Schváleno (Vydáno): 18.10.1949
Účinnost od: 01.11.1949
Zrušeno: 20.11.1992
Uveřejněno v č. 68/1949 Sbírky zákonů na straně 643
Zrušen předpisem: 522/1992 Sb.
219/1949 Sb.
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 18. října 1949
o hospodářském zabezpečení církve římskokatolické státem.
Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne
14. října 1949, č. 218 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a
náboženských společností státem:
§ 1
(1) Duchovní jsou zaměstnanci církve.
(2) Osobní požitky duchovních poskytuje stát, pokud s jeho
souhlasem působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo
v ústavech pro výchovu duchovních.
§ 2
(1) Duchovní působící v duchovní správě jest světský nebo
řeholní duchovní, který se souhlasem státu vykonává buď samostatně
nebo pomocně duchovní správu v určitém farním obvodu na místě
zřízeném se státním souhlasem.
(2) Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o katolíky
určitého farního obvodu, jakož i výkon církevních úkonů z ní
plynoucích.
(3) Pomocní duchovní mohou být ustanovení, vyžadují-li to
potřeby duchovenské péče (rozsáhlost farního obvodu, početnost
farníků, pastorace ve veřejných ústavech, na př. v nemocnicích
apod.).
§ 3
Duchovní působící v církevní administrativě jsou duchovní
zaměstnaní se souhlasem státu v konsistořích a členové kapitul na
místech zřízených se státním souhlasem.
§ 4
Duchovní působící v ústavech pro výchovu duchovních jsou
duchovní působící se souhlasem státu jako učitelé bohosloveckých
učilišť a jako činovníci v kněžských seminářích na místech
zřízených se státním souhlasem.
§ 5
(1) Za místa zřízená se státním souhlasem se považují ta
místa, která Státní úřad pro věci církevní *) po slyšení
příslušného církevního orgánu za taková prohlásí.
(2) Zřízení nových míst vyžaduje souhlas Státního úřadu pro
věci církevní *) v dohodě s ministerstvem financí.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 6
Duchovním, kteří jsou činni jinak než je uvedeno v § 1, odst.
2, může Státní úřad pro věci církevní *) v dohodě s ministerstvem
financí po slyšení příslušného církevního orgánu přiznati osobní
požitky, požádají-li o to písemně.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 7
(1) Na místa zřízená se státním souhlasem mohou být
ustanoveni a osobní požitky podle tohoto nařízení mohou pobírati
jen duchovní, kteří jsou českoslovenští státní občané, státně
spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro
přijetí do státní služby.
(2) V případech hodných zvláštního zřetele povoluje Státní
úřad pro věci církevní *) výjimku, pokud jde o československé
státní občanství, a to na žádost duchovního nebo příslušného
církevního orgánu aneb z mocí úřední.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 8
(1) Osobní požitky duchovních uvedených v § 1, odst. 2 tvoří
základní plat, hodnostní přídavek a odměna za vyšší výkon.
Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.
(2) Duchovním, kteří zastávají úřad spojený se zvláštní
odpovědností, může být přiznán hodnostní přídavek. Mimořádné
pracovní zatížení duchovního, jeho veřejná činnost, jakož i jeho
podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu mohou býti
zhodnoceny odměnou za vyšší výkon.
§ 9
(1) Základní plat činí 36 000,- Kčs ročně a zvyšuje se po
každých třech letech započitatelné služební doby o 3 600,- Kčs
ročně, nejvýše však celkem dvanáctkrát.
(2) Započitatelnou služební dobou se rozumí doba strávená v
jakékoliv církevní funkci, ve veřejné nebo vojenské službě a ve
službě soukromé, a to ve stejném rozsahu jako u státních
zaměstnanců.
(3) Základní plat se snižuje o jiný stálý příjem, jehož
duchovní požívá z veřejných prostředků. Toto ustanovení se
nevztahuje na odměny za výkon duchovenské péče ve veřejných
ústavech, na odměny za vyučování náboženství na školách, na platy
členů vlády, sboru pověřenců, Národního shromáždění, Slovenské
národní rady a na odměny členů národních výborů.
§ 10
Duchovním náleží dávky na děti osvojené a na schovance
obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance.
