141

Zákon

ze dne 21. prosince 1867

jímžto se změňuje základní zákon o zastupitelstvu říšském, daný dne 26. února 1861

Má platnost v Čechách, v Dalmatsku, v Haliči a Vladimiřsku s Krakovskem, v Rakousích pod Enží a nad Enží, Salcburku, Štýrsku, Korutanech, Krajinsku, Bukovině, Moravě, Slezsku, Tyrolsku a Vorarlbersku, Istriansku, Gorici a Gradišťku, též v městě a v okršlku Trstském.

S přivolením obojí sněmovny rady říšské vidí se Mi změniti základní zákon o zastupitelstvu říšském, daný dne 26. února 1861, kterýž zníti má takto:

§ 1

Ku společnému zastupování království Českého, Dalmatského, Haličského a Vladimiřského s velkovojvodstvím Krakovským, arcivojvodství Rakouského pod Enží a nad Enží, vojvodství Salcburského, Štýrského, Korutanského, Krajinského a Bukovinského, markrabství Moravského, vojvodství Horno- a Dolnoslezského, knížecího hrabství Tyrolského a země Vorarlberské, markrabství Istrianského, knížectví hrabství Gorického a Gradišťského a města i okršlku Trstského ustanovena jest rada říšská.

Nikdo nemůže zároveň býti údem obojí sněmovny.

§ 2

Údy sněmovny panské jsou rodem zletilí princové císařského domu.

§ 3

Dědičnými údy sněmovny panské jsou zletilé hlavy zdejších rodů šlechtických, které v královstvích a zemích radou říšskou zastoupených rozsáhlými statky vynikají a kterýmž císař Pán důstojenství dědičného rady říšského propůjčí.

§ 4

Údy sněmovny panské dle vysokého svého důstojenství církevního v královstvích a zemích radou říšskou zastoupených jsou všichni arcibiskupové a ti biskupové, jimž přísluší důstojenství knížecí.

§ 5

Císaři zůstaveno jest, povolati z království a zemí v radě říšské zastoupených za doživotné údy do sněmovny panské muže výtečné, kteří sobě o stát neb církev, vědy neb umění zásluh dobyli.

§ 6

Do sněmovny poslanecké přijde dvě stě tři poslanců zvolených, jenž budou království a země v tomto počtu zastupovati:

království České

54

království Dalmatské

5

království Haličské a Vladimiřské s velkovojvodstvím

Krakovským

38

arcivévodství Rakouské pod Enží

18

arcivévodství Rakouské nad Enží

10

vojvodství Salcburské

3

vojvodství Štyrské

13

vojvodství Korutanské

5

vojvodství Krajinské

6

vojvodství Bukovinské

5

markrabství Moravské

22

vojvodství Hornoslezské a Dolnoslezské

6

knížecí hrabství Tyrolské

10

zemi Vorarlberskou

2

markrabství Istrianské

2

knížecí hrabství Gorické a Gradišťské

2

město Trst s okršlkem

2

§ 7

Poslanci, pro každou zemi v počtu výše položeném ustanovení, budou od sněmu té země přímo zvoleni a do rady říšské posláni.

Tato volba konati se bude nadpoloviční většinou hlasů tím spůsobem, aby údové sněmovny poslanecké, kolik jich dle přídavku ke zřízení zemskému připojenému na jisté obvody, města a korporace vychází, zvoleni byli z poslanců sněmovních týchž obvodů, měst a korporací.

Změny v ustanovených skupeních potahmo v obvodech, městech a korporacích, též v rozdělení poslanců, kteří se voliti mají, mezi jednotlivá skupení, stanou se k návrhu sněmů zemských zákonem říšským.

Nastaly-li by výjimkou případnosti takové, že by údové sněmovny poslanecké od sněmu vysláni býti nemohli, může císař Pán naříditi, aby byli v obvodech, městech a korporacích přímo voleni. Toto přímé volení staň se tím spůsobem, že údové sněmovny poslanecké, kolik jich dle zřízení zemských na jistá skupení vychází, zvolí se skrze voliče téhož skupení, jenž mají právo, voliti do sněmu. Širší ustanovení, jak se takové přímé volby konati mají, dána budou zákonem říšským, a týmž zákonem ustanoví se také okresy volební.

§ 8

Veřejní úředníci a funkcionáři do sněmovny poslanecké zvolení nemají k vykonávání svého mandátu zapotřebí dovolené.

§ 9

Císař pojmenuje presidenta a vicepresidenty panské sněmovny ze členů této sněmovny na čas sesí. Sněmovna poslanecká zvolí presidenta i vicepresidenty ze sebe. Ostatní funkcionáře vyvolí si každá sněmovna sama.

§ 10

Rada císařská bude od Císaře svolána každý rok a to pokud možné v měsících zimních.

