Nález č.
10/2008 Sb.
Ústavního
soudu
ve věci
návrhu na zrušení zákona č. 495/2005 Sb., kterým se mění zákon o církvích a
náboženských společnostech, eventuálně na zrušení některých ustanovení zákona
č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských
společností
Schváleno: 30.10.2007
Rozesláno/platnost od:
24.01.2008
Účinnost od: 24.01.2008
Uveřejněno v č. 4/2008
Sbírky zákonů na straně 348
Odůvodnění
I. Rekapitulace návrhu
II. Vyjádření účastníků řízení
A. Poslanecká sněmovna Parlamentu
České republiky
B. Senát Parlamentu České
republiky
III. Stanovisko Ministerstva kultury
IV. Stanoviska dalších dotčených
subjektů
V. Upuštění od ústního jednání
VI. Aktivní legitimace navrhovatelů
VII. Ústavní konformita legislativního
procesu
VIII. Ústavní principy náboženské
svobody v ústavním pořádku v České republice
IX. Dikce napadeného zákona č.
495/2005 Sb.
X. Hodnocení návrhu na zrušení zákona
č. 495/2005 Sb.
XI. Dikce ustanovení napadených
"eventuálním" návrhem
XII. Hodnocení
"eventuálního" návrhu na zrušení jednotlivých ustanovení zákona
Návrh na zrušení § 15a odst. 2
zákona
Ostatní "eventuální"
návrhy proti ustanovením § 15a , § 16
Ostatní "eventuální"
návrhy
10/2008 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl dne
30. října v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková,
Vojen Güttler, Pavel Holländer,
Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří
Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský,
Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu skupiny
senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení zákona č. 495/2005 Sb.,
kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení
církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích
a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod
č. 4/2003 a zákona č. 562/2004 Sb., "eventuálně" na zrušení: § 1
písm. b) slova "založených registrovanou církví a náboženskou společností
a evidovaných podle tohoto zákona (dále jen "evidovaná právnická
osoba")" a slova "církevních", § 3 písm. c) slova " ,
popřípadě jména", "adresa místa trvalého pobytu v České
republice;" a slovo "dále", § 3 písm. d) nahrazené slovo
"evidované", § 4 odst. 4 slova "nebo jinou právnickou
osobou", § 5 úvodní část ustanovení a písm. a) nahrazené slovo
"osob", § 8 odst. 3 slova "podle § 15a odst. 1 písm. a)" a
zrušení slova "církevní", § 10 odst. 2 písm. c) slovo
"nejméně", § 10 odst. 2 písm. d) zrušení slov "církve a
náboženské společnosti", § 10 odst. 3 úvodní část ustanovení
"předkládaný podle odstavce 2 písm. d)", § 10 odst. 3 písm. c)
"na území České republiky", § 10 odst. 3 písm. d), § 10 odst. 3
písmeno f), § 10 odst. 3 písm. g) "a seznam v církvi a náboženské
společnosti používaných označení duchovních", § 10 odst. 3 písmeno h), §
10 odst. 3 písm. j) "a údaje podle § 27 odst. 5", § 10 odst. 4
nahrazené slovo "orgánu", § 11 odst. 2 "podle § 10 odst. 3 písm.
d)"., § 13 odst. 2 písm. b) "podle § 10 odst. 3 písm. d)"., § 14
odst. 6 písm. b) "podle § 10 odst. 3 písm. d)", § 11 odst. 4 písm. a)
"nejméně", § 12 odst. 1 písm. b) "na území České
republiky", § 13 odst. 3 nahrazené slovo "zastaví", § 14 odst.
7, § 15 odst. 2 "registraci", § 15 odst. 3 "podle § 10 odst. 3
písm. d)", § 15 odst. 4 věta první "podle § 10 odst. 3 písm.
d)", § 15 odst. 5 věta druhá "podle § 10 odst. 3 písm. d)",
nadpis hlavy IV "EVIDOVANÉ PRÁVNICKÉ OSOBY", § 15a včetně poznámek
pod čarou č. 14a a 14b, nadpis § 16: "Evidence právnických osob založených
registrovanou církví a náboženskou společností podle § 15a odst. 1 písm.
a)", § 16 odst. 1 "podle § 15a odst. 1 písm. a)", "písm.
d)" za číslovkou "3" a zrušení textu "orgánu registrované
církve a náboženské společnosti nebo řeholní a jiné církevní instituce jako
církevní" a "k tomu určený v základním dokumentu předkládaném",
§ 16 odst. 2 úvodní část ustanovení nahrazený text "§ 15a odst. 1 písm.
a)", § 16 odst. 2 písm. b) nahrazený text "předmět obecně prospěšné,
podnikatelské a jiné výdělečné", § 16 odst. 2 písm. g), § 16 odst. 3
nahrazený text "orgán registrované církve a náboženské společnosti podle §
10 odst. 3 písm. d)" a zrušení slov "církevní", § 16 odst. 3
první věta "podle § 15a odst. 1 písm. a)" a nahrazené slovo
"evidovaných", § 16 odst. 4 nahrazený text "orgán registrované
církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d)", § 16 odst. 5
nahrazená slova "podle § 10 odst. 3 písm. d)", § 16 odst. 6, § 16a, v
nadpisu hlavy V nahrazené slovo "EVIDOVANÝCH", nadpis § 17 nahrazené
slovo "evidovaných", § 17 odst. 1 nahrazené slovo
"evidovaných" a "právnické osoby registrované nebo evidované
podle tohoto zákona a tímto", § 17 odst. 6 nahrazené slovo
"evidovaným", § 17 odst.
§ 6 odst. 2 zákona č.
198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o
dobrovolnické službě), vložená slova "evidovanou podle zákona upravujícího
postavení církví a náboženských společností 4)" včetně poznámky pod čarou
č.
§ 81 odst. 2 písm. b)
zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, vložená slova "evidovanou podle
zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností 48)",
zrušení slova "církevní",
§ 9 odst. 3 písm. a) zákona
č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb., zákona č.
227/1997 Sb., zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb., nahrazená slova
"právnickou osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a
náboženských společností 9)" včetně poznámky pod čarou č. 9,
takto:
Oba návrhy se zamítají.
Odůvodnění
I.
Rekapitulace návrhu
1. Podáním doručeným
Ústavnímu soudu dne 16.1.2006 navrhla skupina senátorů Senátu Parlamentu České
republiky s odvoláním na čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále
"jen Ústavy") a podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o
Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním
soudu"), aby Ústavní soud zrušil zákon č. 495/2005 Sb., kterým se mění
zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a
náboženských společností a o změně některých zákonů (dále jen "zákon č.
495/2005 Sb.") a "eventuálně" v záhlaví označená ustanovení zákona
č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských
společností, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákona", popř.
"zákona č. 3/2002 Sb."), a dalších zákonů, neboť obojí je podle
jejich názoru v rozporu s ústavním pořádkem, jmenovitě čl.
2. V části I.
"Specifikace zákona, vůči němuž návrh směřuje" především navrhovatelé
vyslovují podezření, že záměrem zákonodárce při přijímání napadené novely
zákona č. 3/2002 Sb. bylo omezit náboženské svobody, provést protiústavně
restriktivní výklad Listiny a porušit rozhodnutí Ústavního soudu, a to vše v
situaci, kdy pro takový přístup nesvědčily "žádné negativní empirické
zážitky z dosavadního fungování církví a náboženských společností a jimi
zřízených institucí".
3. Navrhovatelé poukazují
dále na to, že návrh této novely byl od samého počátku kritizován, neprošel
jednoznačně ani legislativním procesem (Senát návrh zákona zamítl) a již při
přípravě zákona některé politické i církevní subjekty k připravovanému zákonu
vznášely výhrady. Přijetí natolik kontroverzního zákona nebylo zdůvodněno
žádným urgentním důvodem či faktickým nebezpečím pro společnost, a zákonodárce
nadto neposkytl žádné vacatio legis.
4. V části II. "Rozpor
s čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, rozpor s dosavadní
konstantní judikaturou Ústavního soudu" navrhovatelé shledávají
"jediný zásadní cíl" zákona č. 495/2005 Sb. ve změně dosavadního
postupu, kdy evidence církevních právnických osob prováděná Ministerstvem
kultury již nebude charakteru deklaratorního, nýbrž konstitutivního. Ve smyslu
konstantních teoretických názorů pak již při vzniku právnické osoby nejde o
evidenci, nýbrž registraci.
5. Tento režim nabytí
právní subjektivity pak podle navrhovatelů stojí v rozporu s čl. 16 odst. 2
Listiny, dle kterého "církve a náboženské společnosti ... ustanovují své
duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních
orgánech", jakož i s judiciálním výkladem podaným Ústavním soudem v
nálezech sp. zn. Pl. ÚS
6/02, (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka
rozhodnutí"), svazek 28, nález č. 146, vyhlášen pod č. 4/2003 Sb.) sp. zn. I. ÚS 146/03, popř. i sp.
zn. I. ÚS 211/96 a sp. zn. III. ÚS 136/2000 (Sbírka
rozhodnutí, svazek 31, nález č. 115; svazek 7, nález č. 34; svazek 19, nález č.
30).
6. Navrhovatelé míní, že není
důvod lišit mezi "vznikem nezávisle na státu" coby pojmem normativně
užitým na jedné straně v čl. 27 odst. 2 Listiny v souvislosti s odborovými
organizacemi a na straně druhé v čl. 16 odst. 2 Listiny ve spojení s církvemi a
náboženskými společnostmi.
7. Nepřijatelné
ústavněprávní konsekvence s ohledem na ústavně zaručený princip
"privilegovanosti církve a náboženské společnosti" podle názoru
navrhovatelů zakládá i situace, kdy "postavení církve a náboženské
společnosti je z tohoto hlediska oproti občanským sdružením nevýhodnější",
jelikož "zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších
předpisů, občanským sdružením umožňuje, aby zřizovala tzv. organizační jednotky
jako vedlejší právnické osoby".
8. V části III.
"Omezení svobody náboženského vyznání" navrhovatelé namítají 1/ že
"stát nemůže omezovat svobodu náboženského vyznání a zasahovat do ní
(pokud její výkon neohrožuje práva druhých), nýbrž ji musí pouze chránit",
2/ že církve a náboženské společností jsou "s jinými soukromoprávními
korporacemi" nezaměnitelné, což je dáno především jejich
"celospolečenským významem"; z toho vyplývá požadavek, aby bylo
uznáno i jejich "určité privilegované postavení" a "ústavní
ukotvení", a konečně 3/ že součástí výkonu náboženství je pro věřící nejen
jednání spojené s vyznáním určité víry, ale i "působení církve ve světě a
vyzařování víry do společnosti" činnostmi v oblasti humanitární, sociální,
charitativní a vzdělávací.
9. Navrhovatelé dovozují,
že v rozporu s tím napadená právní úprava "ve svém důsledku vede k
vyloučení charit a diakonií ze struktury církví" ["v případě nově
zavedených evidovaných právnických osob stát kontroluje účel jejich zřízení a
eviduje jen ty, které poskytují charitativní služby (čl. I bod
10. Novela zákona č. 3/2002
Sb. je pak pokusem o revizi nálezu Ústavního soudu sp.
zn. Pl. ÚS 6/02, a to zejména v případě ustanovení
čl. I bodu 35 zákona č. 495/2005 Sb., resp. § 16a odst. 5 zákona, který je v
podstatě shodný jako citovaným nálezem zrušený § 27 odst. 5 zákona, či v
ustanovení čl. II odst. 3 zákona č. 495/2005 Sb., jež je totožné jako nálezem
zrušené ustanovení § 28 odst. 5 zákona.
11. V části IV.
"Snížení dosavadního standardu práv a svobod" navrhovatelé s odkazem
na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek ze dne 28.7.1999 ve
věci Selmouni v. Francie, stížnost č. 25803/94,
rozsudek ze dne 27.11.2003 ve věci Hénaf v. Francie,
stížnost č. 65436/01) a Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 36/01, Pl. ÚS 44/02, II.
ÚS 321/04 - Sbírka rozhodnutí, svazek 26, nález č. 80, vyhlášen pod č. 403/2002
Sb.; svazek 30, nález č. 98, vyhlášen pod č. 210/2003 Sb.; svazek 36, nález č.
33) uplatňují výhradu, že "úroveň ochrany lidských práv má s časem růst, a
nikoli klesat", zatímco v daném případě je tomu naopak.
12. Ani jinak připustitelná
výjimka, spjatá s "vyvažováním kolize dvou práv" nebo se "změnou
společenských podmínek" se podle názoru navrhovatelů v daném případě
neprosadí.
13. Navrhovatelé
"argumentem od většího k menšímu" též dovozují, že nemůže-li omezení
dosažené úrovně ochrany lidských práv podle Ústavního soudu založit novela
Ústavy, pak "tím spíše nemůže ke snížení úrovně ochrany lidských práv vést
prostá změna obyčejného zákona".
14. "Nad rámec výše
uvedených výhrad" poukazují navrhovatelé v této souvislosti i na
ustanovení čl. I bodu 13 zákona č. 495/2005 Sb., tedy novelizaci § 10 odst. 3
písm. g), zákona č. 3/2002 Sb., kterou je doplněn slovy "a seznam v církvi
a náboženské společnosti používaných označení duchovních"; stát prý
omezuje vyplácení osobních požitků poskytovaných duchovním už nikoli jen dle
jejich činnosti vykonávané v duchovní správě, ale navíc i na základě označení
jejich funkce.
15. Ustanovení čl. I bodu
20 zákona č. 495/2005 Sb., tj. § 13 odst. 3 zákona, nastoluje údajně pro
správní řízení ve věci církví přísnější podmínky než původní znění či správní
řád, neboť nepřipouští přerušení řízení, ale jen zastavení řízení.
16. V části V. "Rozpor
s principem materiálního právního státu" navrhovatelé vytýkají
"nesystémové a ryze účelové použití pojmu evidence", které je tím
"v rozporu s principem materiálního právního státu – požadavkem právní
jistoty, jasnosti, předvídatelnosti a určitosti práva". Tuto kritiku
spojují jednak se zakotvením "pojmů jako charitativní služby, obecně
prospěšné služby, charita a diakonie, doplňková činnost", jednak s
ustanovením § 15a odst. 2 zákona, podle něhož "ostatní právnické osoby
založené církví, které nejsou evidovány dle tohoto zákona, se mohou stát
právnickými osobami registrací nebo zápisem podle zvláštních předpisů." V
prvním případě užití "nikterak nevysvětlených a neurčitých pojmů … otvírá
možnost další šikany církví a jejich právnických osob státními orgány" a
druhou námitku navrhovatelé rozvíjejí úvahou, že "pokud je nějaký subjekt
právnickou osobou, tak se přece již nemůže právnickou osobou stát".
Zákonodárce, "který se pokusem o tvrzení, že evidence právnické osoby má
konstitutivní charakter, pokusil o jakousi kvadraturu kruhu, se zde sám
usvědčuje z nesmyslnosti celé své právní konstrukce".
17. V části VI.
"Rozpor s principem ochrany menšin" navrhovatelé na základě
demografických údajů ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001 dovozují, že
věřící jsou Dspolečenskou menšinou" a podle
jejich mínění "i v tom" spočívá "jeden z politických
důvodů", proč "voliči tedy ve své většině nepřátelský postoj velké
části politické třídy k církvím a restrikce vůči náboženské svobodě
aprobují".
18. V části VII.
"Odůvodnění formulace eventuálního návrhu" navrhovatelé uplatňují
názor, že přijetí zákona č. 495/2005 Sb. tím, že vybočuje ze závazných názorů
Ústavního soudu a že bezdůvodně omezuje dosažený standard ochrany lidských
práv, zakládá "absenci normotvorné kompetence Parlamentu", což pak
dovoluje derogaci zákona samotného, ačkoli jde o novelu zákona jiného.
Eventuální návrh je podáván jen "z důvodu právní opatrnosti", jelikož
je známo, že "novela právního předpisu nemá samostatnou normativní
existenci, nýbrž se stává součástí novelizovaného právního předpisu"
(nálezy sp. zn. Pl. ÚS
5/96, Pl. ÚS 25/2000, Pl.
ÚS 33/01 - Sbírka rozhodnutí, svazek 6, nález č. 98, vyhlášen pod č. 286/1996
Sb.; svazek 19, usn. č. 27; svazek 25, nález č. 28,
vyhlášen pod č. 145/2002 Sb.). V případě dovozované "absence normotvorné
kompetence" však je připuštěno posuzovat ústavnost "samotné
novely" (sp. zn. Pl.
