Usnesení

Ústavního soudu

ze dne 16. února 1999

sp. zn. IV. ÚS 18/99

Rozhodnutí ministra obrany o zamítnutí žádosti o propuštění z vojska vydané podle § 11 odst. 1 a § 13 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, a § 61 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), je přezkoumatelné soudem. Z § 248 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") plyne, že soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů jen v případech, které jsou výslovně uvedeny v § 248 odst. 1 a 2 o. s. ř., nebo je podle § 248 odst. 3 o. s. ř. jejich přezkum vyloučen, jsou-li vydána na základě předpisů uvedených v příloze A k občanskému soudnímu řádu, anebo vyloučí-li přezkum zvláštní zákon. Zákon č. 18/1992 Sb., popř. zákon č. 73/1990 Sb., o civilní službě, který zákonu č. 18/1992 Sb. předcházel, nejsou v příloze A uvedeny a rovněž zákon č. 18/1992 Sb. soudní přezkum nevylučuje; napadené rozhodnutí není ani rozhodnutím, které lze podřadit pod některý z případů uvedených v § 248 odst. 1 a 2 o. s. ř., a proto nelze než mít za to, že stěžovatel mohl podat proti rozhodnutí ministra obrany správní žalobu. Jelikož tak neučinil, nevyčerpal před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně svého práva a ústavní stížnost není přípustná.

I. Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

II. Odůvodnění

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. ČR, o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

O takový případ nepřípustnosti ústavní stížnosti jde i v projednávané věci, neboť stěžovatel tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím ministra obrany, kterým byl zamítnut stěžovatelův rozklad a potvrzeno v prvním stupni vydané rozhodnutí ministra obrany ze dne 26. 10. 1998 zamítající stěžovatelovu žádost o propuštění z vojska. Rozhodnutí napadené ústavní stížností bylo vydáno na základě § 11 odst. 1 a § 13 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, a § 61 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a je tedy rozhodnutím, které je podle obecných ustanovení o správním soudnictví přezkoumatelné soudem. Z § 248 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") plyne, že soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů jen v případech, které jsou výslovně uvedeny v § 248 odst. 1 a 2 o. s. ř., anebo je podle § 248 odst. 3 o. s. ř. jejich přezkum vyloučen, jsou-li vydána na základě předpisů uvedených v příloze A k občanskému soudnímu řádu, nebo vyloučí-li přezkum zvláštní zákon. Zákon č. 18/1992 Sb., popř. zákon č. 73/1990 Sb., o civilní službě, který zákonu č. 18/1992 Sb. předcházel, nejsou v příloze A uvedeny a rovněž zákon č. 18/1992 Sb. soudní přezkum nevylučuje; napadené rozhodnutí není ani rozhodnutím, které lze podřadit pod některý z případů uvedených v § 248 odst. 1 a 2 o. s. ř., a proto nelze než mít za to, že stěžovatel mohl podat proti napadenému rozhodnutí ministra obrany správní žalobu. Jelikož tak neučinil, nevyčerpal před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně svého práva a ústavní stížnost není přípustná.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. ČR, o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. ČR, odmítnout.