§ 11
(1) Pro přiznání hodnostního přídavku zařazují se duchovní
podle míry odpovědnosti a podle významu zastávaného úřadu do
těchto stupnic:
I. samostatní duchovní správcové, duchovní s funkcí dozorčí a
úředníci konsistoří;
II. představení kněžských seminářů, učitelé bohosloveckých
učilišť, konsistorní kancléři, ordinariátní sekretáři
a sídelní kanovníci;
III. dignitáři kapitul, generální a kapitulní vikáři, světící
biskupové a opati;
IV. arcibiskupové, diecésní biskupové a apoštolští
administrátoři.
(2) Hodnostní přídavek činí ročně:
v I. stupnici ......12 000,- Kčs,
ve II. stupnici ......24 000,- Kčs,
ve III. stupnici ......36 000,- Kčs,
ve IV. stupnici ......48 000,- Kčs.
(3) Duchovním zařazovaným do I. a II. stupnice přiznává
hodnostní přídavek krajský národní výbor, duchovním zařazeným do
III. a IV. stupnice Státní úřad pro věci církevní.*)
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 12
(1) Odměna za vyšší výkon činí nejvýše 2 000,- Kčs měsíčně.
Úhrn odměn nesmí přesahovati 15 % celkového nákladu na základní
platy a hodnostní přídavky.
(2) O přiznání odměny a její výši rozhoduje po slyšení
příslušného církevního orgánu u duchovních III. a IV. stupnice
Státní úřad pro věci církevní,*) u ostatních duchovních krajský
národní výbor.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 13
(1) Duchovním náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných
výloh za nezbytně nutné služební cesty obdobně podle předpisů
platných pro státní zaměstnance.
(2) Cesty jest předem hlásiti okresnímu národnímu výboru
trvalého úředního působiště, vyjímající cesty, které nestrpí
odkladu.
(3) Cestovní účty se předkládají měsíčně okresnímu národnímu
výboru, aby je upravil a předložit krajskému národnímu výboru k
rozhodnutí o náhradě.
§ 14
(1) Duchovní v duchovní správě jsou povinni bezplatně
vyučovati náboženství na školách prvního a druhého stupně, není-li
ve farním obvodě o vyučování náboženství postaráno zvláštním
učitelem náboženství.
(2) Bezplatná vyučovací povinnost činí u pomocných duchovních
10 hod. týdně, u samostatných duchovních správců 8 hod. týdně;
duchovní s funkcí dozorčí tuto povinnost nemají.
(3) Do rozsahu bezplatné vyučovací povinnosti se započítává
cesta do školy a zpět, činí-li vzdálenost školy od bydliště
alespoň 1,5 km, a to tak, že se 4 km cesty počítají za jednu
vyučovací hodinu.
(4) Nedosahuje-li v některém farním obvodu celkový počet
všech vyučovacích hodin rozsahu stanoveného v odstavci 2, považuje
se bezplatná vyučovací povinnost duchovního za splněnu.
(5) Převyšuje-li vyučování rozsah bezplatné vyučovací
povinnosti, honorují se nadpočetné vyučovací hodiny, cesty v to
nepočítajíc, podle příslušných předpisů, a za cesty tam a zpět
přísluší duchovnímu náhrada podle § 13, odst. 1.
(6) Jestliže duchovní v některém týdnu bez vlastního zavinění
nemohl splniti bezplatnou vyučovací povinnost, nemá to za následek
zkrácení honoráře za nadpočetné vyučovací hodiny v jiných
týdnech.
§ 15
(1) Duchovní a jejich rodinní příslušníci mají nárok na
pensijní zabezpečení obdobně podle předpisů platných pro státní
zaměstnance.
(2) Pensijní základnu tvoří 75 % posledně dosaženého
základního platu a hodnostního přídavku.
§ 16
(1) Jakoukoliv duchovenskou činnost mohou vykonávati světští
i řeholní duchovní jen se státním souhlasem.
(2) Státní souhlas si duchovní vyžádá od krajského národního
výboru svého trvalého bydliště, po př. jeho prostřednictví od
Státního úřadu pro věci církevní *) (duchovní III. stupnice) nebo
od vlády (duchovní IV. stupnice).
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 17
(1) Každé ustanovení duchovního na místo zřízené se státním
souhlasem vyžaduje předchozí souhlas státu.
