Schváleno (Vydáno): 18.10.1949
Účinnost od: 01.11.1949
Zrušeno: 20.11.1992
Uveřejněno v č. 68/1949 Sbírky zákonů na straně 651
Zrušen předpisem: 522/1992 Sb.
221/1949 Sb.
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 18. října 1949
o hospodářském zabezpečení evangelických církví státem.
Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne
14. října 1949, č. 218 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a
náboženských společností státem:
§ 1
(1) Duchovní, diakoni a leviti (dále jen duchovní) jsou
zaměstnanci církve; jejich odbornou způsobilost posuzuje příslušný
církevní orgán.
(2) Osobní požitky duchovních poskytuje stát; pokud s jeho
souhlasem působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo v
ústavech pro výchovu duchovních.
§ 2
(1) Duchovní působící v duchovní správě jest duchovní, který
se souhlasem státu vykonává buď samostatně nebo pomocně duchovní
správu v určitém sboru, církevní obci a pod. na místě zřízeném se
státním souhlasem.
(2) Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o evangelíky
určitého sborového obvodu, jakož i výkon církevních úkonů z ní
plynoucí.
(3) Pomocní duchovní mohou býti ustanoveni, vyžadují-li to
potřeby duchovenské péče (rozsáhlost sborového obvodu, početnost
příslušníků sboru, pastorace ve veřejných ústavech, na př.
v nemocnicích a pod.).
§ 3
Duchovní působící v církevní administrativě jsou duchovní
zaměstnanci se souhlasem státu v seniorátech, distriktech a v
církevních ústředích na místech zřízených se státním souhlasem.
§ 4
Duchovní působící v ústavech pro výchovu duchovních jsou
duchovní působící se souhlasem státu jako učitelé bohosloveckých
učilišť a jako činovníci bohosloveckých seminářů na místech
zřízených se státním souhlasem.
§ 5
(1) Za místa zřízená se státním souhlasem se považují ta
místa, která Státní úřad pro věci církevní *) po slyšení
příslušného církevního orgánu za taková prohlásí.
(2) Zřízení nových míst vyžaduje souhlasu Státního úřadu pro
věci církevní *) v dohodě s ministerstvem financí.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 6
Duchovním, kteří jsou činni jinak než je uvedeno v § 1, odst.
2, může Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem
financí přiznati osobní požitky, požádají-li o to písemně.
§ 7
(1) Na místa zřízená se státním souhlasem mohou býti
ustanoveni a osobní požitky podle tohoto nařízení mohou pobírati
jen duchovní, kteří jsou českoslovenští státní občané, státně
spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro
přijetí do státní služby.
(2) V případech hodných zvláštního zřetele povoluje Státní
úřad pro věci církevní výjimku, pokud jde o československého
státní občanství, a to na žádost duchovního nebo příslušného
církevního orgánu aneb z moci úřední.
§ 8
(1) Osobní požitky duchovních uvedených v § 1, odst. 2 tvoří
základní plat, hodnostní přídavek a odměna za vyšší výkon.
Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.-.
(2) Hodnostní přídavek může býti přiznán duchovním, kteří
zastávají úřad spojený se zvláštní odpovědností. Mimořádné
pracovní zatížení duchovního, jeho veřejná činnost, jakož i jeho
podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu mohou býti
zhodnoceny odměnou za vyšší výkon.
§ 9
(1) Základní plat činí 36 000 Kčs ročně a zvyšuje se po
každých třech letech započitatelné služební doby o 3 600 Kčs
ročně, nejvýše však celkem dvanáctkrát.
(2) Započitatelnou služební dobou se rozumí doba strávená v
jakékoliv církevní funkci, ve veřejné nebo vojenské službě a ve
službě soukromé, a to ve stejném rozsahu jako u státních
zaměstnanců.
(3) Základní plat se snižuje o jiný stálý příjem, jehož
duchovní požívá z veřejných prostředků. Toto ustanovení se
nevztahuje na odměny za výkon duchovenské péče ve veřejných
ústavech, na odměny za vyučování náboženství na školách, na platy
členů vlády, sboru pověřenců, Národního shromáždění, Slovenské
národní rady a na odměny členů národních výborů.
§ 10
Duchovním náleží dávky na děti vlastní, nevlastní, osvojené,
schovance a vnuky obdobně podle předpisů platných pro státní
zaměstnance.