ÚS 5/02, Pl. ÚS 13/05 - Sbírka rozhodnutí, svazek 28,
nález č. 117, vyhlášen pod č. 476/2002 Sb.; svazek 37, nález č. 127, vyhlášen
pod č. 283/2005 Sb.).
19. V části VIII.
navrhovatelé konkretizují ústavně zaručená základní práva a svobody, jejichž
porušení namítají, a vymezují předmět řízení.
II.
Vyjádření účastníků řízení
A.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
20. Poslanecká sněmovna ve
svém vyjádření ze dne 20.4.2006 především uvedla, že zákonodárný sbor jednal
při projednávání zákona č. 495/2005 Sb. ve shodě s předepsanou procedurou a v
přesvědčení, že přijatý zákon není v rozporu s Ústavou. Zákon č. 495/2005 Sb.
nepopírá ani nevylučuje základní lidská práva zaručená všem Ústavou a Listinou.
21. Poslanecká sněmovna
oponuje tvrzení o "absenci normotvorné kompetence Parlamentu" argumentem,
že "v návrhu nejsou uvedeny relevantní důvody či pochybení při
projednávání a schvalování novely zákona v Parlamentu ČR". Vyslovuje se
rovněž k námitce neuplatněnou ochranou menšin, a uvádí, že "věřící, církve
ani náboženské společnosti" mezi menšiny Ústava stejně jako Listina
nezařazuje. S poukazem na čl. 2 odst.
22. Poslanecká sněmovna v
souladu s výše uvedeným uzavírá, že ačkoli stát nemůže – s výjimkou uvedenou v
čl. 16 odst. 4 Listiny – "zasahovat do spravování záležitostí těch, kteří
chtějí společně s jinými projevovat své přesvědčení a náboženské vyznání ve
formě církví a náboženských společností", je povinen chránit i práva a
svobody jiných. Předpokladem účinné ochrany práv třetích osob přitom je, aby
právnické osoby byly "přinejmenším státem zákonnou formou registrovány
nebo alespoň závazně evidovány, a při ztrátě podmínek registrace či evidence z
těchto vyřazovány". Zákon církvím a náboženským společnostem nestanoví,
zda mají po zrušení evidence právnické osoby státem tuto svoji součást zrušit
či její existenci zachovat.
B.
Senát Parlamentu České republiky
23. Senát ve vyjádření ze
dne 14.4.2006 uvedl, že návrh zákona zamítl, jelikož "po obsáhlé rozpravě
převážil názor", že některá ustanovení projednávané předlohy nejsou v
souladu s čl. 16 Listiny a nerespektují názory vyjádřené v odůvodnění nálezu
Ústavního soudu sp. zn. Pl.
ÚS 6/02.
24. V rozhodných
souvislostech mělo jít zejména o ustanovení čl. I. bod 25 návrhu vkládající za
§ 15 nový § 15a, v němž je dle "některých senátorů" obsažena v
podstatě stejná úprava jako v předchozím § 6 odst. 2 zákona o církvích a
náboženských společnostech, která byla výše uvedeným nálezem Ústavním soudem
zrušena.
25. Senát rovněž upozornil,
že ze "strany předkladatele byly uváděny argumenty na podporu navrhované úpravy,
v rámci kterých byly zmíněny také určité pasáže z odůvodnění nálezu Ústavního
soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/02,
s poukazem na to, že nejsou zcela jasné a jednoznačné, respektive že si i
protiřečí".
III.
Stanovisko Ministerstva kultury
26. Ústavní soud dle § 48
odst.
A.
27. Ministr kultury Mgr.
Vítězslav Jandák v přípisu ze dne 21.4.2006, č.j. 4235/2006, uvedl, že "osobně není zastáncem
novely"; k připojení dokumentu označeného jako "Vyjádření
Ministerstva kultury" byl veden "obavou z toho, že by se v případě
přijetí některých návrhů obsažených v tzv. eventuálním návrhu stal zákon o církvích
a náboženských společnostech nesrozumitelným a obtížně aplikovatelným",
resp. nutností "upozornit i na návrhy zrušit ta ustanovení zákona, která
již byla předmětem posouzení Ústavním soudem a která podle zákona o Ústavním
soudu již neměla být navržena ke zrušení".
28. "Vyjádření
Ministerstva kultury" návrhu oponuje především názorem, že "novela
zákona nemá vlastní normativní existenci", z čehož se dovozuje, že návrh
na její zrušení již proto nemůže obstát. Zpochybňuje dále "ústavní princip
privilegovanosti církve a náboženské společnosti" a dovozuje, že v
ústavním pořádku zakotven není; čl. 16 odst. 2 Listiny deklaruje podle jeho
mínění právo církví a náboženských společností spravovat "své"
záležitosti "vnitřní", nikoli však již zakládat právnické osoby v
režimu odlišném od ostatních soukromoprávních subjektů. Co do režimu evidence,
Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl.
ÚS 6/02 "neshledal přesvědčivé důvody pro zpochybnění samotného
principu", účinky evidence se zásadně datují zpětně, tzn. již ke dni
založení církevní právnické osoby registrovanou církví nebo náboženskou
společností, a Ústavní soud v tomto nálezu "výslovně stanovil", že se
zamítá návrh na zrušení § 16, ačkoli zakládá i jiné časové účinky evidence. K
argumentu, vycházejícímu z údajně výhodnější úpravy odvozené právní
subjektivity podle zákona č. 83/1990 Sb., vyjádření poukazuje na to, že je
korelátem úzce specifikovaného předmětu činnosti občanských sdružení, přičemž
odmítá názor, že zákonná úprava je způsobilá "vyloučit charity a diakonie
ze struktury církví", dokládá, že církve a náboženské společnosti podle
školského zákona zřizovateli "církevních škol" zůstávají, že zákon
vyplácení osobních požitků poskytovaných duchovním nikterak neomezuje, a že
"důvodem zrušení ustanovení § 28 odst. 5 zákona byly jeho jiné části (než
lhůta k doplnění údajů podle zákona)". K požadavku návrhu na
"striktní definici" některých normativně užitých pojmů (charitativní
služby, obecně prospěšné služby, charita a diakonie, doplňková činnost) se pak
zde namítá, že zákonné vymezení by nemuselo postihnout celý rozsah činnosti
evidovaných právnických osob. Některé návrhem napadené formulace pak
představují toliko opravy textu, jeho upřesnění nebo změnu terminologie, není
jasný smysl některých částí návrhu, kupříkladu nahrazení pojmu "občan"
výrazem "osoba", na zrušení celého ustanovení § 20 zákona, § 13 odst.
3, § 16 odst. 2 písm. b), § 16 odst. 2 písm. g) a § 17 odst. 7 zákona, přičemž
případné vyhovění jednotlivým "eventuálním" návrhům by vedlo k
nesrozumitelnosti a nefunkčnosti celého zákona.
B.
29. Ministryně kultury
Helena Třeštíková přípisem ze dne 23. 1. 2007, č.j. 1420/2007, Ústavnímu soudu oznámila "Doplnění a
změnu vyjádření Ministerstva kultury ČR" učiněné na základě
"opětovného zhodnocení argumentace navrhovatelů a doplněných právních
expertiz".
30. Dokument "Doplnění
a změna vyjádření Ministerstva kultury ČR" v části II. "Evidence
právnických osob" v podstatných rysech přisvědčuje návrhu a zejména
kritizuje ustanovení § 15a odst. 1, věty druhé, jež je podle jeho názoru v rozporu
s čl. 16 odst. 2 Listiny, "uvedená problematika byla již obsáhle řešena
opakovaně Ústavním soudem České republiky", přičemž "nemůže obstát
argument předkladatele týkající se právní jistoty třetích osob, neboť k
takovému omezení jistoty těchto osob nedochází". "Skrytý registrační
princip" církve a náboženské společnosti "nejenže neprivileguje vůči
jiným subjektům, ale naopak znevýhodňuje ... vůči běžným občanským
sdružením" a "oklešťuje a zužuje činnost církví na pouhou
bohoslužebnou činnost". Nepřípustnou ingerenci státní moci do vnitřních
záležitostí církve představuje též "odlišování hlavní a doplňkové
činnosti", jakož i totožnost okamžiku zrušení právnické osoby s jejím
výmazem z Rejstříku evidovaných právnických osob v případě jejího zániku bez likvidace,
není-li na ni podán návrh na konkurs (§ 26 odst. 7 zákona). V části III.
"Redukce dosavadního standardu práv a svobod" se naopak konstatuje,
že "povinnost uvádění v základním dokumentu církve a náboženské
společnosti seznamu v církvi a náboženské společnosti používaných označení
duchovních" v rozporu s ústavně zaručeným právem církví a náboženských
společností posuzovat způsobilost osob k výkonu duchovenské činnosti a podle
toho rovněž určovat jejich zařazení není, avšak zastavení řízení dle § 13 odst.
3 zákona v případě nedoplnění údajů navrhovatelem při registraci církve a
náboženské společnosti vskutku "standard práva jak oproti původnímu znění
zákona nebo oproti správnímu řádu" vskutku snižuje. V části IV.
"Rozpor s principem materiálního právního státu a principem ochrany
menšin" dokument upozorňuje, že "těžko lze akceptovat myšlenku, že by
věřící byli v České republice menšinou … ve smyslu ústavních předpisů".
Konečně v části V. "Vztah vzniku a evidence právnických osob dle zákona č.
3/2002 Sb. k ustanovení §
C.
31. V obsáhlé replice ze
dne 18. 8. 2006 navrhovatelé "Vyjádření Ministerstva kultury ČR" (ze
dne 21. 4. 2006) zpochybnili, především coby dokument neautorizovaný a
odporující rezervovanému stanovisku ministra Vítězslava Jandáka.
Navrhovatelé na své kritice zákona setrvali a jejich zástupkyně dala najevo, že
"v celém VMK nepovažuje bohužel žádné tvrzení za výstižné" a že
"nepodepsaný dokument... neobsahuje skutečnou ústavněprávní argumentaci,
ale pouze snůšku formálního cynismu".
IV.
Stanoviska dalších dotčených subjektů
32. Ústavní soud, veden
snahou získat co nejúplnější informaci, požádal (obdobně jako v řízení vedeném
pod sp. zn. Pl. ÚS 6/02) o
sdělení stanoviska k posuzovanému návrhu Ekumenickou radu církví v České
republice a Českou biskupskou konferenci.
33. Ekumenická rada církví
v České republice ve svém vyjádření ze dne 5. 5. 2006 uvedla, že "skrytým
účelem zákona č. 495/2005 Sb." bylo "omezit náboženské svobody
zaručené církvím a náboženským společnostem Listinou", a výslovně
zpochybnila ustanovení § 15a odst. 1 písm. a) zákona, které "umožňuje
navrhnout k evidenci orgán církve, řeholní nebo jinou instituci založenou pouze
za účelem vyznávání náboženské víry", ustanovení § 15a odst. 1 písm. b)
zákona, jež "omezuje oblasti, v nichž mohou církve vyvíjet činnost, což je
v rozporu s čl. 16 Listiny", a konečně ustanovení § 26 zákona, které
"rozšiřuje pravomoci ministerstva kultury, které je oprávněno zrušit
účelové zařízení, nejsou-li ustaveny orgány nebo nevykonávají-li účelové
zařízení po dobu delší než jeden rok činnost".
34. Česká biskupská
konference ve vyjádření ze dne 2. 4. 2006 návrhu přisvědčuje s tím, že
novelizace provedená zákonem č. 495/2005 Sb., "se vyznačuje snahou
opětovně zavést princip registrace pro vznik církevních právnických osob, byť
zastřeně, pod pojmem evidence, což je v rozporu s ústavním pořádkem, jak
vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu". Podle jejího názoru je
však potřebné zohlednit "různorodosti jednotlivých církví a náboženských
společností co do jejich povahy, cílů, struktury, počtu členů a historie",
resp. existenci "tzv. tradičních církví (náboženských společností), které
na území České republiky působí kontinuálně po řadu století a jejichž nauka a
systém hodnot je ve svých principech neměnný a transparentní". Obšírně
objasňuje specifickou situaci Katolické církve danou celosvětovou reprezentací
Apoštolským stolcem, jehož mezinárodněprávní subjektivitu Česká republika
uznala, což "dosvědčují vzájemné diplomatické styky na nejvyšší
úrovni". Katolická církev, "oproti ostatním církvím a především
náboženským společnostem", svoje "vnitřní poměry upravuje univerzální
kodifikací kanonického práva, založené na tisícileté ověřené tradici".
Podle České biskupské konference "nadále není smysluplné řešit ústavní
deficity zákona č. 3/2002 Sb. jeho dílčími derogacemi", nýbrž
"neústavní užití zákona č. 3/2002 Sb. lze v praxi vyloučit jedině tak, že
bude nahrazen jinou právní úpravou".
V.
Upuštění od ústního jednání
35. Vzhledem k tomu, že jak
zástupkyně navrhovatelů tak předseda Poslanecké sněmovny a předseda Senátu
Parlamentu České republiky s tím vyjádřili souhlas, Ústavní soud v dané věci
upustil od ústního jednání, neboť má za to, že od něj nelze očekávat další objasnění
věci (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
VI.
Aktivní legitimace navrhovatelů
36. Aktivní legitimaci k
podání posuzovaného návrhu dovozují navrhovatelé z čl. 87 odst. 1 písm. a)
Ústavy, dle kterého Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich
jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem, ve spojení s §
64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, dle kterého návrh na zrušení
zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy
je oprávněna podat skupina nejméně 17 senátorů.
VII.
Ústavní konformita legislativního procesu
37. Ústavní soud se zabýval
otázkou, zda byl zákon č. 495/2005 Sb. přijat a vydán v mezích Ústavou
stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem (§ 68 odst. 2 zákona o
Ústavním soudu). Ústavní konformitou legislativního procesu ve vztahu k
samotnému zákonu č. 3/2002 Sb. se přitom Ústavní soud zabýval již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02, a pro
stručnost na něj odkazuje.
38. Předmětný návrh zákona
předložila Vláda České republiky. Předloha byla Poslaneckou sněmovnou
Parlamentu České republiky projednávána jako tisk 863 – vládní návrh zákona,
kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení
církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích
a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod
č. 4/2003 Sb. a zákona č. 562/2004 Sb. Třetí čtení návrhu zákona se uskutečnilo
na 45. schůzi Poslanecké sněmovny dne 21.6.2005. Při jeho projednávání bylo
nejprve hlasováno o návrhu na zamítnutí, který nebyl přijat (hlasování pořadové
číslo 85, přítomno 168 poslanců, pro hlasovalo 41 poslanců, proti 90 poslanců).
O návrhu zákona jako celku bylo rozhodnuto v hlasování pořadové číslo 92, při
němž z přítomných 174 poslanců pro přijetí návrhu zákona jako celku vyslovilo
souhlas 108 poslanců, proti hlasovalo 5 poslanců. Tímto hlasováním vyslovila
Poslanecká sněmovna s návrhem zákona souhlas.
39. Návrh zákona byl
postoupen Senátu, který jej dne 4. 8. 2005 usnesením č. 211 zamítl.
40. O návrhu pak bylo
Poslaneckou sněmovnou znovu hlasováno na 51. schůzi dne 22. 11. 2005, na níž
Poslanecká sněmovna 101 hlasy poslanců návrh zákona schválila (hlasování
pořadové číslo 55).
41. Prezident republiky
návrh zákona podepsal dne 6. 12.
42. Není tudíž podkladu pro
úsudek (navrhovatelů), že napadený zákon nebyl přijat a vydán v mezích Ústavou
stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Výtkou "absence
normotvorné kompetence" Parlamentu České republiky se Ústavní soud zabývá
i v dalším textu (část X. nálezu).
43. Po tomto zjištění
přistoupil Ústavní soud k posouzení obsahu napadených ustanovení zákona z
hlediska jejich souladu s ústavním pořádkem České republiky [čl. 87 odst. 1
písm. a) Ústavy].
VIII.
Ústavní principy náboženské svobody v ústavním pořádku
v České republice
44. Ústavní soud se již v
nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02
vyslovil k jednotlivým ústavním principům náboženské svobody v ústavním pořádku
České republiky. Z názorů tam vyjádřených vychází i nyní.
45. Ústavní soud tehdy
poukázal na čl. 2 odst. 1 Listiny garantující náboženský pluralismus a
náboženskou toleranci, respektive oddělení státu od konkrétních náboženských
vyznání (princip laického státu). Zásada náboženského pluralismu a tolerance je
poté vyjádřena v čl. 15 odst.
