Schváleno (Vydáno): 24.01.1936
Účinnost od: 01.01.1931
Zrušeno: 01.11.1949 předpisem: 219/1949 Sb.
Pozn.: předpis platí jen v zemích České a Moravskoslezské;
11/1936 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 24. ledna 1936,
kterým se provádí na desetiletí 1931 až 1940
zákon ze dne 7. května 1874, č. 51 ř. z., o vyměřování příspěvků
k náboženskému fondu na úhradu potřeb katolického kultu
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 6 zákona ze
dne 7. května 1874, č. 51 ř. z., kterým se vyměřují příspěvky
k náboženskému fondu na úhradu potřeb katolického kultu:
§ 1
(1) Majitelé církevních obročí a řeholní společenstva jsou
povinni odváděti na úhradu potřeb katolického kultu a zvláště na
zlepšení příjmů kurátního duchovenstva příspěvky k náboženskému
fondu, a to jak z majetku, podrobeného poplatkovému ekvivalentu,
tak i z majetku, z něhož nebyl poplatkový ekvivalent vyměřen
proto, že majitel nebyl v jeho držení ještě deset let.
(2) Příspěvkem k náboženskému fondu jsou povinny i cizí
prebendy a cizí řeholní společenstva, avšak jen podle ceny jejich
nemovitého majetku, ležícího v tuzemsku.
§ 2
(1) Ti, kdož jsou podle platných předpisů účastni doplňků
kongruy z veřejných fondů, nepodléhají vyměření příspěvku
k náboženskému fondu.
(2) Příspěvky k náboženskému fondu se nevyměřují z ceny
knihoven, vědeckých a uměleckých sbírek, jakož i z takového
majetku a důchodů, z nichž se nevyměřuje poplatkový ekvivalent.
§ 3
(1) Příspěvky k náboženskému fondu se vyměřují podle spisů,
které sloužily finanční správě za podklad pro vyměření
poplatkového ekvivalentu; u jmění, které ještě nepodléhalo
vyměření poplatkového ekvivalentu, vyměří se příspěvek podle
přiznání, které je třeba podati - pokud subjekt, k placení
příspěvku povinný, neučinil snad tak bez vyzvání - do lhůty,
stanovené zemským úřadem.
(2) Skutečnosti, které měly vliv na změnu předepsaného
poplatkového ekvivalentu, mají stejný vliv i na výměru příspěvku
k náboženskému fondu.
(3) Napadati předpis příspěvků k náboženskému fondu proto, že
se při něm použilo ocenění, jehož státní správa finanční užila
jako podkladu pro vyměření poplatkového ekvivalentu, je
nepřípustné. Nevylučuje se však oprava početních chyb, které se
zběhly při vyměřování poplatkového ekvivalentu.
(4) Příspěvky k náboženskému fondu se vyměřují stejně jako
poplatkový ekvivalent na desetiletí napřed a beze zřetele na dobu
interkalární.
(5) Paušalizování příspěvků k náboženskému fondu je
nepřípustné.
§ 4
(1) Příspěvek k náboženskému fondu se vyměřuje podle stupnic,
stanovených v § 9 zák. č. 51/1874 ř. z., z úhrnu ceny majetku
movitého i nemovitého, odděleně přiznaných, z ceny nadací
(fundací), užívaných prebendou nebo společenstvem.
(2) Patří-li část výtěžku takové nadace (fundace) osobě
třetí, nevyměřuje se příspěvek z této části. Není-li tento podíl
patrný z přiznání, podaného pro vyměření poplatkového ekvivalentu,
je subjekt, jemuž má býti vyměřen příspěvek k náboženskému fondu,
povinen předložiti do lhůty, stanovené zemským úřadem, doklady,
z nichž skutečnost ta je zřejma.
§ 5
(1) Státní správa kultová stanoví po slyšení biskupů, majíc
zřetel k místním poměrům a k existenčním potřebám duchovních osob
stavu přiměřeným, onu částku (kompetenci), která má býti zproštěna
příspěvku k náboženskému fondu.