§ 11
(1) Pro přiznání hodnostního přídavku zařazují se duchovní
podle míry odpovědnosti a podle významu zastávaného úřadu do
těchto stupnic:
I. samostatní duchovní správcové, duchovní s funkcí dozorčí,
seniorátní vikáři (kaplani) a pod.;
II. představení bohosloveckých seminářů, učitelé bohosloveckých
učilišť, duchovenští členové seniorátních výborů, duchovenští
tajemníci církevního ústředí a pod.;
III. senioři, duchovenští členové ústředního orgánu církve,
náměstek duchovenského představitele církve, vedoucí tajemník
církevního ústředí a pod.;
IV. biskupové a duchovenští představitelé církve.
(2) Hodnostní přídavek činí ročně:
v I. stupnici ......................... 12 000,- Kčs,
ve II. stupnici ......................... 24 000,- Kčs,
ve III. stupnici ......................... 36 000,- Kčs,
ve IV. stupnici ......................... 48 000,- Kčs.
(3) Duchovním zařazeným do I. a II. stupnice přiznává
hodnostní přídavek krajský národní výbor, duchovním zařazeným do
III. a IV. stupnice Státní úřad pro věci církevní.
§ 12
(1) Odměna za vyšší výkon činí nejvýše 2 000,- Kčs měsíčně.
Úhrn odměn nesmí přesahovati 15 % celkového nákladu na základní
platy a hodnostní přídavky.
(2) O přiznání odměny a její výši rozhoduje po slyšení
příslušného církevního orgánu u duchovních III. a IV. stupnice
Státní úřad pro věci církevní, u ostatních duchovních krajský
národní výbor.
§ 13
(1) Duchovním náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných
výloh za nezbytně nutné služební cesty obdobně podle předpisů
platných pro státní zaměstnance.
(2) Cesty jest předem hlásiti okresnímu národnímu výboru
trvalého úředního působiště, vyjímajíc cesty, které nestrpí
odkladu.
(3) Cestovní účty se předkládají měsíčně okresnímu národnímu
výboru, aby je upravil a předložit krajskému národnímu výboru k
rozhodnutí o náhradě.
§ 14
(1) Duchovní v duchovní správě jsou povinni bezplatně
vyučovati náboženství ve školách prvního a druhého stupně,
není-li ve sborovém obvodě o vyučování náboženství postaráno
zvláštním učitelem náboženství.
(2) Bezplatná vyučovací povinnost činí u pomocných duchovních
10 hod. týdně, u samostatných duchovních správců 8 hod. týdně;
duchovní s funkcí dozorčí tuto povinnost nemají.
(3) Do rozsahu bezplatné vyučovací povinnosti započítává se
cesta do školy a zpět, činí-li vzdálenost školy od bydliště
alespoň 1,5 km, a to tak, že 4 km cesty počítají za jednu
vyučovací hodinu.
(4) Nedosahuje-li v některém sborovém obvodě celkový počet
všech vyučovacích hodin rozsahu stanoveného v odstavci 2, považuje
se bezplatná vyučovací povinnost duchovního za splněnu.
(5) Převyšuje-li vyučování rozsah bezplatné vyučovací
povinnosti, honorují se nadpočetné vyučovací hodiny, cesty v to
nepočítajíc, podle příslušných předpisů, a za cesty tam a zpět
přísluší duchovnímu náhrada podle § 13, odst. 1.
(6) Jestliže duchovní v některém týdnu bez vlastního zavinění
nemohl splniti bezplatnou vyučovací povinnost, nemá to za následek
zkrácení honoráře za nadpočetné vyučovací hodiny v jiných
týdnech.
§ 15
(1) Duchovní a jejich rodinní příslušníci mají nárok na
pensijní zabezpečení obdobně podle předpisů platných pro státní
zaměstnance.
(2) Pensijní základnu tvoří 75 % posledně dosaženého
základního platu a hodnostního přídavku.
§ 16
(1) Jakoukoliv duchovenskou činnost mohou vykonávati duchovní
jen se státním souhlasem.
(2) Státní souhlas si duchovní vyžádá od krajského národního
výboru svého trvalého bydliště, po př. jeho prostřednictví od
Státního úřadu pro věci církevní (duchovní III. stupnice) nebo od
vlády (duchovní IV. stupnice).
