134

Zákon

ze dne 15. listopadu 1867

o právě spolčovacím

S přivolením obojí sněmovny Mé rady říšské vidí se Mi naříditi takto:

Částka první

O spolcích vůbec

§ 1

Dovoleno jest, zřizovati spolky dle toho, co v tomto zákoně vyměřeno.

§ 2

Tento zákon nevztahuje se ke spolkům a společnostem, které mají za účel zisk, ani ke spolkům bankovním, kreditním a pojišťovacím, k ústavům důchodním, spořitelnám a půjčovnám na zástavy; tyto spolky spravují se zákony zvláštními, jich se týkajícími.

§ 3

Kromě toho nevztahuje se tento zákon:

a) k řádům a kongregacím duchovním, a ke společenstvům náboženským vůbec, jež uvažovati náleží dle zákonů a nařízení a příčině jich vydaných;

b) ke společenstvům a pomocným pokladnicím živnostenským, dle zákonů živnostenských zřízeným;

c) k těžířstvům a pokladnicím bratrským, zřízeným dle zákonů horních.

§ 4

Kdo chce zříditi nějaký spolek tomuto zákonu poddaný, povinen jest, oznámiti to, prvé než spolek ve skutek vejde, písemně politickému řízení zemskému a předložiti mu statuta.

Ze statut budiž lze vyrozuměti:

a) k čemu se spolek zřizuje, z jakých prostředků, a jak se ty prostředky seženou;

b) jak se spolek zřídí a jak se bude obnovovati;

c) kde bude míti spolek sídlo své;

d) která práva a které povinnosti budou míti členové spolku;

e) kteří orgánové budou spolek říditi;

f) čeho potřebí, aby byla usnešení platná, a jak mají býti zřízena všeliká sepsání a vyhlášení, od spolku vydaná;

g) jak se budou narovnávati rozepře ze svazku spolkového vzešlé;

h) kdo bude spolek zastupovati na venek;

i) co se má státi, když se spolek rozejde.

§ 5

Statuta podána buďte v pěti exemplářích.

Na učiněné oznámení budiž oznamovateli, když za to žádá ihned vydáno potvrzení. Ve statuta u řízení zemského uložená může každý nahlédnouti a za přípis žádati.

§ 6

Byl-li by spolek dle svého účelu nebo dle svého zřízení proti zákonu nebo právu aneb státu nebezpečný, může vláda zemská zakázati, aby se nezřizoval.

Tento zákaz staň se písemně ve čtyřech nedělích od podaného oznámení (§§ 4 a 5), a vyloženy buďte příčiny toho.

§ 7

Nebyl-li spolek v této lhůtě zakázán aneb proneslo-li se řízení zemské již dříve, že spolku nezakazuje, tedy může spolek vejíti ve skutek.

§ 8

Ze zákazu od řízení zemského vydaného může se v 60 dnech vzíti odvolání k ministerium záležitostí vnitřních.

§ 9

Nebyl-li spolek zakázán aneb byl-li zákaz pořadem odvolání zase zrušen, vysvědčí spolku řízení zemské, když za to požádá, že jest dle statut předložených zřízen, kteréžto vysvědčení jest důkazem jeho právního bytí, co se týče obcování veřejného i občanského.

§ 10

Co v §§ 4 až do 9 tohoto zákona nařízeno, má s výminkou v § 11 dotčenou platnost také, když jde o změnu statut, o zřízení spolků vedlejších (filiálek) a o spojení několika spolků mezi sebou, pokud takové spojování vůbec dle zákona jest dovoleno (§ 33).

§ 11

Měl-li by se zříditi spolek, který chce prostředkem spolků vedlejších v několika zemích činným býti, aneb chtěly-li by se mezi sebou spojiti spolky, které jsou zřízeny v několika zemích, přísluší ministerium záležitostí vnitřních konati vše to, co přivedeno v §§ 4 až do 10, jemuž se mají tedy také náležitá oznámení učiniti.

§ 12

Představenstvo spolku jest povinno, oznámiti úřadu ve třech dnech, když se bylo zřídilo, z kterých členů se skládá, kde který člen bydlí, a kteří členové budou spolek zastupovati na venek.

Toto oznámení podáno buď, jestli v místě zvláštní císařský úřad bezpečnosti, tomuto úřadu, v jiných místech politickému úřadu okresnímu.

