města) = je urážka obětí německého antisemitismu a veřejná demonstrace neonacismu. Na spojení stěžovatele s neregistrovanou organizací Národní odpor lze podle vyjádření usuzovat jen z povahy informací na internetu.

 

   [82] Důkazní hodnota vyjádření PhDr. Zd= eňka Zbořila je, přes jeho zákonnost, nízká. Vyjádření prakticky nehodnotí samotného stěžovatele, ve vztahu k němuž jsou veškeré závěry domněnkou založenou na m= ožné podobě s německou organizací stejného názvu (v německém překladu) a na osob= ách Erika S. a Patrika V. Jejich hodnocení obecně může být, v mezích shora nastíněné přičitatelnosti jednání fyzických osob právnické osobě, relevantn= í. Závěry k Patriku V. se však odvíjejí pouze od jedné kritické zmínky na internetu. Erika S. vyjádření hodnotí také pouze zprostředkovaně, na základě informací z internetu. Jedná se tedy o odvozený důkaz, který se odvolává na informace získané z jiného zdroje, ale sám nepotvrzuje ani nevyvrací jejich pravdivost. V tomto směru je i závěr k Eriku S. formulován velmi opatrně „L= ze se tedy domnívat, -“.

 

   [83] Skutečnost, že vyjádření PhDr. Zde= ňka Zbořila je odvozeným důkazem, samozřejmě nevylučuje jeho použití jako důkaz= u, vede však k obezřetnosti při jeho hodnocení. Jeho důkazní síla je výrazně oslabena skutečností, že se tento důkaz opírá pouze o informace na internet= u, jejichž hodnověrnost nebyla ověřena ani hodnocena.

 

   [84] Z internetových adres, na něž se vyjádření odvolává, by jistě bylo možné ověřit, zda se na nich nacházejí informace zmiňované ve vyjádření. Jejich důkazní charakter může být původní= i odvozený, což z vyjádření není patrné. To by bylo možné potvrdit dalším dokazováním, které by ověřilo původní zdroje informací, hodnověrnost těchto zdrojů a pravdivost alespoň části informací. Správní orgán ovšem takové dokazování neprovedl.

 

   [85] Lhůta pro rozhodnutí správního org= ánu (§ 11 odst. 1 shromažďovacího zákona) na jedné straně objektivně omezuje možno= st podrobného dokazování, na druhé straně však nemůže popřít jeho základní zás= ady a vyloučit nároky kladené na oporu závěrů rozhodnutí v obsahu správního spisu. Správní orgán proto při svém rozhodování vždy bude hledat rovnováhu mezi zákonným požadavkem rozhodnout ve stanovené lhůtě a nutností dodržet základ= ní standardy kladené na kvalitu rozhodnutí.

 

   [86] Dalším důkazem, ze kterého žalovaný vyšel, je dopis Policie ČR (dále jen „Policie“) žalovanému ze dne 4. 10. 20= 07. Podle něj je stěžovatel neregistrovaným hnutím, jehož jménem vystupují Patr= ik V. a Erik S. a jehož název se shoduje s německým sdružením Jugend Nationaldemokraten, které je mládežnickou organizací německé neonacistické politické strany NPD.

 

   [87] Erik S. je podle dopisu velmi akti= vním příznivcem neonacistického hnutí v České republice a čelným představitelem hnutí Národní odpor. Toto hnutí je neregistrovanou neonacistickou organizac= í, vzniklou z pražské odnože české pobočky militantní neonacistické organizace Blood and Honour, která je součástí mezinárodního neonacistického hnutí hlásajícího nadřazenost bílé rasy a hlásícího se k ideologii nacionálního socialismu. Součástí ideologie Národního odporu je otevřený antisemitismus, jeho ideologie směřuje k potlačování práv a svobod jiných osob, tato organi= zace propaguje národní socialismus, útočí na územní celistvost a historickou kontinuitu České republiky. Veřejná shromáždění využívá k demonstraci síly, zastrašování zejména příslušníků menšin, popírání, schvalování a ospravedlňování nacistické genocidy. Erik S. je podle dopisu také „jedním z iniciátorů dopisu prezidentovi Václavu Klausovi o povolení vojenské služby v armádě Islámské republiky Írán proti nenáviděnému státu Izrael, spoluorganizátorem protestní akce před velvyslanectvím státu Izrael dne 27.= 8. 2006 v Praze, protestu proti okupaci Iráku v listopadu a prosinci 2006, kte= ré měly rovněž formu pochodu přes pražskou židovskou obec a mnoha dalších“.

