|
JUDIKATURA |
|||
|
Ústavního soudu ČR |
|||
|
|
|||
|
(Výběr) |
|||
|
|
|||
vydává EUROLEX Bohemia, s.r.o. |
str. 199 - 201
III. OSTATNÍ
ROZHODNUTÍ
7. K
restitucím církevního majetku
Zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě majetkových vztahů řeholních řádů a
kongregací a arcibiskupství olomouckého
(Usnesení ze dne 31.10.2000, sp. zn. I. ÚS 479/99)
a) Okolnosti
případu
Stěžovatel se určovací žalobou domáhal
určení, že je vlastníkem nemovitostí, jejichž vlastnictví přešlo na městskou
část Prahy a obec hlavní město Praha na základě darovacího prohlášení
Náboženské matice ze dne 12.4.1957. Tento právní úkon pokládal za absolutně
neplatný, neboť právní postavení Náboženské matice takovou její dispozici se
svěřeným majetkem neumožňovalo.
Obvodní soud souhlasil s tím, že
darování majetku stěžovatele Náboženskou maticí bylo absolutně neplatným
právním úkonem, avšak určovací žalobu zamítl, neboť zákon č. 298/1990 Sb., v
platném znění, oproti jiným restitučním předpisům, konstituuje vlastnictví dnem
účinnosti tohoto zákona bez ohledu na to, zda k jeho "ztrátě" došlo v
souladu s tehdy platným právem či v rozporu s ním.
Městský soud toto rozhodnutí potvrdil.
Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí o zamítnutí
dovolání uvedl, že "Subjekt, který je podle zákona č. 298/1990 Sb., ve
znění zákona č. 338/1991 Sb., oprávněným k majetku vypočtenému v příloze tohoto
zákona, není legitimován k uplatnění vlastnického práva k tomu majetku, který
sice byl odňat řeholním řádům a kongregacím při výkonu státního dozoru nad
majetkem církví a náboženských společností, ale v příloze tohoto zákona uveden
není."
b) Argumentace ústavní stížnosti a vyjádření účastníků řízení
Stěžovatel tvrdil, že uvedenými rozsudky
obecných soudů byl porušen čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a
svobod, jakož i právo na soudní ochranu vlastnického práva. Souhlasil, že
všechny restituční zákony mají povahu speciálních (str. 200) předpisů,
ale trval na názoru, že v případech, kde věc neupravuje právní předpis
speciální, platí příslušná ustanovení obecného občanského práva.
Ministerstvo kultury ČR ve vyjádření k
ústavní stížnosti uvedlo, že pokládá zákon č. 298/1990 Sb. za speciální
restituční zákon, který se vztahuje jen na subjekty v zákoně výslovně uvedené a
týká se pouze majetku v něm výslovně specifikovaněho. Problematickým bodem se
jeví otázka právní kontinuity řádů a kongregací, a to na rozdíl od
nezpochybňované právní kontinuity jiných součástí Církve římskokatolické, jako
jsou např. diecéze a farnosti. Jeho názor koresponduje s názorem Ústavního
soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 5.12.1996, sp. zn. I. ÚS 280/96.
Nejvyšší soud ČR ve svém vyjádření uvedl,
že zákon č. 298/1990 Sb. má restituční charakter, neboť z něj vyplývá jak
určení osob oprávněných i povinných, tak i určitý způsob odnětí majetku, tedy
znaky vlastní i jiným restitučním předpisům, jimiž se dotváří jejich charakter
leges speciales.
K otázce platnosti či "absolutní
neplatnosti" se Nejvyšší soud ČR nevyjádřil. Jak je z jeho rozsudku
zjevné, přidržuje se té roviny právního posouzení, jež vychází ze samotného
výkladu restitučního zákona. Nejvyšší soud ČR nepřehlíží, že majetek subjektů
katolické církve byl v minulosti podroben složitému právnímu režimu, jehož
veřejnoprávní aspekty byly zřejmé. Samozřejmost, s níž stěžovatel - z hledisek
soukromoprávních - činí závěry o tom, k čemu byl či nebyl oprávněn orgán správy
tohoto majetku (a jelikož oprávněn nebyl, jak míní, jsou jeho úkony podle
občanského zákoníku "absolutně neplatné"), je zcela nemístná.
