Uveřejněno v č. 26/1920 Sbírky zákonů na straně 255
Zrušen předpisem: 150/1948 Sb.
(2) Totéž platí o právnických osobách v mezích jejich
působnosti.
(3) Výkon tohoto práva nesmí nikomu býti na újmu v jeho
pracovním nebo zaměstnaneckém poměru.
(2) Státní správě přísluší vrchní vedení a dozor na veškeré
vyučování a vychovávání.
HLAVA ŠESTÁ
Ochrana menšin národních, náboženských a rasových
§ 128
(1) Všichni státní občané republiky Československé jsou si
před zákonem plně rovni a požívají stejných práv občanských
a politických nehledíc k tomu, jaké jsou rasy, jazyka nebo
náboženství.
(2) Rozdíl v náboženství, víře, vyznání a jazyku není žádnému
státnímu občanu republiky Československé v mezích všeobecných
zákonů na závadu, zejména pokud jde o přístup do veřejné služby,
k úřadům a hodnostem, aneb pokud jde o vykonávání jakékoli
živnosti nebo povolání.
(3) Státní občané republiky Československé mohou v mezích
všeobecných zákonů volně užívati jakéhokoli jazyka ve stycích
soukromých a obchodních, ve věcech týkajících se náboženství,
v tisku a jakýchkoli publikacích nebo ve veřejných shromážděních
lidu.
(4) Tím však nejsou dotčena práva, jež státním orgánům
v těchto směrech příslušejí podle platných nebo budoucně vydaných
zákonů z důvodů veřejného pořádku a bezpečnosti státní i účinného
dozoru.
§ 129
Zásady jazykového práva v republice Československé určuje
zvláštní zákon, tvořící součást této ústavní listiny.
§ 130
Pokud státním občanům přísluší podle všeobecných zákonů právo
zakládati, říditi a spravovati vlastním nákladem ústavy lidumilné,
náboženské a sociální, školy a jiné ústavy výchovné, jsou státní
občané, nehledíc k národnosti, jazyku, náboženství a rase, sobě
rovni a mohou v těchto ústavech volně používati svého jazyka
a vykonávati svoje náboženství.
§ 131
V městech a okresích, v nichž jest usedlý značný zlomek
státních občanů československých jiného jazyka než
československého, zaručuje se dětem těchto československých občanů
ve veřejném vyučování v mezích všeobecné úpravy vyučovací
přiměřená příležitost, by se jim dostalo vyučování v jejich
vlastní řeči, při čemž vyučování československé řeči může býti
stanoveno povinným.
§ 132
Pokud ve městech a okresích, v nichž jest usedlý značný
zlomek státních občanů československých náležících k menšinám
náboženským, národním a jazykovým, mají býti určité částky
vynaloženy na výchovu, náboženství neb lidumilnost z veřejných
fondů podle rozpočtu státního, rozpočtů obecních neb jiných
veřejných, zabezpečuje se těmto menšinám v mezích všeobecných
předpisů pro veřejnou správu platných přiměřený podíl na požitku
a používání.
§ 133
Provedení zásad §§ 131 a 132 a zvláště vymezení pojmu
"značného zlomku" vyhrazuje se zvláštním zákonům.
§ 134
Jakýkoli způsob násilného odnárodňování je nedovolený.
Nešetření této zásady může zákon prohlásiti za jednání trestné.