Voják může svobodně projevovat své náboženství nebo víru
v době osobního volna, nebrání-li tomu povinnosti, které vyplývají
z výkonu vojenské činné služby.
(1) Voják nesmí po dobu výkonu vojenské činné služby vyvíjet
činnost ve prospěch politických stran a politických hnutí ani
pořádat politická shromáždění a vykonávat politickou agitaci ve
vojenských objektech a při činnosti ozbrojených sil mimo vojenské
objekty.
(2) Činnost v občanských sdruženích a odborových organizacích
může voják vykonávat pouze v době svého osobního volna,
nebrání-li tomu povinnosti, které vyplývají z výkonu vojenské
činné služby.
z důvodové zprávy
K § 21
Ustanovení vychází z Listiny základních práv a svobod, podle které základní práva a svobody mohou být
zákonem omezeny z důvodu zajištění bezpečnosti státu.
Vojákům se umožňuje po celou dobu výkonu vojenské služby svobodně projevovat své náboženské
vyznání nebo víru. Každý voják bude tedy moci buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně
pořádat nebo se zúčastňovat bohoslužeb, vyučování náboženství, provádět náboženské úkony a
zachovávat obřady; omezení tohoto práva spočívá v tom, že to vše může voják provádět pouze v době
osobního volna.
K § 22
Obdobně jako omezení práva na náboženské vyznání nebo víru, i omezení práva shromažďovacího a
sdružovacího vychází z Listiny základních práv a svobod a je s ní v souladu.
Stanoví se pouze nezbytná omezení, která zabezpečí nerušený výkon zaměstnání. Voják může být po
dobu výkonu vojenské činné služby nadále členem politických stran, politických hnutí i odborových
organizací, ale nemůže ve vojenských objektech a při činnosti ozbrojených sil i mimo ně, vyvíjet činnost v
jejich prospěch, pořádat politická shromáždění, agitovat apod.