(2) U řeholních společenstev se skládá tato kompetence ze
součtu všech kompetencí, jež náležejí členům takového
společenstva. Totéž platí i pro korporace světských duchovních,
používajících nedílné dotace (mensa communis). Při tom je vzíti
zřetel i na obroční příjmy těchto společenstev a korporací, jež
jim plynou z jiných zdrojů, než od jejich společenstva, resp.
korporace.
§ 6
(1) Má-li subjekt, jemuž byl vyměřen příspěvek podle spisů,
které sloužily finanční správě za podklad pro vyměření
poplatkového ekvivalentu (§ 3, odst. 1) za to, že výší vyměřeného
příspěvku byla dotčena jeho kompetence, může žádati, aby byl
zjištěn jeho čistý příjem.
(2) Zjištění čistého příjmu se stane na základě přiznání
příjmů a výdajů subjektu, příspěvkem povinného, a to podle stavu
ze dne, jímž počíná nové desetiletí. Fatent ručí za správnost dat
přiznání podle týchž zásad, které v té příčině jsou stanoveny
předpisy o poplatkovém ekvivalentu. Přiznání řeholních
společenstev buďte podepsána představeným a dvěma členy tohoto
společenstva.
(3) Přiznání je podati u zemského úřadu do 6 neděl ode dne
doručení platebního rozkazu, jinak pomine právo žádati za snížení,
event. za osvobození od příspěvku. Lhůta tato nemůže býti
prodloužena.
(4) Zemský úřad, uzná-li toho potřebu, může také sám uložiti
subjektu příspěvkem povinnému, aby podal přiznání.
§ 7
(1) V přiznání (§ 6) budiž uveden nejen výtěžek z kmenového
jmění, nýbrž i každý příjem v penězích nebo v přírodninách, bez
ohledu na to, z jakého pramene plyne, a užitky, jež mohou býti
vyjádřeny v peněžité hodnotě. Řeholní společenstva musí přiznati
i takové příjmy, kterých jsou snad účastni podle církevní
vlastnosti někteří jejich členové.
(2) Zvláště budiž přiznán:
čistý výtěžek z pozemků, z budov, z kapitálů, z důchodů
a práv užitkových, z provozování živností a z nadací (fundací),
odměny za bohoslužebné funkce a příjem z církevních důchodů.
(3) Do přiznání se nekladou:
a) užitek z místností, které obývá prebendát nebo
společenstvo,
b) užitek z budov, které podle své povahy nemohou nic
vynášeti, nebo kterých se používá k vlastním hospodářským potřebám
nebo k ubytování čeledi a dělnictva toho, kdo je příspěvkem
povinen. Skutečnosti, které zakládají osvobozovací nárok, buďtež
prokázány vysvědčením místně příslušné obce, jehož správnost
potvrdí okresní úřad,
c) poplatky za úřední listiny, jež vydávají farní úřady,
d) náhrada za jízdné a odměny za vyučování náboženství,
počítajíc v to i cestné,
e) platy, jichž jest uživatel obročí, příspěvkem povinného,
účasten jako člen Národního shromáždění,
f) příjmy za mše nenadané,
g) užitek z hospodářského příslušenství (fundu instructu).
§ 8
(1) Příjmy proměnlivé buďte uvedeny v přiznání průměrem
posledních šesti let, novému desítiletí předcházejících. Příjmy
v přirodninách je v přiznání oceniti podle téhož šestiletého
průměru, při čemž je vzíti za základ běžné místní trhové ceny
podle vysvědčení, vydané obcí, jehož správnost potvrdí okresní
úřad.
(2) Příjmy z živnostenského podnikání buďte přiznány průměrem
čistého výtěžku posledních šesti let, novému desetiletí
předcházejících, a to podle vyměřovacího základu, podle něhož byla
vyměřena daň důchodová.
(3) Čistý výnos z pozemků a z budov budiž přiznán týmž
způsobem jako příjmy z živnostenského podnikání (odstavec 2), a to
podle vyměřovacího základu, podle něhož byla vyměřena příslušná
daň.