§ 17
(1) Každé ustanovení (volba, jmenování) duchovního na místo
zřízené se státním souhlasem vyžaduje předchozí souhlas státu.
(2) Předchozí státní souhlas se opatřuje takto:
a) při jmenování duchovních vyžádá si státní souhlas příslušný
církevní orgán, a to u pomocných duchovních a duchovních I.
a II. stupnice od krajského národního výboru, do jehož obvodu
dotyčné uprázdněné místo náleží, u duchovních III. stupnice od
Státního úřadu pro věci církevní a u duchovních IV. stupnice
od vlády;
b) při volbě pomocných duchovních a duchovních I. a II. stupnice
vyžádá si státní souhlas kandidující duchovní od krajského
národního výboru, do jehož obvodu dotyčné uprázdněné místo
náleží;
c) při volbě duchovních III. stupnice vyžádá si státní souhlas od
Státního úřadu pro věci církevní buď kandidující duchovní sám
nebo příslušný církevní orgán;
d) při volbě duchovních IV. stupnice vyžádá ústředí církve státní
souhlas od vlády pro všechny kandidáty, kteří byli příslušným
církevním orgánem navrženi nebo se sami o volbu ucházejí.
Vláda může souhlas odepříti jen z důvodů politických námitek
proti osobě kandidátově.
(3) Nevznese-li státní orgán příslušný podle odstavce 2
námitek proti navrženému duchovnímu do 30 dnů, může býti duchovní
jmenován, po př. volen. Státní souhlas může býti udělen i více
kandidátům najednou.
(4) Provedení volby a její výsledek ohlásí příslušný církevní
orgán do 14 dnů státnímu orgánu, který vyslovil souhlas
s kandidaturou.
§ 18
(1) Ustanovení duchovního bez státního souhlasu má za
následek, že se duchovnímu nedostane osobních požitků a místo se
považuje za uprázdněné.
(2) Pozbude-li duchovní způsobilosti pro ustanovení ve smyslu
§ 7, odst. 1, projedná orgán příslušný podle § 17, odst. 2 případ
s příslušným církevním orgánem; nebude-li do 14 dnů zjednána
náprava, požádá, aby příslušný církevní orgán duchovního odstranil
a rozhodne současně, nemá-li duchovnímu býti zastavena výplata
osobních požitků. Nevyhoví-li církevní orgán žádosti za odstranění
duchovního do 30 dnů, považuje se místo za uprázdněné.
(3) Uprázdněná místa jest obsaditi nejdéle do 30 dnů; po
uplynutí této lhůty může učiniti stát opatření potřebná k
zajištění řádného chodu duchovní správy, církevní administrativy
nebo výchovy duchovních. V odůvodněných případech může Státní úřad
pro věci církevní výjimečně povoliti prodloužení lhůty.
§ 19
(1) Předpokladem výkonu duchovenské činnosti je složení slibu
věrnosti Československé republice.
(2) Slib zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren
Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení a
že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti a
celistvosti. Budu jako občan lidově demokratického státu plnit
svědomitě povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím
se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu
lidu".
(3) Tento slib skládají pomocní duchovní a duchovní I.
stupnice do rukou předsedy okresního národního výboru, duchovní
II. stupnice do rukou předsedy krajského národního výboru,
duchovní III. stupnice do rukou ministra, pověřeného řízením
Státního úřadu pro věci církevní, a duchovní IV. stupnice do rukou
předsedy vlády.
§ 20
(1) O každém duchovním vede krajský národní výbor evidenční
list, do něhož se zapisují osobní data, rozhodná pro služební
poměr, pro přiznání a výměru osobních požitků a pro nárok na
sociální dávky.
(2) Duchovní ohlásí tato data ihned, jakmile byl po prvé
ustanoven, a oznamuje všechny změny, které se týkají jeho
služebního poměru.
§ 21
(1) Osobní požitky podle tohoto nařízení nahrazují všechny
dosavadní stálé požitky, které duchovním plynou z jejich povolání
nebo v souvislosti s ním, nebo ze státních prostředků, po případě
z veřejných fondů podle dosavadních právních předpisů, jakož i
všechny individuální osobní přídavky, podpory, výpomoci nebo
odměny.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na platy a odměny
uvedené v § 9, odst. 3, větě druhé.
