(2) Osvobozující důvod třeba podle potřeby vhodným způsobem
osvědčiti. Tělesná a duševní neschopnost [odstavec 1, písm. a)] se
prokazuje úředním potvrzením lékaře veřejné zdravotnické služby.
Tento lékař jest povinen vykonati prohlídku bezplatně. Podrobnosti
upraví ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
v dohodě s ministerstvem národní obrany.
(3) Osvobození podle tohoto paragrafu neosvobozuje osoby
uvedené v odstavci 1, písm. b), c), d), e), g) a h) od povinnosti
převzíti úkol cvičitele branné výchovy, po případě jinak spolu
pracovati při poskytování branné výchovy, zejména v úkolech
civilní protiletecké ochrany, služby samaritské a pod., podle
zásad stanovených vládním nařízením.
(4) Vládní nařízení stanoví - bez újmy ustanovení odstavce
2 - podrobnosti, zejména též o tom, kdo rozhoduje o osvobození od
účasti při branné výchově.
Vládní nařízení č. 109/1938 Sb.
vlády republiky Československé
, jímž se vydávají všeobecná prováděcí ustanovení k zákonu
o branné výchově
Schváleno (Vydáno): 13.05.1938
Účinnost od: 30.05.1938
Zrušeno: 12.04.1939
Uveřejněno v č. 37/1938 Sbírky zákonů na straně 623
Zrušen předpisem: 105/1939 Sb.
§ 19
Omluvení neúčasti při branné výchově
(K § 19 zákona)
(1) K omluvným důvodům, které jsou v příkladech uvedeny v
§ 19, odst. 1 zákona, patří též zaměstnání v podniku, jež je nutné
v zájmu jeho nerušeného provozu, příprava a činná účast při
lidových kursech občanské výchovy, výkon cvičitelských úkolů ve
spolcích oprávněných k poskytování branné výchovy, zbavení
svobody, popřípadě práva volného pobytu v souvislosti s jiným
řízením než řízením trestním apod. Povinnými úkony náboženskými, o
nichž mluví § 19, odst. 1 zákona, se rozumí plnění náboženských
povinností, které ta neb ona církev anebo náboženská společnost
státem uznaná nebo recipovaná svým příslušníkům ukládá.
(2) Omluvným důvodem pro zaměstnance podléhajícího branné
výchově jest též, když jeho zaměstnavatel mu prokázaně překáží v
řádné účasti při branné výchově, bez újmy trestních následků, jež
takové počínání pro zaměstnavatele, není-li oprávněné, má podle
ustanovení § 52 zákona.
(3) Osoby branné výchově podléhající, kterým některý důležitý
důvod zabraňuje zúčastniti se při branné výchově (při příslušných
výkladech, cvičeních apod.), jsou povinny omluviti cvičiteli
branné výchovy každé zameškání, a to buď předem anebo dodatečně, a
na vyzvání cvičitele branné výchovy omluvný důvod vhodným způsobem
osvědčiti.
§ 32
Doba provádění branné výchovy
(K § 44 zákona)
(1) Branná výchova budiž prováděna s náležitým zřetelem na
to, aby nebránila výkonu povolání (zaměstnání) osob této výchově
podléhajících, přičemž třeba přihlédnouti k místním poměrům.
(2) Se zřetelem k tomu budiž při stanovení doby, v níž se má
branná výchova prováděti, přihlíženo též k příslušným náboženským
předpisům tak, aby příslušníci jednotlivých církví a náboženských
společností státem uznaných nebo recipovaných neměli důvodu k
neúčasti při branné výchově, jenž by tuto neúčast podle ustanovení
§ 19 zákona a § 19 tohoto nařízení omlouval; proto nebudiž branná
výchova prováděna v době povinných náboženských úkonů (§ 19, odst.
1) se zřetelem k náboženské příslušnosti osob branné výchově
podléhajících.
(3) Na venkově budiž pak při stanovení doby, v níž se má
branná výchova prováděti, přihlíženo vzhledem k ustanovení
odstavce 1 též k době, kdy jsou účastníci branné výchovy co
nejméně rušeni a zdržováni v polních zemědělských pracích tak, aby
branná výchova nezasahovala rušivě do provozu zemědělských podniků
a nedávala tak příležitost k neúčasti, jež by byla omluvným
důvodem podle § 19 zákona a § 19 tohoto nařízení.
(4) Podle možnosti budiž branná výchova prováděna mimo
pracovní dobu.