135

Zákon

ze dne 15. listopadu 1867

o právě shromažďovacím

S přivolením obojí sněmovny Mé rady říšské vidí se Mi naříditi takto:

§ 1

Dovoleno jest, shromažďovati se dle toho, jak v tomto zákoně vyměřeno.

§ 2

Kdo chce svolati shromáždění lidu aneb vůbec shromáždění, ku kterémuž každý přijíti může, nebyv za hosta pozván, oznámiž to nejméně tři dni dříve, nežli se má shromáždění sejíti, písemně úřadu v § 16 jmenovanému, a připomeň, k jakému konci, kde a kdy se shromáždění sejíti má.

Na učiněné oznámení vydá úřad oznamovateli ihned potvrzení.

§ 3

Aby se mohlo shromáždění konati pod širým nebem, k tomu potřebí povolení úřadu (§ 16).

Za takové povolení žádati mají ti, kdož shromáždění svolávají a jak v žádosti, tak i v povolení přivésti se má, za jakou příčinou, též kde a kdy se má shromáždění odbývati.

Totéž rozumí se o pochodech veřejných, při kterýchž také podotknouti sluší, kudy pochod půjde.

Odepřeli úřad povolení, staň se to písemně a buďtež uvedeny příčiny toho.

§ 4

Tento zákon netýče se shromáždění voličů k rozmluvám o volbě, a k rozmluvám s poslanci zvolenými, když se takové rozmluvy konají v čas rozepsaných voleb a nekonají se pod širým nebem.

§ 5

Také se tento zákon nevztahuje k veřejným veselostem, průvodům svadebním, slavnostem neb pochodům národním, procesím, poutím, ani k jiným shromážděním nebo pochodům, z příčiny provozování kultu zákonem dovoleného konaným, když se předse berou spůsobem obvyklým.

§ 6

Shromáždění, jichž účel jest na odpor zákonu trestnímu aneb kteráž by veřejné bezpečnosti nebo obecnému dobru přinášelo nebezpečenství, buďtež od úřadu zakázána.

§ 7

Když jest shromážděna rada říšská aneb sněm zemský, nemůže se dovoliti, aby se v tom místě a na pět mil dokola pod širým nebem shromáždění odbývalo.

§ 8

Cizozemci nemohou býti ani podnikateli, ani pořadateli neb řediteli shromáždění, svolaného k rokování o záležitostech veřejných.

§ 9

Ve shromážděních, v §§ 2 a 3 jmenovaných nemohou účastenství míti osoby ozbrojené.

§ 10

Adresy nebo petice, které od sebe vydává nějaké shromáždění, nebuďtež podávány od více než desíti osob.

§ 11

Aby ve shromáždění šetřilo se zákona a zachovával se pořádek, k tomu přihlížeti mají nejprve ředitele a pořadatele shromáždění.

Mluvilo aneb činilo-li by se něco proti zákonu, mají tomu ihned na odpor býti, a pakli by se nařízení jejich neuposlechlo, má ředitel shromáždění rozpustiti.

§ 12

Úřad má toho vůli, poslati ke každému shromáždění v §§ 2 a 3 dotčenému jednoho aneb dle okolností několik vyslaných, jimž se v něm má dáti místo, jež sobě sami vyvolí, a poskytnouti jim k požádání zpráv všelikých, osoby navrhovatelů a řečníků se týkajících.

§ 13

Odbývalo-li by se shromáždění, nešetříc toho, co v tomto zákoně nařízeno, tedy budiž od úřadu (§§ 16 a 17) zakázáno a dle okolností rozpuštěno.

Taktéž budiž shromáždění i dle zákona konané od vyslaného vládního anebo nebylo-li by tu vyslaného vládního, tedy od úřadu rozpuštěno, kdyby se v něm v něčem proti zákonu předsešlo nebo kdyby nabývalo povahy veřejnému pořádku nebezpečné.

§ 14

Jakmile se prohlásí, že shromáždění jest rozpuštěno, jsou přítomní povinni, místo shromáždění hned opustiti a se rozejíti.

Neposlechlo-li by se, může se rozpuštění prostředky donucovacími ve skutek uvésti.

§ 15

Co nařízeno v §§ 13 a 14, vztahuje se také k pochodům veřejným.

§ 16

Úřadem v tomto zákoně připomínaným rozumí se vůbec:

a) v místech, kde jest císařský úřad bezpečnosti, tento úřad;

b) v sídle politického řízení zemského, není-li tam císařského úřadu bezpečnosti, řízení zemské;

c) ve všech jiných místech politický úřad okresní.

§ 17

Svolalo-li by aneb odbývalo-li by se shromáždění nějaké proti tomu, co v tomto zákoně nařízeno, a vzešlo-li by tím náhlé nebezpečenství veřejnému pořádku a bezpečnosti, má také každý jiný úřad, jemuž přísluší k zachování pořádku přihlížeti, právo, takové shromáždění zakázati nebo rozpustiti, o čemž se má úřadu dle § 16 příslušnému ihned dáti věděti.

§ 18

Ze všelikých opatření, učiněných od úřadů nižších, může se v osmi dnech vzíti odvolání k řízení zemskému, a ze všelikých opatření, učiněných od řízení zemského, k ministerium záležitostí vnitřních.

§ 19

Porušení tohoto zákona, pokud se k němu nevztahuje obecný zákon trestní, potrestáno budiž od soudu jakožto přestupek vězením až do šesti neděl aneb pokutami až do 200 zlatých.

§ 20

Času války aneb vnitřních rozbrojů může vláda tomuto zákonu na čas nebo v některém místě platnost odejmouti.

§ 21

Ministrům záležitostí vnitřních a práv ukládá se, aby tento zákon ve skutek uvedli.

Ve Vídni, dne 15. listopadu 1867.

František Josef m. p.

Svobodný pán Beust m. p.

Hrabě Taaffe m. p.

Rytíř Hye m. p.

Svobodný pán Becke m. p.

Svobodný pán John m. p., p. podm.

Z Nejvyššího nařízení:

Bernard rytíř Meyer v. r.