§ 9
Jako výdaje je možno přiznati:
1. Z přiznaných příjmů vybírané státní daně, zemské, okresní
a obecní přirážky a jiné příspěvky k účelům veřejným, na základě
některého zákona placené, jakož i poplatkový ekvivalent;
2. výdaje na penězích a na hodnotě peněžité, spočívající na
závazku, který vázne na příjmu. Sem náležejí zejména dávky
pomocným duchovním, které na základě speciálních titulů právních
zatěžují obroční příjem;
3. výdaje na pojištění proti ohni, avšak jen u vyšších
beneficií a u řeholních společenstev;
4. zaměstnavatelské příspěvky na veřejnoprávní pojištění
zaměstnanců pro případ jejich nemoci, úrazu, invalidity a stáří,
jakož i dary a pense z milosti, výpomoci a podpory, pokud byly
uděleny se souhlasem státní správy kultové;
5. výdaje, spojené s konáním kanonických visitací a s vedením
úřadu dekanátního (okresního vikářství), tyto poslední jen
v částce roč. 2.000.-Kč;
6. osobní i věcné výdaje na konsistorní kanceláře;
7. u konventů náklad, jehož je třeba ke konání bohoslužeb,
byť i nešlo o kostely farní. Náklady tyto je možno přiznati
i u chrámů metropolitních, kathedrálních a kolegiátních, pokud
snad nejsou hrazeny z vlastního kostelního jmění nebo z fondů, pro
to určených;
8. skutečně nutné náklady na udržování farních budov v řádném
stavebním stavu (sarta tecta), avšak jen potud, pokud takové
náklady bylo posud možno započítávati. Pokud jde o vyšší
beneficia, jež nepatří pod pojen farních obročí, a o kláštery, je
tyto výdaje přiznati podle průměru posledních šesti let, novému
desítiletí předcházejících, avšak jen potud, pokud nejde o budovy,
z nichž byl přiznán výtěžek (§ 7, odst. 2).
§ 10
(1) Výdaje, vynaložené na novostavby nebo na nová zařízení,
nelze uznati za srážkovou položku pro příspěvek k náboženskému
fondu. Výjimka se připouští jediné při novém zřízení budov, avšak
jen v posavadním rozsahu, které byly zničeny nebo značně poškozeny
živelními pohromami, ovšem jen pro rok skutečného zaplacení
vynaložených stavebních nákladů.
(2) Stavby takové je však třeba před jejich započetím
oznámiti zemskému úřadu ke schválení. Opomine-li se takové
oznámení, zanikne právo žádati o snížení nebo o odepsání příspěvku
k náboženskému fondu.
(3) Ministerstvo školství a národní osvěty může ve zvlášť
závažných případech připustiti výjimky z ustanovení odstavců 1
a 2.
§ 11
(1) Výdaje proměnlivé se počítají podle průměru posledních
šesti let, novému desítiletí předcházejících. Totéž platí i stran
patronátních a inkorporačních břemen, a to jak břemen stavebních,
tak i břemen jiných. Stran větších staveb platí obdobně ustanovení
§ 10.
(2) K obecním přirážkám na mimořádné výdaje je přihlížeti jen
v onom roce, jehož se týkají, a jen tehdy, bylo-li ve lhůtě,
stanovené § 21, odst. 3, zažádáno z jejich důvodu o snížení nebo
o odepsání příspěvku.
§ 12
(1) Pro vyměření příspěvku je příslušným zemský úřad, v jehož
správním obvodu leží majetek příspěvku podrobený. Ten prozkoumá
došlá přiznání a upraví je podle svých pomůcek.
(2) Ukáže-li se toho potřeba, může zemský úřad dáti
příslušným okresním úřadem přezkoumati udání fatenta. Bylo-li
přiznání nesprávné, hradí zvláštní náklady takového šetření
fatent.
(3) Vyjde-li na jevo, že bylo zamlčeno nějaké jmění nebo
příjem, které by mohly míti vliv na vyměření příspěvku
k náboženskému fondu, bude fatent pokutován dvojnásobnou částkou
toho, oč příspěvek byl nebo mohl býti zkrácen. Pokutu vyměří
zemský úřad.
(4) Po přezkoušení přiznání vyměří zemský úřad příspěvek
k náboženskému fondu a vydá o tom výměr subjektu, příspěvkem
povinnému.
(5) Odvolání nemá odkladného účinku.
§ 13
(1) Zjistí-li se podle předchozích ustanovení takový ryzí
příjem, že kompetence (§ 5) dojde úhrady i po srážce celého
příspěvku k náboženskému fondu, na rok vycházejícího, budiž
vyměřen příspěvek z celého jmění, k výživě dále nehledíc.
