Nařízení č. 223/1949 Sb.
vlády Československé republiky
o hospodářském zabezpečení náboženských společností státem

zpet na puvodni stranku


Schváleno (Vydáno): 18.10.1949
Účinnost od: 01.11.1949
Zrušeno: 20.11.1992
Uveřejněno v č. 68/1949  Sbírky zákonů na straně 659


Zrušen předpisem: 522/1992 Sb.


                          223/1949 Sb.
                         VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
                      ze dne 18. října 1949
  o hospodářském zabezpečení náboženských společností státem.
Změna: 36/1971 Sb.
Změna: 47/1981 Sb.
Změna: 425/1990 Sb.
Změna: 578/1990 Sb.

     Vláda republiky  Československé nařizuje podle  zákona ze dne
14. října  1949, č. 218  Sb., o hospodářském  zabezpečení církví a
náboženských společností státem:

                               § 1

     (1) Duchovní,  kazatelé, rabíni  a pod.  (dále jen  duchovní)
jsou   zaměstnanci   náboženské   společnosti;   jejich   odbornou
způsobilost posuzuje příslušný orgán náboženské společnosti.

     (2) Osobní  požitky duchovních  poskytuje stát,  pokud s jeho
souhlasem  působí  v  duchovní  správě,  administrativě náboženské
společnosti nebo v ústavech pro výchovu duchovních. 

                               § 2

     (1) Duchovní působící v duchovní  správě jest duchovní, který
se souhlasem  státu vykonává buď samostatně  nebo pomocně duchovní
správu v určité náboženské obci  (sborovém obvodu a pod.) na místě
zřízeném se státním souhlasem.

     (2) Duchovní  správou  se  rozumí  duchovenská  péče  o členy
náboženské  společnosti  určité  náboženské  obce,  jakož  i výkon
náboženských úkonů z ní plynoucích.

     (3) Pomocní  duchovní mohou  býti ustanoveni,  vyžadují-li to
potřeby  duchovenské péče  (rozsáhlost náboženské  obce, početnost
příslušníků náboženské  obce, pastorace ve  veřejných ústavech, na
př. v nemocnicích a pod.). 

                               § 3

     Duchovní  působící  v  administrativě  náboženské společnosti
jsou  duchovní zaměstnaní  se  souhlasem  státu ve  vyšších jejích
složkách na místech zřízených se státním souhlasem. 

                               § 4

     Duchovní  působící  v  ústavech  pro  výchovu duchovních jsou
duchovní působící  se souhlasem státu  jako učitelé bohosloveckých
učilišť  a  jako  činovníci  bohosloveckých  seminářích na místech
zřízených se státním souhlasem. 

                               § 5

     (1) Za  místa zřízená  se  státním  souhlasem se  považují ta
místa,  která   Státní  úřad  pro  věci   církevní *)  po  slyšení
příslušného orgánu náboženské společnosti za taková prohlásí.

     (2) Zřízení nových  míst vyžaduje souhlas  Státního úřadu pro
věci církevní *) v dohodě s ministerstvem financí.
------------------------------------------------------------------
 *) Podle § 2  vl. nař. č.  19/1956 Sb. byl  Státní úřad pro  věci
    církevní  zrušen  a  jeho  kompetence  přešla  na ministerstvo
    školství a kultury. 

                               § 6

     Duchovním,  kteří  jsou  činni  jinak  než  je uvedeno v § 1,
odst.  2,  může   Státní  úřad  pro  věci  církevní   v  dohodě  s
ministerstvem  financí  po  slyšení  příslušného orgánu náboženské
společnosti přiznati osobní požitky, požádají-li o to písemně. 

                               § 7

     (1) Na  místa   zřízená  se  státním   souhlasem  mohou  býti
ustanoveni a  osobní požitky podle tohoto  nařízení mohou pobírati
jen  duchovní,  kteří  jsou  českoslovenští  státní občané, státně
spolehliví, bezúhonní a vyhovují  i jinak všeobecným podmínkám pro
přijetí do státní služby.

     (2) V  případech hodných  zvláštního zřetele  povoluje Státní
úřad pro věci církevní výjimku,  pokud jde o československé státní
občanství,  a  to  na  žádost  duchovního  nebo příslušného orgánu
náboženské společnosti aneb z moci úřední. 