 

   [88] Patrik V. je podle dopisu také čel= ným představitelem Národního odporu, organizátorem pochodu s pochodněmi pražskou židovskou obcí dne 11. 1. 2003, svolavatelem akce před velvyslanectvím Spol= kové republiky Německo v Praze dne 28. 10. 2005 na podporu propuštění Ernesta Z., tzv. popírače holocaustu, a zúčastňuje se většiny ultrapravicových demonstr= ací nejen na území Prahy, ale i v zahraničí.

 

   [89] Podle dopisu „Vše nasvědčuje tomu,= že nahlášený účel shromáždění je fiktivní a ve skutečnosti má shromáždění slou= žit k zastrašování národnostních menšin, zejména proti osobám židovské příslušnosti.“

 

   [90] Podobně jako v případě vyjádření P= hDr. Zdeňka Zbořila je i dopis Policie ze dne 4. 10. 2007 odvozeným důkazem. Obsahuje řadu informací, ale je z něj zřejmé, že tyto informace musely být čerpány z dalších zdrojů. Ty v dopisu vůbec nejsou identifikovány. Policie = je samozřejmě subjektem s vysokou mírou důvěryhodnosti, ani to však nečiní jí poskytnuté informace nezpochybnitelnými. Není-li přitom možné ověřit původní zdroje informací, z nichž Policie čerpala (i kdyby se jednalo o vlastní operativní zjištění, musí být možné ověřit způsob, jakým k němu došlo), neb= oť nejsou v dokumentu nijak označeny, je tím důkazní hodnota dopisu podstatným způsobem snížena. Jistě bylo možné odstranit tento nedostatek např. výslech= em osoby, která věc na Policii vyřizovala a následně ověřit hodnověrnost a pravdivost alespoň podstatných z původních zdrojů informací. Žalovaný se ov= šem, podobně jako v případě vyjádření PhDr. Zdeňka Zbořila, spokojil se zjevně odvozeným důkazem, ale na ověření hodnověrnosti a pravdivosti (a to v byť i minimální míře) jeho zdrojů zcela rezignoval.

 

   [91] K dalšímu hodnocení dopisu lze dop= lnit, že pouze ze shody názvu stěžovatele a německého sdružení nelze dovodit spojitost mezi nimi ani jejich ideovou shodu. Dopis Policie žádné další skutečnosti týkající se přímo stěžovatele neobsahuje a zabývá se osobami Er= ika S. a Patrika V.

 

   [92] Zde zmiňuje především jejich aktiv= ity v rámci neregistrovaného hnutí Národní odpor. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že se stejným důkazem zabýval již v rozsudku ze dne 4. 3. 2009, č= j. Pst 1/2008-66, č. 1841/2009 Sb. NSS. V jeho bodu 73 mimo jiné uzavřel, že s výjimkou dopisu Policie ze 4. 10. 2007 nebyly předloženy žádné důkazy, kter= é by se týkaly existence a činnosti Národního odporu, a že i zmíněná informace Policie má v tomto směru „jen velmi povrchní a obecnou vypovídací hodnotu“.=

 

   [93] U Erika S. dále dopis zmiňuje akti= vity protestující v různých formách proti státu Izrael. Nejvyšší správní soud si= je vědom skutečnosti, že různé projevy protestů, směřující proti tomuto státu, mohou být moderní formou antisemitismu, jinými slovy, že mohou pouze zastír= at projevy nesnášenlivosti směřující ve skutečnosti vůči židovskému etniku nebo náboženství. Na druhé straně však nelze připustit, aby tím byla vyloučena, nezávisle na její důvodnosti, jakákoliv legitimní kritika kteréhokoliv stát= u, včetně Izraele. Negativní projevy vůči státu Izrael mohou naznačovat antisemitské smýšlení, samy o sobě jej však neprokazují.<= /p>

 

   [94] Stěžovatel navíc zdůraznil, že Eri= k S. byl podle dopisu spoluorganizátorem protestu proti okupaci Iráku v listopad= u a prosinci 2006, který měl rovněž formu pochodu přes židovské město, a že v t= omto směru dopis Policie prokazuje skutečný účel shromáždění. Nejvyšší správní s= oud k tomu podotýká, že z textu dopisu skutečně nevyplývá prokázání jiného než = tam zmíněného účelu shromáždění v roce 2006.

