Zpracováno s využitím databáze LEGSYS
ve Sbírce zákonů
ČR 270/2001 Sb.
110
Nález
pléna
Ústavního soudu
ze dne 11.
července 2001
sp. zn. Pl.
ÚS 1/01
Ústavní soud
respektuje místní samosprávu jako výraz práva a způsobilosti místních
orgánů spravovat veřejné záležitosti v mezích daných zákonem, v rámci
své odpovědnosti a v zájmu místního obyvatelstva, nicméně má za to,
že napadená vyhláška v čl. 2 odst. 1 písm. a) učinila předmětem své regulace
vztahy, jež takovýmto způsobem regulovat nelze. Již samotné vyjádření
"oslavy Svatováclavského posvícení" navozuje úzkou souvislost
s církevním výročím vztahujícím se k osobě sv. Václava, a to
nejen s náboženskými oslavami a obřady s tímto křesťanským
svátkem spojenými, ale i zvyky a konvencemi, jež si občanská
společnost ve svém historickém vývoji ve vztahu k tomuto svátku vytvořila
i mimo rámec církevních struktur. Je nepochybně právem i jiných
komunit občanské společnosti rozhodnout se, zda vůbec, případně kdy
a v jakém rozsahu se shromáždí k oslavám konaným v této
souvislosti. Místní samospráva má nepochybně právo k vydání omezujících
opatření k ochraně veřejného pořádku, nicméně přisvojením si práva
rozhodnout přímo o termínu konání těchto oslav obec vstupuje do vztahů
existujících mezi občany a církevními či jinými společenskými subjekty.
Tím vystupuje ze své samostatné působnosti, jejímž pojmovým znakem je právě to,
že obec spravuje samostatně "své záležitosti". Rozhodování o konání
oslav Svatováclavského posvícení je tak neadekvátním prostředkem k ochraně
veřejného pořádku, neboť přesahuje meze jeho lokální povahy.
I. Výrok
Obecně závazná vyhláška města Stochov ze dne 19. 6. 2000
o zabezpečení veřejného pořádku ve městě se dnem uveřejnění nálezu ve
Sbírce zákonů zrušuje.
II.
Odůvodnění
1. Podáním ze dne 4. 1.
2001 přednosta Okresního úřadu v Kladně navrhl zrušení obecně závazné
vyhlášky města Stochov o zabezpečení veřejného pořádku ze dne 19. 6. 2000,
jejíž znění je následující:
" Obecně
závazná vyhláška Města Stochov
ze dne 19.
června 2000
o zabezpečení
veřejného pořádku ve městě
Městská rada ve Stochově se usnesla podle § 45 písm. l) zákona ČNR č. 367/1990 Sb. o obcích, ve znění pozdějších předpisů, dne 19. června 2000 vydat podle § 16 tohoto zákona a v souladu s ustanovením § 17 tuto obecně závaznou vyhlášku:
Článek 1
Úvodní
ustanovení
Tato vyhláška upravuje
zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na území města Stochov, vymezeného
katastrálním územím Čelechovice, Honice a Stochov.
Článek 2
oslavy
Svatováclavského posvícení
(1) S přihlédnutím
k potřebě zajistit veřejný pořádek v obci v době veřejných oslav
Svatováclavského posvícení (dále jen "oslav"), městská rada
a) určí
termín konání oslav,
b) určí
místo, na němž budou během těchto oslav umístěny prodejní stánky
a zařízení lunaparků a jiných podobných atrakcí.
(2) Městská rada určí
termín podle odstavce 1 písm. a) nejpozději do 31. ledna každého roku
a místo podle odstavce 1 písm. b) nejpozději do 30. dubna každého roku.
Článek 3
Společná,
přechodná a závěrečná ustanovení
(1) Porušení povinností
stanovených touto vyhláškou nebo na jejím základě lze stíhat jako přestupek1), nejde-li o čin přísněji trestný nebo za ně lze uložit jiné
sankce v souladu se zákonem2).
(2) Termíny podle čl. 2
odst. 1 pro rok 2000 stanoví městská rada do 31. července 2000.
(3) Tato vyhláška
nabývá účinnosti dnem 15. července 2000 s výjimkou ustanovení čl. 2 odst. 2,
který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.
Navrhovatel ve svém
návrhu uvedl, že dospěl k závěru, že ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a)
obecně závazné vyhlášky je v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy
České republiky (dále jen "Ústava") a společně s ustanovením
čl. 2 odst. 1 písm. b) odporuje i čl. 11 odst. 4 a čl. 26
odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina"), a proto svým rozhodnutím ze dne 20. 10. 2000 čj.
