Zákon

ze dne 18. března 1920, čís. 189 Sb. z. a n.,

jímž se upravují platy profesorů při theologických učilištích

diecézních a představených při biskupských kněžských seminářích.

Článek 1

§ 1

Profesoři theologických učilišť diecésních mají nároky na platy (služné, místní přídavky, přídavky drahotní a nákupní) ve stejné výši, jak stanoveny jsou zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., pro profesory státních středních škol IX. hodn. třídy. Platy ty zvyšují se na platy pro vyšší hodnostní třídy stanovené obdobně podle ustanovení čl. VII., § 9, téhož zákona.

Rovněž platí pro tyto profesory obdobně ustanovení čl. IX., § 1 C, uvedeného zákona o převzetí daní, služebních tax, kolkového poplatku z kvitancí a pensijních příspěvků.

§ 2

Pro přiznání platů odpovídajících té které hodnostní třídě, jakož i jednotlivým stupňům platovým v těchto třídách vpočítatelná jest doba, kterou profesor před počátkem účinnosti tohoto zákona nebo po něm ztrávil jako profesor na některém theologickém diecésním učilišti nebo na některé státní střední nebo jiné jí na roveň postavené státní škole.

Ve správě duchovní nebo v jiné veřejné službě ztrávená doba započítá se jen z poloviny, avšak nejvýše pěti lety.

Připočítání let válečných stane se obdobně podle ustanovení zákona ze dne 23. července č. 457 Sb. z. a n.

§ 3

S profesory, kteří biskupovým nařízením učiněným ve shodě se státní správou, avšak nikoli proto, že vzdali se služby nebo že bylo jim odňato poslání k úřadu učitelskému, z úřadu toho vystoupili a jsou neschopni ke správě duchovní nebo k jinému církevnímu úřadu, budiž co se týče jejich zaopatření naloženo podle pravidel, která platí pro profesory při státních školách středních.

Ti profesoři, kteří by, nedokonavše vpočítatelného služebního času deseti let, ke každé další církevní potřebě stali se nezpůsobilými, buďte co do svého výslužného pokládáni za rovny samostatným duchovním správcům podle zákonných ustanovení tou dobou platných.

Služební léta, která před nastoupením systemisovaného místa učitelského při některém theologickém učilišti ztrávena byla v duchovní správě nebo v některém jiném církevním úřadě, budou při vyměřování výslužného čítána tím způsobem, že počítána za tři služebná léta učitelská čtyři služební léta takto ztrávená.

Přestoupí-li některý profesor do duchovní správy, pozbude sice nároku na výslužné podle předcházejících ustanovení, budou mu však při vyměřování výslužného podle pravidel pro samostatné správce duchovní čítána po každé tři služební léta v učitelském úřadě ztrávená za čtyři léta správy duchovní.

Obdrží-li profesor, jsoucí ve výslužbě, s příjmy spojený úřad církevní, zanikne jeho nárok na výslužné.

Článek II.

Představení biskupských kněžských seminářů mají nárok na plat, rovnající se zákonně stanovenému nejmenšímu příjmu (kongrue) duchovních správců, a to rektor, vicerektor a spirituál na plat duchovních správců samostatných, ostatní představení na plat kněží pomocných. Pro vyměření zákonných zvýšení řečeného nejmenšího příjmu podle doby služební vpočítatelna jest doba, jež ztrávena byla před počátkem účinnosti tohoto zákona po něm v postavení představeného biskupského kněžského semináře nebo ve správě duchovní neb i v jiné veřejné církevní službě.

Článek III.

§ 1

Náklad, jenž zákonem tímto vznikne, povinny jsou nejprve nésti fondy pro ty které účele zřízené a jiné církevní důchody k tomu věnované.

Zbytek nákladu takto nekrytý uhradí se z náboženského fondu.

§ 2

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. října 1919. Současně pozbývá platnosti zákon ze dne 26. ledna 1902, č. 25, ř.z. čl. II, § 7 zákona ze dne 24. února 1907, č. 55 ř.z., dále ministerské nařízení ze dne 31. března 1913, č. 57 ř.z., a veškerá ustanovení, jimiž upraveny byly posavadní požitky představených biskupských kněžských seminářů.

§ 3

Provésti tento zákon ukládá se ministru školství a národní osvěty a ministru financí.