Ústavní zákon
č. 100/1960 Sb.
Národního shromáždění
Ústava České a Slovenské Federativní Republiky
Schváleno (Vydáno): 11.07.1960 Účinnost od: 11.07.1960 Zrušeno: 01.01.1993
Uveřejněno v č. 40/1960 Sbírky zákonů na straně 289
Zrušen pro SR předpisem: 460/1992 Sb.
Zrušen pro ČR předpisem: 1/1993 Sb.
Hlava druhá
Práva a povinnosti občanů
(zrušena s účinností k 7.2.1991 úst. zákonem č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních
práv a svobod)
Čl.19
(1) Ve společnosti pracujících, ve které je odstraněno
vykořisťování člověka člověkem, jsou rozvoj a zájmy každého
jejího příslušníka v souladu s rozvojem a zájmy celé společnosti.
Práva, svobody a povinnosti občanů slouží tedy svobodnému,
všestrannému rozvoji a uplatnění osobnosti občanů a zároveň
upevnění a rozvoji socialistické společnosti; s jejím rozvojem se
dále rozšiřují a prohlubují.
(2) Ve společnosti pracujících může jednotlivec dospět k
plnému rozvinutí svých schopností a k uplatnění svých oprávněných
zájmů jen aktivní účastí na rozvoji celé společnosti, především
náležitým podílem na společenské práci. Proto je práce ve prospěch
celku přední povinností a právo na práci předním právem každého
občana.
Čl.20
(1) Všichni občané mají rovná práva a rovné povinnosti.
(2) Rovnoprávnost všech občanů bez zřetele na národnost a
rasu je zaručena.
(3) Muži a ženy mají stejné postavení v rodině, v práci i ve
veřejné činnosti.
(4) Společnost pracujících zajišťuje rovnoprávnost občanů
vytvářením stejných možností a stejných příležitostí ve všech
oborech života společnosti.
Čl.21
(1) Všichni občané mají právo na práci a na odměnu za
vykonanou práci podle jejího množství, jakosti a společenského
významu.
(2) Právo na práci a na odměnu za ni je zajištěno celou
socialistickou hospodářskou soustavou, která nezná hospodářských
krizí ani nezaměstnanosti a zaručuje neustálé zvyšování reálné
odměny za práci.
(3) Stát zaměřuje svou politiku tak, aby s rozvojem výroby a
se vzrůstem produktivity práce mohlo docházet k postupnému
zkracování pracovní doby bez snížení mzdy.
Čl.22
(1) Všichni pracující mají právo na odpočinek po vykonané
práci.
(2) Toto právo je zajištěno zákonnou úpravou pracovní doby a
placené dovolené i péčí státu a společenských organizací o
nejplnější využití volného času pracujících k jejich zotavení a
pro jejich kulturní život.
Čl.23
(1) Všichni pracující mají právo na ochranu zdraví a na
léčebnou péči, jakož i právo na hmotné zabezpečení ve stáří a při
nezpůsobilosti k práci.
(2) Tato práva jsou zajištěna péčí státu a společenských
organizací o předcházení vzniku nemocí, celou organizací
zdravotnictví, sítí léčebných a sociálních zařízení, stále se
rozšiřující bezplatnou léčebnou péčí, jakož i organizovanou péčí o
bezpečnost při práci, nemocenským pojištěním a důchodovým
zabezpečením.
Čl.24
(1) Všichni občané mají právo na vzdělání.
(2) Právo na vzdělání se zajišťuje bezplatně soustavou
základních, středních a vysokých škol. Školní docházka veškeré
mládeže je povinná po dobu, kterou stanoví zákon Federálního
shromáždění. V soukromých školách a církevních školách se může
právo na vzdělání zajišťovat za úplatu. K dalšímu prohloubení
vzdělání slouží organizace studia pracujících při zaměstnání
a bezplatného odborného školení v závodech a v jednotných
zemědělských družstvech i kulturní a osvětová činnost státu
a společenských organizací.