Sekr. 20967/2000 výkon obecně závazné vyhlášky pozastavil. Zastupitelé města
Stochova se na svém 15. zasedání, konaném dne 23. 11. 2000, rozhodli předmětnou
vyhlášku nezrušit, a proto navrhovateli nezbylo, než návrh na její zrušení
předložit Ústavnímu soudu s následující argumentací:
Určením termínu konání
veřejných Svatováclavských oslav si podle navrhovatele město Stochov přisvojilo
právo občanů rozhodnout, kdy se shromáždí k posvícenské slavnosti. Účel
takového shromáždění není v daném případě předmětem čl. 19 Listiny,
provedeného zákonem č. 84/1990 Sb. , o právu shromažďovacím,
a proto je třeba hledat právní rámec jeho výkonu v čl. 2 odst.
4 Ústavy, podle něhož je každý oprávněn činit, co není zákonem zakázáno,
a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Podle navrhovatele je
čl. 2 odst. 1 písm. a) vyhlášky s tímto ústavním principem v rozporu.
Podle čl. 11
odst. 4 Listiny lze vlastnické právo omezit jen ve veřejném zájmu, na základě
zákona a za náhradu. Provedení citovaného článku představuje např. §
128 občanského zákoníku nebo § 108 a násl. zákona č. 50/1976
Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
z čehož je jednoznačně patrno, že úprava zásahů do vlastnického práva
dotčených subjektů je předmětem výkonu státní správy, a nikoliv
samosprávy. Zakotvením povinnosti provozovat zařízení lunaparků a jiných
obdobných atrakcí v čase a na pozemcích ve vlastnictví jiných osob
než obce samotné podle navrhovatele obec zasahuje do výkonu vlastnického práva
dotčených osob.
Právo podnikat
a provozovat jinou hospodářskou činnost zaručuje čl. 26 odst. 1 Listiny,
přičemž podmínky a omezení tohoto práva mohou být stanoveny pouze zákonem.
Ze zákona č. 455/1991 Sb. , o živnostenském podnikání (živnostenský
zákon), vyplývá, že provozování lidové technické zábavy, resp. zařízení
sloužících zábavě náleží do živností volných. Kromě dodržení obecných
povinností vyplývajících pro každého držitele živnostenského oprávnění
a obecných povinností stanovených právním řádem pro každou osobu nestanoví
právní řád žádnou speciální povinnost pro provoz lunaparků a jiných obdobných
atrakcí. Výkon živnostenské agendy je výkonem státní správy a obec nemá
žádné zmocnění upravovat tuto oblast formou vyhlášek vydávaných
v samostatné působnosti. Město Stochov je pouze oprávněno vyhláškou
vyčlenit místa pro prodejní stánky a pouťové atrakce na svých pozemcích,
případně na základě § 18 živnostenského zákona může upravit prodej
a poskytování služeb mimo provozovnu formou nařízení (před účinností
zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení), obecně závaznou
vyhláškou v přenesené působnosti). Podle navrhovatele ustanovení článku 2
odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky implicitně obsahuje omezení práva na
podnikání, neboť umožňuje výkon podnikatelské činnosti pouze na omezeném místě
a prostoru, a z tohoto pohledu jsou tato ustanovení
v rozporu s čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny.
2. Město Stochov ve
svém vyjádření k návrhu ze dne 12. 3. 2001, podepsaném starostou města,
uvedlo, že napadenou vyhlášku přijalo na základě zmocnění v § 17
zákona České národní rady č. 367/1990 Sb. , o obcích (obecní zřízení),
tedy v rámci samostatné působnosti, s odkazem na § 14 odst. 1
písm. o) zákona o obcích. Po předchozích negativních zkušenostech se město
Stochov rozhodlo upravit místo a dobu konání veřejných oslav
Svatováclavského posvícení, protože v souvislosti s provozem
lunaparků a souvisejícím stánkovým prodejem docházelo k soustředění
nadměrného množství osob v místě zcela nevhodném z hlediska
zabezpečení veřejného pořádku, bezpečnosti osob a silničního provozu.