46. Oproti svobodě svědomí
a náboženského vyznání, u níž Listina nestanoví žádné možné podmínky pro její
omezení, lze svobodu výkonu náboženství nebo víry omezit zákonem, jde-li o opatření
v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku,
zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých (čl. 16 odst. 4 Listiny, usnesení
ze dne 8.10.1998, sp. zn. IV. ÚS 171/97, Sbírka
nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 12, str.
47. Řečeným je podepřena
respektovaná zásada autonomie církví a náboženských společností, jež spočívá
především v tom, že stát do činnosti církví a náboženských společností nesmí
zasahovat a pokud se aktivita církví omezí na vnitřní záležitosti (zejména na
organizační členění), není principiálně možno tato opatření přezkoumávat soudy.
48. Evropský soud pro
lidská práva v odůvodnění rozsudku ze dne 26. 10. 2000 ve věci Hasan a Chaush v. Bulharsko, stížnost
č. 30985/96, odst. 62, konstatoval, že "pokud se jedná o organizaci
náboženské společnosti, čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod musí být interpretován ve světle čl. 11, který chrání výkon sdružovacího
práva proti neoprávněným zásahům státu. Viděno v této perspektivě, právo
věřících na náboženskou svobodu zahrnuje očekávání, že společenství bude
umožněno působit mírumilovně, bez svévolných státních zásahů. Autonomní
existence náboženských společností je nepostradatelná pro pluralismus v
demokratické společnosti, a je tedy otázkou spočívající v samotném jádru
ochrany, kterou čl. 9 poskytuje. To přímo zahrnuje nejen organizaci náboženské
společnosti, ale i efektivní výkon náboženské svobody všemi jejími aktivními
členy. Kdyby organizační život náboženské společnosti nebyl chráněn čl. 9
Úmluvy, všechny jiné aspekty individuální náboženské svobody by tím byly
dotčeny." (k tomu též srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze
dne 13. 12. 2001 ve věci Metropolitní církev Besarábie a další v. Moldávie,
stížnost č. 45701/99, odst.
49. V nálezu Pl. ÚS 6/02 dává Ústavní soud též najevo, že (ve vztahu k
čl. 16 odst. 4 Listiny) nepochybuje o tom, co zřetelně vyslovili disentující soudci, že "zaručení minima ochrany
ostatních účastníků soukromoprávních vztahů" je "nade vši pochybnost
... legitimním cílem úpravy". Ústavní hodnotou, s níž je tedy princip
autonomie církví a náboženských společností nutně poměřovat, je princip právní
jistoty a ochrany práv třetích osob (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 16 odst. 4
Listiny).
50. Není důvod nepřijmout
názor, že stát je povinen též "chránit práva a svobody jiných ... a v
rámci této ochrany je povinen garantovat, aby jakýkoli subjekt, který vstupuje
do soukromoprávního vztahu, jehož předmětem je vlastnické právo či právo od
tohoto práva odvozené, se subjektem jiným, věděl, nebo mohl bez nesnází
přinejmenším vědět, na základě čeho a jak právnická osoba vznikla, jakou má
způsobilost nabývat práva a povinnosti a od kdy má tuto způsobilost, jaký je
její s nikým nezaměnitelný název, kde má své sídlo a kdo je oprávněn za tuto
právnickou osobu jednat" (viz výše vyjádření Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky).
51. Obsahové těžiště věci
představuje právě spor o rozsah autonomie církví a náboženských společností.
52. Vzhledem k normativní
změně ve vymezení "evidovaných právnických osob" (jak bude v dalším
popsána) se oproti původnímu hodnocení (v nálezu sp.
zn. Pl. ÚS 6/02) kontextuálně posouvá i dříve vyjádřená
argumentace pojmy "registrace" a "evidence", jež nemusí již
stát v ostré kontrapozici. Lze v obecné rovině předeslat, že konkrétní
"evidence", byť i opticky "konstitutivní", svými podmínkami
nejenže nemusí mít veškeré znaky "registrace", nýbrž je způsobilá se
spíše blížit "deklaraci", zejména respektuje- li vznik právnické
osoby již k datu zřízení a jestliže musí být provedena v zákonem stanoveném
čase vždy, splní-li navrhovatel objektivně rozumné formální podmínky. Spíše než
spor o evidenci a registraci pak materiálně jde o posouzení, jaké
(akceptovatelné a contrario nevěcné, neúměrně zátěžlivé či dokonce šikanózní)
podmínky zákon pro vznik evidované právnické osoby klade, resp. zda svojí
povahou jsou – ve vztahu k proklamované ochraně jiných ústavních hodnot –
legitimní a zda v adekvátní proporci vystihují střet dotčených ústavních hodnot
obou.
IX.
Dikce napadeného zákona č. 495/2005 Sb.
53. Zákon č. 495/2005 Sb.,
který navrhovatelé napadají, zní:
495/2005 Sb.
ZÁKON
ze dne 22. listopadu 2005
kterým se mění zákon č.
3/2002 Sb. , o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských
společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských
společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb. a
zákona č. 562/2004 Sb.,
Parlament se usnesl na
tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o církvích a náboženských společnostech
Čl.I
Zákon č. 3/2002 Sb., o
svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o
změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve
znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb. a zákona č. 562/2004
Sb., se mění takto:
1. V § 1 písm. b) se slovo
"církevních" zrušuje a za slova "právnických osob" se
doplňují slova "založených registrovanou církví a náboženskou společností
a evidovaných podle tohoto zákona (dále jen "evidovaná právnická
osoba")".
2. V § 3 písm. c) se za
slovo "jméno" vkládají slova " , popřípadě jména", za slovo
"příjmení," se vkládají slova "adresa místa trvalého pobytu v
České republice;" a za slovo "republiky" se vkládá slovo
"dále".
3. V § 3 písm. d) se slova
"církevní" nahrazují slovem "evidované".
4. V § 4 odst. 4 se za
slovo "společností" doplňují slova "nebo jinou právnickou
osobou".
5. V § 5 úvodní části
ustanovení a v písmeni a) se slovo "občanů" nahrazuje slovem
"osob".
6. V § 8 odst. 3 se slovo
"církevní" zrušuje a za slovo "osobu" se doplňují slova
"podle § 15a odst. 1 písm. a)".
7. V § 10 odst. 2 písm. c)
se za slova "originále podpisy" vkládá slovo "nejméně".
8. V § 10 odst. 2 písm. d)
se slova "církve a náboženské společnosti" zrušují.
9. V § 10 odst. 3 úvodní
části ustanovení se za slovo "společnosti" vkládají slova
"předkládaný podle odstavce 2 písm. d)".
10. V § 10 odst. 3 písm. c)
se za slovo "společnosti" doplňují slova "na území České
republiky".
11. V § 10 odst. 3 písmeno
d) zní:
"d) označení orgánu církve a náboženské společnosti, který jedná
jejím jménem s orgány veřejné správy a třetími osobami na území České republiky
jako statutární orgán, způsob jeho jednání a jeho ustavování a odvolávání,
délku funkčního období jeho členů, popřípadě označení dalších orgánů církve a
náboženské společnosti a orgánů řeholních institucí, které jsou oprávněny
podávat návrhy podle tohoto zákona, rozsah tohoto oprávnění a způsob jednání
jménem církve a náboženské společnosti,".
12. V § 10 odst. 3 písmeno
f) zní:
"f) organizační strukturu církve a náboženské společnosti, včetně
výčtu všech typů právnických osob, které budou navrhovány k evidenci v souladu
s tímto zákonem podle § 15a odst. 1, způsob jejich zřizování a rušení, včetně
případného uvedení právního nástupce při jejich zániku, označení jejich
statutárních orgánů, způsob jejich ustavování a odvolávání, délku funkčního
období členů statutárních orgánů,".
13. V § 10 odst. 3 písm. g)
se za slovo "duchovních" doplňují slova "a seznam v církvi a
náboženské společnosti používaných označení duchovních".
14. V § 10 odst. 3 písmeno
h) zní:
"h) způsob schvalování změn základního dokumentu a těch dokumentů
církve a náboženské společnosti a jejich změn, které jsou přikládány k
základnímu dokumentu, nebo z nichž jsou uváděny údaje do základního
dokumentu,".
15. V § 10 odst. 3 písm. j)
se za slovo "majetkem" doplňují slova "a údaje podle § 27 odst.
5".
16. V § 10 odst. 4 se slova
"jejích orgánů" nahrazují slovem "orgánu".
17. V § 11 odst. 2, § 13
odst. 2 písm. b), § 14 odst. 6 písm. b) se za slovo "společnosti"
doplňují slova "podle § 10 odst. 3 písm. d)".
18. V § 11 odst. 4 písm. a)
se za slovo "činí" vkládá slovo "nejméně".
19. V § 12 odst. 1 písm. b)
se za slovo "společností" doplňují slova "na území České
republiky".
20. V § 13 odst. 3 se slovo
"přeruší" nahrazuje slovem "zastaví".
21. V § 14 se doplňuje
odstavec 7, který zní:
"(7) Ministerstvo je
povinno vydat rozhodnutí podle odstavce 2 nebo 3 nebo rozhodnout o zastavení
řízení podle § 13 odst. 3 ve lhůtě stanovené obecnými předpisy o správním
řízení. Nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout v této lhůtě, může ji
přiměřeně prodloužit ministr. Ministerstvo je povinno s uvedením důvodů
uvědomit o prodloužení lhůty zmocněnce přípravného výboru v případě řízení o
registraci církve a náboženské společnosti nebo zmocněnce přípravného výboru
svazu v případě řízení o registraci svazu církví a náboženských společností
nebo orgán registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3
písm. d) v případě řízení o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv.".
22. V § 15 odst. 2 se za
slovo "na" vkládá slovo "registraci".
23. V § 15 odst. 3, § 15
odst. 4 větě první, § 15 odst. 5 větě druhé se za slovo "společnosti"
vkládají slova "podle § 10 odst. 3 písm. d)".
24. Nadpis hlavy IV zní:
"EVIDOVANÉ PRÁVNICKÉ OSOBY".
25. Za § 15 se vkládá nový
§ 15a, který včetně poznámek pod čarou č. 14a a 14b zní:
"§ 15a
Společná ustanovení o evidovaných právnických osobách
(1) Orgán registrované
církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d) může navrhnout k
evidenci podle tohoto zákona
a) orgán registrované církve a náboženské společnosti, řeholní a jinou
církevní instituci 14a) osob hlásících se k církvi a náboženské společnosti
založené za účelem vyznávání náboženské víry,
b) účelové zařízení registrované církve a náboženské společnosti
založené církví a náboženskou společností pro poskytování charitativních služeb
(dále jen "účelové zařízení").
Evidencí podle tohoto
zákona se právnické osoby podle písmen a) a b) stávají právnickými osobami
podle tohoto zákona.
(2) Ostatní právnické osoby
založené registrovanou církví a náboženskou společností, které nejsou evidovány
podle tohoto zákona, se mohou stát právnickými osobami registrací nebo zápisem
podle zvláštních právních předpisů 14b).
(3) Návrhy na evidenci změn
podle tohoto zákona podává orgán registrované církve a náboženské společnosti,
který navrhl právnickou osobu založenou v církvi a náboženské společnosti k
evidenci podle tohoto zákona. Návrh na evidenci změn je tento orgán povinen
podat nejpozději do 10 dnů ode dne, kdy ke změně došlo. Ministerstvo postupuje
podle § 15 odst. 5 obdobně.
(4) Podnikání a jiná
výdělečná činnost právnických osob evidovaných podle odstavce 1 vedle obecně
prospěšné činnosti charitativní, sociální nebo zdravotnické mohou být pouze
jejich doplňkovou činností.
14a) Čl. 16 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod.
14b) Například Občanský
zákoník, Obchodní zákoník, zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních
fondech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných
společnostech, ve znění pozdějších předpisů.".
26. Nadpis § 16 zní:
"Evidence právnických osob založených registrovanou církví a náboženskou
společností podle § 15a odst. 1 písm. a)".
27. V § 16 odst. 1 se slova
"orgánu registrované církve a náboženské společnosti nebo řeholní a jiné
církevní instituce jako církevní" a slova "k tomu určený v základním
dokumentu předkládaném" zrušují, za slovo "osoby" se vkládají
slova "podle § 15a odst. 1 písm. a)" a za číslo "3" se
doplňuje text "písm. d)".
28. V § 16 odst. 2 úvodní
části ustanovení se slova "odstavce 1" nahrazují textem " , §
15a odst. 1 písm. a)".
29. V § 16 odst. 2 písm. b)
se slova "vymezení předmětu její" nahrazují slovy "předmět
obecně prospěšné, podnikatelské a jiné výdělečné".
30. V § 16 odst. 2 se na
konci písmene f) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:
"g) způsob jednání statutárního orgánu evidované právnické
osoby.".
31. V § 16 odst. 3 se slova
"registrovaná církev a náboženská společnost" nahrazují slovy
"orgán registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3
písm. d)", slova "církevní" se zrušují, ve větě první se za
slovo "osoby" vkládají slova "podle § 15a odst. 1 písm. a)"
a slovo "církevních" se nahrazuje slovem "evidovaných".
32. V § 16 odst. 4 se slova
"registrovaná církev a náboženská společnost" nahrazují slovy
"orgán registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3
písm. d)".
33. V § 16 odst. 5 se slova
" , oprávněný k jeho podání" nahrazují slovy " , podle § 10 odst.
3 písm. d)".
34. V § 16 se doplňuje
odstavec 6, který zní:
"(6) Nejde-li o
právnickou osobu evidovanou podle tohoto zákona, ministerstvo návrh na evidenci
zamítne.".
35. Za § 16 se vkládá nový
§ 16a, který zní:
"§ 16a
Evidence právnických osob založených registrovanou
církví a náboženskou společností podle § 15a odst. 1 písm. b)
(1) Účelové zařízení
registrované církve a náboženské společnosti pro poskytování služeb sociálních
nebo zdravotnických nebo působící jako charita či diakonie, které bude navrženo
k evidenci podle tohoto zákona, se zakládá zakládací listinou registrované
církve a náboženské společnosti, podepsanou členem nebo členy orgánu
registrované církve a náboženské společnosti, jednajícími jako statutární orgán
jménem církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d). Podpisy
musí být úředně ověřeny.
(2) Účelové zařízení
poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby za předem stanovených a pro
všechny uživatele stejných podmínek.
(3) Zakládací listina
účelového zařízení musí obsahovat
a) název, sídlo a identifikační číslo zakladatele,
b) název a sídlo účelového zařízení na území České republiky,
c) dobu, na kterou se účelové zařízení zakládá, pokud není založeno na
dobu neurčitou,
d) označení jeho statutárního orgánu na území České republiky,
e) osobní údaje členů statutárního orgánu,
f) jeho stanovy,
g) způsob zveřejňování výroční zprávy o činnosti a hospodaření
účelového zařízení za kalendářní rok,
h) způsob schvalování změn zakládací listiny.
(4) Stanovy účelového
zařízení podle odstavce 3 písm. f) musí obsahovat
a) údaje podle odstavce 3 písm. b) a d),
b) způsob ustavování a odvolávání členů statutárního orgánu a délku
jejich funkčního období, je-li omezena,
c) způsob, jakým statutární orgán jedná a činí právní úkony jménem
účelového zařízení,
d) druh obecně prospěšných služeb, které má účelové zařízení
poskytovat, podmínky jejich poskytování a předmět podnikatelské a jiné
doplňkové činnosti, budou-li provozovány.
(5) Výroční zpráva účelového
zařízení musí obsahovat
a) přehled činností vykonávaných v průběhu předchozího kalendářního
roku s uvedením vztahu k účelu založení účelového zařízení,
b) účetní závěrku a zhodnocení základních údajů v ní obsažených,
c) výrok auditora k roční účetní závěrce u těch účelových zařízení, do
jejichž majetku byl vložen majetek státu nebo obce nebo která používají majetek
státu nebo obce nebo jsou příjemci dotací z veřejných rozpočtů,
d) přehled o peněžních příjmech a výdajích,
e) přehled rozsahu příjmů (výnosů) v členění podle zdrojů,
f) vývoj a konečný stav fondů účelového zařízení,
g) stav a pohyb majetku účelového zařízení,
h) úplný objem výdajů (nákladů) v členění na výdaje (náklady)
vynaložené pro plnění obecně prospěšných služeb, pro plnění činností
doplňkových a na vlastní činnost (správu) účelového zařízení,
i) změny zakládací listiny a složení statutárního orgánu účelového
zařízení, k nimž došlo v průběhu předchozího kalendářního roku,
j) další údaje stanovené stanovami.
(6) Návrh na evidenci
účelového zařízení musí obsahovat zakládací listinu podle § 16a odst. 3.