 

   [95] U Patrika V. dopis obecně zmiňuje = účast na ultrapravicových demonstracích a dále organizaci pochodu s pochodněmi pražskou židovskou obcí dne 11. 1. 2003 a shromáždění na podporu Ernesta Z.= dne 28. 10. 2005. Ve vztahu k posledně zmíněným shromážděním nebyly provedeny ž= ádné další důkazy. Pokud je dopis uzavřen formulací, že vše nasvědčuje fiktivnímu účelu shromáždění, není ono „vše“ (má-li znamenat něco více než bylo obsahem dopisu) opět nijak konkretizováno.

 

   [96] Žalovaný dovodil spojení Erika S. s Národním odporem také z oznámení o konání shromáždění, které Erik S. svolal= na den 4. 6. 2007 před budovou velvyslanectví státu Izrael za účelem „vyjádření národního odporu vůči americko-izraelské politice v Iráku“ s poznámkou, že budou použity transparenty s označením Národní odpor.

 

   [97] Tento důkaz může bez dalšího slouž= it jako přímý důkaz o postoji Erika S. ke jmenovaným státům v konkrétním konte= xtu (politika v Iráku), nelze z něj ovšem dovodit antisemitské smýšlení Erika S. Zmínka o transparentech může být nepřímým důkazem o spojení Erika S. s hnut= ím Národní odpor. Tento nepřímý důkaz však ani v kontextu s dalšími provedenými důkazy (tj. v zásadě především dva shora uvedené odvozené důkazy, hodnověrn= ost jejichž zdrojů nebyla nijak ověřována) není s to prokázat aktivity Erika S.= v hnutí Národní odpor (jehož charakteristika ostatně provedeným dokazováním t= aké nebyla prokázána).

 

   [98] Na základě důkazů obstaraných žalo= vaným nelze mít za prokázané skutečnosti, z nichž žalovaný vyšel při svém rozhodo= vání. Na základě těchto důkazů se lze domnívat, že existuje podobnost mezi stěžovatelem a německým sdružením stejného názvu (v německém překladu). Tato domněnka však nedospěla do podoby prokázané skutečnosti a prokázána nebyla = ani neonacistická charakteristika německého sdružení.

 

   [99] Prokazované skutečnosti se dále soustředily na Erika S. a Patrika V. Žalovaný se ve vztahu k těmto osobám spokojil především se dvěma odvozenými důkazy, které si vzájemně odpovídají, ale hodnověrnost jejichž původních zdrojů nebyla nijak ověřena a hodnocena = - v případě dopisu Policie to vzhledem k neuvedení původních zdrojů nebylo ani možné.

 

   [100] Vzhledem k tomu, že tyto osoby js= ou dvěma ze tří členů statutárního orgánu a zakládajícími členy stěžovatele, j= e na místě úvaha o přičitatelnosti jejich jednání stěžovateli. To žalovaný a měs= tský soud dovodili ze skutečnosti, že Erik S. a Patrik V. byli uvedeni jako osoby zmocněné jednat jménem svolavatele a v zastoupení svolavatele. Erik S. také= již na podzim 2006 nahlásil shromáždění - pochod, po stejné trase a s účelem shromáždění „Protest proti válce v Iráku“. Skutečnosti, že stěžovatel posky= tl platformu pokračování aktivit zejm. Erika S., se zdá nasvědčovat i podobnost názvu zamýšleného shromáždění s předchozím shromážděním, organizovaným Erik= em S. před budovou izraelského velvyslanectví.

 

   [101] Prokázat přičitatelnost staršího jednání (tj. předcházejícího vzniku stěžovatele) Erika S. a Patrika V. stěžovateli je však obtížné. Tato problematičnost je zvýrazněna tím, že na základě provedených důkazů nebyly tvrzené postoje a jednání Erika S. a Patr= ika V. jednoznačně a bez pochyb prokázány, ale vedou pouze k (jakkoliv silným) domněnkám o antisemitském postoji jmenovaných, blízkém neonacistické scéně, příp. o jejich sepětí s touto scénou.