§ 11

K působnosti rady říšské náležejí věci všeliké, vztahující se k právům, povinnostem a potřebám, které jsou všem královstvím a zemím v radě říšské zastoupeným společné, pokud se dle úmluvy se zeměmi koruny Uherské učiněné nebudou mezi těmito zeměmi a mezi jinými zeměmi mocnářství vyřizovati společně.

Přísluší tedy k působnosti rady říšské:

a) zkoušeti a schvalovati smlouvy obchodní a takové smlouvy státní, jimiž by se říši nebo některé části její uložilo nějaké břemeno aneb některým občanům nějaký závazek, nebo jimiž by se stala nějaká změna v obvodu království a zemí v radě říšské zastoupených;

b) příslušejí k ní všeliké záležitosti, ježto se vztahují ke spůsobu povinnosti vojenské, též k tomu, jak se má tato povinnost spořádati a jak dlouho má trvati, mimo to a zvláště přísluší k ní výroční povolování vojska, ježto se má postaviti, a obecná ustanovení, týkající se dávání přípřeže, a stravování i ubytování vojska;

c) náleží k ní, ustanovovati na jisto předchozí rozpočty státního hospodářství, a zvláště dávati výroční povolení k vybírání daní, dávek a důchodků; zkoušeti závěry počtů státních a resultátů hospodaření s financemi, dávati absolutorium; zaváděti nové výpůjčky, konvertovati nynější dluhy státní, prodávati, zjinačovati neb zavazovati nemovité jmění státní; kromě toho k ní náleží zákonodárství v příčině monopolů a regalií a vůbec všeliké záležitosti finanční, ježto jsou královstvím a zemím v říšské radě zastoupeným společné;

d) přísluší k radě říšské pořádati peněžnictví, mince a bankovnictví cedulní, též věci celní a obchodní, telegrafství, poštovnictví, železnice, plavbu a jiné komunikace říšské;

e) náleží k ní zákonodárství kreditní, bankovní, privilejní a živnostenské, vylučujíc zákonodárství, týkající se práv propinačních, též zákonodárství v příčině míry a váhy a ochrany známek a vzorů;

f) přísluší k ní zákonodárství mediciální, též zákonodárství v příčině ochrany od epidemií a nemocí dobytčích;

g) zákonodárství v příčině práva občanství státního, práva domovského, policie nad cizinci a pasovnictví, jakož i sečtení lidu;

h) zákonodárství v příčině poměrů konfesionálních, v příčině práva spolčování a shromažďování se, v příčině tisku a ochrany duchovního majetku;

i) náleží radě říšské, ustanovovati základní pravidla, vyučování na školách obecných a na gymnásiích, a dávati zákony v příčině universit;

k) přísluší k ní zákonodárství v příčině sudství trestního, trestání policejního a práva občanského, vyjímajíc zákonodárství, týkající se vnitřního zřízení knih veřejných a věcí takových, ježto dle zřízení zemských a dle tohoto zákona základního náležejí k působnosti sněmů; mimo to přísluší k radě říšské zákonodárství v příčině práva obchodního a směnečného, námořského, horního a lenního;

l) přísluší k ní zákonodárství v příčině základů organisace úřadů soudních a správních;

m) náležejí k radě říšské zákony, ježto vydány budou za příčinou ve skutek uvedení státních zákonů základních o obecných právích občanů státních, o soudu říšském, o moci soudcovské, vládní a vykonávací, a ježto se tam přivádějí;

n) náleží k ní zákonodárství v příčině věcí, kteréž se vztahují k povinnostem a poměrům jednotlivých zemí mezi sebou, a

o) zákonodárství, týkající se toho, jak se vyřizovati mají záležitosti, které dle úmluvy se zeměmi ke koruně uherské náležejícími učiněné, prohlášeny jsou za společné.

§ 12

Všeliké jiné věci zákonodárské, kteréž v tomto zákoně nejsou výslovně radě říšské vyhraženy, příslušejí k působnosti sněmů království a zemí v radě říšské zastoupených a budou v těchto sněmích a s nimi spůsobem ústavním vyřizovány.

Pak-li by se však některý sněm usnesl o tom, aby ta neb ona věc zákonodárská jemu zůstavená, byla vyjednávána a vyřizována v radě říšské, přenešena bude věc taková v případnosti této a pokud se týče tohoto sněmu, v působnost rady říšské.

§ 13

Návrhy zákonů docházejí co předlohy vládní k radě říšské. Také rada říšská má právo, navrhovati zákony u věcech k působnosti její náležejících.

Ke každému zákonu potřebí, aby se v příčině jeho obě sněmovny shodovaly a aby došel potvrzení císařského.

Nemohly-li by se obě sněmovny po několikeré poradě v některém zákoně finančním shodnouti o tu neb onu položku toho zákona aneb v zákoně o rekrutech o to, jak velký kontigent se má sebrati, pokládá se menší číslo za povolené.