(7) Neobsahuje-li návrh na
evidenci účelového zařízení všechny náležitosti podle odstavců 1,
(8) Ministerstvo provede
evidenci účelového zařízení zápisem do Rejstříku evidovaných právnických osob
po předložení návrhu podle odstavců
(9) Nejde-li o právnickou
osobu evidovanou podle tohoto zákona, ministerstvo návrh na evidenci účelového
zařízení zamítne.".
36. V nadpisu hlavy V se
slovo "CÍRKEVNÍCH" nahrazuje slovem "EVIDOVANÝCH".
37. V nadpisu § 17 se slovo
"církevních" nahrazuje slovem "evidovaných".
38. V § 17 odst. 1 se slovo
"církevních" nahrazuje slovem "evidovaných", za slovo
"zapisují" se vkládají slova "právnické osoby registrované nebo
evidované podle tohoto zákona a tímto".
39. V § 17 odst. 6 se slovo
"církevním" nahrazuje slovem "evidovaným".
40. V § 17 se doplňují
odstavce
"(7) Ministerstvo
uveřejní části rejstříků podle odstavce 1, které jsou veřejným seznamem, způsobem
umožňujícím dálkový přístup.
(8) Zápis předmětu činnosti
do rejstříků podle odstavce 1 nenahrazuje oprávnění k jeho výkonu. Toto
oprávnění vzniká až na základě splnění podmínek podle zvláštních právních
předpisů 15a).
15a) Například živnostenský
zákon, zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických
zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).".
41. V § 18 odst. 1 se vkládá
nové písmeno d), které zní:
"d) předmět obecně prospěšné, podnikatelské a jiné výdělečné
činnosti, jsou-li provozovány,".
Dosavadní písmena d) až g) se označují jako písmena e) až h).
42. V § 18 odst. 1 se na
konci písmene h) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:
"i) způsob jednání orgánu registrované církve a náboženské
společnosti, podle § 10 odst. 3 písm. d).".
43. V ustanovení § 18 odst.
2 se slovo "změny" nahrazuje slovy "registraci změn".
44. V § 19 odst. 1 se vkládá
nové písmeno e), které zní:
"e) předmět činnosti svazu církví a náboženských
společností,".
Dosavadní písmena e) až g) se označují jako písmena f) až h).
45. V § 19 odst. 1 se na
konci písmene h) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:
"i) způsob jednání statutárního orgánu svazu církví a náboženských
společností.".
46. V ustanovení § 19 odst.
2 se slovo "změny" nahrazuje slovy "registraci změn".
47. § 20 včetně nadpisu
zní:
"§ 20
Rejstřík evidovaných právnických osob
(1) Do Rejstříku
evidovaných právnických osob podle tohoto zákona se zapisují tyto údaje a
jejich změny o evidované právnické osobě
a) název s uvedením dne a čísla evidence,
b) sídlo na území České republiky,
c) označení jejího statutárního orgánu na území České republiky,
d) osobní údaje členů jejího statutárního orgánu,
e) identifikační číslo,
f) předmět obecně prospěšné, podnikatelské a jiné výdělečné činnosti,
jsou-li provozovány,
g) zrušení její evidence, vstup do likvidace a osobní údaje
likvidátora, prohlášení konkursu a osobní údaje správce konkursní podstaty,
zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku a zahájení
řízení o vyrovnání s uvedením dne a čísla rozhodnutí o těchto skutečnostech,
h) identifikační údaje o jejím právním nástupci, dojde-li k jejímu
zrušení s právním nástupcem,
i) zánik jako právnické osoby evidované podle tohoto zákona,
j) způsob jednání statutárního orgánu.
(2) Součástí Rejstříku
evidovaných právnických osob podle tohoto zákona je sbírka listin obsahující
dokumenty přikládané k návrhu na evidenci právnické osoby a k návrhům na
evidenci jejich změny.".
48. V nadpisu hlavy VI se
slovo "CÍRKEVNÍ" nahrazuje slovem "EVIDOVANÉ".
49. V § 22 odst. 1 písm. d)
se slovo "nebyly" nahrazuje slovem "nebyl", slova
"ustaveny orgány" se nahrazují slovy "ustaven orgán" a za
slovo "společnosti" se vkládají slova "podle § 10 odst. 3 písm.
d)".
50. V § 23 se za slovo
"Při" vkládají slova "návrhu na konkurs nebo při návrhu na"
a slovo "církevní" se nahrazuje slovem "evidované". V textu
poznámky pod čarou č. 16 se na nový řádek doplňuje text: "Zákon č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 122/1993 Sb., zákona č.
42/1994 Sb., zákona č. 74/1994 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 156/1994
Sb., zákona č. 224/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb.,
zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 12/1998 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č.
30/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 214/2000 Sb., zákona č. 368/2000
Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 125/2002 Sb.,
zákona č. 403/2002 Sb., zákona č. 101/2003 Sb., zákona č. 210/2003 Sb., zákona
č. 257/2004 Sb. a zákona č. 499/2004 Sb.".
51. V § 24 odst. 2 se slovo
"církevních" zrušuje.
52. V § 24 odst. 3 se slovo
"církevních" zrušuje.
53. V § 25 odst. 1 se text
"f)" nahrazuje textem "g)".
54. § 26 včetně nadpisu
zní:
"§ 26
Zrušení evidence evidované právnické osoby a její
zánik
(1) Ministerstvo zruší
evidenci evidované právnické osoby podle § 15a odst. 1
a) na návrh orgánu registrované církve a náboženské společnosti, který
ji navrhl k evidenci, do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto návrhu,
b) z vlastního podnětu, zjistí-li, že tato právnická osoba jedná v
rozporu s vymezením její působnosti v návrhu na evidenci podle § 16 odst. 2
nebo § 16a odst.
c) z vlastního podnětu, zanikne-li registrace církve a náboženské
společnosti, jejíž orgán tuto právnickou osobu navrhl k evidenci, ke dni nabytí
právní moci rozhodnutí o zrušení registrace církve a náboženské společnosti
podle § 24 odst. 3,
d) po zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo po zrušení
konkursu z důvodu, že její majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, nebo
po zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku, ke dni
nabytí právní moci usnesení soudu,
e) z vlastního podnětu, nebyli-li ustaveni členové statutárního orgánu
a všem dosavadním členům statutárního orgánu skončilo funkční období před více
než rokem, ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení evidence,
f) po uplynutí doby, na kterou byla založena, ke dni uplynutí této
doby,
g) ke dni uvedenému v rozhodnutí o zrušení právnické osoby podle § 15a
odst. 1 písm. b) podle zakládací listiny účelového zařízení, nebo
h) jestliže účelové zařízení neposkytuje obecně prospěšné služby
uvedené v zakládací listině po dobu delší než jeden rok, ke dni nabytí právní
moci rozhodnutí o zrušení evidence.
(2) Evidence právnické
osoby podle § 15a odst. 1 zaniká výmazem z Rejstříku evidovaných právnických
osob.
(3) Zániku evidované
právnické osoby podle odstavce 2 předchází její zrušení s likvidací, anebo
zrušení bez likvidace, přechází-li její majetek a závazky na registrovanou
církev a náboženskou společnost nebo její jinou právnickou osobu evidovanou
podle tohoto zákona.
(4) Nepostačuje-li při
likvidaci evidované právnické osoby její majetek k úhradě závazků, ručí za tyto
závazky registrovaná církev a náboženská společnost, jejíž orgán ji navrhl k
evidenci. Likvidační zůstatek z likvidace evidované právnické osoby přechází na
registrovanou církev a náboženskou společnost, jejíž orgán ji navrhl k
evidenci.
(5) Zaniká-li evidovaná
právnická osoba podle § 15a odst. 1 s likvidací, je datum jejího výmazu z
evidence totožné s datem ukončení její likvidace.
(6) Do 5 pracovních dnů od
skončení likvidace oznámí tuto skutečnost likvidátor ministerstvu.
(7) Zaniká-li evidovaná
právnická osoba bez likvidace a není-li na ni podán návrh na konkurs, je datum
jejího zrušení totožné s datem jejího výmazu z Rejstříku evidovaných
právnických osob.".
55. V § 27 odst. 10 se
slovo "církevních" nahrazuje slovem "evidovaných".
56. V § 29 se slovo
"církevních" nahrazuje slovem "evidovaných" a za slovo
"zákona" se doplňují slova "a návrhů na evidenci právnické osoby
a evidenci změn".
Čl.II
Přechodná ustanovení
1. Dosavadní Rejstřík
církevních právnických osob se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mění na
Rejstřík evidovaných právnických osob podle zákona č. 3/2002 Sb., ve znění
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb. a zákona č. 562/2004 Sb.,
ve znění tohoto zákona.
2. Církevní právnické osoby
evidované v Rejstříku církevních právnických osob se stávají ke dni nabytí účinnosti
tohoto zákona evidovanými právnickými osobami podle zákona č. 3/2002 Sb., ve
znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb. a zákona č. 562/2004
Sb., ve znění tohoto zákona. Datum jejich evidence podle dosavadních právních
předpisů je zachováno.
3. Orgán registrované
církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d) zákona č. 3/2002
Sb., ve znění tohoto zákona, je povinen doplnit ve lhůtě do 1 roku ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona údaje o evidovaných právnických osobách podle
zákona č. 3/2002 Sb., ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003
Sb., ve znění tohoto zákona, s výjimkou údajů podle § 16 odst. 2 písm. a)
zákona č. 3/2002 Sb., ve znění tohoto zákona, nejsou-li již tyto údaje
doplněny. Nebudou-li údaje v této lhůtě doplněny, vyzve ministerstvo orgán
registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d) zákona
č. 3/2002 Sb., ve znění tohoto zákona, k jejich doplnění ve lhůtě nejméně 30
dnů ode dne doručení výzvy. Stanovená lhůta může být na základě písemné žádosti
orgánu registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d)
zákona č. 3/2002 Sb., ve znění tohoto zákona, prodloužena. Nedoplní-li
registrovaná církev a náboženská společnost údaje ani v této lhůtě, ministerstvo
může podle povahy nedoplněných údajů zahájit řízení o zrušení evidence
evidované právnické osoby.
4. Orgán registrované
církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d) zákona č. 3/2002
Sb., ve znění tohoto zákona, je povinen doplnit ve lhůtě do 1 roku ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona údaje podle § 10 odst. 3 písm. d) až h) zákona
č. 3/2002 Sb., ve znění tohoto zákona. Nebudou-li údaje v této lhůtě doplněny,
vyzve ministerstvo orgán registrované církve a náboženské společnosti podle §
10 odst. 3 písm. d) zákona č. 3/2002 Sb., ve znění tohoto zákona, k jejich
doplnění ve lhůtě nejméně 30 dnů ode dne doručení výzvy. Tato lhůta může být na
základě písemné žádosti orgánu registrované církve a náboženské společnosti
podle § 10 odst. 3 písm. d) zákona č. 3/2002 Sb., ve znění tohoto zákona,
prodloužena. Nedoplní-li registrovaná církev a náboženská společnost tyto údaje
ani v této lhůtě, ministerstvo může podle povahy nedoplněných údajů zahájit
řízení o zrušení registrace této registrované církve a náboženské společnosti.
5. Orgán registrované
církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d) zákona č. 3/2002
Sb., ve znění tohoto zákona, uvede do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona stanovy a zakládací listiny evidovaných právnických osob, které
navrhl k evidenci, do souladu se zákonem č. 3/2002 Sb., ve znění nálezu
Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb., ve znění tohoto zákona.
Čl.III
Zmocnění k vyhlášení úplného znění zákona
Předseda vlády se zmocňuje,
aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 3/2002 Sb. , o svobodě
náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně
některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), jak vyplývá
ze zákonů a z nálezu Ústavního soudu jej měnících.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o dobrovolnické službě
Čl.IV
V § 6 odst. 2 zákona č.
198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o
dobrovolnické službě), se slovo "církevní" zrušuje a za slova
"náboženské společnosti" se vkládají slova "evidovanou podle
zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností 4)".
Poznámka pod čarou č. 4
zní:
"4) Zákon č. 3/2002
Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností
a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve
znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb., zákona č. 562/2004
Sb. a zákona č. 495/2005 Sb.".
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o zaměstnanosti
Čl.V
V § 81 odst. 2 písm. b)
zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, se slovo "církevní" zrušuje
a za slova "právnickou osobou" se vkládají slova "evidovanou
podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností
48)".
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o účetnictví
Čl.VI
V § 9 odst. 3 písm. a)
zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb., zákona
č. 227/1997 Sb., zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb., se slova
"církevní právnickou osobou" nahrazují slovy "právnickou osobou
evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských
společností 9)".
Poznámka pod čarou č. 9
zní:
"9) Zákon č. 3/2002
Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských
společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských
společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb.,
zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č. 495/2005 Sb.".
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl.VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Paroubek v. r.
X.
Hodnocení návrhu na zrušení zákona č. 495/2005 Sb.
54. Ve prospěch zrušení
celého zákona č. 495/2005 Sb. navrhovatelé uplatňují (výše zmíněný) argument
"absence normotvorné kompetence" Parlamentu České republiky.
55. V navrhovateli
odkazovaných nálezech sp. zn. Pl.
ÚS 5/02 (revokace usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) a Pl. ÚS 13/05 (výklad pojmu "volební zákon" ve
smyslu čl. 40 Ústavy) Ústavní soud vytkl porušení ústavně předepsaného způsobu
přijetí právního předpisu, a proto pro danou věc použitelné nejsou.
56. Na argument
"snížení dosavadního standardu práv a svobod" reagoval Ústavní soud
již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS
6/02 a konstatoval, že "důvodem zrušení právního předpisu nemůže být pouze
jeho komparace s předchozí právní úpravou..., nýbrž výhradně zjištění rozporu s
ústavním pořádkem České republiky". O "absenci normotvorné kompetence"
tudíž zde jít nemůže rovněž.
57. Tvrzenou "absenci
normotvorné kompetence" nelze konečně zaměňovat ani s údajným
"vybočením" Parlamentu České republiky "ze závazných názorů
Ústavního soudu", a to byť by bylo dáno, stejně jako s "bezdůvodným
omezením dosaženého standardu ochrany lidských práv" (či protiústavností
"obsahu" přijaté úpravy).
58. Stejně tak není
přiléhavý poukaz navrhovatelů na označené rozsudky Evropského soudu pro lidská
práva (v odkazovaných věcech se jednalo o namítaný zásah do čl. 3 Úmluvy o
lidských právech a základních svobodách zakazujícího mučení a nelidské či
ponižující zacházení). Není ani žádného podkladu pro úsudek, že by "větší
přísnost při hodnocení zásahů do základních hodnot demokratických
společností" (rozsudek ze dne 28. 7. 1999 ve věci Selmouni
v. Francie, stížnost č. 25803/94, odst. 101, rozsudek ze dne 27. 11. 2003 ve
věci Hénaf v. Francie, stížnost č. 65436/01, odst.
55) mohla založit "absenci normotvorné kompetence".
59. Proto Ústavní soud,
přidržuje se své konstantní judikatury (viz usnesení ze dne 15. 8.2 000, sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, nález ze
dne 12. 3. 2002, sp. zn. Pl.
ÚS 33/01, a další), že "novelizující zákon nemá samostatnou právní
existenci a stává se součástí novelizovaného zákona" (a již proto návrhu
na jeho zrušení vyhovět nelze), dospěl i zde ku shodnému závěru, a návrh
navrhovatelů v této části zamítl (§ 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
XI.
Dikce ustanovení napadených "eventuálním"
návrhem
60. Ustanovení, jež
navrhovatelé napadají "eventuálním" návrhem znějí:
§ 1 písm. b)
Tento zákon upravuje ...
vedení veřejně přístupných seznamů registrovaných církví a náboženských
společností, svazů církví a náboženských společností a právnických osob
založených registrovanou církví a náboženskou společností a evidovaných podle
tohoto zákona (dále jen "evidovaná právnická osoba"),
§ 3 písm. c)
Pro účely tohoto zákona se
rozumí ... osobními údaji jméno, popřípadě jména a příjmení,
adresa místa trvalého pobytu v České republice; v případě občanů České
republiky dále jejich rodná čísla, anebo v případě cizinců údaj o jejich
státním občanství a čísle průkazu o povolení k pobytu, 2) nestanoví-li
mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak,
§ 3 písm. d)
Pro účely tohoto zákona se
rozumí ... sídlem registrované církve a náboženské společnosti, svazu církví a
náboženských společností a evidované právnické osoby adresa ústředí
registrované církve a náboženské společnosti, svazu církví a náboženských
společností a evidované právnické osoby na území České republiky.