 

   [102] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžovateli ve výtce vůči žalovanému, že považoval za rozhodný také den a m= ísto shromáždění. Dodává však, že tyto skutečnosti musí být kombinované s takovou charakteristikou svolavatele shromáždění, aby jako nepřímé důkazy nezavdaly pochybnosti o skutečném účelu shromáždění. V posuzované věci dokazování žalovaného ve vztahu k charakteristice stěžovatele nesplnilo (přes přihlédn= utí ke lhůtě pro rozhodnutí žalovaného) minimální standard, který je na tento ú= kon třeba klást. Ve vztahu k prokazovaným charakteristikám osob jednajících za stěžovatele, stejně jako ve vztahu k přičitatelnosti jejich jednání stěžovateli, jsou jistě na místě domněnky o jejich antisemitském smýšlení a spojení s neonacistickou scénou, skutečnosti odpovídající těmto domněnkám v= šak nelze mít bez rozumných pochybností o opaku za prokázané.=

 

   [103] Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli také v jeho pochybnostech o míře, do níž může být spojován s obsahem jiných než jeho webových stránek. Stěžovatel namítl, že s jeho osob= ou nemají nic společného a nelze vyloučit ani jejich účelové vytvoření. Nejvyš= ší správní soud podotýká, že obsah stěžovatelem přímo nekontrolovaných webových stránek může být relevantní např. tehdy, pokud by bylo prokázáno, že se na = jeho vytvoření podílely osoby, ke kterým má stěžovatel konkrétní vazby a jejichž jednání mu lze přičíst. Podstatná může být např. i skutečnost, zda se stěžovatel od podobných informací distancuje apod. Nic podobného však v posuzované věci nebylo zkoumáno, prokazováno, a tím méně prokázáno.

 

   Konkrétní námitky 3

 

   [104] Dále stěžovatel namítl, že mu žal= ovaný sám nabídl jednu z tras pochodu zakázaného shromáždění (Tychonova - Mariáns= ké hradby - Jelení - U Brusnice - Kanovnická - Hradčanské náměstí) jako alternativní trasu původně zamýšleného pochodu. V této souvislosti stěžovat= el zdůraznil, že se nejprve pokusil uspořádat shromáždění v jiný den, aby vyho= věl nesouhlasu žalovaného s datem shromáždění 10. 11. a teprve poté chtěl v sou= ladu s nabídkou žalovaného uspořádat shromáždění v různých místech Prahy. Vůle uspořádat shromáždění v jiný den a na jiných místech podle stěžovatele prokazují, že účelem shromáždění nebylo směřovat k výzvě k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti občanů pro jejich národnost, původ a náboženské vyznání. Závěr městského soudu, že „změnil-li žalobce teprve takto, pod tla= kem okolností, místo zamýšleného shromáždění, neznamená to, že se změnou místa shromáždění se změní i jeho skutečný, původně zamýšlený účel“ nemá podle stěžovatele zákonný ani věcný podklad a je nepřezkoumatelný.

 

   [105] Základ této námitky míří na poruš= ení principu legitimního očekávání a nepřímo také principu právní jistoty. Stěžovatel, jemuž žalovaný nejprve sám nabídl jednu z později zakázaných tr= as pochodu, oprávněně očekával, že mu shromáždění oznámené na tuto trasu nebude zakázán= o. Ve zcela výjimečném případě si lze představit, že správní orgán na základě nových skutečností, které mu bez jeho viny nemohly být předem známy, změní dříve deklarovaný právní názor. Tuto změnu však musí podepřít podrobnou argumentací a vždy je třeba vážit, zda zájem na aplikaci práva, převáží nad porušením zásady legitimního očekávání, příp. právní jistoty (k zásadě legitimního očekávání srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS, k zásahu do právní jistoty srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. IV. ÚS 610/06, http://nalus.usoud.cz, bod 16). Žalovaný se však ve svém rozhodnutí= předchozí nabídkou stěžovateli výslovně nezabýval. Na základě provedených důkazů (kte= ré ovšem, jak je v tomto rozsudku shora uvedeno, neobstály) uzavřel, že účel původního shromáždění směřoval k výzvě k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti občanů pro jejich národnost, původ a náboženské vyznání. Následných osm oznámení o konání shromáždění (z nichž dvě jsou předmětem přezkumu v nyní posuzované věci) žalovaný zhodnotil jako účelovou snahu skr= ýt skutečný účel shromáždění. Obdobně uzavřel městský soud, že se změnou shromáždění nezměnil jeho skutečný, původně zamýšlený účel.

 

   [106] Žalovaný, který se nijak nevypořá= dal se skutečností, že jednu z později zakázaných tras pochodu stěžovateli dříve s= ám nabídl, porušil jeho legitimní očekávání. Prokázal-li by žalovaný, že skute= čný účel shromáždění směřoval k výzvě k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti občanů pro jejich národnost, původ nebo náboženské vyznání, mohl těmito závažnými a principiálními důvody směřujícími k dosažení určité právem chrá= něné hodnoty vyvážit porušení legitimního očekávání stěžovatele. To se však v posuzované věci nestalo.

