Vyhláška

č. 438/2006 Sb.

Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,
kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních

 

Schváleno: 30.08.2006 Rozesláno: 13.09.2006 Účinnost od: 13.09.2006

Uveřejněno v č. 142/2006 Sbírky zákonů na straně 6073

 

§ 12

 

         (1) Zařízení pro děti-cizince zřizovatel zřizuje s počtem nejméně 3 a nejvíce 6 rodinných nebo výchovných skupin, z toho nejméně 1 skupina se zřizuje za účelem diagnostického vyšetření dětí-cizinců.

 

         (2) Rodinná skupina nebo výchovná skupina se zpravidla sestavuje s přihlédnutím k věku a pohlaví dětí-cizinců a k jejich specifickým náboženským a sociálně a kulturně historickým zvyklostem.

 

 

§ 13

 

         (1) Zařízení zřízené podle § 12 plní úkoly diagnostické, výchovně vzdělávací, terapeutické a sociální, v nezbytných případech za účasti tlumočníka.

 

         (2) V rámci diagnostických úkolů odborní zaměstnanci zařízení zjišťují úroveň dosažených znalostí, dovedností a schopností dítěte-cizince, dále míru jeho znalostí českého jazyka a jeho sociálně kulturní a sociálně právní úroveň.

 

         (3) V rámci výchovně vzdělávacích úkolů zřizovatel zajišťuje dětem-cizincům předškolní vzdělávání, základní vzdělávání nebo střední vzdělávání, a to podle míry jejich rozumových a jazykových schopností. Výuku směřující k prohloubení znalostí českého jazyka zajišťuje vždy zařízení pro děti-cizince.

 

         (4) V rámci terapeutických úkolů se provádějí individuální konzultace zaměřené na zklidnění dítěte, odbourávání úzkosti a traumat, posilování pocitu jistoty a bezpečí, které směřují k sebeuvědomění dítěte-cizince a rozvoji jeho osobnosti. Terapeutickými postupy se usiluje o adaptaci na systém výchovné péče v zařízení, k vytváření vztahů k ostatním dětem v rámci zařízení i mimo ně. Dítě-cizinec je postupně připravováno na poznání osobních perspektiv po ukončení pobytu v zařízení, podle potřeb i na následný samostatný život v zemi původu, popřípadě v jiné zemi.

 

         (5) Při plnění sociálních úkolů jsou v rámci možností akceptovány kulturně historické a náboženské zvyklosti, například v ubytování, stravování a oblékání.