                               § 8

     (1) Osobní požitky duchovních uvedených  v § 1, odst. 2 tvoří
základní  plat,  hodnostní  přídavek  a  odměna  za  vyšší  výkon.
Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.

     (2) Hodnostní  přídavek  může  býti  přiznán duchovním, kteří
zastávají  úřad   spojený  se  zvláštní   odpovědností.  Mimořádné
pracovní zatížení  duchovního, jeho veřejná činnost,  jakož i jeho
podíl   na  budovatelském   úsilí  pracujícího   lidu  mohou  býti
zhodnoceny odměnou za vyšší výkon. 

                               § 9

     (1)  zrušen

     (2)  zrušen

     (3) Základní  plat  se  snižuje  o  jiný  stálý příjem, jehož
duchovní  požívá  z  veřejných   prostředků.  Toto  ustanovení  se
nevztahuje  na  odměny  za  výkon  duchovenské  péče  ve veřejných
ústavech, na odměny za vyučování  náboženství na školách, na platy
členů  vlády,  sboru  pověřenců,  Národního shromáždění, Slovenské
národní rady a na odměny členů národních výborů. 

                              § 10

     Duchovním  náleží  na   děti  vlastní,  nevlastní,  osvojené,
schovance  a  vnuky  obdobně  podle  předpisů  platných pro státní
zaměstnance. 

                              § 11

                             zrušen

                              § 12

                             zrušen

                              § 13

     (1) Duchovním náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných
výloh  za nezbytně  nutné  služební  cesty obdobně  podle předpisů
platných pro státní zaměstnance.

     (2) Cesty  jest  předem  hlásiti  okresnímu  národnímu výboru
trvalého  úředního  působiště,   vyjímajíc  cesty,  které  nestrpí
odkladu.

     (3) Cestovní účty se  předkládají měsíčně okresnímu národnímu
výboru, aby je upravil.

                              § 14

     Duchovní v  duchovní správě jsou  povinni bezplatně vyučovati
náboženství  na  školách  prvního  a  druhého  stupně,  není-li ve
sborovém  obvodě  o   vyučování  náboženství  postaráno  zvláštním
učitelem náboženství.

                              § 15

     (1) Duchovní  a  jejich  rodinní  příslušníci  mají  nárok na
pensijní  zabezpečení obdobně  podle předpisů  platných pro státní
zaměstnance.

     (2) Pensijní   základnu   tvoří   75 %   posledně  dosaženého
základního platu a hodnostního přídavku. 

                              § 16

     (1) Jakoukoliv duchovenskou činnost mohou vykonávati duchovní
jen se státním souhlasem.

     (2) Státní souhlas si duchovní  vyžádá od krajského národního
výboru  svého trvalého  bydliště, po  př. jeho  prostřednictvím od
Státního úřadu pro věci církevní  (duchovní III. stupnice) nebo od
vlády (duchovní IV. stupnice). 

                              § 17

     (1) Každé ustanovení  (volba, jmenování) duchovního  na místo
zřízené se státním souhlasem vyžaduje předchozí souhlas státu.

     (2) Předchozí souhlas se opatřuje takto:
 a) při  jmenování duchovních  vyžádá si  státní souhlas příslušný
    orgán  náboženské  společnosti,  a  to  u pomocných duchovních
    a duchovních I. a II.  stupnice od krajského národního výboru,
    do jehož obvodu dotyčné  uprázdněné místo náleží, u duchovních
    III.   stupnice   od   Státního   úřadu   pro   věci  církevní
    a u duchovních IV. stupnice od vlády;
 b) při volbě pomocných duchovních a  duchovních I. a II. stupnice
    vyžádá  si státní  souhlas kandidující  duchovní od  krajského
    národního  výboru, do  jehož obvodu  dotyčné uprázdněné  místo
    náleží;
 c) při volbě duchovních III. stupnice vyžádá si státní souhlas od
    Státního úřadu pro věci  církevní buď kandidující duchovní sám
    nebo příslušný orgán náboženské společnosti;
 d) při  volbě duchovních  IV. stupnice  vyžádá ústředí náboženské
    společnosti  státní souhlas  od vlády  pro všechny  kandidáty,
    kteří byli příslušným  orgánem náboženské společnosti navrženi
    nebo se sami o volbu  ucházejí. Vláda může souhlas odepřít jen
    z důvodů politických námitek proti osobě kandidátově.