 

   [107] Dále se stěžovatel rozešel s žalo= vaným a městským soudem v náhledu na skutečnost, že stěžovatel oznámil konání shromáždění formou pochodu v trasách mimo tzv. pražské židovské město. Stěžovatel tím demonstruje účel shromáždění, který neodůvodňuje jeho zákaz, zatímco žalovaný a městský soud toto jednání považují za účelovou snahu o zastření skutečného účelu shromáždění.

 

   [108] S ohledem na skutečnost, že žalov= aný neunesl své důkazní břemeno o skutečném účelu posuzovaných shromáždění, je i vypořádání této námitky nutně obecné. Nejvyšší správní soud připomíná, že z= ávěr o skutečném účelu shromáždění se musí opírat o důkazy nenechávající pochyb o tomto účelu. V zásadě stejné nároky je třeba klást na zákaz dalších shromáždění, která by svolavatel nahlásil na jiný čas nebo místo namísto původně zakázaného shromáždění. Bude-li tedy správní orgán schopen prokázat= , že i tato další shromáždění směřují k původnímu účelu a je tak odůvodněn zákaz shromáždění, shromáždění zakáže. Právě schopnost prokázat dostatečně věrohodnými důkazy skutečný účel každého jednotlivě zakazovaného shromáždění vytváří překážku pro postup správního orgánu, který by ze zákazu určitého shromáždění určitého svolavatele dovodil bez dalšího možnost zakázat jakáko= liv jiná shromáždění téhož svolavatele pouze s odkazem na časovou nebo místní souvislost.

 

   [109] Škála důkazů, jimiž může správní = orgán své rozhodnutí podložit, je natolik široká, že ji nelze ve zde nastíněné ob= ecné úvaze vyčerpat. Nejvyšší správní soud proto dodává jen ke shora nastíněné výjimečné možnosti zakázat shromáždění na základě nepřímých důkazů, představovaných např. charakteristikou svolavatele, určitým způsobem význam= ného místa a času shromáždění, že zmíněná kombinace umožňuje zákaz shromáždění pouze, vytvoří-li tyto důkazy v každém jednotlivém případě a v kontextu konkrétních skutečností uzavřenou a na sebe navazující soustavu důkazů, ved= oucí k jedinému možnému závěru. Bude-li chtít správní orgán zakázat další shromáždění s tím, že i ta směřují k původnímu účelu odůvodňujícímu zákaz a zjištěnému na základě nepřímých důkazů, musí opět unést důkazní břemeno. Odpadne-li přitom z původních nepřímých důkazů, např. určitým způsobem význ= amný čas či místo shromáždění, musí zbývající důkazy stále vést k jednoznačnému a nepochybnému závěru o účelu i těchto dalších shromáždění.=

 

   [110] Stěžovatel se mýlí v názoru, že b= y v případě prokázaného účelu shromáždění odůvodňujícího zákaz podle § 10 odst.= 1 shromažďovacího zákona (k čemuž ovšem v nyní posuzované věci nedošlo) byl tento zákaz relativizován jen tím, že svolavatel následně svolá řadu dalších shromážděn= í v jiném čase nebo místě. Na druhé straně nelze akceptovat, že by prokázání určitého účelu shromáždění na základě nepřímých důkazů mohlo vést k možnosti zákazu shromáždění téhož svolavatele v jiném čase nebo místě, aniž by i v případě těchto dalších shromáždění byla bez rozumných pochybností o opaku prokázána souvislost jejich účelu s účelem původně plánovaného shromáždění.=

 

   Konkrétní námitky 4

 

   [111] Stěžovatel vytkl žalovanému, že z= akázal osmi totožnými rozhodnutími osm shromáždění, aniž by se jimi podrobně zabýv= al, především v kontextu místa, kdy předchozí zákazy odůvodnil blízkostí židovs= kých objektů.

 

   [112] Ve vypořádání této námitky Nejvyš= ší správní soud především pro stručnost odkazuje na odůvodnění předchozí části. Žalovaný neunesl své důkazní břemeno, dvě z osmi rozhodnutí, která jsou předmětem přezkumu v nyní projednávané věci, neobstála, proto neobstojí ani konstrukce, která dovodila souvislost mezi účelem původně zakázaného shromáždění a účelem nyní posuzovaných shromáždění.