(2) Tento souhlas si vyžádá písemně příslušný církevní orgán
u pomocných duchovních a u duchovních I. a II. stupnice od
krajského národního výboru, u duchovních III. stupnice od Státního
úřadu pro věci církevní.*) Jmenování duchovních IV. stupnice
vyžaduje předchozího souhlasu vlády.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 18
(1) Ustanovení duchovního bez předchozího státního souhlasu
má za následek, že se duchovnímu nedostane osobních požitků a
místo se považuje za uprázdněné.
(2) Pozbude-li duchovní způsobilosti pro ustanovení ve
smyslu § 7, odst. 1, projedná orgán příslušný podle § 17, odst.
2 případ s příslušným církevním orgánem; nebude-li do 14 dnů
zjednána náprava, požádá, aby příslušný církevní orgán duchovního
odstranil a rozhodne současně, nemá-li býti duchovnímu zastavena
výplata osobních požitků. Nevyhoví-li církevní orgán žádosti za
odstranění duchovního do 14 dnů, považuje se místo za uprázdněné.
(3) Uprázdněná místa jest obsaditi nejdéle do 30 dnů; po
uplynutí této lhůty může učiniti stát opatření potřebná k
zajištění řádného chodu duchovní správy, církevní administrativy
nebo výchovy duchovních. V odůvodněných případech může Státní úřad
pro věci církevní *) výjimečně povoliti prodloužení lhůty.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 19
(1) Předpokladem výkonu duchovenské činnosti je složení slibu
věrnosti Československé republice.
(2) Slib zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren
Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení a
že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti a
celistvosti. Budu jako občan lidově demokratického státu plnit
svědomitě povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím
se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu
lidu".
(3) Tento slib skládají pomocní duchovní a duchovní I.
stupnice do rukou předsedy okresního národního výboru, duchovní
II. stupnice do rukou předsedy krajského národního výboru,
duchovní III. stupnice do rukou ministra, pověřeného řízením
Státního úřadu pro věci církevní,*) a duchovní IV. stupnice do
rukou předsedy vlády.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 20
(1) O každém duchovním vede krajský národní výbor evidenční
list, do něhož se zapisují osobní data rozhodná pro služební
poměr, pro přiznání a výměru osobních požitků a pro nárok na
sociální dávky.
(2) Duchovní ohlásí tato data ihned, jakmile byl po prvé
ustanoven, a oznamuje všechny změny, které se týkají jeho
služebního poměru.
§ 21
(1) Osobní požitky podle tohoto nařízení nahrazují všechny
dosavadní stálé požitky, které duchovním plynou z jejich povolání
nebo v souvislosti s ním, z výnosu obročí, z patronátních a
všelikých jiných závazků nebo ze státních prostředků, po př. z
veřejných fondů podle dosavadních právních předpisů, jakož i
všechny individuální osobní přídavky, podpory, výpomoci nebo
odměny.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na platy a odměny
uvedené v § 9, odst. 3, větě druhé.
§ 22
(1) Stát hradí církvi řádné věcné náklady a náklady na
obstarávání prací osobami, které nejsou duchovními.
(2) Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných
případech zvláštní pomoc.
§ 23
(1) Věcné náklady jsou náklady bohoslužebné a náklady
správní.
(2) Náklady bohoslužebnými rozumějí se náklady na církevní
budovy, bohoslužebná zařízení a bohoslužebné úkony.
(3) Náklady správní jsou náklady spojené s provozem
církevních úřadů.
§ 24
(1) Řádnými náklady jsou náklady každoročně pravidelně se
opakující. Patří k nim náklady na běžné udržovací opravy budov a
vnitřního zařízení.
(2) Mimořádnými náklady se rozumějí investice stavební i
nestavební, nákladné obnovy vnitřního zařízení a pod.
§ 25
(1) Výše řádných věcných nákladů se zkoumá v rámci diecése na
základě dílčích rozpočtů a závěrečných účtů jednotlivých
církevních složek v obvodu diecése.
(2) Rozpočty musí býti sestaveny podle zásad státního
rozpočtu, při čemž jest dbáti naprosté úspornosti. Bližší pokyny
pro sestavování rozpočtů i závěrečných účtů vydá Státní úřad pro
věci církevní *) v dohodě s ministerstvem financí.
(3) Z dílčích rozpočtů jednotlivých složek svého obvodu
sestaví konsistoře celkový rozpočet diecésní na příští rok, který
předloží do konce měsíce března běžného roku Státnímu úřadu pro
věci církevní ke schválení spolu s obdobně vypracovaným závěrečným
účtem za minulý rok.