§ 4
odst. 4
Církev a náboženská
společnost nesmí používat název, který by ji mohl podle názvu činit
zaměnitelnou s registrovanou církví a náboženskou společností nebo jinou
právnickou osobou.
§
5
Vznikat a vyvíjet činnost
nemůže církev a náboženská společnost, jejíž činnost je v rozporu s právními
předpisy a jejíž učení nebo činnost ohrožuje práva, svobody a rovnoprávnost
osob a jejich sdružení včetně jiných církví a náboženských společností,
ohrožuje demokratické základy státu, jeho suverenitu, nezávislost a územní
celistvost, a ...
§ 5 písm. a)
je v rozporu s ochranou veřejné
mravnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví, principy lidskosti a
snášenlivosti a bezpečnosti osob,
§ 8 odst. 3
Svaz církví a náboženských
společností nemůže navrhnout k evidenci právnickou osobu podle § 15a
odst. 1 písm. a).
§ 10 odst. 2 písm. c)
Návrh na registraci církve
a náboženské společnosti musí obsahovat c) v originále podpisy nejméně
300 zletilých občanů České republiky nebo cizinců s trvalým pobytem v České
republice hlásících se k této církvi a náboženské společnosti, s uvedením
jejich osobních údajů podle tohoto zákona a s uvedením totožného textu na
každém podpisovém archu, který uvádí plný název církve a náboženské
společnosti, sbírající podpisy pro účel její registrace, a z něhož je patrné,
že podpisový arch je podepisován pouze osobou hlásící se k této církvi a
náboženské společnosti.
§ 10 odst. 3
Základní dokument církve a
náboženské společnosti předkládaný podle odstavce 2 písm. d) musí
obsahovat...
§ 10 odst. 3 písm. c)
sídlo církve a náboženské
společnosti na území České republiky,
§ 10 odst. 3 písm. d)
označení orgánu
církve a náboženské společnosti, který jedná jejím jménem s orgány veřejné
správy a třetími osobami na území České republiky jako statutární orgán, způsob
jeho jednání a jeho ustavování a odvolávání, délku funkčního období jeho členů,
popřípadě označení dalších orgánů církve a náboženské společnosti a orgánů
řeholních institucí, které jsou oprávněny podávat návrhy podle tohoto zákona,
rozsah tohoto oprávnění a způsob jednání jménem církve a náboženské
společnosti,
§ 10 odst. 3 písm. f)
organizační strukturu
církve a náboženské společnosti, včetně výčtu všech typů právnických osob,
které budou navrhovány k evidenci v souladu s tímto zákonem podle § 15a odst.
1, způsob jejich zřizování a rušení, včetně případného uvedení právního
nástupce při jejich zániku, označení jejich statutárních orgánů, způsob jejich
ustavování a odvolávání, délku funkčního období členů statutárních orgánů,
§ 10 odst. 3 písm. g)
způsob ustavování a
odvolávání duchovních a seznam v církvi a náboženské společnosti používaných
označení duchovních,
§ 10 odst. 3 písm. h)
způsob schvalování
změn základního dokumentu a těch dokumentů církve a náboženské společnosti a
jejich změn, které jsou přikládány k základnímu dokumentu, nebo z nichž jsou
uváděny údaje do základního dokumentu,
§ 10 odst. 3 písm. j)
zásady hospodaření církve a
náboženské společnosti, zejména způsob získávání finančních prostředků, včetně
rozsahu oprávnění osob, orgánů a jiných institucí církve nebo náboženské
společnosti k nakládání s majetkem a údaje podle § 27 odst. 5,
§ 10 odst. 4
Jménem církve a náboženské
společnosti jedná až do vytvoření orgánu podle odstavce 3 písm.
d) přípravný výbor.
§ 11 odst. 2
Návrh na přiznání oprávnění
k výkonu zvláštních práv podává orgán registrované církve a náboženské
společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d).
§ 11 odst. 4 písm. a)
Návrh na přiznání oprávnění
k výkonu zvláštních práv podle § 7 odst. 1 písm. a) až e) musí obsahovat ... v originále
podpisy tolika zletilých občanů České republiky nebo cizinců s trvalým pobytem
v České republice hlásících se k této církvi a náboženské společnosti, kolik
činí nejméně 1 promile obyvatel České republiky podle posledního
sčítání lidu, s uvedením jejich osobních údajů podle tohoto zákona a s uvedením
totožného textu na každém podpisovém archu, který uvádí plný název církve a
náboženské společnosti, která sbírá podpisy pro účel její registrace, a z něhož
je patrné, že podpisový arch je podepisován pouze osobou hlásící se k této
církvi a náboženské společnosti.
§ 12 odst. 1 písm. b)
Návrh na registraci svazu
církví a náboženských společností musí obsahovat ... sídlo svazu církví a náboženských
společností na území České republiky.
§ 13 odst. 2 písm. b)
Výzva podle odstavce 1 se
doručuje v případě řízení o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv orgánu
registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d).
§ 13 odst. 3
Nedoplní-li navrhovatel
údaje ve stanovené lhůtě, ministerstvo řízení zastaví.
§ 14 odst. 6
písm. b)
Rozhodnutí o přiznání
oprávnění k výkonu zvláštních práv se doručuje orgánu registrované církve a
náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d).
§ 14 odst. 7
Ministerstvo je
povinno vydat rozhodnutí podle odstavce 2 nebo 3 nebo rozhodnout o zastavení
řízení podle § 13 odst. 3 ve lhůtě stanovené obecnými předpisy o správním
řízení. Nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout v této lhůtě, může ji
přiměřeně prodloužit ministr. Ministerstvo je povinno s uvedením důvodů
uvědomit o prodloužení lhůty zmocněnce přípravného výboru v případě řízení o
registraci církve a náboženské společnosti nebo zmocněnce přípravného výboru
svazu v případě řízení o registraci svazu církví a náboženských společností
nebo orgán registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3
písm. d) v případě řízení o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv.
§ 15
odst. 2
Návrh na registraci
změny základního dokumentu církve a náboženské společnosti a změny
zakladatelské smlouvy stanov svazu církví a náboženských společností musí
obsahovat úplné znění těch částí textu, kterých se změny týkají.
§ 15 odst. 3
Registraci nepodléhají
změny ve složení orgánu registrované církve a náboženské společnosti
podle § 10 odst. 3 písm. d), statutárních orgánů svazů církví a
náboženských společností ani změny osobních údajů členů jejich orgánu a
statutárních orgánů. Tyto změny ministerstvo eviduje podle odstavce 5.
§ 15 odst. 4
Změny podle odstavce 3 je
orgán registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3
písm. d) a statutární orgán svazu církví a náboženských společností,
včetně dokladů o ustavení těchto osob k tomu příslušným orgánem podle vnitřních
předpisů církve nebo náboženské společnosti a stanov svazu církví a
náboženských společností, povinen oznámit ministerstvu nejpozději do 10 dnů ode
dne, kdy ke změně došlo.
§ 15 odst. 5
Ministerstvo provede zápis
o změně podle odstavce 3 do 5 pracovních dnů ode dne doručení úplné žádosti o
změny údajů do Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností nebo
Rejstříku svazu církví a náboženských společností. V případě, že je žádost o
provedení změny podle odstavce 3 neúplná, vyzve ministerstvo do 5 pracovních
dnů písemně orgán církve, náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm.
d) nebo statutární orgán svazů církví a náboženských společností o
doplnění údajů do 10 dnů od doručení této výzvy.
Nadpis
HLAVY IV
EVIDOVANÉ PRÁVNICKÉ OSOBY
§ 15a
Společná
ustanovení o evidovaných právnických osobách
(1) Orgán
registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d) může
navrhnout k evidenci podle tohoto zákona
a) orgán registrované církve a náboženské společnosti,
řeholní a jinou církevní instituci 14a) osob hlásících se k církvi a náboženské
společnosti založené za účelem vyznávání náboženské víry,
b) účelové zařízení registrované církve a náboženské
společnosti založené církví a náboženskou společností pro poskytování
charitativních služeb (dále jen "účelové zařízení").
Evidencí
podle tohoto zákona se právnické osoby podle písmen a) a b) stávají právnickými
osobami podle tohoto zákona.
(2)
Ostatní právnické osoby založené registrovanou církví a náboženskou
společností, které nejsou evidovány podle tohoto zákona, se mohou stát
právnickými osobami registrací nebo zápisem podle zvláštních právních předpisů
14b).
(3) Návrhy
na evidenci změn podle tohoto zákona podává orgán registrované církve a náboženské
společnosti, který navrhl právnickou osobu založenou v církvi a náboženské
společnosti k evidenci podle tohoto zákona. Návrh na evidenci změn je tento
orgán povinen podat nejpozději do 10 dnů ode dne, kdy ke změně došlo.
Ministerstvo postupuje podle § 15 odst. 5 obdobně.
(4)
Podnikání a jiná výdělečná činnost právnických osob evidovaných podle odstavce
1 vedle obecně prospěšné činnosti charitativní, sociální nebo zdravotnické
mohou být pouze jejich doplňkovou činností.
Poznámka
pod čarou 14a)
Čl. 16 odst. 2
Listiny základních práv a svobod.
Poznámka pod čarou 14b)
Například Občanský
zákoník , Obchodní zákoník , zákon č. 227/1997 Sb. , o nadacích a nadačních
fondech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 248/1995 Sb. , o obecně
prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů.
Nadpis § 16
Evidence právnických
osob založených registrovanou církví a náboženskou společností podle § 15a
odst. 1 písm. a)
§ 16 odst. 1
Návrh na evidenci právnické
osoby podle § 15a odst. 1 písm. a) podává orgán registrované
církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d).
§ 16 odst. 2
Návrh na evidenci právnické
osoby podle § 15a odst. 1 písm. a) musí obsahovat...
§ 16 odst. 2 písm. b)
předmět obecně
prospěšné, podnikatelské a jiné výdělečné činnosti a její stanovy,
pokud existují,
§ 16 odst. 2 písm. g)
způsob jednání
statutárního orgánu evidované právnické osoby,
§ 16 odst. 3
Návrh podle odstavce 1 podá
orgán registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d)
do 10 dnů ode dne založení právnické osoby podle § 15a odst. 1 písm. a).
Ministerstvo provede evidenci církevní právnické osoby zápisem do Rejstříku
evidovaných právnických osob do 5 pracovních dnů ode dne doručení
návrhu. Evidence se provede zápisem ke dni jejího založení v registrované
církvi a náboženské společnosti.
§ 16 odst. 4
Nedodrží-li orgán
registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d)
lhůtu uvedenou v odstavci 3, evidence se provede zápisem ke dni doručení návrhu
podle odstavce 1 ministerstvu.
§ 16 odst. 5
Neobsahuje-li návrh podle
odstavce 1 všechny náležitosti podle odstavce 2, ministerstvo vyzve nejpozději
do 10 pracovních dnů ode dne doručení návrhu orgán registrované církve a
náboženské společnosti, podle § 10 odst. 3 písm. d), aby návrh
doplnil, popřípadě odstranil nedostatky, a to ve lhůtě 30 dnů, a upozorní ho,
že nebude-li tato lhůta dodržena, řízení o návrhu se zastaví.
§ 16 odst. 6
Nejde-li o právnickou
osobu evidovanou podle tohoto zákona, ministerstvo návrh na evidenci zamítne.
§
16a
Evidence právnických
osob založených registrovanou církví a náboženskou společností podle § 15a
odst. 1 písm. b)
(1)
Účelové zařízení registrované církve a náboženské společnosti pro poskytování
služeb sociálních nebo zdravotnických nebo působící jako charita či diakonie,
které bude navrženo k evidenci podle tohoto zákona, se zakládá zakládací
listinou registrované církve a náboženské společnosti, podepsanou členem nebo
členy orgánu registrované církve a náboženské společnosti, jednajícími jako
statutární orgán jménem církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3
písm. d). Podpisy musí být úředně ověřeny.
(2)
Účelové zařízení poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby za předem
stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek.
(3)
Zakládací listina účelového zařízení musí obsahovat
a) název, sídlo a identifikační číslo zakladatele,
b) název a sídlo účelového zařízení na území České
republiky,
c) dobu, na kterou se účelové zařízení zakládá, pokud
není založeno na dobu neurčitou,
d) označení jeho statutárního orgánu na území České
republiky,
e) osobní údaje členů statutárního orgánu,
f) jeho stanovy,
g) způsob zveřejňování výroční zprávy o činnosti a
hospodaření účelového zařízení za kalendářní rok,
h) způsob schvalování změn zakládací listiny.
(4)
Stanovy účelového zařízení podle odstavce 3 písm. f) musí obsahovat
a) údaje podle odstavce 3 písm. b) a d),
b) způsob ustavování a odvolávání členů statutárního
orgánu a délku jejich funkčního období, je-li omezena,
c) způsob, jakým statutární orgán jedná a činí právní
úkony jménem účelového zařízení,
d) druh obecně prospěšných služeb, které má účelové
zařízení poskytovat, podmínky jejich poskytování a předmět podnikatelské a jiné
doplňkové činnosti, budou-li provozovány.
(5)
Výroční zpráva účelového zařízení musí obsahovat
a) přehled činností vykonávaných v průběhu předchozího
kalendářního roku s uvedením vztahu k účelu založení účelového zařízení,
b) účetní závěrku a zhodnocení základních údajů v ní
obsažených,
c) výrok auditora k roční účetní závěrce u těch
účelových zařízení, do jejichž majetku byl vložen majetek státu nebo obce nebo
která používají majetek státu nebo obce nebo jsou příjemci dotací z veřejných
rozpočtů,
d) přehled o peněžních příjmech a výdajích,
e) přehled rozsahu příjmů (výnosů) v členění podle
zdrojů,
f) vývoj a konečný stav fondů účelového zařízení,
g) stav a pohyb majetku účelového zařízení,
h) úplný objem výdajů (nákladů) v členění na výdaje
(náklady) vynaložené pro plnění obecně prospěšných služeb, pro plnění činností
doplňkových a na vlastní činnost (správu) účelového zařízení,
i) změny zakládací listiny a složení statutárního
orgánu účelového zařízení, k nimž došlo v průběhu předchozího kalendářního
roku,
j) další údaje stanovené stanovami.
(6) Návrh
na evidenci účelového zařízení musí obsahovat zakládací listinu podle § 16a
odst. 3.
(7)
Neobsahuje-li návrh na evidenci účelového zařízení všechny náležitosti podle
odstavců 1,
(8)
Ministerstvo provede evidenci účelového zařízení zápisem do Rejstříku
evidovaných právnických osob po předložení návrhu podle odstavců
(9)
Nejde-li o právnickou osobu evidovanou podle tohoto zákona, ministerstvo návrh
na evidenci účelového zařízení zamítne.
Nadpis HLAVY V
REJSTŘÍKY REGISTROVANÝCH CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČNOSTÍ,
SVAZŮ CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH
SPOLEČNOSTÍ A EVIDOVANÝCH
PRÁVNICKÝCH
OSOB
Nadpis § 17
Společná ustanovení o
rejstřících registrovaných církví a náboženských společností, svazů církví a
náboženských společností a evidovaných právnických osob
§ 17 odst. 1
Ministerstvo vede Rejstřík
registrovaných církví a náboženských společností, Rejstřík svazů církví a
náboženských společností a Rejstřík evidovaných právnických osob,
do kterých se zapisují právnické osoby registrované nebo evidované podle
tohoto zákona a tímto zákonem stanovené údaje a jejichž součástí je
sbírka listin předkládaných církvemi a náboženskými společnostmi a svazy církví
a náboženských společností podle tohoto zákona.
§ 17 odst. 6
Identifikační číslo
přiděluje ministerstvo 15) registrované církvi a náboženské společnosti, svazu
církví a náboženských společností a evidovaným právnickým osobám
při zápisu těchto právnických osob do rejstříků podle odstavce 1.
§ 17 odst. 7
Ministerstvo uveřejní
části rejstříků podle odstavce 1, které jsou veřejným seznamem, způsobem
umožňujícím dálkový přístup.
§ 17 odst. 8
Zápis předmětu
činnosti do rejstříků podle odstavce 1 nenahrazuje oprávnění k jeho výkonu.
Toto oprávnění vzniká až na základě splnění podmínek podle zvláštních právních
předpisů 15a).
Text
poznámky pod čarou 15a)
Například
živnostenský zákon , zákon č. 160/1992 Sb. , o zdravotní péči v nestátních
zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský
zákon).