 

   [113] Zcela na okraj a nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud dodává, že oznámení více shromáždění jedním svolavatelem na různých místech a na stejnou dobu vyvolává důvodné pochybno= sti o vůli svolavatele realizovat všechna ohlášená shromáždění. Mezi povinnosti svolavatele totiž patří explicitně nestanovená, ale v kontextu ostatních povinností zřejmá povinnost fyzicky se účastnit shromáždění (srov. zejm. § 6 shromažďovacího zákona). Je-li svolavatelem právnická osoba, lze o této povinnosti hovořit ve vztahu k osobě zmocněné jednat jménem svolavatele a o= sobě zmocněné jednat v zastoupení svolavatele. Mnohost shromáždění oznámených je= dním svolavatelem na různých místech ve stejnou dobu přitom splnění této povinno= sti, a tím i dalších povinností podle § 6 shromažďovacího zákona, prakticky vylučuje. U (svolavatele shromáždění) právnické osoby platí výhrada v předc= hozí větě potud, jsou-li osobami zmocněnými jednat jménem a v zastoupení svolava= tele u různých shromáždění tytéž fyzické osoby. Tyto pochybnosti ovšem nenaplňují žádný ze zákonem předvídaných důvodů zákazu shromáždění a mohly by nalézt procesní vyústění a význam snad jen při poměřování práva shromáždění a jiné= ho ze základních lidských práv v případě jejich shora naznačeného střetu.=

 

   Konkrétní námitky 5

 

   [114] Dále stěžovatel namítl, že v jeho případě nebyly splněny podmínky pro zákaz shromáždění ve smyslu článku 19 o= dst. 2 Listiny, resp. článku 11 odst. 2 Úmluvy. Nebyl totiž naplněn § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona, zákaz nebyl přiměřený ani v demokratické společnosti nezbytný.

 

   [115] Jak shora uvedeno, žalovaný nepro= kázal naplnění důvodů zákazu ve smyslu § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona. Stížní námitka je proto důvodná.

 

   [116] V obecné rovině Nejvyšší správní = soud v návaznosti na odůvodnění dodává, že zákaz opřený o prokázané naplnění důvod= ů ve smyslu § 10 odst. 1 shromažďovacího zákona lze považovat za přiměřený a v demokratické společnosti nezbytný akt vedoucí nejen k ochraně veřejného záj= mu, ale také relativně konkrétních práv relativně konkrétních (skupin) osob majících oporu v ústavním pořádku. Takový zákaz pak nepředstavuje porušení = práva shromáždění a práva na svobodu projevu, přestože vede v konkrétním případě k jejich omezení. (-)

 

   ____________________<= /p>

   1)Neoficiální český překlad rozsudku viz např. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (ASPI), č. 1/2007, s. 41= .

   2)Neoficiální český překlad rozsudku viz např. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (ASPI), č. 5/2007, s. 28= 8 .