Ukáže-li se, že sice čistý příjem převyšuje kompetenci, že však
obě čísla se od sebe liší jen o část příspěvku k náboženskému
fondu, na rok připadající, buď jen tato část předepsána za roční
příspěvek.
(2) Je-li třeba celého zjištěného čistého příjmu k úhradě
kompetence, nebudiž příspěvek vyměřován.
§ 14
Při stanovení výše příspěvku k náboženskému fondu podle
směrnic, uvedených v ustanovení § 13 tohoto nařízení, budiž ke
kompetenci připočten:
a) u řeholních společenstev, která podle svých řeholí se
zabývají ošetřováním chudých nemocných, onen příjem, jehož se
podle průkazu používá k tomuto účelu,
b) příjem, kterého některé řeholní společenstvo používá na
církevní a kultové účely, jež by bylo jinak hraditi z náboženského
fondu, nebo kterého používá na účely veřejného vyučování, jež
státní správa uzná za potřebné.
§ 15
(1) To, čeho řeholní společenstvo z důvodů, uvedených v §
14, žádá nad kompetenci, budiž vykázáno ve zvláštním přiznání.
(2) Při tom je v případě, uvedeném v § 14, písm. a), dovoleno
počítati potřebné výdaje na lékaře, na léky a na jiné potřebné
pomůcky, event. i na výdaje pohřební, pokud společenstvo je
povinno je zaplatiti.
(3) V případě, uvedeném v § 14, písm. b), je dovoleno
počítati nejmenší náklad, který, kdyby jej neuhradilo
společenstvo, musil by býti uhrazen z náboženského fondu nebo ze
státní pokladny. Při osobních platech může se počítati jen to, co
by náboženský fond byl jinak povinen poskytnouti na doplňku
kongruy.
(4) Jako náklad na veřejné vyučování může býti započten
náklad na učitele, avšak jen potud, pokud tito nepocházejí
z vlastních řad řeholního společenstva, o něž jde, na školní
pomůcky, na místnosti a na režii.
(5) Náklady za místnosti se mohou počítati ve všech
případech, uvedených v § 14, písm. a) i b), jen potud, pokud jde
o místnosti najaté, u stanic veřejné duchovní správy pak, když by
náklad takový musil jinak hraditi náboženský fond z titulu poměru
patronátního, nebo kdyby prebendát byl oprávněn uvésti takový
výdej ve své přiznávce, která má sloužiti za podklad pro přiznání
doplňku kongruy z náboženské matice nebo ze státní pokladny.
(6) Platy, jichž jsou členové společenstva účastni za funkce,
jimi konané (na př. jako profesoři, učitelé, duchovní správci
a p.), ze státní pokladny nebo z náboženské matice, mohou přijíti
v úvahu jen částkou, která převyšuje stanovenou kompetenci (§ 5).
§ 16
(1) Je-li se zaměstnáním, uvedeným v § 14, písm. a) nebo b),
spojen nějaký příjem (štola, školné a pod.), odečte se od částek,
započitatelných podle §§ 14 a 15 tohoto nařízení, a společenstvo
může žádati, aby zbytek byl zproštěn příspěvku podle směrnic,
vytčených v předešlém paragrafu.
(2) Je proto třeba, aby také takovéto příjmy byly uvedeny
v přiznáních, dotčených v § 15, odst. 1. Pro přiznání ta platí
v zásadě totéž, jako pro přiznání, jež se podávají pro stanovení
kompetence (§ 6, odst. 2).
§ 17
(1) Prohlásiti, že státní správa uznává účel veřejného
vyučování [§ 14, písm. b)], je vyhrazeno ministerstvu školství
a národní osvěty. Řeholní společenstvo, které chce z toho důvodu
dosáhnuti zproštění nebo snížení příspěvku k náboženskému fondu,
musí zažádati prostřednictvím zemského úřadu o takové prohlášení.
Pokud není takové prohlášení ke spisům připojeno, nemůže se
povoliti zproštění nebo snížení příspěvku k náboženskému fondu.
Zároveň s tímto prohlášením se stanoví částka, ze které není
společenstvo povinno příspěvkem k náboženskému fondu.
