Zpracováno s využitím databáze ASPI
64
Nález
Ústavního soudu ČR
ze dne 19. října 1995
sp. zn. I. ÚS
27/95
V kompetenčním sporu Ministerstva vnitra a Ministerstva kultury o příslušnosti k registraci nadace vycházelo Ministerstvo kultury z toho, že příslušným je okresní úřad, v jeho rámci pak referát vnitřních věcí a nakonec Ministerstvo vnitra jako ústřední orgán státní správy pro vnitřní věci. Avšak obsahová spojitost mezi nadací a církví, o jejíž registraci je ostatně usilováno, znamená, že nelze ani odborné posouzení povahy, účelu a smyslu nadace odtrhnout od úvahy o povaze té církevní organizace, k jejímuž zřízení nadace směřuje. Takové odborné posouzení nepochybně spadá do sféry Ministerstva kultury, a to tím více, že dříve podaný návrh na registraci Boží církve byl Ministerstvem kultury zamítnut pouze z formálních důvodů (pro nedostatek potřebného počtu podpisů), aniž byla celá záležitost hodnocena z materiálně-právního hlediska. Navrhovaná řešení obou ministerstev se po formální stránce opírají - každé o své - právně relativně významné důvody, avšak vzhledem ke zjištěné obsahové vazbě obou otázek (povahy církve a účelu nadace) jeví se právně přiměřenějším, aby rozhodlo Ministerstvo kultury v obou záležitostech, protože stojí svou věcnou kompetencí této problematice blíže. I kdyby mělo ve věci rozhodnout Ministerstvo vnitra, bylo by patrně v rozhodnutí samém stejně vázáno na součinnost a odborné stanovisko Ministerstva kultury.
Ústavní soud rozhodl dnešního
dne ve věci návrhu Ministerstva kultury České republiky na zahájení řízení o
rozsahu kompetencí státního orgánu podle § 120 zákona č. 182/1993 Sb., proti
Ministerstvu vnitra ČR, t a k t o :
Orgánem příslušným k přezkoumání pravomocného správního rozhodnutí Okresního
úřadu v Šumperku, čj. Vnitř. 1-69/94/He, ze dne 17. 3. 1994, mimo odvolací
řízení, je Ministerstvo kultury ČR.
O d ů v o d n ě n í
Právní podstata kompetenčního sporu spočívá v otázce registrace Nadace pro rozvoj Boží církve v České republice. Boží církev není registrovanou církví na území ČR, neboť ministerstvo kultury žádosti o registraci této církve nevyhovělo, resp. řízení z formálních důvodů zastavilo, protože v žádosti nebyl uveden požadovaný počet osob s trvalým pobytem na území ČR, které se k této církvi hlásí a tudíž nebyla splněna podmínka § 1 zákona č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností.
Později, 14. 2. 1994, podali manželé V. a I. H. referátu vnitřních věcí Okresního úřadu v Šumperku žádost o registraci Nadace pro rozvoj Boží církve v České republice. Zakladatelem nadace je Boží církev, reprezentovaná Úřadem generálního správce, jakožto zahraniční právnická osoba (Boží církev s mezinárodní účastí v Clevelandu). Rozhodnutím ze 17. 3. 1994 nebylo této žádosti vyhověno, přičemž proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno odvolání - dle poučení - k Ministerstvu vnitra ČR. Rozhodnutí nabylo právní moci 6. 4. 1994.
Navrhovatelé podali 21. 8. 1994
novou žádost o registraci této nadace, kterou Okresní úřad v Šumperku přípisem
z 31. 8. 1994 odmítl s odůvodněním, že se jedná o věc již rozhodnutou, a proto
nelze ve věci znovu rozhodovat. Sdělil však současně navrhovatelům, že mohou
uplatnit u Ministerstva kultury ČR podnět k přezkoumání původního rozhodnutí v
mimoodvolacím řízení. Této možnosti žadatelé využili a obrátili se podáním z
11. 9. 1994 na Ministerstvo kultury ČR.
Ministerstvo kultury postoupilo tento podnět Ministerstvu vnitra ČR přípisem z
21. 9. 1994 s poukazem na to, že k přezkoumání věci není ve smyslu ustanovení §
8 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, příslušné. Uvedlo, že
"Boží církev v České republice", pro jejíž podporu má být nadace
zřízena, není církví registrovanou. Nejedná se tedy o církev, ani náboženskou
společnost, ale pouze o skupinu fyzických osob.
Ministerstvo vnitra ČR přípisem z 30. 9. 1994 vrátilo věc zpět Ministerstvu kultury ČR s poukazem na ust. § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 425/1990 Sb. České národní rady o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících a dále s odkazem na charakter a poslání nadace. V případě této nadace je cílem vytvoření materiálního, morálního, právního a duchovního zázemí pro rozvoj Boží církve v ČR, a proto ministerstvo vnitra dovozuje, že kompetentní k rozhodnutí o přezkumu v mimoodvolacím řízení je Ministerstvo kultury ČR, do jehož působnosti tento úsek státní správy patří.