     (3) Nevznese-li  státní  orgán  příslušný  podle  odstavce  2
námitek proti  navrženému duchovnímu do 30  dnů, může být duchovní
jmenován,  po př.  volen. Státní  souhlas může  býti udělen i více
kandidátům najednou.

     (4) Provedení  volby a  její výsledek  ohlásí příslušný orgán
náboženské společnosti  do 14 dnů státnímu  orgánu, který vyslovil
souhlas s kandidaturou. 

                              § 18

     (1) Ustanovení  duchovního   bez  státního  souhlasu   má  za
následek, že  se duchovnímu nedostane osobních  požitků a místo se
považuje za uprázdněné.

     (2) Pozbude-li duchovní způsobilosti pro ustanovení ve smyslu
§ 7, odst. 1, projedná orgán  příslušný podle § 17, odst. 2 případ
s příslušným orgánem  náboženské společnosti; nebude-li  do 14 dnů
zjednána   náprava,   požádá,   aby   příslušný  orgán  náboženské
společnosti  duchovního  odstranil  a  rozhodne  současně, nemá-li
duchovnímu  býti zastavena  výplata osobních  požitků. Nevyhoví-li
orgán náboženské  společnosti žádosti za  odstranění duchovního do
30 dnů, považuje se místo za uprázdněné.

     (3) Uprázdněná  místa jest  obsaditi  nejdéle  do 30  dnů; po
uplynutí  této  lhůty  může   stát  učiniti  opatření  potřebná  k
zajištění řádného  chodu duchovní správ,  administrativ náboženské
společnosti nebo výchovy duchovních. V odůvodněných případech může
Státní  úřad  pro  věci  církevní  výjimečně  povoliti prodloužení
lhůty. 

                              § 19

     (1) Předpokladem výkonu duchovenské činnosti je složení slibu
věrnosti Československé republice.

     (2) Slib zní: "Slibuji na svou  čest a svědomí, že budu věren
Československé republice a jejímu  lidově demokratickému zřízení a
že nepodniknu  nic, co by  bylo proti jejím  zájmům, bezpečnosti a
celistvosti.  Budu jako  občan lidově  demokratického státu  plnit
svědomitě povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím
se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu
lidu".

     (3) Tento  slib  skládají  pomocní  duchovní  a  duchovní  I.
stupnice  do rukou  předsedy okresního  národního výboru, duchovní
II.  stupnice  do  rukou  předsedy  krajského  národního  výboru a
duchovní  III.  stupnice  do  rukou  ministra,  pověřeného řízením
Státního  úřadu   pro  věci  církevní.   Duchovenský  představitel
náboženské společnosti skládá přísahu do rukou předsedy vlády. 

                              § 20

                             zrušen

                              § 21

     (1) Osobní  požitky podle  tohoto nařízení  nahrazují všechny
dosavadní stálé požitky, které  duchovním plynou z jejich povolání
nebo v  souvislosti s ním, nebo  ze státních prostředků, po  př. z
veřejných  fondů  podle  dosavadních  právních  předpisů,  jakož i
všecky  individuální  osobní   přídavky,  podpory,  výpomoci  nebo
odměny.

     (2) Ustanovení  odstavce 1  se navztahuje  na platy  a odměny
uvedené v § 9, odst. 3, větě druhé. 

                              § 22

     (1) Stát hradí  náboženské společnosti řádné  věcné náklady a
náklady na obstarávání prací osobami, které nejsou duchovními.

     (2) Na mimořádné  věcné náklady poskytne  stát v odůvodněných
případech zvláštní pomoc. 

                              § 23

     (1) Věcné  náklady   jsou  náklady  bohoslužebné   a  náklady
správní.

     (2) Náklady  bohoslužebnými  rozumějí  se  náklady na kultové
budovy, bohoslužebná zařízení a bohoslužebné úkony.

     (3) Náklady  správní jsou  náklady spojené  s provozem  úřadů
náboženské společnosti. 

                              § 24

     (1) Řádnými  náklady  jsou  náklady  každoročně pravidelně se
opakující. Patří k nim i náklady na běžné udržovací opravy budov a
vnitřního zařízení.