(2) S výjimkou případu, uvedeného v předcházejícím odstavci,
rozhodne o tom, zda a pokud má býti některý církevní příjem
osvobozen od příspěvku k náboženskému fondu, zemský úřad (§ 12,
odst. 1).
§ 18
(1) Příspěvky k náboženskému fondu plynou přímo do pokladny
náboženského fondu té země, v níž byly vyměřeny, a platí se ve
čtvrtletních částkách napřed.
(2) Z nedoplatků příspěvků zaplatí povinný subjekt 5% úroky
z prodlení ode dne, kdy dospěly k placení.
(3) Příspěvky k náboženskému fondu, úroky z prodlení a pokuty
(§ 12, odst. 3) se vymáhají týmž způsobem jako státní daně.
§ 19
(1) Pokud nedoplatky příspěvků k náboženskému fondu nejsou
starší tří let, přísluší jim a jejich vedlejším poplatkům zákonné
zástavní právo k výtěžkům nemovitého majetku subjektu, příspěvkem
povinného, které v pořadí následuje za veřejnými dávkami a jejich
vedlejšími poplatky, má však přednost před každou pohledávkou,
založenou na právu soukromém.
(2) V případě konkursu budou příspěvky k náboženskému fondu
s vedlejšími poplatky, pokud nejsou starší tří let, zaplaceny hned
po veřejných dávkách a jejich vedlejších poplatcích.
§ 20
(1) Nastane-li ve jmění nebo v příjmech subjektu, příspěvkem
k náboženskému fondu povinného, nějaká změna, která by měla podle
ustanovení § 12 zák. č. 51/1874 ř. z. za následek, že by nastala
povinnost zapraviti příspěvek k náboženskému fondu nebo že by bylo
nutno vyměřený již příspěvek zvýšiti, je třeba učiniti o tom do
šesti neděl, kdy změna nastala, oznámení zemskému úřadu.
(2) K oznámení budiž připojeno řádné přiznání nově přibylého
jmění nebo příjmů; podle tohoto přiznání se příspěvek vyměří nebo
zvýší.
(3) Opominutí takového oznámení má tytéž následky jako
zatajení nějakého jmění nebo příjmu (§ 12, odst. 3).
§ 21
(1) Učiniti oznámení o změnách, které podle ustanovení § 12
zák. č. 51/1874 ř. z. mají za následek snížení nebo odepsání
příspěvku k náboženskému fondu, se ponechává těm, jichž se to
týká.
(2) Totéž platí o slevách, o které by někdo žádal podle
posledního odstavce § 12 téhož zákona.
(3) V obou případech je třeba učiniti oznámení nejdéle do tří
měsíců ode dne, kdy změna nastala. Jinak zaniká právo žádati
o odepsání nebo o snížení příspěvku pro běžící desetiletí.
§ 22
V novém desetiletí, pokud příspěvek k náboženskému fondu
nebyl snad ještě vyměřen, platí subjekt, příspěvkem povinný,
prozatím dále příspěvek, pro minulé desetiletí předepsaný. Možné
doplatky nebo přeplatky se vyrovnají po vyměření příspěvku na nové
desetiletí.
§ 23
(1) Pokud snad nebude jinak stanoveno, platí pro vedení knih
o správě příspěvků k náboženskému fondu, jejich placení a evidenci
předpisy posud platné.
(2) Ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě
s ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem může
stanoviti jiný způsob vedení knih, jakož i placení a evidence
těchto příspěvků.
§ 24
Nařízení toto platí od 1. ledna 1931 jen pro zemi Českou
a Moravskoslezskou. Nebude-li novým vládním nařízením jinak
stanoveno, platí toto nařízení i pro desetiletí, následující po r.
1940.
§ 25
Toto nařízení provedou ministr školství a národní osvěty
a ministr financí.
Dr. Hodža v. r.
Dr. Černý v. r. Dr. Zadina v. r.
Dr. Trapl v. r. Machník v. r.
Dr. Franke v. r. Nečas v. r.
Dr. Dérer v. r. Dr. Czech v. r.
Najman v. r. Tučný v. r.
Bechyně v. r. Dr. Šrámek v. r.
Dostálek v. r. Dr. Spina v. r.
|