17

Nařízení

vlády

ze dne 3. února 1926

jímž se provádí ústavní zákon jazykový pro obor ministerstev vnitra, spravedlnosti, financí, průmyslu, obchodu a živností, veřejných prací a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pro veřejné korporace, podléhající těmto ministerstvům v republice Československé, jakož i pro úřady místní samosprávy

Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a n., jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé:

Čl. 56

(1) Matriky vedené úřady církví nebo náboženských společností píší se jazykem těchto úřadů. Žádosti strany o zápis v jazyku státním musí však vždy býti vyhověno. Doslovné výpisy z těchto matrik buďtež vydány v jazyku, ve kterém jest zápis. Nadpis a konečná doložka (datování) výpisu buďtež i tu psány ve státním jazyku, žádá-li za to strana. Výpisy jiné než doslovné a pouhá potvrzení na základě matrik vydávaná, jakož i jinaká úřední osvědčení těchto úřadů buďtež vydána, žádá-li o to strana, v jazyku státním, i když tento jazyk není jazykem onoho úřadu nebo jazykem dotyčného zápisu.

(2) Dodatečné zápisy, jež nařizuje příslušný státní úřad v matrikách církví neb náboženských společností, jest vykonati v jazyku státním, nebo v jazyku státním a v jazyku menšinovém, dle toho, jak ustanoví úřad zápis nařizující.

účinnost 4.2.1926