Nejvyšší soud ČR dále zdůrazňuje, že zákon č. 298/1990 Sb. vykládá v kontextu
celého právního řádu. K ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. uvádí, že
majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řády a
kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o
tomto majetku. Z toho logicky plyne, že tyto subjekty (a o ně ve věcech
posuzovaného druhu jde) zákon za současné vlastníky nepokládá. Zákon č.
298/1990 Sb. - z pohledu intencionálního - zjevně představoval jistý (první)
krok obnovy vlastnictví tzv. církevního majetku; citované ustanovení § 29
zákona č. 229/1991 Sb. výslovně předjímá legislativní kroky další. V případě,
že by se prosadila argumentace stěžovatelova, byly by prakticky vyloučeny.
"Restituce církevního majetku" by se prováděla v rámci soudních
řízení, na základě stávajících "obecných předpisů".
c) Rozhodnutí Ústavního soudu
Ústavní soud návrh odmítl.
Z odůvodnění:
Český stát učinil v oblasti restitucí
několik významných kroků, které řada jiných států, které se ocitly v obdobné
situaci, neučinila a mnohdy ani z ekonomických a politických důvodů učinit
nemohla. V prvé řadě zde byla snaha obnovit narušené ekonomické vztahy a
postavení občanů i státu v nich a restituovat především nemovitý (str.
201) majetek, který přešel do rukou státu, v rozsahu, který
ekonomický a politický stav státu dovoloval. Odstranit chaos v lidských i
vlastnických vztazích bylo nad lidské síly a možnosti, neboť jeho počátek se
datuje již od předválečného období v r. 1938 odtržením pohraničních území Československa,
vznikem protektorátu Čechy a Morava, odloučením území Slovenska, následky druhé
světové války, existencí válečných poměrů a represálií a určením důsledků,
stanovených vítěznými mocnostmi cestou Postupimské dohody a cestou reparací.
Ani to však neznamenalo konec chaosu pro obnovení Československa a působení
marxistické ekonorníky v letech 1948 - 1989 přineslo řadu nových převratných
událostí v ekonomice státu a z toho plynoucích důsledků pro občany. Za takových
ekonomických i historických podmínek přistupoval stát ke krokům, které jsou
výše zmíněny.
Ústavní soud po posouzení faktorů, které
vedly k restitucím v oblasti majetku, který se v uplynulé době dostal do
vlastnictví státu protiprávně či bez právních důvodů, konstatoval, že rozsah a
podmínky restitucí, které mají být realizovány, musí být stanoveny zákonem a
jen v jejich rámci může o nich být rozhodováno soudem. Podle toho musí být
určeny osoby oprávněné, resp. povinné, a rozsah převodu vlastnictví k určitému
majetku ze státu buď jmenovitě nebo jiným vyčerpávajícím způsobem. Jen v rámci
projevu vůle státu k restituci, která má být provedena, a jakým způsobem, mohou
na základě více či méně podrobně definovaných podmínek o restituci rozhodovat
obecné soudy
Ústavní soud, u vědomí dosavadního průběhu
restitucí, shledal, že vývoj restitucí dosud odpovídá naznačené situaci a
shledává v tom i upozornění pro strany, které by se hodlaly ještě ucházet o
restituce, že nelze dosáhnout pro ně pozitivního výsledku, pokud by výše
uvedené podmínky v jejich případě nebyly splněny
Z těchto důvodů musel Ústavní soud návrh
ústavní stížnosti stěžovatele považovat pro jeho obsah za zjevně
neopodstatněný, a pokud by šlo o majetek, k němuž zákonem nebyla stanovena
osoba či osoby oprávněné přímo či nepřímo, za návrh, k jehož projednávání není
Ústavní soud příslušný.
Rejstříkové heslo: - navrácení majetku, restituce
- církevní majetek