(4) Pro rok 1950 jest nutno předložiti rozpočet do 15.
listopadu 1949.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 26
(1) Na základě předložených rozpočtů a závěrečných účtů
vyměří Státní úřad pro věci církevní *) částku nutnou k úhradě
skutečné potřeby jednotlivých diecésí.
(2) Skutečná potřeba je rozdíl mezi celkových celoročním
vydáním a příjmem.
(3) Do příjmů se započítává výnos veškerého nemovitého i
movitého církevního majetku bez rozdílu, zda doposud sloužil k
úhradě nákladů osobních nebo věcných, dále výnos všech majetkových
práv, jakož i sbírky, dary, dědictví, odkazy a veškeré ostatní
příjmy s výjimkou poplatků štolových.
(4) Aby byl získán podklad ke zjištění příjmů podle
předchozího odstavce, provedou konsistoře soupis veškerého majetku
a majetkových práv všech církevních složek v obvodu diecese,
včetně jednotlivých komunit, ústavů, nadací, kostelů, obročí
a fondů.
(5) Soupisy majetku předloží konsistoře do 31. ledna 1950
Státnímu úřadu pro věci církevní,*) jemuž budou pravidelně ročně
hlásiti změny ve stavu majetku ke dni 31. prosince každého roku.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 27
Stát dozírá na církevní majetek tím, že zkoumá církevní
hospodaření a vyhrazuje si předchozí schválení všech důležitých
majetkově právních jednání, týkajících se tohoto majetku. Výkon
působnosti jednotlivých orgánů upraví Státní úřad pro věci
církevní.*)
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 28
(1) O zvláštní pomoc na mimořádné věcné náklady žádají
jednotlivé církevní složky Státní úřad pro věci církevní *)
prostřednictvím konsistoře.
(2) Žádosti je nutné doložiti takovými doklady, z nichž by
bylo patrno, že potřeba je nezbytná, že se uspokojuje hospodárně a
že je na ni v jednotném hospodářském plánu pamatováno.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 29
Na stát přechází patronát nad římsko-katolickými kostely,
obročími a jinými církevními ústavy, vykonávaný dosud veřejnými
fondy a nadacemi, obcemi, okresy, kraji a ostatními
veřejnoprávními korporacemi, dále patronát váznoucí na majetku, na
který se vztahují zákony ze dne 18. dubna 1919, č. 215 Sb.,
o zabrání velkého majetku pozemkového, ze dne 11. července 1947,
č. 142b., o revisi první pozemkové reformy, ze dne 21. března
1948, č. 46 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě
vlastnictví z zemědělské a lesní půdě), dekret presidenta
republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci
a urychleném rozdělení zemědělského majetku, nařízení Slovenské
národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR,
o konfiskování a urychleném rozdělení zemědělského majetku
a dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb.,
o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jakož
i jiný veřejný a soukromý patronát.
§ 30
(1) Stát vykonává patronát tak, že presentuje příslušnému
ordináři vhodné uchazeče na uprázdněná obročí.
(2) Konkursy na uprázdněná obročí vypisuje příslušná
konsistoř vždy v nejbližším čísle Věstníku katolického
duchovenstva. Konsistoř předloží státu žádosti všech uchazečů
a v předkládací zprávě označí uchazeče, jež nepokládá za způsobilé
k presentaci. Zamítavé stanovisko je nutno řádně odůvodnit důvody,
jež nejsou v rozporu s právním řádem Československé republiky.
Z uchazečů, kteří nebyli důvodně zamítnuti, presentuje stát toho,
jehož uzná za nejzpůsobilejšího. Příslušný ordinář jest povinen
udělit presentovanému církevní úřad od 14 dnů ode dne presentace.
Neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, má se za to, že presentovanému
byl úřad udělen.
§ 31
Veškeré závazky přispívat na účely církve, jejích složek,
komunit, ústavů, nadací, kostelů, obročí a fondů, opírající se o
patronát nebo jiné právní důvody nebo dlouholeté zvyklosti,
zanikají.
§ 32
(1) Ústavy pro výchovu duchovních jsou bohoslovecká učiliště
a kněžské semináře.
(2) Stát hradí jejich osobní i věcné náklady.
§ 33
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1949;
provede je ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci
církevní *) v dohodě s ministrem financí.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
Zápotocký v. r.
Dr. Čepička v. r.
|