Jestli spolek rozdělen na spolky vedlejší (filiálky), povinen jest každý spolek vedlejší, učiniti toto oznámení zvláště.

§ 13

Rozděluje-li spolek mezi své členy zprávy o své činnosti buď početní nebo jednací aneb jiné podobné výkazy, buďtež tři exempláře podány úřadu v § 12 jmenovanému; nestalo-li by se toho, může k tomu úřad přidržeti spolek pokutami pořádečnými až do desíti zlatých.

§ 14

Každý spolek může shromáždění svá míti veřejně. Však ti, kdož nejsou členy spolku nebo hosty zvanými, nemohou v jednání účastenství míti.

Ani členům spolku ani posluchačům není dovoleno, přicházeti do shromáždění se zbraní, čehož aby se nestalo, předseda přihlížeti má.

§ 15

Kdykoli spolek se chce shromážditi, má to představenstvo nejméně 24 hodin dříve oznámiti úřadu v § 12 jmenovanému, připomenouc, kde a kdy shromáždění se bude odbývati, a mělo-li by shromáždění býti veřejné, má i toto opovědíti.

§ 16

Toto oznámení, též oznámení a předlohy, dotčené v §§ 12 a 13, sproštěny jsou kolku.

§ 17

Aby se ve shromáždění spolku šetřilo zákona a zachovával se pořádek, k tomu přihlížeti nejprve přísluší předsedovi.

Mluvilo neb činilo-li by se něco proti zákonu, má tomu předseda ihned na odpor býti, a pakli by nařízení jeho neuposlechlo, shromáždění zavříti.

§ 18

Úřad má toho vůli, poslati ke každému shromáždění spolku vyslaného svého, jemuž se v něm má dáti příhodné místo, které si zvolí, a poskytnouti k požádání jeho všelikých zpráv, týkajících se osoby navrhovatelů a řečníků.

Tento vyslaný má také právo žádati, aby se sepsal protokol o věcech, o nichž se rokovalo, a o usneseních učiněných.

Posílati do shromáždění vyslaného, přísluší vůbec úřadu v § 12 jmenovanému, řízení zemské může však sobě vyhraditi, že jej bude samo vysílati.

Vláda může každé chvíle nahlédnouti do protokolů v příčině shromáždění spolků sepsaných.

§ 19

Co tuto ustanoveno o tom, že se má každé shromáždění spolku úřadu oznámiti (§ 15), a že vláda může k němu vyslaného odeslati (§ 18), nevztahuje se k sezením představenstva a orgánů kontrolních, ač jsouli kteří zřízeni.

§ 20

Nižádný spolek nečiň usnesení aneb nevydávej vynesení takových, ježto by odporovala zákonu trestnímu, aneb jimiž by spolek, co do obsahu nebo do formy, sobě osoboval autoritu v některém oddělení zákonodárství nebo exekutivní moci.

§ 21

Shromáždil-li by se spolek, nešetře toho, co v tomto zákoně nařízeno, budiž shromáždění takové od úřadu zakázáno a dle okolností zavřeno.

Taktéž zavřeno buď od vyslaného vládního, aneb nebyl-li by vyslaný vládní poslán, od úřadu shromáždění i dle zákona svolané, kdyby se v něm proti zákonu v něčem předse šlo, rokovalo se o věcech, které nenáležejí v obor činnosti spolku statuty vyměřený, nebo kdyby shromáždění nabývalo povahy veřejnému pořádku nebezpečené.

§ 22

Jak mile se prohlásí, že shromáždění spolku jest zavřeno, jsou přítomní povinni, místo shromáždění hned opustiti a se rozejíti.

Kdo by tohoto nařízení nešetřil, může prostředky donucovacími odstraněn býti.

§ 23

Petice nebo adresy, které od sebe vydává některý spolek, nebuďtež podávány od více než desíti osob.

§ 24

Učinil-li by některý spolek usnešení aneb vydal-li by vynešení nějaké, které by bylo na odpor § 20 tohoto zákona, vykročil-li by z oboru působnosti dle statut jemu vyměřeného, aneb nečinil-li by již vůbec dosti tomu, na čem se zakládá právní existence jeho, tedy může býti rozpuštěn.

§ 25

Rozhodovati o tom, má-li spolek rozpuštěn býti, přísluší vůbec řízení zemskému, v případech však, přivedených v § 11, ministerium záležitostí vnitřních, ku kterémuž ministerium se může také vzíti v 60 dnech odvolání z nálezu řízení zemského, kterým spolek byl rozpuštěn.