§ 18 odst. 1 písm. d)
předmět obecně
prospěšné, podnikatelské a jiné výdělečné činnosti, jsou-li provozovány,
§ 18
odst. 1 písm. i)
způsob jednání orgánu
registrované církve a náboženské společnosti, podle § 10 odst. 3 písm. d),
§ 19 odst. 1 písm. e)
(Do Rejstříku svazů církví
a náboženských společností se zapisují tyto údaje a jejich změny...)
předmět činnosti svazu církví a náboženských společností,
§ 19 odst. 1 písm. i)
(Do Rejstříku svazů církví
a náboženských společností se zapisují tyto údaje a jejich změny...)
způsob jednání statutárního orgánu svazu církví a náboženských společností,
§ 19 odst. 2
Součástí Rejstříku svazů
církví a náboženských společností je sbírka listin obsahující dokumenty
předkládané v návrhu na registraci svazu církví a náboženských společností, v
návrzích na registraci změn těchto dokumentů a rozhodnutí
ministerstva.
§
20
Rejstřík evidovaných právnických osob
(1) Do Rejstříku
evidovaných právnických osob podle tohoto zákona se zapisují tyto údaje a
jejich změny o evidované právnické osobě
a) název s uvedením dne a čísla evidence,
b) sídlo na území České republiky,
c) označení jejího statutárního orgánu na území České
republiky,
d) osobní údaje členů jejího statutárního orgánu,
e) identifikační číslo,
f) předmět obecně prospěšné, podnikatelské a jiné
výdělečné činnosti, jsou-li provozovány,
g) zrušení její evidence, vstup do likvidace a osobní
údaje likvidátora, prohlášení konkursu a osobní údaje správce konkursní
podstaty, zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku a zahájení
řízení o vyrovnání s uvedením dne a čísla rozhodnutí o těchto skutečnostech,
h) identifikační údaje o jejím právním nástupci,
dojde-li k jejímu zrušení s právním nástupcem,
i) zánik jako právnické osoby evidované podle tohoto
zákona,
j) způsob jednání statutárního orgánu.
(2)
Součástí Rejstříku evidovaných právnických osob podle tohoto zákona je sbírka
listin obsahující dokumenty přikládané k návrhu na evidenci právnické osoby a k
návrhům na evidenci jejich změny.
Nadpis HLAVY
VI
ZRUŠENÍ A ZÁNIK
REGISTROVANÉ CÍRKVE A
NÁBOŽENSKÉ
SPOLEČNOSTI, SVAZU CÍRKVÍ
A NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČNOSTÍ
A EVIDOVANÉ PRÁVNICKÉ OSOBY, ZRUŠENÍ OPRÁVNĚNÍ REGISTROVANÉ
CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI K VÝKONU ZVLÁŠTNÍCH PRÁV
§ 22 odst. 1 písm. d)
(Ministerstvo zahájí řízení
o zrušení registrace církve a náboženské společnosti anebo řízení o zrušení
registrace svazu církví a náboženských společností...)
pokud nebyl po dobu delší
než 2 roky ustaven orgán registrované církve a náboženské
společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d) nebo statutární orgány
svazu církví a náboženských společností nebo dosavadním orgánům a statutárním
orgánům skončilo funkční období před více než 2 roky a nedošlo k ustanovení
nových.
§ 23
Při návrhu na konkurs
nebo při návrhu na likvidaci registrované církve a náboženské
společnosti nebo svazu církví a náboženských společností nebo evidované
právnické osoby podle tohoto zákona se použije přiměřeně zvláštní právní
předpis, 16) pokud tento zákon nestanoví jinak.
Text poznámky pod čarou 16)
Zákon č. 513/1991 Sb.
, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č.
328/1991 Sb. , o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 122/1993 Sb. , zákona
č. 42/1994 Sb. , zákona č. 74/1994 Sb. , zákona č. 117/1994 Sb. , zákona č.
156/1994 Sb. , zákona č. 224/1994 Sb. , zákona č. 84/1995 Sb. , zákona č.
94/1996 Sb. , zákona č. 151/1997 Sb. , zákona č. 12/1998 Sb. , zákona č.
27/2000 Sb. , zákona č. 30/2000 Sb. , zákona č. 105/2000 Sb. , zákona č.
214/2000 Sb. , zákona č. 368/2000 Sb. , zákona č. 370/2000 Sb. , zákona č.
120/2001 Sb. , zákona č. 125/2002 Sb. , zákona č. 403/2002 Sb. , zákona č.
101/2003 Sb. , zákona č. 210/2003 Sb. , zákona č. 257/2004 Sb. a zákona č.
499/2004 Sb.
§ 26
Zrušení evidence evidované právnické osoby a její
zánik
(1) Ministerstvo
zruší evidenci evidované právnické osoby podle § 15a odst. 1
a) na návrh orgánu registrované církve a náboženské
společnosti, který ji navrhl k evidenci, do 5 pracovních dnů ode dne doručení
tohoto návrhu,
b) z vlastního podnětu, zjistí-li, že tato právnická
osoba jedná v rozporu s vymezením její působnosti v návrhu na evidenci podle §
16 odst. 2 nebo § 16a odst.
c) z vlastního podnětu, zanikne-li registrace církve a
náboženské společnosti, jejíž orgán tuto právnickou osobu navrhl k evidenci, ke
dni nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení registrace církve a náboženské
společnosti podle § 24 odst. 3,
d) po zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení
nebo po zrušení konkursu z důvodu, že její majetek nepostačuje k úhradě nákladů
konkursu, nebo po zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek
majetku, ke dni nabytí právní moci usnesení soudu,
e) z vlastního podnětu, nebyli-li ustaveni členové
statutárního orgánu a všem dosavadním členům statutárního orgánu skončilo
funkční období před více než rokem, ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o
zrušení evidence,
f) po uplynutí doby, na kterou byla založena, ke dni
uplynutí této doby,
g) ke dni uvedenému v rozhodnutí o zrušení právnické
osoby podle § 15a odst. 1 písm. b) podle zakládací listiny účelového zařízení,
nebo
h) jestliže účelové zařízení neposkytuje obecně
prospěšné služby uvedené v zakládací listině po dobu delší než jeden rok, ke
dni nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení evidence.
(2)
Evidence právnické osoby podle § 15a odst. 1 zaniká výmazem z Rejstříku
evidovaných právnických osob.
(3) Zániku
evidované právnické osoby podle odstavce 2 předchází její zrušení s likvidací,
anebo zrušení bez likvidace, přechází-li její majetek a závazky na
registrovanou církev a náboženskou společnost nebo její jinou právnickou osobu
evidovanou podle tohoto zákona.
(4)
Nepostačuje-li při likvidaci evidované právnické osoby její majetek k úhradě
závazků, ručí za tyto závazky registrovaná církev a náboženská společnost,
jejíž orgán ji navrhl k evidenci. Likvidační zůstatek z likvidace evidované
právnické osoby přechází na registrovanou církev a náboženskou společnost,
jejíž orgán ji navrhl k evidenci.
(5)
Zaniká-li evidovaná právnická osoba podle § 15a odst. 1 s likvidací, je datum
jejího výmazu z evidence totožné s datem ukončení její likvidace.
(6) Do 5
pracovních dnů od skončení likvidace oznámí tuto skutečnost likvidátor ministerstvu.
(7)
Zaniká-li evidovaná právnická osoba bez likvidace a není-li na ni podán návrh
na konkurs, je datum jejího zrušení totožné s datem jejího výmazu z Rejstříku
evidovaných právnických osob.
§ 27 odst. 10
Ministerstvo vnitra
poskytuje ministerstvu v rozsahu potřebném pro řízení o návrhu na registraci
církve a náboženské společnosti, pro řízení o návrhu na přiznání oprávnění k
výkonu zvláštních práv a pro potřeby ověření osobních údajů členů orgánů církví
a náboženských společností, statutárních orgánů evidovaných právnických osob a
svazů církví a náboženských společností, a to i v elektronické podobě způsobem
umožňujícím dálkový přístup z informačního systému evidence obyvatel, 19) o
občanech a cizincích s povolením k pobytu na území České republiky tyto
údaje...
§ 29
Zmocňovací
ustanovení
Ministerstvo stanoví
vyhláškou podrobnosti a podmínky pro vedení Rejstříku registrovaných církví a
náboženských společností, Rejstříku svazů církví a náboženských společností a
Rejstříku evidovaných právnických osob a vzory všech výpisů z
registrace nebo evidence podle tohoto zákona a návrhů na evidenci
právnické osoby a evidenci změn.
Dále navrhovatelé
"eventuálním" návrhem požadují zrušení výše citované části první čl.
II (Přechodná ustanovení) a čl. III (Zmocnění k vyhlášení úplného znění zákona)
zákona č. 495/2005 Sb. a níže označených ustanovení části druhé, třetí a čtvrté
uvedeného zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o dobrovolnické službě
Čl.IV
V § 6 odst. 2 zákona č.
198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o
dobrovolnické službě), se slovo "církevní" zrušuje a za
slova "náboženské společnosti" se vkládají slova "evidovanou
podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností 4)".
Poznámka pod čarou č. 4 zní:
"4) Zákon č.
3/2002 Sb. , o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských
společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských
společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb. ,
zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č. 495/2005 Sb.".
ČÁST
TŘETÍ
Změna zákona o zaměstnanosti
Čl.V
V § 81 odst. 2 písm. b)
zákona č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, se slovo "církevní"
zrušuje a za slova "právnickou osobou" se vkládají slova
"evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a
náboženských společností 48)".
ČÁST
ČTVRTÁ
Změna zákona o účetnictví
Čl.VI
V § 9 odst. 3 písm. a)
zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb. , zákona
č. 227/1997 Sb. , zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb. , se slova
"církevní právnickou osobou" nahrazují slovy "právnickou
osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských
společností 9".
Poznámka pod čarou č. 9 zní:
"9) Zákon č. 3/2002 Sb. , o svobodě náboženského vyznání a
postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o
církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb. , zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č. 495/2005
Sb.".
Navrhovatelé požadují
rovněž zrušení slov, která byla již derogována
zákonem č. 495/2005 Sb. Ústavní soud dospěl k závěru, že tímto ve skutečnosti
brojí proti derogačním ustanovením obsaženým v zákoně č. 495/2005 Sb.
Část první, čl. I, bod 1
V § 1 písm. b) se slovo
"církevních" zrušuje a za slova "právnických
osob" se doplňují slova "založených registrovanou církví a
náboženskou společností a evidovaných podle tohoto zákona (dále jen
"evidovaná právnická osoba")".
Část první, čl. I, bod 6
V § 8 odst. 3 se slovo
"církevní" zrušuje a za slovo "osobu" se
doplňují slova "podle § 15a odst. 1 písm. a)".
Část první, čl.
I, bod 8
V § 10 odst. 2 písm. d) se
slova "církve a náboženské společnosti" zrušují.
Část první, čl. I, bod 27
V § 16 odst. 1 se slova
"orgánu registrované církve a náboženské společnosti nebo řeholní a
jiné církevní instituce jako církevní" a slova "k tomu
určený v základním dokumentu předkládaném" zrušují, za slovo
"osoby" se vkládají slova "podle § 15a odst. 1 písm. a)" a
za číslo "3" se doplňuje text "písm. d)".
Část první, čl. I, bod 31
V § 16 odst. 3 se slova "registrovaná církev a náboženská
společnost" nahrazují slovy "orgán registrované církve a náboženské
společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d) ", slova "církevní"
se zrušují, ve větě první se za slovo "osoby" vkládají slova
"podle § 15a odst. 1 písm. a) " a slovo "církevních" se
nahrazuje slovem "evidovaných".
Část první,
čl. I, bod 51
V § 24 odst. 2 se slovo "církevních" zrušuje.
Část první, čl. I, bod 52
V § 24 odst. 3 se slovo "církevních" zrušuje.
XII.
Hodnocení "eventuálního" návrhu na zrušení
jednotlivých ustanovení zákona
61. Ústavní soud – vzhledem
ke struktuře argumentace navrhovatelů – se nejprve zabýval režimem právního
vzniku a zániku evidovaných právnických osob upraveným v §§ 15a – 16a (hlava
IV) zákona a v ustanovení § 26 odst. 2 zákona, které s ustanoveními hlavy IV
obsahově bezprostředně souvisí.
Návrh na zrušení § 15a odst. 2 zákona
62. Zákon liší mezi
právnickými osobami "evidovanými podle tohoto zákona" (zákona č.
3/2002 Sb.) a "ostatními právnickými osobami", jejichž právní vznik
je podmíněn "registrací nebo zápisem" dle "zvláštních právních
předpisů" (uvedený pojem normativně užitý v ustanovení § 15a odst. 2
zákona tím odkazuje na úpravu obsaženou v jiném právním předpisu než v zákoně
č. 3/2002 Sb.).
63. Ustanovení obdobné §
15a odst. 2 zákon ve znění, které bylo předmětem ústavněprávního přezkumu v
řízení vedeném pod sp. zn. Pl.
ÚS 6/02, neobsahoval. Evidovány však dle zákona č. 3/2002 Sb. měly být jen
církevní právnické osoby ve smyslu jeho ustanovení § 6 odst. 2, které Ústavní
soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS
6/02 zrušil.
64. Oproti tomu zákon č.
308/1991 Sb., o svobodě víry a postavení náboženských společností, v § 19 odst.
1 stanovoval: "Registrující orgán vede evidenci všech právnických osob
podle tohoto zákona, včetně těch, které odvozují svou právní subjektivitu od
církví a náboženských společností, pokud nepodléhají jiné evidenci či
registraci a upraví její podmínky."
65. Jak bylo uvedeno výše,
navrhovatelé namítají protiústavnost § 15a odst. 2 zákona.
66. Toto stanovisko bylo
odůvodněno ve vyjádření navrhovatelů ze dne 18. 8. 2006 (spis č.l. 78, k bodu
7/ a 8/) následovně: "Církve považují tedy za správné, aby jejich pojetí
vlastní výkon náboženství prováděly v rámci své vlastní organizační struktury
ve svých církevních právnických osobách a nikoli v právních formách, které jsou
světské a vyřazují tyto činnosti do jakýchsi externích právnických osob, které
jsou vytvořeny státem, nikoli církvemi samotnými. Obecně prospěšné společnosti
a podobné světské právnické osoby již nejsou součástí církve, církev však může
být jejich zřizovatelem, ale ony již nikdy nebudou součástí církve jako
takové."
67. Vyvstává tudíž otázka,
jaké právnické osoby zřizované církvemi mají být evidovány podle zákona č.
3/2002 Sb., respektive zda je ústavně konformní vyřadit některé subjekty – se
zřetelem k předmětu jejich činnosti – z režimu tohoto předpisu.
68. Ústavní konformita výše
citovaného ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 308/1991 Sb. nebyla ze strany
církví a náboženských společností zpochybňována, což vystihují i navrhovatelé:
"Původní zákon, dle kterého vše bez větších problémů fungovalo více než
deset let, zákon č. 308/1991 Sb., měl 24 krátkých paragrafů a problematika
církevních právnických osob byla řešena bez jakékoli zákonné úpravy přímou
aplikací Listiny základních práv a svobod. Veškeré potíže do vztahu církve a
státu v otázce církevních právnických osob a realizace čl. 16 odst. 2 Listiny
se datují v podstatě až od přijetí podrobného zákona č. 3/2002 Sb." (spis
č.l. 80, vyjádření k bodu 20/)
69. Ústavnímu soudu (i po
vyjádření navrhovatelů, spis č.l. 76-77, ad bod 5/) zůstává nedostatečně
osvětlený samotný smysl požadavku, aby bylo uvažované ustanovení § 15a odst. 2
zákona zrušeno.
70. Požadavek, aby církve a
náboženské společnosti mohly zakládat právnické osoby (osoby s právní
subjektivitou dle práva České republiky) nepodléhající zápisu do rejstříku dle
zákona č. 3/2002 Sb. a ani dle jiného ("zvláštního") právního předpisu,
totiž z návrhu nevyplývá a nenachází ani oporu v nosných důvodech nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02.
71. Pokud by měly být dle
zákona č. 3/2002 Sb. evidovány všechny církvemi a náboženskými společnostmi
založené právnické osoby bez ohledu na předmět činnosti, což se naznačuje z
výše uvedeného, představovala by kategorie "ostatní právnické osoby
založené registrovanou církví a náboženskou společností, které nejsou evidovány
podle tohoto zákona", prázdnou množinu. Ustanovení by bylo neaplikovatelné,
což však nelze zaměňovat s protiústavností.
72. Pokud navrhovatelé
předmět činnosti jako kritérium uznávají, a tedy nepožadují evidovat všechny
instituce založené církvemi bez ohledu na předmět činnosti dle zákona č. 3/2002
Sb., není účel návrhu na zrušení ustanovení zřejmý rovněž, resp. tím méně.
