Částka LXVI. |
Zákonník
říšský č. 159/1912 |
Stránka
875 a 876 |
159.
Z Á K O N
daný dne 15. července 1912,
kterým se přívrženci islamu
podle hanefitského ritu
uznávají za náboženskou
společnost.
S přisvědčením obojí sněmovny rady říšské
vidí Mi se naříditi takto:
Článek I.
Přívrženci islamu podle hanefitského ritu
uznávají se podle následujících ustanovení v královstvích a zemích na říšské
radě zastoupených za náboženskou společnost ve smyslu státního základního
zákona ze dne 21. prosince 1867, Z.Ř.
č. 142, zejména na základě jeho 15. článku.
§ 1
Vnější právní poměry přívrženců islamu
buďte upraveny nařizovacím způsobem na
základě samosprávy a sebeurčení, avšak se zachováním státního dozoru, jakmile
jest zabezpečeno zřízení a trvání aspoň jedné náboženské obce.
Při tom buď zejména pamatováno na
souvislost náboženské organisace přívrženců islamu v tuzemsku žijících s
přívrženci v Bosně a Hercegovině.
Také před ustavením se první náboženské
obce mohou zřizována býti zbožná nadání k náboženským účelům islamu.
§ 2
K úřadům náboženským sluhy se schválením
ministeria věcí duchovních mohou povoláni býti také náboženští zřízenci z Bosny
a Hercegoviny.
§ 3
Shledá-li vláda, že některému pořádání
bohoslužby, jak ji pořadatelé chtějí konati, odporují veřejné ohledy, může
vláda to zapověděti.
§ 4
Ze svého úřadu buď odstraněn náboženský
sluha, jenž byl uznán vinným zločinných nebo takových trestných činů, které
vznikají ze ziskuchtivosti, které protiví se mravnosti nebo dávají veřejné
pohoršení, nebo jehož chování ohrožuje veřejný pořádek.
§ 5
Státní úřad má k tomu dohlédati, aby
náboženská společnost přívrženců islamu podle hanefitského ritu, její obce a
zřízenci nepřekračovali svou působnost
a aby zachovávali ustanovení zákonů jakož i příště daných nařízení o
vnějších právních poměrech této náboženské společnosti a příkazy státních úřadů
na jejich základě vydaných. K tomuto účelu mohou úřadové ukládati peněžité
pokuty ve výši majetkovým poměrům přiměřené jakož i užívati jinakých
donucovacích prostředků zákonem připuštěných.
§ 6
Náboženská společnost přívrženců islamu
podle hanefitského ritu požívá jako taková vzhledem k vykonávání svého
náboženství a svým náboženským sluhům téže zákonné ochrany jako jiné zákonně
uznané společnosti náboženské.
Také nauky islamu, jeho zařízení a zvyky
požívají téže ochrany, pokud neodporují státním zákonům.
§ 7
O manželství přívrženců islamu a o vedení
jejich rodinných, manželských a úmrtních rejstříků zůstanou v platnosti
ustanovení zákona ze dne 9. dubna 1870, Z.Ř. č. 51.
Náboženské závazky v příčině manželství
nejsou dotčeny tímto ustanovením.
§ 8
Nařízením bude ustanoveno, zdali a kterým
způsobem náboženští sluhové islamu budou moci býti přivzati ke spolupůsobení
při vedení rodných, manželských a úmrtních rejstříků svých náboženských
soudruhů.
Článek II.
Mému ministrovi věcí duchovních a
vyučování, Mému ministrovi vnitra a Mému ministrovi práv jest uloženo, aby
uvedli tento zákon ve skutek.
V
lázních Ischlu, dne 15. července 1912
František Josef m.p.
Hochenburger
m.p. Heinold m.p.
Hussarek m.p.