Město Stochov je
přesvědčeno, že vydaná vyhláška není v rozporu s čl. 2 odst. 4
a čl. 104 Ústavy, jakož ani s čl. 26 odst. 1 a 2
Listiny, neboť úprava místních záležitostí veřejného pořádku je zcela svěřena
do samostatné působnosti obce. Vyhláška rovněž neodporuje čl. 19 Listiny,
neboť úpravou času a místa pořádání oslav nijak nezasahuje do práva občanů
ke shromažďování tak, jak je upraveno zákonem č. 84/1990 Sb. . Právo
pokojně se shromažďovat lze zákonem omezit za podmínek uvedených v čl.
19 odst. 2 Listiny. Město Stochov poukazuje na to, že Listina nepoužívá
dikce "na základě zákona", ale "zákonem". Pokud by mělo
platit, že shromažďovací právo lze omezit jen zákonem, a nikoliv
podzákonným předpisem vydaným v souladu se zákonem, pak by v rozporu
s Ústavou nebyla napadená vyhláška, ale sám zákon, který obci takovou
pravomoc dává. Situace, kdy by podmínky pro výkon jednotlivých shromáždění
v jednotlivých obcích byly stanoveny zákonem, je absurdní, a proto se
město Stochov domnívá, že obec může být zmocněna zákonem i k vydávání
vyhlášek tohoto charakteru.
Rozpor napadené
vyhlášky s čl. 11 odst. 4 Listiny město Stochov popírá a uvádí,
že omezení se netýká vlastníků pozemků ve městě, ale dotýká se pouze
provozovatelů atrakcí tím, že užití atrakcí je soustředěno v daném čase na
určeném místě, jež stanoví městská rada v intencích napadené vyhlášky. V
této souvislosti město Stochov poukazuje na § 127 občanského zákoníku
a vyslovuje přesvědčení, že do vlastnického práva lze zasáhnout
i obecně závaznou vyhláškou orgánu místní samosprávy, pokud tak činí v mezích
své působnosti a na základě zmocnění daného zákonem.
Ve svém vyjádření město
Stochov upozorňuje na skutečnost, že navrhovatel podal Ústavnímu soudu návrh na
zrušení napadené vyhlášky již za účinnosti zákona č. 128/2000 Sb. , který
ve svém § 10 písm. c) nově upravuje danou problematiku samostatné
působnosti obce, takže s ohledem na legislativní vývoj je napadená
vyhláška zcela konformní s nyní platným zákonem o obcích. Město
Stochov má za to, že podstatou návrhu není spor o rozsah shromažďovací svobody
či o možnou míru omezování vlastnického práva a svobodného podnikání,
nýbrž o rozsah míry samosprávy, a proto navrhuje, aby Ústavní soud
návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky v plném rozsahu zamítl.
3. Podle čl. 87
odst. 1 písm. b) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o zrušení jiných právních
předpisů, tedy i obecně závazných vyhlášek obcí vydaných v jejich
samostatné působnosti, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem
nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. V tomto řízení je Ústavní
soud vzhledem k § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. ČR ,
o Ústavním soudu, povinen také zkoumat, zda napadený právní předpis byl
vydán ústavně předepsaným způsobem. V tomto směru Ústavní soud zjistil ze
zápisu z 37. zasedání Městské rady ve Stochově, konaného dne 19. 6. 2000,
že v souladu s § 45 písm. l) dnes již zrušeného zákona České
národní rady č. 367/1990 Sb. a s odkazem na § 16
a 17 tohoto zákona městská rada schválila obecně závaznou vyhlášku
o zabezpečení veřejného pořádku ve městě, když z celkového počtu 7
členů rady bylo jednání přítomno 5 členů. Vyhlášku schválilo městské
zastupitelstvo na svém nejbližším, 13. zasedání, konaném 14. 9. 2000 (§ 36
odst. 1 písm. f)). Ze zápisu a z usnesení č. 15/2000 ze dne 14. 9.
2000 vyplynulo, že z celkového počtu 21 členů městského zastupitelstva
bylo při projednávání a schvalování předmětné vyhlášky přítomno 16 členů,
z nichž všichni hlasovali pro její schválení se zapracováním navržených
doplňků. Vyhláška byla v souladu s § 16 odst. 3 a 4
uvedeného zákona vyvěšena na úřední desce od 21. 6. 2000 do 15. 7. 2000
a od 21. 9. 2000 visí na úřední desce dosud. Ústavní soud má proto za to,
že napadená obecně závazná vyhláška byla přijata a vydána ústavně
předepsaným způsobem a že její jednotlivá ustanovení nabyla účinnosti tak,
jak je uvedeno v jejím čl. 3 odst. 3.
Dopisem ze dne 20. 10.