73. I kdyby Ústavní soud
navrhovatelům vyhověl a napadené ustanovení zrušil, situace by se nezměnila a
bylo by nutné postupovat dle normativních řešení předjímaných – slovy
zákonodárce – zvláštními právními předpisy (tak jako tak).
74. Ústavní soud proto
návrh na zrušení ustanovení § 15a odst. 2 zákona č. 3/2002 Sb. důvodným
neshledal.
75. Ani v rovině vlastní
argumentace neobstojí – na druhé straně – poukaz obsažený ve vyjádření
Ministerstva kultury na nezbytnost úpravy pro dosažení ekvity v rámci
hospodářské soutěže (spis č.l. 52). Posuzované normativní řešení nezamezuje
vzniku soutěžního vztahu, pokud je podnikatelská činnost evidovanou osobou
provozována byť jen "doplňkově" (což zákon předjímá), přičemž není
jistě rozhodné, zda právnické osoby deformují tržní vztahy v rámci své hlavní
či doplňkové činnosti.
Ostatní "eventuální" návrhy proti
ustanovením § 15a, § 16, § 16a, § 26 odst.
76. Jelikož Ústavní soud
nálezem sp. zn. Pl. ÚS 6/02
zrušil ustanovení § 6 odst. 2 zákona, podle kterého "registrovaná církev a
náboženská společnost může navrhnout k evidenci orgán církve a náboženské
společnosti nebo řeholní a jinou církevní instituci založenou v církvi a
náboženské společnosti podle jejích vnitřních předpisů za účelem organizace,
vyznávání a šíření náboženské víry jako právnickou osobu podle tohoto
zákona", zabýval se Ústavní soud nejprve otázkou zákonem pochopené
autonomie církví a náboženských společností ve vztahu ke zřizování právnických
osob.
77. Podkladová právní
úprava je nyní obsažena zejména v ustanoveních § 15a, §
78. S navrhovateli lze
souhlasit, že právě s předmětem činnosti právnických osob zakládaných církvemi
a náboženskými společnostmi (předmětovými možnostmi, resp. vymezením jejich
rozsahu) se spojuje sporná otázka ústavněprávní ochrany podle čl. 16 odst. 2
Listiny.
79. Především právě pro
úzké určení předmětu činnosti církví evidovaných podle zákona č. 3/2002 Sb.,
omezené toliko na "organizaci, vyznávání a šíření náboženské víry",
Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl.
ÚS 6/02 tehdejší ustanovení § 6 odst. 2 zákona zrušil. Ústavní soud zde
konstatoval, že úkol církví a náboženských společností nelze redukovat na pouhé
vyznávání určité náboženské víry, nýbrž jejich činnost ve společnosti je
podstatně širší a spočívá též ve vyzařování náboženských hodnot navenek, a to
prostřednictvím nejen religiózní činnosti, ale také např. činností charitativní,
humanitární a obecně vzdělávací (obdobně nález sp.
zn. I. ÚS 146/03).
80. Přestože uvedený výčet
činností má povahu toliko demonstrativní, závěru, že církve a náboženské
společnosti požívají dle čl. 16 odst. 2 Listiny "autonomie" při
zakládání právnických osob absolutní (zcela), bez ohledu na předmět jejich
činnosti, však nesvědčí.
81. Ustanovení § 15a odst.
1 písm. a) zákona se vztahuje k evidenci "orgánu registrované církve a
náboženské společnosti, řeholní a jinou církevní instituci osob hlásících se k
církvi a náboženské společnosti založené za účelem vyznávání náboženské
víry".
82. Ustanovení § 15a odst.
1 písm. b) zákona pak upravuje (výslovně) evidenci "účelového zařízení
registrované církve a náboženské společnosti založené církví a náboženskou
společností pro poskytování charitativních služeb", resp. služeb
"sociálních nebo zdravotnických nebo působících jako charita či
diakonie" (§ 16a odst. 1 zákona) či poskytující veřejnosti služby
"obecně prospěšné" (§ 16a odst. 2 zákona).
83. Interpretačně významné
ustanovení § 15a odst. 4 zákona č. 3/2002 Sb. připouští existenci nejen
"obecně prospěšné hinnosti charitativní,
sociální nebo zdravotnické" coby náplně činnosti evidovaných osob, nýbrž –
jakožto "doplňkovou činnost" uvedených právnických osob při zachování
režimu evidence dle zákona č. 3/2002 Sb. – i "podnikání a jinou výdělečnou
činnost".
84. Současná úprava,
návrhem zpochybňovaná, tedy – oproti řešení předchozímu – nebrání tradičnímu
spojení organizace, vyznávání a šíření náboženské víry s působením kulturním,
charitativním a sociálním, včetně jejich "podnikatelského" působení
(a to v režimu právnických osob evidovaných dle zákona č. 3/2002 Sb.).
Korespondujícím požadavkům nálezu Pl. ÚS 6/02 tím
bylo zásadně vyhověno.
85. Ani omezení
"podnikání a jiné výdělečné činnosti" osob evidovaných podle § 15a
odst. 1 – vedle obecně prospěšné činnosti charitativní, sociální nebo
zdravotnické – na "doplňkovou činnost" (§ 15a odst. 4) nelze
považovat (není přesvědčivého důvodu) za "svévolné". Obdobný pojem je
užit též např. v § 5 odst. 3 písm. e) a § 17 odst. 1 zákona č. 248/1995 Sb., o
obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů, § 18, § 20, §
86. Ústavní soud se dále
zabýval režimem vzniku a nabytí právní subjektivity těmito evidovanými
právnickými osobami.
87. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02 deklaroval,
že podle čl. 16 odst. 2 Listiny je obecně "právní vznik církevních
právnických osob vázán na evidenci a nikoliv na registraci", přičemž
evidence představuje "deklaratorní právní akt" a "je případná
zejména z hlediska naplnění informační funkce a funkce ochrany práv třetích osob".
88. "Funkce ochrany
práv třetích osob", jak se z tohoto nálezu rovněž podává, má souvztažnost
s ustanovením čl. 16 odst. 4 Listiny, jestliže se připouští, že "omezení
právního vzniku církevních právnických osob" je z důvodů zde stanovených
přípustné, tj. může se tak stát zákonem, jde-li o opatření v demokratické
společnosti nezbytné pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a
mravnosti nebo práv a svobod druhých.
89. V řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 6/02 hodnotil
Ústavní soud ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 3/2002 Sb. co do podmínek vzniku
(tehdejší církevní) právnické osoby toliko ve vztahu k těm, jež měly být
zakládány jen za účelem "organizace, vyznávání a šíření náboženské
víry" (a dospěl ku závěrům kritickým, jež spolupůsobily ve prospěch jeho
derogace).
90. V daných souvislostech
(předmětného návrhu), je však významné, že zákon č. 3/2002 Sb., ve znění zákona
č. 495/2005 Sb., předmět činnosti evidovaných právnických osob vymezuje – jak
plyne z výše uvedeného – podstatným způsobem odlišně, resp. v rozsahu
nepřehlédnutelně širším, a proto je nevyhnutelné otázku, zda jím zakotvenou
úpravou vzniku (evidované) právnické osoby (podle tohoto zákona) nedochází k
ústavně nepřípustnému omezení autonomie církví a náboženských společností,
klást – a posoudit – znovu.
91. Podle ustanovení § 15a
odst. 1, věty druhé, zákona "evidencí podle tohoto zákona se právnické
osoby podle písmen a) a b) stávají právnickými osobami dle tohoto zákona".
92. Za odpovídající
ústavněprávně chráněnou hodnotu, jež zde vstupuje "do hry", je
namístě – jak již bylo řečeno – považovat princip právní jistoty zaručený v čl.
1 Ústavy, resp. "zaručení minima ochrany ostatních účastníků
soukromoprávních majetkových vztahů"; jde o právní jistotu třetích osob
(viz čl. 16 odst. 4 Listiny), a z povahy věci, stejně tak i zapisovaných
právnických osob a jejich zřizovatelů.
93. Z hlediska
metodologického je namístě použití testu proporcionality spočívajícího na třech
kritériích (srov. kupř. sp. zn. Pl.
ÚS 41/02, Pl. ÚS 34/04 - Sbírka rozhodnutí, svazek
32, nález č. 10, vyhlášen pod č. 98/2004 Sb.; svazek 38, nález č. 138, vyhlášen
pod č. 355/2006 Sb.). Prvním je hodnocení jednoduchého práva hlediskem
vhodnosti, jehož obsahem je posuzování zvoleného normativního prostředku z
pohledu možného naplnění sledovaného účelu. Není-li daný normativní prostředek
způsobilý sledovaného účelu dosáhnout, jde ze strany zákonodárce o projev
svévole, jenž se považuje za rozporný s principem právního státu. Druhým krokem
uplatnění principu proporcionality je posouzení jednoduchého práva hlediskem
potřebnosti, jež sleduje analýzu plurality možných normativních prostředků ve
vztahu k zamýšlenému účelu a jejich subsidiaritu z
hlediska omezení ústavou chráněné hodnoty. Lze-li zákonodárcem sledovaného
účelu dosáhnout alternativními normativními prostředky, je pak ústavně
konformní ten, jenž danou ústavně chráněnou hodnotu omezuje v míře nejmenší.
Sleduje- li posuzované jednoduché právo na straně jedné ochranu určité z
ústavně chráněných hodnot, na straně druhé však jinou omezuje, uplatní se třetí
hledisko principu proporcionality, jež vychází z jejich poměřování, resp.
představuje metodologii zvažování těchto v kolizi stojících ústavních hodnot.
94. Vycházeje z takto
naznačených hledisek lze především dospět k úsudku, že z pohledu postulátu
vhodnosti, tj. vztahu mezi použitými právními prostředky a cíly zákonodárce,
spojení právního vzniku právnických osob (dle tohoto zákona) se zápisem do
veřejnoprávní evidence prostředek k dosažení ochrany práv a svobod druhých a
právní jistoty představuje zjevně.
95. Co do naplnění kritéria
potřebnosti, není možné opomíjet důsledky okolnosti, že zákonodárce zvolil
úpravu společnou pro všechny registrované církve a náboženské společnosti bez
rozdílu. Tomu nelze v obecné rovině samozřejmě ničeho vytknout, na druhé straně
však nutno akceptovat, že nepostihuje ani podstatné, resp. jinak relevantní
rozdíly mezi jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi. Není důvod
upírat validitu úvaze České biskupské konference o rozdílech mezi
"tradičními církvemi", zejména s vertikálně hierarchickou organizační
strukturou a centralizovaným vedením (a contrario
založenými kupř. na kongregačním principu), jejichž "nauka a systém hodnot
je ve svých principech neměnný a transparentní", a církvemi (náboženskými
společnostmi) ostatními. Úspěšnou ústavněprávní oponenturu však odtud vyvodit
nelze; specifické poměry lze vystihnout prostřednictvím jiných právních pramenů
(viz odlišné stanovisko k nálezu Pl. ÚS 6/02).
96. Pak je logické se
smířit s tím, že není normativního prostředku méně závažně omezujícího práva
garantovaná v čl. 16 odst. 2 Listiny, jenž by vedl k obdobnému stupni právní
jistoty, jaký lze dosáhnout spojením právního vzniku se zápisem v evidenci, a
zároveň byl způsobilý všeobecného uplatnění. Požadavek (kritérium)
potřebnosti lze mít proto za splněný rovněž.
97. Ústavní soud proto
přistoupil k zásadě poměřování v kolizi stojících ústavních hodnot, kterými
jsou na jedné straně ochrana autonomie církví a náboženských společností a na
straně druhé ochrana práv a svobod třetích osob a právní jistoty. Soustředil se
nejprve na podmínky zápisu do Rejstříku evidovaných právnických osob.
98. Prvky respektu k
principu autonomie církví a náboženských společností lze při vzniku právnických
osob podle § 15a odst. 1 písm. a) a b) zákona spatřovat především v zásadě, že
evidence bude provedena vždy, splní- li navrhovatel (orgán registrované církve
a náboženské společnosti) objektivně rozumné formální podmínky.
99. Ohledně právnických
osob podle § 15a odst. 1 písm. a) zákona musí návrh na evidenci podle
ustanovení § 16 odst. 2 obsahovat a) doklad o jejím založení k tomu příslušným
orgánem registrované církve a náboženské společnosti podle jejího základního
dokumentu, b) předmět obecně prospěšné, podnikatelské a jiné výdělečné činnosti
a její stanovy, pokud existují, c) její název, který se musí lišit od názvu
právnické osoby, která již vyvíjí činnost na území České republiky nebo která
již o evidenci požádala, d) její sídlo na území České republiky, e) označení
jejího statutárního orgánu na území České republiky, f) osobní údaje členů
jejího statutárního orgánu, a konečně g) způsob jednání statutárního orgánu
evidované právnické osoby. Neobsahuje- li návrh podle odstavce 1 všechny
náležitosti podle odstavce 2, ministerstvo vyzve nejpozději do 10 pracovních
dnů ode dne doručení návrhu orgán registrované církve a náboženské společnosti,
podle § 10 odst. 3 písm. d), aby návrh doplnil, popřípadě odstranil nedostatky,
a to ve lhůtě 30 dnů, a upozorní ho, že nebude-li tato lhůta dodržena, řízení o
návrhu se zastaví (§ 16 odst. 5 zákona č. 3/2002 Sb.). Nejde-li o právnickou
osobu evidovanou podle tohoto zákona, ministerstvo návrh na evidenci zamítne (§
16 odst. 6 zákona č. 3/2002 Sb.).
100. Ústavní soud se touto
úpravou zabýval v nálezu sp. zn. Pl.
ÚS 6/02 a konstatoval, že pro její derogaci dán důvod není.
101. Tímto úsudkem nemůže
otřást ani poukaz na odlišnost co do ustanovení § 16 odst. 2 písm. g) a § 16
odst. 6 zákona.
102. Ustanovení § 16 odst.
2 písm. g) zákona začleňující mezi náležitosti návrhu i údaj "o způsobu
jednání statutárního orgánu evidované právnické osoby" má racionální vazbu
požadavek právní jistoty třetích osob, s nimiž právnická osoba "jedná".
103. Návrh na evidenci
právnické osoby založené registrovanou církví a náboženskou společností podle §
15a odst. 1 písm. b) zákona musí obsahovat zakládací listinu podle § 16a odst.
3 (§ 16a odst. 6). Náležitosti zakládací listiny a stanov upravují ustanovení §
16 odst.
104. Dle § 16a odst. 3
zákona zakládací listina účelového zařízení musí obsahovat a) název, sídlo a
identifikační číslo zakladatele, b) název a sídlo účelového zařízení na území
České republiky, c) dobu, na kterou se účelové zařízení zakládá, pokud není
založeno na dobu neurčitou, d) označení jeho statutárního orgánu na území České
republiky, e) osobní údaje členů statutárního orgánu, f) jeho stanovy, g)
způsob zveřejňování výroční zprávy o činnosti a hospodaření účelového zařízení
za kalendářní rok, a konečně h) způsob schvalování změn zakládací listiny.
105. Dle § 16a odst. 4
zákona stanovy účelového zařízení podle odstavce 3 písm. f) musí obsahovat a)
údaje podle odstavce 3 písm. b) a d), b) způsob ustavování a odvolávání členů
statutárního orgánu a délku jejich funkčního období, je-li omezena, c) způsob,
jakým statutární orgán jedná a činí právní úkony jménem účelového zařízení, d)
druh obecně prospěšných služeb, které má účelové zařízení poskytovat, podmínky
jejich poskytování a předmět podnikatelské a jiné doplňkové činnosti, budou-li
provozovány.
106. Zhodnocením vyložených
podmínek – z pohledu jejich účelu, tj. ve vztahu k principům právní jistoty,
resp. ochrany třetích osob – se nabízí úsudek, že za objektivně nerozumné či
dokonce šikanózní je považovat nelze; na druhé straně
– ve vztahu k principu autonomie církví a náboženských společností – též platí,
že nepředstavují nepřiměřenou (neúnosnou) zátěž nároky, jež na tyto subjekty,
coby zřizovatele právnických osob kladou. Stojí za připomenutí, že není splněn
předpoklad, že ve vnitřních předpisech všech církví a náboženských
společností je organizační režim vzniku posuzovaných právnických osob v
adekvátní podobě upraven.
107. Autonomii církví a
náboženských společností neohrožuje ani ustanovení § 16 odst. 6 (obdobně § 16a
odst. 9), neboť je důsledkem výše uznaných (předmětových) limitů právnických
osob, evidovaných podle tohoto zákona. Je logické, že návrhu na evidenci
právnických osob, které jeho režimu nepodléhají, nelze vyhovět. Předjímaný
zamítavý výrok nepředstavuje "věcný přezkum", nýbrž i zde jde zásadně
o hodnocení "formálních" náležitostí návrhu.