     (2) Mimořádnými  náklady  se  rozumějí  investice  stavební i
nestavební, nákladné obnovy vnitřního zařízení a pod. 

                              § 25

     (1) Výše řádných věcných nákladů se zkoumá v rámci náboženské
společnosti  na  základě  dílčích   rozpočtů  a  závěrečných  účtů
jednotlivých jejích složek.

     (2( Rozpočty  musí   býti  sestaveny  podle   zásad  státního
rozpočtu, při  čemž jest dbáti naprosté  úspornosti. Bližší pokyny
pro sestavování  rozpočtů a závěrečných účtů  vydá Státní úřad pro
věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.

     (3) Z  dílčích rozpočtů  jednotlivých složek  sestaví ústředí
náboženské  společnosti  celkový  rozpočet  na  příští  rok, který
předloží do  konce měsíce března  běžného roku Státnímu  úřadu pro
věci církevní ke schválení spolu s obdobně vypracovaným závěrečným
účtem za minulý rok.

     (4) Pro  rok  1950  jest  nutno  předložiti  rozpočet  do 15.
listopadu 1949. 

                              § 26

     (1) Na  základě  předložených  rozpočtů  a  závěrečných  účtů
vyměří  Státní  úřad  pro  věci  církevní  částku  nutnou k úhradě
skutečné potřeby náboženské společnosti.

     (2) Skutečná  potřeba  je  rozdíl  mezi  celkovým  celoročním
vydáním a příjmem.

     (3) Do  příjmů  se  započítává  výnos  veškerého nemovitého a
movitého majetku  náboženské společnosti bez  rozdílu, zda doposud
sloužil k  úhradě nákladů osobních nebo  věcných, dále výnos všech
majetkových práv, jakož i  náboženská daň, sbírky, dary, dědictví,
odkazy a veškeré ostatní  příjmy s výjimkou dobrovolných příspěvků
při náboženských úkonech.

     (4) Aby   byl  získán   podklad  ke   zjištění  příjmů  podle
předchozího  odstavce,  provede   ústředí  náboženské  společnosti
soupis veškerého  majetku a majetkových práv  všech složek, včetně
jednotlivých komunit, ústavů, nadací a fondů.

     (5) Soupisy  majetku předloží  ústředí náboženské společnosti
do  31. ledna  1950 Státnímu  úřadu pro  věci církevní, jemuž bude
pravidelně  ročně  hlásiti  změny  ve  stavu  majetku  ke  dni 31.
prosince každého roku. 

                              § 27

     Stát dozírá na majetek  náboženské společnosti tím, že zkoumá
její  hospodaření  a  vyhrazuje  si  předchozí  schvalování  všech
důležitých  majetkově   právních  jednání  týkajících   se  tohoto
majetku.  Výkon  působnosti  jednotlivých  orgánů  v  tomto ohledu
upraví Státní úřad pro věcí církevní. 

                              § 28

     (1) O  zvláštní  pomoc  na  mimořádné  věcné  náklady  žádají
jednotlivé  složky  náboženské  společnosti  Státní  úřad pro věci
církevní prostřednictvím svého ústředí.

     (2) Žádosti je  nutno doložiti takovými  doklady, z nichž  by
bylo patrno, že potřeba je nezbytná, že se uspokojuje hospodárně a
že je na ni v jednotném hospodářském plánu pamatováno. 

                              § 29

     Veškeré  závazky přispívat  na účely  náboženské společnosti,
jejích složek, komunit, ústavů, nadací, kostelů a fondů, opírající
se o jakékoliv právní důvody nebo dlouholeté zvyklosti, zanikají s
výjimkou  závazků členů  náboženské společnosti,  vyplývajících ze
zřízení státem schváleného. 

                              § 30

     (1) Ústavy pro výchovu  duchovních jsou bohoslovecká učiliště
a bohoslovecké semináře.

     (2) Stát hradí jejich osobní i věcné náklady. 

                              § 31

     Toto  nařízení  nabývá  účinnosti  dnem  1.  listopadu  1949;
provede  je  ministr  pověřený  řízením  Státního  úřadu  pro věci
církevní v dohodě s ministrem financí.

                         Zápotocký v. r.
                       Dr. Čepička v. r.