------=_NextPart_01CC3AF8.42E6BCA0 Content-Location: file:///C:/30E9C638/nss8As7-2008_soubory/themedata.thmx Content-Transfer-Encoding: base64 Content-Type: application/vnd.ms-officetheme UEsDBBQABgAIAAAAIQDp3g+//wAAABwCAAATAAAAW0NvbnRlbnRfVHlwZXNdLnhtbKyRy07DMBBF 90j8g+UtSpyyQAgl6YLHjseifMDImSQWydiyp1X790zSVEKoIBZsLNkz954743K9Hwe1w5icp0qv 8kIrJOsbR12l3zdP2a1WiYEaGDxhpQ+Y9Lq+vCg3h4BJiZpSpXvmcGdMsj2OkHIfkKTS+jgCyzV2 JoD9gA7NdVHcGOuJkTjjyUPX5QO2sB1YPe7l+Zgk4pC0uj82TqxKQwiDs8CS1Oyo+UbJFkIuyrkn 9S6kK4mhzVnCVPkZsOheZTXRNajeIPILjBLDsAyJX89nIBkt5r87nons29ZZbLzdjrKOfDZezE7B /xRg9T/oE9PMf1t/AgAA//8DAFBLAwQUAAYACAAAACEApdan58AAAAA2AQAACwAAAF9yZWxzLy5y ZWxzhI/PasMwDIfvhb2D0X1R0sMYJXYvpZBDL6N9AOEof2giG9sb69tPxwYKuwiEpO/3qT3+rov5 4ZTnIBaaqgbD4kM/y2jhdj2/f4LJhaSnJQhbeHCGo3vbtV+8UNGjPM0xG6VItjCVEg+I2U+8Uq5C ZNHJENJKRds0YiR/p5FxX9cfmJ4Z4DZM0/UWUtc3YK6PqMn/s8MwzJ5PwX+vLOVFBG43lExp5GKh qC/jU72QqGWq1B7Qtbj51v0BAAD//wMAUEsDBBQABgAIAAAAIQBreZYWgwAAAIoAAAAcAAAAdGhl bWUvdGhlbWUvdGhlbWVNYW5hZ2VyLnhtbAzMTQrDIBBA4X2hd5DZN2O7KEVissuuu/YAQ5waQceg 0p/b1+XjgzfO3xTVm0sNWSycBw2KZc0uiLfwfCynG6jaSBzFLGzhxxXm6XgYybSNE99JyHNRfSPV kIWttd0g1rUr1SHvLN1euSRqPYtHV+jT9yniResrJgoCOP0BAAD//wMAUEsDBBQABgAIAAAAIQDd Abz3vgYAALkbAAAWAAAAdGhlbWUvdGhlbWUvdGhlbWUxLnhtbOxZT28cNRS/I/EdrLmX7Ca7aTbq pspudhtI00bZbVGP3hnvjBvPeGR7k+4NtUckJERBIFEJTgghoFIrcSmnik8SKIIi9SvwbM/MjrOT NmkjqKB7SGbsn9//9/zsuXDxVszQPhGS8qTt1d+peYgkPg9oEra9a8P+uRUPSYWTADOekLY3JdK7 uPb2WxfwqopITBCsT+QqbnuRUunqwoL0YRjLd3hKEpgbcxFjBa8iXAgEPgC6MVtYrNWWF2JMEw8l OAay21zRfSSnUj3+Np6gq+Mx9Ym3lnPpMWCVKKkHfCYGmgfJlm7hxCfs8de/fGHwwV5do4BUlwm0 j1nbA6YBPxiSW8pDDEsFE22vZn7ewtqFBbyaLWLqmLWldX3zy9ZlC4K9RcNThKOCab3faJ3fKOgb AFPzuF6v1+3VC3oGgH0ftLWylGk2+iv1Tk6zBLKP87S7tWat4eJL9JfmZG51Op1mK5PFEjUg+9iY w6/Ulhvriw7egCy+OYdvdNa73WUHb0AWvzyH759vLTdcvAFFjCZ7c2jt0H4/o15AxpxtVsJXAL5S y+AzFERDEWGaxZgn6nnxFuObXPQBpMEMK5ogNU3JGPsQ1l0cjwTFmgleJbg0Y4d8OTek+SHpC5qq tvdeiiFFZvSePfr+2aMH6PD2w8PbPx3euXN4+0dLyFm1iZOwvOrpNx//de8D9OeDr57e/bQaL8v4 33748NefP6kGQgrNxHny2f3fH95/8vlHf3x3twK+LvCoDB/SmEh0hRygXR6DYsYqruRkJE63Yhhh Wl6xnoQSJ1hzqaDfU5GDvjLFLPOOI0eHuBa8LqCEVAEvTW46Ag8iMVG0gvNWFDvAbc5Zh4tKK2xp XiUzDydJWM1cTMq4XYz3q3h3ceL4tzdJoX7mYeko3o2II+YOw4nCIUmIQnqO7xFSod0NSh27blNf cMnHCt2gqINppUmGdORE02zRJo3BL9MqncHfjm22r6MOZ1Vab5B9FwlZgVmF8EPCHDNewhOF4yqS QxyzssEvYxVVCTmYCr+M60kFng4J46gXECmr1lwVoG/J6VsYqlal27fZNHaRQtG9KpqXMedl5Abf 60Y4TquwA5pEZey7cg9CFKMdrqrg29zNEP0OfsDJse6+Tonj7hdXg2s0dESaBYiemYgKX14i3Inf