108. Kritérium "nárokovosti" zápisu lze tedy mít v případě právnických
osob evidovaných podle zákona za splněné; ministerstvo posuzuje úplnost
předložených podkladů a na případné nedostatky reaguje postupy podle § 16 odst.
5, resp. § 16a odst. 7.
109. Pozornost bylo dále
třeba věnovat okamžiku právního vzniku právnické osoby a jeho spojením se
zápisem do veřejnoprávní evidence.
110. Prvek evidenčního
režimu je zakotven pro osoby evidované podle § 15a odst. 1 písm. a) zákona tím,
že se evidence – zásadně – provede zápisem ke dni jejího založení v
registrované církvi a náboženské společnosti (§ 16 odst. 3 zákona), čímž se
posiluje i znak "deklaratornosti" zápisu.
Na druhé straně však zřejmě platí, že do okamžiku zápisu do evidence zde
právnické osoby – z pohledu právního řádu – není a k jejímu vzniku dochází v
čase "zpětně". Přestože však k právnímu vzniku nedochází samotnou perfekcí zřizovacího aktu, lze mít za to, že toto omezení
je ústavněprávně konformním způsobem vyváženo konfrontovaným principem právní
jistoty a ochrany třetích osob.
111. Oproti názorům
vyjádřeným v nálezu Pl. ÚS 6/02 zde nelze přehlédnout
(jak již bylo výše připomenuto), že nadále jde o evidenci subjektů podstatně
širšího předmětového vymezení, s významně širším "veřejným" záběrem,
včetně předjímaných prvků působení "podnikatelského" (srov. § 15a
odst. 4 zákona).
112. Jestliže tyto znaky
platí zejména (tím spíše) ve vztahu k osobám evidovaným podle § 15a odst. 1
písm. b) zákona, pak lze mít za to, že jejich "evidence" obstojí i s
patrnými rysy "registračními", spojuje-li se okamžik právního vzniku
právnické osoby zřejmě až se zápisem (srov. § 16a odst. 8). Ani zde ale nejde o
"konstitutivnost" v pravém slovy smyslu,
neboť právní existence není spojena s rozhodnutím (povolením)
veřejnoprávního orgánu, nýbrž s faktickým úkonem (zápisem) ohledně subjektu
logicky již založeného, jehož provedení je při splnění formálních zákonných
podmínek nárokem navrhovatele a je svázáno se zákonem stanovenou lhůtou (§ 16a
odst. 8 zákona).
113. Dřívější kontrapozice
"evidence" a "registrace" se v nových souvislostech (novém
vymezení evidovaných osob) jeví v poněkud jiném světle; přechod z jednoho
režimu do druhého není příkrý (nespojitý), na obojí existuje "právní
nárok", pročež není přiléhavé (a ani účelné) je – nadto bez podrobnějšího
konkrétního vymezení – klást proti sobě. Jisté, v předchozím zmíněné,
uplatnění prvků registračních nemusí být napříště ani ústavněprávně
neudržitelné, jestliže je vyváženo ochranou jiných ústavně relevantních hodnot.
114. Režim oddělení
"založení" od "vzniku" právnické osoby není v právním řádu neobvyklým,
a zpravidla nevylučuje, aby dotčený právní subjekt vstupoval do právních vztahů
i ve vzniklém "mezidobí" (srov. ustanovení § 64 obch.
zák., jež upravuje jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního
rejstříku).
115. Právní řád registrované
církvi nebo náboženské společnosti nebrání realizovat úkoly instituce, kterou
založily, a jež se později má stát evidovanou právnickou osobou, a to
prostřednictvím právního jednání svým vlastním jménem (srov. § 530 obč. zák., organizační jednotky obchodních společností,
odštěpné závody apod.). Jak bylo zjištěno ve věci sp.
zn. I. ÚS. 146/03, "v rámci Římskokatolické církve se ... nové charity
vytvářejí tak, že vždy delší dobu působí nejprve bez vlastní právní
subjektivity a jejich činnost zaštiťuje některá jiná charita. Poté, kdy se nově
vznikající charita dostatečně vyvine a přesvědčí o své aktivitě, je jí
příslušným církevním hodnostářem v souladu s vnitřními předpisy církve udělena
právní subjektivita".
116. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02 poukazoval
Ústavní soud na "volnější" režim zakládání právnických osob s
odvozenou právní subjektivitou (organizačních jednotek sdružení), respektive
odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, jež stanoví zákon č. 83/1990
Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
117. Podstatný rozdíl však
představuje odlišné vymezení předmětu činnosti sdružení na straně jedné a
evidovaných právnických osob na straně druhé.
118. Zatímco sdružením
zákon výdělečnou činnost zakazuje [§ 1 odst. 3 písm. b), § 12 odst. 3 písm. a)
zákona č. 83/1990 Sb.], evidované právnické osoby ji provozovat mohou, byť coby
činnost "doplňkovou". Je zřejmé, že právě uvedená odlišnost se
promítá v racionálně doložitelném zájmu na zajištění vyššího stupně právní
jistoty a ochrany práv třetích osob.
119. Ostatně ani vznik
"organizačních jednotek" není zcela mimo registrační proces [srov. §
6 odst. 2 písm. e) zákona č. 83/1990 Sb.].
120. Sluší se též
poznamenat, že tato "liberální" koncepce, právě z hlediska nedostatku
účinné ochrany práv jiných účastníků právních vztahů, je v teorii kritizována
(Chalupa, L. Právní subjektivita organizačních složek občanských sdružení podle
zákona č. 83/1990 Sb., Právní rádce, roč. 1998, č. 1,
str. 9).
121. Ustanovení § 9a zákona
č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, zakotvuje zmírňující výjimku, dle které
odborová organizace a organizace zaměstnavatelů se stává právnickou osobou dnem
následujícím poté, kdy příslušnému ministerstvu (§ 7 odst. 1) byl doručen návrh
na její evidenci.
122. Vznik odborové
organizace nebo organizace zaměstnavatelů není založen na principu registrace
vzhledem k mezinárodním závazkům České republiky, konkrétně založených v čl. 8
Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 5
Evropské sociální charty, a zejména v čl. 7 Úmluvy o svobodě sdružování a
ochraně práva odborově se organizovat.
123. I v případě odborových
organizací a organizací zaměstnavatelů je evidenční princip uplatněn v
modifikované podobě; také zde je fakticky právní vznik podmíněn zápisem do
veřejnoprávního rejstříku a den právního vzniku se neshoduje s okamžikem perfekce zřizovacího aktu.
124. Podstatné je, že
požadavek "podstatně volnějšího režimu" vzniku "církevních"
právnických osob (vyslovený v nálezu Pl. ÚS 6/02)
není přímo přenositelný do právní úpravy právnických osob
"evidovaných", neboť tyto nevycházejí ze shodného právního základu
(jmenovitě jejich předmětového vymezení). Existující (výše zmíněné) odlišnosti,
vedle ne zcela určitého kritéria "podstatně volnějšího", uplatnění
tohoto "režimního" požadavku zřetelně relativizuje.
125. Shrnutím řečeného se
tedy dospívá k závěru, že není spolehlivého důvodu, aby návrhem dotčená
ustanovení § 15a, §
126. Nepřípadný je argument
navrhovatelů, že zákon "poškozuje práva menšiny" (jímž mají být
věřící), a tím je v rozporu s čl. 6, větou druhou, Ústavy. Čl. 6 Ústavy totiž
zcela zjevně (srov. věta první) směřuje do obecně politické
(společenské) roviny a Listina chrání menšiny "národnostní nebo
etnické". "Věřící", ať je jich podle "Sčítání lidu, domů a
bytů", jak uvádějí navrhovatelé, více nebo méně, jsou ve svém ústavním
postavení chráněni speciálně – rozhodným (a uvažovaným) – článkem 16 (a čl. 15
odst. 1) Listiny.
127. Z uvedených důvodů
Ústavní soud návrh na zrušení těchto ustanovení podle § 70 odst. 2 zákona o
Ústavním soudu zamítl.
128. Ve shodě s tímto
závěrem neobstojí ani návrh na zrušení ustanovení § 26 odst. 2 zákona; jestliže
zákon podmiňuje právní vznik evidované právnické osoby zápisem do evidence,
odpovídá vnitřní logice věci, aby tento zánik byl spojen s výmazem z evidence.
Formálně je takový závěr v souladu s důvody, pro něž Ústavní soud zde nevyhověl
návrhu ve věci sp. zn. Pl.
ÚS 6/02.
129. Napadené ustanovení je
obdobou dřívějšího znění § 26 odst. 2 zákona (před novelou zákonem č. 495/2005
Sb.), dle kterého "církevní právnická osoba zaniká výmazem z evidence v
Rejstříku církevních právnických osob". Nové znění "evidence
právnické osoby podle § 15a odst. 1 zaniká výmazem z Rejstříku evidovaných
právnických osob" jen podtrhuje obecné pojetí, že "výmaz" nemá
důsledky na tu "existenci" dotčeného subjektu, jež byla založena jeho
zřízením ve vnitřních poměrech církve či náboženské společnosti.
130. Kontroverzi
vyvolávající ustanovení § 26 odst. 7 zákona je pak přiléhavé vyložit tak, že za
zde uvedených předpokladů je "datum" zániku (evidované
právnické osoby) "totožné s datem jejího výmazu z Rejstříku evidovaných
právnických osob".
131. Dodává se, že právní
vztahy vycházející ze zákona jsou vzhledem k jeho ustanovení § 27 odst. 1 pod
ochranou režimů vycházejících z "obecných předpisů o správním řízení"
a potažmo institutu správního soudnictví, a to včetně (zejména) těch postupů, z
pohledu navrhovatelů kritických, jež mohou mít podklad v namítaných
ustanoveních § 16 odst.
Ostatní "eventuální" návrhy
132. Pro porozumění smyslu
ostatních "eventuálních" návrhů je významné vyjádření navrhovatelů ze
dne 18.8.2006, v němž uvádějí, že "netvrdí, že každé ustanovení zvlášť
naplňuje všechny jejich výhrady a důvody protiústavnosti, avšak cíle novelizace
a její konečný dopad je natolik neakceptovatelný, že je nutno celý takovýto
předpis zrušit a nepřipustit další snížení dosaženého standardu náboženských
práv" (spis č.l. 79).
133. S argumentem celkového
snížení lidskoprávních standardů se Ústavní soud již
(s negativním výsledkem) vypořádal v kontextu návrhu na zrušení zákona č.
495/2005 Sb. (část X. nálezu).
134. Ústavněprávní roviny
proto nelze dosáhnout poukazem (postrádajícím bližší argumentací nad rámec výše
uvedené úvahy) na slova 1/ "založených registrovanou církví a náboženskou
společností a evidovaných podle tohoto zákona (dále jen "evidovaná
právnická osoba")" v ustanovení § 1 písm. b) zákona, 2/ "
,popřípadě jména", "adresa místa trvalého pobytu v České
republice;" a "dále" v ustanovení § 3 písm. c) zákona a 3/
"evidované" v ustanovení § 3 písm. d) zákona.
135. Stejný závěr lze
vyslovit i ve vztahu k odkazům (směřujícím do hlavy II zákona) na slova 1/
"nebo jinou právnickou osobou" v ustanovení § 4 odst. 4 zákona, 2/
"osob" v § 5 úvodní části ustanovení a sub písm. a) a 3/ "podle
§ 15a odst. 1 písm. a)" v § 8 odst. 3 zákona.
136. Výhrady, jež vznesli
navrhovatelé proti ustanovení § 10 odst. 3 písm. g) zákona (ohledně požadavku
uvést "seznam v církvi a náboženské společnosti používaných označení
duchovních") nemají na rozhodný kontext čl. 16 odst. 2 Listiny vazbu
žádnou, jestliže je spojují – toliko – s předpokládanými důsledky pro zařazení
jednotlivých duchovních do platových tříd dle nařízení vlády č. 566/2006 Sb., o
úhradě osobních požitků duchovních církví a náboženských společností (dříve
nařízení vlády č. 578/1990 Sb.).
137. Jelikož režim doplnění
údajů navrhovatelem předpokládaný v ustanovení § 13 odst.
138. Ustanoveními hlavy IV
se Ústavní soud zabýval výše.
139. Navrhovatelé
nezveřejnili okolnosti, pro které by měla být zrušena ustanovení hlavy V
týkající se Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností,
Rejstříku svazů církví a náboženských společností a Rejstříku evidovaných
právnických osob. Konkrétně jde o 1/ slovo "EVIDOVANÝCH" v nadpisu
hlavy V, 2/ slovo "evidovaných" v nadpisu § 17, 3/ slova
"evidovaných" a "právnické osoby registrované nebo evidované
podle tohoto zákona a tímto" v § 17 odst. 1, 4/ "evidovaným" v §
17 odst. 6, 5/ ustanovení § 17 odst.
140. Co do hlavy VI,
Ústavní soud se výše zabýval ustanovení § 26 odst. 2 zákona. V případě dalších
ustanovení hlavy VI a VII se opět nedostává konkrétní oponentury ze strany
navrhovatelů. Zde jde o 1/ slovo "EVIDOVANÉ" v nadpisu hlavy VI, 2/
slova "nebyl" a "ustaven orgán" a vložená slova "podle
§ 10 odst. 3 písm. d)" v § 22 odst. 1 písm. d), 3/ slova "návrhu na
konkurs nebo při návrhu na" a nahrazené slovo "evidované",
respektive doplněná poznámka pod čarou č. 16: "Zákon č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 122/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb.,
zákona č. 74/1994 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona
č. 224/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č.
151/1997 Sb., zákona č. 12/1998 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000
Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 214/2000 Sb., zákona č. 368/2000 Sb.,
zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 125/2002 Sb., zákona
č. 403/2002 Sb., zákona č. 101/2003 Sb., zákona č. 210/2003 Sb., zákona č.
257/2004 Sb. a zákona č. 499/2004 Sb.", v § 23, 4/ ostatní ustanovení §
26, 5/ slovo "evidovaných" § 27 odst. 10, 6/ slova
"evidovaných" a "a návrhů na evidenci právnické osoby a evidenci
změn." v § 29 zákona.
141. Shodná hlediska (viz
též bod 59) se prosadí i ve vztahu k dalším ustanovením zákona č. 495/2005 Sb.,
a to 1/ přechodným ustanovením (část první, čl. II), 2/ zmocnění k vyhlášení
úplného znění zákona (část první, čl. III), 3/ změně zákona o dobrovolnické
službě, 4/ změně zákona o zaměstnanosti, 5/ změně zákona o účetnictví a 6/
návrhům směřujícím do části první, čl. I proti zrušení slova
"církevních" v § 1 písm. b), § 8 odst. 3, § 16 odst. 3, § 24 odst.
142. Lze tedy uzavřít, že
zde prezentované (dílčí) návrhy buď nemohou než sledovat osud těch, jež byly
posouzeny výše jako nedůvodné, nebo nemají žádnou vazbu na navrhovateli
přednesenou ústavněprávní argumentaci (resp. z jejího obecného vymezení se
takový vztah nepodává) anebo jsou z pohledu rozhodného čl. 16 odst. 2 Listiny
obsahově neutrální.
143. Ústavní soud proto
podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítl návrh i těchto
částech.
144. K tomu lze – k obecné
argumentační rovině návrhu – dodat, že v něm navrhovatelé v nikoli nevýznamné
části opětovně uplatnili výhrady, vyjádřené již v návrhu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 6/02. Ani v
případech, kdy nově napadená ustanovení mohou být pojímána jako identická s
těmi, ve vztahu k nimž byl předchozí návrh zamítnut, nepokládal Ústavní soud za
případné (a efektivní) otevřít otázku překážky rozsouzené věci, neboť lze
vycházet z toho, že rozhodnou "jinou věc" zakládá již nové vymezení
evidovaných právnických osob ve smyslu § 15a, §
145. Ve vztahu k ustanovení
§ 13 zákona o Ústavním soudu se připomíná, že Ústavní soud vychází ze závěru,
že se neodchyluje od právních názorů, jež vyjádřil ve zmiňovaném nálezu ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 6/02.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
Odlišná stanoviska podle §
14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,
zaujali k rozhodnutí pléna soudci Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Ivana
Janů, Dagmar Lastovecká, Miloslav Výborný, Eliška
Wagnerová a Michaela Židlická. (Pozn.:
text odlišných stanovisek viz znění nálezu uveřejněné v rubrice
judikatura).