Čl.25
zrušen
Čl.26
(1) Mateřství, manželství a rodina jsou pod ochranou státu.
(2) Stát a společnost pečují o to, aby rodina byla zdravým
základem rozvoje mládeže. Rodinám s více dětmi poskytuje stát
zvláštní úlevy a podporu.
(3) Všem dětem a mládeži zabezpečuje společnost veškeré
možnosti k všestrannému rozvoji tělesných i duševních schopností.
Tento rozvoj je zajišťován péčí rodiny, státu a společenských
organizací, jakož i zvláštní úpravou pracovních podmínek mládeže.
Čl.27
Rovnoprávné uplatnění žen v rodině, v práci a ve veřejné
činnosti je zajišťováno zvláštní úpravou pracovních podmínek a
zvláštní zdravotní péčí při těhotenství a mateřství, dále též
rozvojem zařízení a služeb umožňujících ženám využít všech
schopností k účasti na životě společnosti.
Čl.28
(1) V souladu se zájmy pracujícího lidu je všem občanům
zaručena svoboda projevu ve všech oborech života společnosti,
zejména také svoboda slova a tisku. Těchto svobod občané užívají
jak v zájmu rozvoje své osobnosti a svého tvůrčího úsilí, tak k
uplatňování své aktivní účasti na správě státu a na hospodářské a
kulturní výstavbě země. K témuž cíli se zaručuje svoboda
shromažďovací a svoboda pouličních průvodů a manifestací.
(2) Tyto svobody jsou zajištěny tím, že se pracujícím a
jejich organizacím dávají k dispozici vydavatelství a tiskové
podniky, veřejné budovy, sály, prostranství, jakož i rozhlas,
televize a jiné prostředky.
Čl.29
Občané a organizace mají právo obracet se k zákonodárným
sborům a k ostatním státním orgánům s návrhy, podněty a
stížnostmi; státní orgány jsou povinny je odpovědně a včas
vyřizovat.
Čl.30
(1) Nedotknutelnost osoby je zaručena. Nikdo nemůže být
stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem,
který stanoví zákon. Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč v
případech zákonem stanovených a na podkladě rozhodnutí soudu nebo
prokurátora.
(2) Tresty lze ukládat jen na základě zákona.
Čl.31
Nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství a tajemství
dopravovaných zpráv, jakož i svoboda pobytu jsou zaručeny.
Čl.32
(1) Svoboda vyznání je zaručena. Každý může vyznávat
jakoukoli náboženskou víru, nebo být bez vyznání, i provádět
náboženské úkony, pokud to není v rozporu se zákonem.
(2) Náboženská víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k
tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost, která je mu
uložena zákonem.
Čl.33
Československá socialistická republika poskytuje právo azylu
cizím státním příslušníkům pronásledovaným za hájení zájmů
pracujícího lidu, za účast na národně osvobozovacím boji, za
vědeckou a uměleckou tvorbu nebo za činnost na obranu míru.
Čl.34
Občané jsou povinni zachovávat ústavu i ostatní zákony a dbát
ve všem svém konání zájmů socialistického státu a společnosti
pracujících.
Čl.35
Občané jsou povinni chránit a upevňovat socialistické
vlastnictví jako nedotknutelný základ socialistického zřízení a
zdroj blahobytu pracujícího lidu, bohatství a síly vlasti.
Čl.36
Občané jsou povinni svědomitě a poctivě vykonávat veřejné
funkce, ke kterým je pracující lid povolal, a považovat jejich
plnění k prospěchu společnosti za věc své cti.
Čl.37
(1) Vrcholnou povinností a věcí cti každého občana je obrana
vlasti a jejího socialistického zřízení.
(2) Občané jsou povinni vykonávat službu v ozbrojených silách
podle zákona.
Čl.38
Neodlučnou součástí občanských povinností je úcta k právům
spoluobčanů, jakož i uvědomělé zachovávání pravidel
socialistického soužití.
|