Nařízení č. 170/1949 Sb.
vlády republiky Československé
o přechodné úpravě působnosti v oboru státního pensijního (provisního) a úrazového zaopatření

zpet na puvodni stranku

Schváleno (Vydáno): 12.06.1949
Účinnost od: 17.07.1949
Zrušeno: 01.01.1952

Uveřejněno v č. 49/1949 Sbírky zákonů na straně 529

Zrušen předpisem: 102/1951 Sb.

§ 2

(1) Orgánům veřejné správy uvedeným v § 1 přísluší, pokud v §§ 3 a 9 není stanoveno jinak, veškerá působnost v individuálních věcech pensijního (provisního) zaopatření
  • a) státních zaměstnanců,
  • b) bývalých státních zaměstnanců, kteří se stali nebo stanou zaměstnanci národních podniků, aniž pozbyli nebo pozbudou účasti na pensijním zaopatření,
  • c) duchovních církví a náboženských společností státem uznaných (recipovaných), s výjimkou duchovních, na něž se vztahuje ustanovení § 200 vládního nařízení ze dne 17. července 1928, č. 124 Sb., o úpravě platů duchovenstva,
  • d) poživatelů odpočivných (zaopatřovacích) platů uvedených v § 40, odst. 2 a § 46, odst. 4 a 5 zákona ze dne 21. prosince 1948, č. 280 Sb., o krajském zřízení,
  • e) jiných osob, kterým se ze státních prostředků vyplácejí odpočivné (zaopatřovací) platy, a
  • f) pozůstalých po osobách uvedených pod písmeny a) až e).

(2) Orgány uvedené v § 1 vyplácejí také
  • a) čestné státní platy podle § 6 dekretu presidenta republiky ze dne 22. srpna 1945, č. 57 Sb., o platu a o činovním a representačním přídavku členů vlády,
  • b) zaopatřovací platy podle § 3, odst. 2 zákona ze dne 6. května 1948, č. 130 Sb., o národních umělcích,
  • c) peněžité dávky z úrazového zaopatření zaměstnanců státních podniků (§ 278, odst. 3 zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění),
  • d) dary a platy (pense) z milosti (§ 74, odst. 1, č. 10 ústavy)

a spravují věci souvisící s požíváním těchto platů (dávek).

(3) U zaměstnanců ve výslužbě nebo na dovolené s čekatelným, po případě u bývalých zaměstnanců, jejichž osobní úřad zanikl, aniž přešla jeho působnost v osobních věcech zaměstnanců na jiný úřad nebo, jde-li o Slovensko, neshoduje-li se jeho místní příslušnost s místní příslušností orgánu uvedeného v § 1, považuje se místně příslušný orgán uvedený v § 1 za poslední osobní úřad těchto zaměstnanců.