Jestli tu příčina některá, v § 24 jmenovaná, pro kterou se může spolek rozpustiti, má nižší úřad právo, činnost spolku zastaviti dotud, až se v příčině rozpuštění jeho s konečnou platností rozhodne.

§ 26

Rozejde-li se spolek ze své vůle, povinno jest představenstvo odstupující ihned to oznámiti řízení zemskému, kteréž to předním věstníkům v obecnou známost uvede.

§ 27

Rozpustí-li úřad spolek nějaký, vyhlásí se to veřejnými novinami, a úřad učiní v příčině jmění spolkového opatření zákonem nařízená.

§ 28

Úřadem v tomto zákoně připomínaným rozumí se, není-li výslovně některý jiný ustanoven, vůbec politický úřad okresní, tu však, kde jest císařský úřad bezpečnosti, úřad tento.

Svolal-li by aneb měl-li by spolek shromáždění proti tomu, co v tomto zákoně nařízeno, a vzešlo-li by tím veřejnému pořádku a bezpečnosti náhlé nebezpečenství, může také každý jiný úřad, jemuž přísluší k zachování pořádku přihlížeti, shromáždění takové zakázati nebo zavříti. Týž úřad může také zastaviti činnost spolku, kdyby se spolek byl zřídil, neučiniv dosti výminkám v zákoně ustanoveným, aneb kdyby při něm vzešla příčina některá v § 24 přivedená, pro kterou se může spolek rozpustiti. Však povinen jest úřad takový, neprodleně dáti o tom příslušnému úřadu věděti.

Částka druhá

O spolcích politických

§ 29

V příčině spolků politických mají kromě nařízení obecných v částce první položených platnost tato ustanovení zvláštní.

§ 30

Cizozemci, osoby ženské a nezletilé nemohou přijímáni býti za členy spolků politických.

§ 31

Představenstvo skládej se nejméně z pěti a nejvýše z desíti členův.

§ 32

Spolky politické jsou povinny, úřadu v § 12 jmenovanému členy své ve třech dnech od početí činnosti, pojmenovati a kdykoli nového člena přijmou, jej oznámiti, každého roku pak seznamenání všech členů předložiti.

Tato oznámení jsou zproštěna kolku.

§ 33

Spolkům politickým jest zakázáno, spolky vedlejší (filiálky) zřizovati, mezi sebou se spojovati, aneb vůbec s jinými spolky, buď dopisováním, nebo skrze vyslané ve spojení vcházeti.

Taktéž nemůže žádný člen představenstva býti členem představenstva některého jiného spolku politického.

§ 34

Nositi znak spolkový jest zakázáno.

§ 35

Chtěl-li by některý spolek nepolitický zanášeti se také záležitostmi politickými, povinen bude, zachovati vše to, co v příčině zřizování spolků politických v tomto zákoně nařízeno.

Zdali se některý spolek pokládati má za politický, uvažovati přísluší řízení zemskému, a jde-li o spolky, připomenuté v § 11, též v případech rekursu, ministerium záležitostí vnitřních.

Částka třetí

Ustanovení trestní a závěrečná

§ 36

Porušení tohoto zákona, nevztahuje-li se k němu obecný zákon trestní, potrestáno budiž od soudu co přestupek vězením až do šesti neděl aneb pokutami až do dvou set zlatých.

§ 37

Času války aneb vnitřních rozbrojů může vláda tomuto zákonu na čas nebo v některém místě, zcela nebo z části platnost odejmouti.

§ 38

V příčině spolků, k nimž tento zákon se vztahuje, pozbývá zákon o spolcích, daný dne 26. listopadu 1852, č. 253 zákonníka říšského, a všeliké jiné zákony a nařízení s tímto zákonem se nesrovnávající, moci své.

§ 39

Ministrům záležitostí vnitřních a práv uloženo jest, aby tento zákon ve skutek uvedli.

Ve Vídni dne 15. listopadu 1867.

František Josef m. p.

Svobodný pán Beust m. p.

Hrabě Taaffe m. p.

Rytíř Hye m. p.

Svobodný pán Becke m. p.

Svobodný pán John m. p., p. podm.

Z Nejvyššího nařízení:

Bernard rytíř Meyer v. r.