§ 22
(1) Stát hradí církvi řádné věcné náklady a náklady na
obstarávání prací osobami, které nejsou duchovními.
(2) Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných
případech zvláštní pomoc.
§ 23
(1) Věcné náklady jsou náklady bohoslužebné a náklady
správní.
(2) Náklady bohoslužebnými rozumějí se náklady na církevní
budovy, bohoslužebná zařízení a bohoslužebné úkony.
(3) Náklady správní jsou náklady spojené s provozem
církevních úřadů.
§ 24
(1) Řádné náklady jsou náklady každoročně pravidelně se
opakující. Patří k nim i náklady na běžné udržovací opravy budov a
vnitřního zařízení.
(2) Mimořádnými náklady se rozumějí investice stavební i
nestavební, nákladné obnovy vnitřního zařízení a pod.
§ 25
(1) Výše řádných věcných nákladů se zkoumá v rámci
celocírkevním na základě dílčích rozpočtů a závěrečných účtů
jednotlivých složek.
(2) Rozpočty musí býti sestaveny podle zásad státního
rozpočtu, při čemž jest dbáti naprosté úspornosti. Bližší pokyny
pro sestavování rozpočtů i závěrečných účtů vydá Státní úřad pro
věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.
(3) Z dílčích rozpočtů jednotlivých složek sestaví církevní
ústředí celkový rozpočet na příští rok, který předloží do konce
měsíce března běžného roku Státnímu úřadu pro věci církevní ke
schválení spolu s obdobně vypracovaným závěrečným účtem za minulý
rok.
(4) Pro rok 1950 jest nutno předložit rozpočet do 15.
listopadu 1949.
§ 26
(1) Na základě předložených rozpočtů a závěrečných účtů
vyměří Státní úřad pro věci církevní částku nutnou k úhradě
skutečné potřeby církve.
(2) Skutečná potřeba je rozdíl mezi celkovým celoročním
vydáním a příjmem.
(3) Do příjmů se započítává výnos veškerého nemovitého i
movitého církevního majetku bez rozdílu, zda doposud sloužil k
úhradě nákladů osobních nebo věcných, dále výnos všech majetkových
práv, jakož i církevní daň (salární příspěvky), sbírky, dary,
dědictví, odkazy a veškeré ostatní příjmy s výjimkou dobrovolných
příspěvků při církevních úkonech.
(4) Aby byl získán podklad ke zjištění příjmů podle
předchozího odstavce, provede církevní ústředí soupis veškerého
majetku a majetkových práv všech církevních složek, včetně
jednotlivých komunit, ústavů, nadací a fondů.
(5) Soupisy majetku předloží církevní ústředí do 31. ledna
1950 Státnímu úřadu pro věci církevní, jemuž bude pravidelně ročně
hlásiti změny ve stavu majetku ke dni 31. prosince každého roku.
§ 27
Stát dozírá na církevní majetek tím, že zkoumá církevní
hospodaření a vyhrazuje si předchozí schvalování všech důležitých
majetkově právních jednání, týkajících se tohoto majetku. Výkon
působnosti jednotlivých orgánů upraví Státní úřad pro věci
církevní.
§ 28
(1) O zvláštní pomoc na mimořádné věcné náklady žádají
jednotlivé církevní složky Státní úřad pro věci církevní
prostřednictvím církevního ústředí.
(2) žádosti je nutno doložit takovými doklady, z nichž by
bylo patrno, že potřeba je nezbytná, že se uspokojuje hospodárně a
že je na ni v jednotném hospodářském plánu pamatováno.
§ 29
Veškeré závazky přispívat na účely církve, jejích složek,
komunit, ústavů, nadací, kostelů a fondů, opírající se o jakékoliv
právní důvody nebo dlouholeté zvyklosti, zanikají s výjimkou
závazků členů církve vyplývající ze zřízení státem schváleného.
§ 30
(1) Ústavy pro výchovu duchovních jsou bohoslovecká učiliště
a bohoslovecké semináře.
(2) Stát hradí jejich osobní i věcné náklady.
§ 31
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1949;
provede je ministr pověřený řízením Státního úradu pro věci
církevní v dohodě s ministrem financí.
Zápotocký v. r.
Dr. Čepička v. r.
|