2000 čj. Sekr. 20967/2000 přednosta Okresního úřadu v Kladně pozastavil
výkon předmětné vyhlášky. Zastupitelé města Stochov se seznámili s tímto
rozhodnutím na svém 15. zasedání, konaném dne 23. 11. 2000, kterého se
účastnilo 18 členů, kteří jednomyslně usnesením č. 20/2000 zrušení předmětné
vyhlášky neschválili.
4. Při posouzení, zda
napadená vyhláška byla vydána v samostatné nebo přenesené působnosti obce,
bylo třeba vzít na zřetel, že obecně závazná vyhláška byla schválena ještě za
účinnosti dnes již zrušeného zákona ČNR č. 367/1990 Sb. , podle jehož
ustanovení mohla obec vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech patřících do
přenesené působnosti pouze na základě zmocnění zákona a v jeho mezích
(§ 24 odst. 1) a ve věcech patřících do samostatné působnosti (§
14 odst. 1 a 2) mohla obecně závaznou vyhláškou stanovit omezující
opatření k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku (§
17 ).
Den 28. září, ke
kterému se upínají svatováclavské církevní obřady, byl prohlášen státním
svátkem a dnem české státnosti zákonem č. 245/2000 Sb. ,
o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech
a o dnech pracovního klidu, účinným od 9. 8. 2000. Podle jeho §
3 je tento den dnem pracovního klidu; žádné zmocnění však z jeho
textu nevyplývá. Protože v českém právním řádu v době vydání vyhlášky
neexistoval, resp. dosud neexistuje žádný jiný zákon zmocňující obec
k vydávání obecně závazných vyhlášek umožňujících jakoukoliv regulaci či
organizaci lidových oslav v souvislosti s církevními svátky či
výročími, lze dovodit, že napadená vyhláška nenáleží do oblasti přenesené
působnosti.
Vydaná vyhláška se
opírá o § 14 odst. 1 písm. o) dříve platného zákona o obcích,
podle kterého do oblasti samostatné působnosti obce patřily "místní
záležitosti veřejného pořádku a zřizování obecní (městské) policie,
s výjimkou rozhodování o přestupcích". Vzhledem
k ustanovení § 17 obec mohla "K zabezpečení místních
záležitostí veřejného pořádku (§ 14 odst. 1 písm. a)) ... obecně závaznou
vyhláškou vydanou v samostatné působnosti stanovit, které činnosti, jež by
mohly narušit veřejný pořádek v obci, lze vykonávat pouze na místech
a v čase vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejně
přístupných místech v obci jsou takové činnosti zakázány.". Na tom
nic nezměnila ani nová, současná, úprava obecního zřízení provedená zákonem č.
128/2000 Sb. , účinným od 12. 11. 2000, podle které do samostatné působnosti
obce patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce a jejích
občanů, pokud nejsou svěřeny zákonem krajům nebo pokud nejde o výkon
přenesené působnosti, a dále záležitostí, které do samostatné působnosti
obce svěří zvláštní zákon (§ 35 odst. 1). V rámci své samostatné
působnosti jsou obce oprávněny vydávat obecně závazné vyhlášky obce (§ 84
odst. 2 písm. i)). Z toho lze mít za to, že napadená vyhláška vymezením
upravované problematiky náleží a byla vydána v oblasti samostatné
působnosti obce.
Ústavní limity pro
vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti
jsou určeny v čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle něhož zastupitelstva
obcí mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.
Působnost obcí v tomto směru vyplývala z § 13 odst. 2 již
zrušeného zákona ČNR č. 367/1990 Sb. , podle něhož se obec při výkonu
samostatné působnosti řídila jen zákony a obecně závaznými právními
předpisy, vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Podle § 16
odst. 2 tohoto zákona musely být obecně závazné vyhlášky v souladu se
zákony a jejich prováděcími obecně závaznými předpisy.
Ve svých dřívějších
nálezech Ústavní soud judikoval, že výčet obsažený v § 14 odst. 1
dříve platného zákona o obcích (nutno z hlediska jeho interpretace ve
smyslu zákonného zmocnění k vydání obecně závazných vyhlášek obcí
považovat za výčet taxativní. Jeho demonstrativní dikci, jakož
i všeobecnost vymezení samosprávné působnosti obce obsaženou v §
14 odst. 2 zákona o obcích nutno vztáhnout toliko na tu samosprávnou
působnost obce, ve které obec nevystupuje jako subjekt určující pro občana
povinnosti jednostrannými příkazy a zákazy" (sp. zn. Pl. ÚS
5/93 , ÚS, sv. 1, č. 4). Ústavní soud již také několikrát judikoval, že
podle čl. 4 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst.