§ 14

Bylo-li by v tom čase, když rada říšská není shromážděna, zapotřebí, učiniti nějaké pilné opatření, k němuž dle ústavy se vyhledává přivolení její, tedy se může pod odpovídáním veškerého ministerstva císařským nařízením učiniti, pokud nemá za účel nějaké změny základního zákona státního, nemá se jím nijakého trvalého břemena na poklad státní uvaliti, a pokud se netýče prodeje nějakého statku státního. Taková nařízení mají moc zákona prozatím vydaného, když se v nich všichni ministři podepíší a když se vyhlásí, táhnouc se výslovně k tomuto ustanovení základního zákona státního.

Moc zákona těchto nařízení pomine, když by vláda opominula, předložiti je ku schválení radě říšské, která se nejprve po jich vyhlášení sejde, a to předkem sněmovně poslanecké ve čtyřech nedělích po jejím sejití, aneb když by taková nařízení nebyla od té neb oné sněmovny rady říšské schválena.

Veškeré ministerstvo odpovídá z toho, aby se takovým nařízením, jak mile pozbyla moci zákona prozatím vydaného, ihned platnost odejmula.

§ 15

Aby usnesení rady říšské bylo platné, potřebí, aby ve sněmovně poslanecké bylo sto údův přítomno a ve sněmovně panské čtyřicet, a v obojí sněmovně potřebí absolutní většiny hlasů údův přítomných.

K platnému usnášení, aby se stala změna nějaká v tomto zákoně základním, též v základních zákonech státních o obecných právích občanů státních království a zemí v radě říšské zastoupených, o ustanovení soudu říšského, o moci soudcovské, jakož i o užívání moci vládní a vykonávací, potřeby většiny nejméně dvou třetin hlasů.

§ 16

Údové sněmovny poslanecké nemají od svých voličů nijakých instrukcí přijímati. Údové rady říšské nemohou pro hlasování, v povolání svém konané naprosto k odpovídání přidržováni býti, pro to však, co u povolání svém mluvili, mohou k odpovídání přidrženi býti jen od sněmovny, k níž náležejí.

Žádný úd rady říšské nemůže po čas sesí pro nějaký čin trestný bez přivolení sněmu zatčen nebo od soudu stíhán býti, leč by byl při samém skutku postižen.

I také kdyby úd rady říšské při samém skutku byl postižen, povinen jest soud, oznámiti ihned presidentovi sněmovny, že byl zatčen.

Požádá-li sněmovna za to, budiž zatčení zdviženo aneb stíhání na celou dobu zasedání odloženo. Téhož má sněmovna právo žádati, kdyby některý úd její byl zatčen neb ve vyšetřování vzat mimo dobu zasedací.

§ 17

Údové rady říšské mají právo hlasovací vykonávati osobně.

§ 18

Funkce údů z některé země do sněmovny poslanecké vyslaných pomine toho dne, kdy se sejde nový sněm zemský. Údové tito mohou zase do sněmovny poslanecké zvoleni býti.

Sejde-li se některý úd sněmovny poslanecké smrtí, pozbude-li spůsobilosti osobní, býti údem rady říšské aneb nemůže-li jím býti pro nějakou trvalou překážku, vzdá-li se mandátu co poslanec rady říšské, anebo přestane-li býti poslancem sněmu zemského, koná se nová volba.

§ 19

Odročení rady říšské a rozpuštění sněmovny poslanců stane se z nařízení císařova. Byla-li sněmovna poslanecká rozpuštěna, zavede se dle § 7 nové volení.

§ 20

Ministrové a správcové úřadů centrálních mají právo, ve všech poradách účastenství míti a svých předloh buď sami osobně aneb skrze vyslaného svého obhajovati. Každá sněmovna může žádati, aby ministři byli přítomni. Kdykoli pak ministři za to požádají, mají býti slyšeni. Právo, spolu hlasovati, mají však jen tehda, když jsou údy té neb oné sněmovny.

§ 21

Každá sněmovna rady říšské má právo, ministry ve všem, čeho obor působnosti její vyhledává, interpelovati, správní výkony vládní zkoušeti, v příčině petic došlých zprávy na vládě žádati, komise jmenovati, jimž ministeria jsou povinna náležitou informaci vydati, a mínění ve spůsobě adres nebo resolucí pronášeti.

§ 22

Kterak zastupitelstva mají vykonávati kontrolu nad dluhem státním, ustanoveno bude zvláštním zákonem.

§ 23

Sezení obojí sněmovny rady říšské jsou veřejná.

Každá sněmovna má právo, ve zvláštních případnostech od veřejnosti upustiti, když za to požádá president nebo alespoň deset údův a když sněmovna po odstranění posluchačstva se na tom ustanoví.

§ 24

Širší ustanovení, jak obě sněmovny mají spolu obapolně a s jinými úřady jednati a si dopisovati, obsažena jsou v zákoně o jednacím řádu rady říšské.

Ve Vídni, dne 21. prosince 1867.

František Josef m. p.

Svob. pán Beust m. p.

Hrabě Taaffe m. p.

Svob. pán John m. p., p. podm.

Svob. pán Becke m. p.

Rytíř Hye v. r.