V daném případě se jedná o kompetenční spor mezi státními orgány podle ustanovení § 120 zákona č. 182/1993 Sb., konkrétně o spor mezi dvěma ministerstvy, k jehož řešení je Ústavní soud za podmínek § 122 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. příslušný. Ústavní soud zvážil otázku příslušnosti ve vztahu k § 28 zákona č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto článku činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda České republiky. Úkoly spojené s odborným organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády České republiky a jejích orgánů plní Úřad vlády České republiky. V předmětné záležitosti dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o kompetenční spor, který svou povahou přesahuje rámec obvyklého řízení, kontroly a sjednocování činnosti ministerstev za účelem plnění vládního programu a koordinace a součinnosti rezortů při plnění vládních úkolů. Jde tedy právně o kompetenční spor ve smyslu §§ 120 a 121 zákona č. 182/1993 Sb., v němž oba státní orgány popírají svou kompetenci v předmětné záležitosti.
Ve sporné záležitosti jde o otázku registrace nadace. Ve smyslu ustanovení § 20 b odst. 3 občanského zákoníku je nadace právnickou osobou a vzniká registrací u příslušného státního orgánu. Podle § 12 zákona č. 102/1992 Sb. je příslušným k registraci nadace okresní úřad, v jehož územním obvodu bude mít nadace sídlo. Registrace má účinky konstitutivní.
V zákoně č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky ve znění pozdějších předpisů je vymezen rozsah kompetencí ministerstva kultury (§ 8) i ministerstva vnitra (§ 12). Z dikce těchto ustanovení vyplývá, že Ministerstvo kultury ČR je ústředním orgánem státní správy, mimo jiné pro věci církví a náboženských společností. Ministerstvu vnitra ČR jako ústřednímu orgánu státní správy pro vnitřní věci přísluší zejména (mimo jiné) věci práva sdružovacího a shromažďovacího, jakož i povolování organizací s mezinárodním prvkem (§ 12, písm. c)).
Proti stanovisku ministerstva kultury ministerstvo vnitra namítá, že nadaci nelze zařadit ani do rámce práva sdružovacího a spolčovacího, ani pod pojem "organizace", protože nadace je účelovým sdružením majetku, které fyzické nebo právnické osoby jednotlivě nebo společně zřizují k určitému účelu. Je nesporné, že v rámci citovaného zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není nikde v rámci okruhu působnosti ústředních orgánů státní správy jednoznačně uvedeno, do čí kompetence problematika nadací náleží.
Zákon č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících stanoví v § 17 písm. b), že rozhodnutí okresních úřadů, vydaná ve správním řízení, přezkoumávají ty ústřední orgány státní správy, do jejichž působnosti úseky státní správy vykonávané okresními úřady náleží.
V souvislosti s tímto ustanovením je na místě posuzovat i danou problematiku. Z formálně právního hlediska je možné vycházet z toho, že o registraci nadace je příslušný rozhodovat okresní úřad a v jeho rámci pak referát vnitřních věcí. Ministerstvo vnitra České republiky je obecně ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci a v tomto smyslu tedy i orgánem příslušným pro rozhodování záležitostí, které mají charakter vnitřních věcí. Na základě tohoto výkladu, z něhož vychází i argumentace ministerstva kultury by bylo bezesporu možné soustředit i otázky registrace nadací v jediném rezortu, a to bez ohledu na to, jakých věcných okruhů by se jednotlivé nadace týkaly.
Na druhé straně však nelze pominout názor ministerstva vnitra, že v případě nadací je nutné v každém jednotlivém případě vycházet z účelu nadace a zájmů, k jejichž dosažení je zřizována. Z přípisu manželů H. z 21. 10. 1994 vyplývá, že zakladatelem navržené nadace je Boží církev, reprezentovaná Úřadem generálního správce, jako zahraniční právnická osoba. Smyslem nadace je vytvoření materiální základny pro vznik a podporu Boží církve. Církve a náboženské společnosti, které hodlají vyvíjet činnost na území České republiky, registruje podle § 1 zákona ČNR číslo 161/1992 Sb. o registraci církví a náboženských společností Ministerstvo kultury ČR. Obsahová spojitost mezi nadací a církví, o jejíž registraci je koneckonců usilováno, znamená, že nelze ani odborné posouzení povahy, účelu a smyslu nadace odtrhnout od úvahy o povaze té církevní organizace, k jejímuž zřízení nadace směřuje. Takové odborné posouzení nepochybně spadá do sféry ministerstva kultury, a to tím více, že dříve podaný návrh na registraci Boží církve byl ministerstvem kultury zamítnut pouze z formálních důvodů (pro nedostatek potřebného počtu podpisů), aniž byla celá záležitost hodnocena z materiálněprávního hlediska. Navrhovaná řešení obou ministerstev se po formální stránce opírají - každé o své - právně relativně významné důvody, avšak vzhledem ke zjištěné obsahové vazbě obou otázek (povahy církve a účelu nadace), jeví se právně přiměřenějším, aby rozhodlo ministerstvo kultury v obou záležitostech, protože stojí svou věcnou kompetencí této problematice blíže. I kdyby mělo ve věci rozhodnout ministerstvo vnitra, bylo by patrně v rozhodnutí samém stejně vázáno na součinnost a odborné stanovisko ministerstva kultury.
Z uvedených důvodů dospěl proto Ústavní soud k závěru, že podle ustanovení § 124 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je ministerstvo kultury orgánem příslušným k přezkoumání pravomocného správního rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku, čj. Vnitř. 1-69/94/ He, ze dne 17. 3. 1994, mimo odvolací řízení.
P o u č e n í : Podle § 54 odst. 2 zákona číslo 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se proti rozhodnutí Ústavního soudu nelze odvolat.
V Brně dne 19. října 1995