4 Ústavy pro oblast působnosti obce vyplývá, že v případech, kdy obec
vystupuje jako subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy
a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závazné vyhlášky, jejichž obsahem
jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě výslovného zákonného
zmocnění (sp. zn. Pl. ÚS 5/93 a sp. zn. Pl. ÚS 26/93 , ÚS, sv.
1, č. 4 a 12).
V projednávané věci
Ústavní soud vzal v úvahu legislativní vývoj, k němuž došlo novým
zákonem č. 128/2000 Sb. , s vědomím toho, že napadená vyhláška byla
schválena ještě za účinnosti zákona ČNR č. 367/1990 Sb. . Podle § 10
písm. b) zákona č. 128/2000 Sb. je obec zmocněna v samostatné
působnosti obecně závaznou vyhláškou ukládat povinnosti "k zabezpečení
místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti,
jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu
s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze
vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou
určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných místech
v obci jsou takové činnosti zakázány" a podle ustanovení §
10 písm. c) citovaného zákona též povinnosti "pro pořádání, průběh
a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků,
včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek
v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku".
Ústavní soud respektuje
místní samosprávu jako výraz práva a způsobilosti místních orgánů
spravovat veřejné záležitosti v mezích daných zákonem, v rámci své
odpovědnosti a v zájmu místního obyvatelstva, nicméně má za to, že
napadená vyhláška v čl. 2 odst. 1 písm. a) učinila předmětem své regulace
vztahy, jež takovýmto způsobem regulovat nelze. Již samotné vyjádření
"oslavy Svatováclavského posvícení" navozuje úzkou souvislost
s církevním výročím vztahujícím se k osobě sv. Václava, a to
nejen s náboženskými oslavami a obřady s tímto křesťanským
svátkem spojenými, ale i zvyky a konvencemi, jež si občanská
společnost ve svém historickém vývoji ve vztahu k tomuto svátku vytvořila
i mimo rámec církevních struktur. Je nepochybně právem i jiných
komunit občanské společnosti rozhodnout se, zda vůbec, případně kdy
a v jakém rozsahu se shromáždí k oslavám konaným v této
souvislosti. Místní samospráva má nepochybně právo k vydání omezujících
opatření k ochraně veřejného pořádku, nicméně přisvojením si práva
rozhodnout přímo o termínu konání těchto oslav obec vstupuje do vztahů
existujících mezi občany a církevními či jinými společenskými subjekty.
Tím vystupuje ze své samostatné působnosti, jejímž pojmovým znakem je právě to,
že obec spravuje samostatně "své záležitosti". Rozhodování
o konání oslav Svatováclavského posvícení je tak neadekvátním prostředkem
k ochraně veřejného pořádku, neboť přesahuje meze jeho lokální povahy.
Ústavní soud proto
sdílí navrhovatelův názor, že čl. 2 odst. 1 písm. a) obecně závazné vyhlášky
města Stochov je v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny, podle
kterého mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona
a v jeho mezích, a rovněž s čl. 2 odst. 4 Ústavy
a čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterých nesmí být nikdo nucen činit,
co zákon neukládá.
Rovněž čl. 2 odst. 1
písm. b) vyhlášky, podle kterého městská rada určí místo, na němž budou během
oslav umístěny prodejní stánky a zařízení lunaparků a jiných
podobných atrakcí, podle názoru Ústavního soudu neobstojí. Podle § 17
dnes již zrušeného zákona ČNR č. 367/1990 Sb. , jakož i podle
současné úprava v § 10 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb. může
obec obecně závaznou vyhláškou stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit
veřejný pořádek v obci, lze vykonávat pouze na místech a v čase
vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných místech
v obci jsou takové činnosti zakázány. Napadená vyhláška tato místa
neurčuje, a to, že k jejich určení ad hoc zmocňuje městskou radu,
není v souladu se zákonnou úpravou. Ústavní soud má za to, že i toto
ustanovení vyhlášky je v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy
a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
Ze shora uvedených
důvodů Ústavní soud návrhu přednosty Okresního úřadu v Kladně vyhověl
a napadenou vyhlášku města Stochov zrušil podle § 70 odst. 1 zákona
č. 182/1993 Sb. ČR , a to dnem uveřejnění nálezu ve Sbírce zákonů.