wZSNMTGlBgq7U6tjmjyvcDMKldtyOLvCDaXyyZf3KuR+XUv2OuxeVTmzeaRQH4c7Wp67XAT09a/O G3iS7BBIiPkt6k1xflOcvf98cT4un8++JM+qMBRo3YvYZtu03vFzO+8xZWygpoxclqb5lrD/BH0Y 1GvNMZQUp7E0gkedzcDEwYUCmzVIcPU+VdEgwik07nVPEwllRjqUKOUSDo1muJK2xkPzr+yRs6kP I7Z6SKy2eWCHl/RwfuYoyBipQnO4zRktaQInZbZ0PiMKur0Ms7oW6sTc6kY0UxgdboXK2sTmgA4m L1SDwcKa0NggaIfAystwEaBZw4EHMxJou1sf5W4xXjhLF8kIByTzkdZ73kd146Q8VuYU0XrYYNAH yBdYrcStpcm+AreTOKnMrnEMu9x7r+KlPIJnXgJqR9ORJeXkZAk6aHut5mLTQz5O294YzsrwGKfg dal7ScxCuIHylbBh/8JkNlk+82YrV8xNgjpcgVi7zyns1IFUSLWBZWRDw0xlIcASzcnKv9gEs56V AhXV6GRSLK1AMPxrUoAdXdeS8Zj4quzs0oi2nX3NSimfKCIGUXCARmwidjG4X4cq6BNQCVcepiLo F7ij09Y2U25xzpKufDNmcHYcszTCWbnVKZpnsoWbglTIYN5K4oFulbIb5U6vikn5M1KlHMb/M1X0 fgI3EEuB9oAP98UCI50pbY8LFXGoQmlE/b6A5sHUDogWuOeFaQgquLU2/wXZ1/9tzlkaJq3hIKl2 aYgEhf1IRYKQHShLJvpeQKye7V2WJMsImYgqiStTK/aI7BM21DVwWe/tHoog1E01ycqAwR2NP/c9 y6BRqJuccr45lazYe20O/NOdj01mUMqtw6ahye1fiFi0B7Nd1a43y/O9t6yInpi1WY08K4BZaSto ZWn/kiKccqu1FWtO48VmLhx4cV5jGCwaohTukZD+A/sfFT6zXz70hjrku1BbEXzE0MQgbCCqz9nG A+kCaQdH0DjZQRtMmpQ1bdY6aavlm/UZd7oF3yPG1pKdxN+nNHbRnLnsnFw8S2NnFnZsbceONTV4 9miKwtA4P8wYx5hvZ+WvWnx0Exy9Ad8NJkxJE0zwvUpg6KEHJg8g+S1Hs3TtbwAAAP//AwBQSwME FAAGAAgAAAAhAA3RkJ+2AAAAGwEAACcAAAB0aGVtZS90aGVtZS9fcmVscy90aGVtZU1hbmFnZXIu eG1sLnJlbHOEj00KwjAUhPeCdwhvb9O6EJEm3YjQrdQDhOQ1DTY/JFHs7Q2uLAguh2G+mWm7l53J E2My3jFoqhoIOumVcZrBbbjsjkBSFk6J2TtksGCCjm837RVnkUsoTSYkUiguMZhyDidKk5zQilT5 gK44o49W5CKjpkHIu9BI93V9oPGbAXzFJL1iEHvVABmWUJr/s/04GolnLx8WXf5RQXPZhQUoosbM 4CObqkwEylu6usTfAAAA//8DAFBLAQItABQABgAIAAAAIQDp3g+//wAAABwCAAATAAAAAAAAAAAA AAAAAAAAAABbQ29udGVudF9UeXBlc10ueG1sUEsBAi0AFAAGAAgAAAAhAKXWp+fAAAAANgEAAAsA AAAAAAAAAAAAAAAAMAEAAF9yZWxzLy5yZWxzUEsBAi0AFAAGAAgAAAAhAGt5lhaDAAAAigAAABwA AAAAAAAAAAAAAAAAGQIAAHRoZW1lL3RoZW1lL3RoZW1lTWFuYWdlci54bWxQSwECLQAUAAYACAAA ACEA3QG8974GAAC5GwAAFgAAAAAAAAAAAAAAAADWAgAAdGhlbWUvdGhlbWUvdGhlbWUxLnhtbFBL AQItABQABgAIAAAAIQAN0ZCftgAAABsBAAAnAAAAAAAAAAAAAAAAAMgJAAB0aGVtZS90aGVtZS9f cmVscy90aGVtZU1hbmFnZXIueG1sLnJlbHNQSwUGAAAAAAUABQBdAQAAwwoAAAAA ------=_NextPart_01CC3AF8.42E6BCA0 Content-Location: file:///C:/30E9C638/nss8As7-2008_soubory/colorschememapping.xml Content-Transfer-Encoding: quoted-printable Content-Type: text/xml ------=_NextPart_01CC3AF8.42E6BCA0 Content-Location: file:///C:/30E9C638/nss8As7-2008_soubory/filelist.xml Content-Transfer-Encoding: quoted-printable Content-Type: text/xml; charset="utf-8" ------=_NextPart_01CC3AF8.42E6BCA0--