Schváleno (Vydáno): 18.10.1949
Účinnost od: 01.11.1949
Zrušeno: 20.11.1992
Uveřejněno v č. 68/1949 Sbírky zákonů na straně 659
Zrušen předpisem: 522/1992 Sb.
223/1949 Sb.
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 18. října 1949
o hospodářském zabezpečení náboženských společností státem.
Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne
14. října 1949, č. 218 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a
náboženských společností státem:
§ 1
(1) Duchovní, kazatelé, rabíni a pod. (dále jen duchovní)
jsou zaměstnanci náboženské společnosti; jejich odbornou
způsobilost posuzuje příslušný orgán náboženské společnosti.
(2) Osobní požitky duchovních poskytuje stát, pokud s jeho
souhlasem působí v duchovní správě, administrativě náboženské
společnosti nebo v ústavech pro výchovu duchovních.
§ 2
(1) Duchovní působící v duchovní správě jest duchovní, který
se souhlasem státu vykonává buď samostatně nebo pomocně duchovní
správu v určité náboženské obci (sborovém obvodu a pod.) na místě
zřízeném se státním souhlasem.
(2) Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o členy
náboženské společnosti určité náboženské obce, jakož i výkon
náboženských úkonů z ní plynoucích.
(3) Pomocní duchovní mohou býti ustanoveni, vyžadují-li to
potřeby duchovenské péče (rozsáhlost náboženské obce, početnost
příslušníků náboženské obce, pastorace ve veřejných ústavech, na
př. v nemocnicích a pod.).
§ 3
Duchovní působící v administrativě náboženské společnosti
jsou duchovní zaměstnaní se souhlasem státu ve vyšších jejích
složkách na místech zřízených se státním souhlasem.
§ 4
Duchovní působící v ústavech pro výchovu duchovních jsou
duchovní působící se souhlasem státu jako učitelé bohosloveckých
učilišť a jako činovníci bohosloveckých seminářích na místech
zřízených se státním souhlasem.
§ 5
(1) Za místa zřízená se státním souhlasem se považují ta
místa, která Státní úřad pro věci církevní *) po slyšení
příslušného orgánu náboženské společnosti za taková prohlásí.
(2) Zřízení nových míst vyžaduje souhlas Státního úřadu pro
věci církevní *) v dohodě s ministerstvem financí.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 6
Duchovním, kteří jsou činni jinak než je uvedeno v § 1,
odst. 2, může Státní úřad pro věci církevní v dohodě s
ministerstvem financí po slyšení příslušného orgánu náboženské
společnosti přiznati osobní požitky, požádají-li o to písemně.
§ 7
(1) Na místa zřízená se státním souhlasem mohou býti
ustanoveni a osobní požitky podle tohoto nařízení mohou pobírati
jen duchovní, kteří jsou českoslovenští státní občané, státně
spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro
přijetí do státní služby.
(2) V případech hodných zvláštního zřetele povoluje Státní
úřad pro věci církevní výjimku, pokud jde o československé státní
občanství, a to na žádost duchovního nebo příslušného orgánu
náboženské společnosti aneb z moci úřední.
§ 8
(1) Osobní požitky duchovních uvedených v § 1, odst. 2 tvoří
základní plat, hodnostní přídavek a odměna za vyšší výkon.
Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.
(2) Hodnostní přídavek může býti přiznán duchovním, kteří
zastávají úřad spojený se zvláštní odpovědností. Mimořádné
pracovní zatížení duchovního, jeho veřejná činnost, jakož i jeho
podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu mohou býti
zhodnoceny odměnou za vyšší výkon.
§ 9
(1) Základní plat činí 36 000 Kčs ročně a zvyšuje se po
každých třech letech započitatelné služební doby o 3 600 Kčs
ročně, nejvýše však celkem dvanáctkrát.
(2) Započitatelnou služební dobou se rozumí doba strávená
v jakékoliv náboženské funkci, ve veřejné nebo vojenské službě
a ve službě soukromé, a to ve stejném rozsahu jako u státních
zaměstnanců.
(3) Základní plat se snižuje o jiný stálý příjem, jehož
duchovní požívá z veřejných prostředků. Toto ustanovení se
nevztahuje na odměny za výkon duchovenské péče ve veřejných
ústavech, na odměny za vyučování náboženství na školách, na platy
členů vlády, sboru pověřenců, Národního shromáždění, Slovenské
národní rady a na odměny členů národních výborů.
§ 10
Duchovním náleží na děti vlastní, nevlastní, osvojené,
schovance a vnuky obdobně podle předpisů platných pro státní
zaměstnance.
§ 11
(1) Pro přiznání hodnostního přídavku zařazují se duchovní
podle míry odpovědnosti a podle významu zastávaného úřadu do
těchto stupnic:
I. samostatní duchovní, správcové, duchovní s funkcí dozorčí a
pod.;
II. představení bohosloveckých seminářů, učitelé bohosloveckých
učilišť, tajemníci ústředí náboženských společností a pod.;
III. oblastní duchovní správcové, ředitel bohosloveckého učiliště
a pod.;
IV. duchovenský představitel náboženské společnosti.
(2) Hodnostní přídavek činí ročně:
v I. stupnici .............. 12 000,- Kčs,
ve II. stupnici .............. 24 000,- Kčs,
ve III. stupnici .............. 36 000,- Kčs,
ve IV. stupnici .............. 48 000,- Kčs.
(3) Duchovním zařazeným do I. a II. stupnice přiznává
hodnostní přídavek krajský národní výbor, duchovním zařazeným do
III. a IV. stupnice Státní úřad pro věci církevní.
§ 12
(1) Odměna za vyšší výkon činí nejvýše 2 000,- Kčs měsíčně.
Úhrn odměn nesmí přesahovati 15 % celkového nákladu na základní
platy a hodnostní přídavky.
(2) O přiznání odměny a její výši rozhoduje po slyšení
příslušného orgánu náboženské společnosti u duchovních III. a IV.
stupnice Státní úřad pro věci církevní, u ostatních duchovních
krajský národní výbor.
§ 13
(1) Duchovním náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných
výloh za nezbytně nutné služební cesty obdobně podle předpisů
platných pro státní zaměstnance.
(2) Cesty jest předem hlásiti okresnímu národnímu výboru
trvalého úředního působiště, vyjímajíc cesty, které nestrpí
odkladu.
(3) Cestovní účty se předkládají měsíčně okresnímu národnímu
výboru, aby je upravil a předložil krajskému národnímu výboru
k rozhodnutí o náhradě.
§ 14
(1) Duchovní v duchovní správě jsou povinni bezplatně
vyučovati náboženství na školách prvního a druhého stupně, není-li
ve sborovém obvodě o vyučování náboženství postaráno zvláštním
učitelem náboženství.
(2) Bezplatná vyučovací povinnost činí u pomocných duchovních
10 hod. týdně, u samostatných duchovních správců 8 hod. týdně;
duchovní s funkcí dozorčí tuto povinnost nemají.
(3) Do rozsahu bezplatné vyučovací povinnosti započítává se
cesta do školy a zpět, činí-li vzdálenost školy od bydliště
alespoň 1,5 km, a to tak, že se 4 km cesty počítají za jednu
vyučovací hodinu.
(4) Nedosahuje-li v některém sborovém obvodě celkový počet
všech vyučovacích hodin rozsahu stanoveného v odstavci 2, považuje
se bezplatná vyučovací povinnost duchovního za splněnu.
(5) Převyšuje-li vyučování rozsah bezplatné vyučovací
povinnosti, honorují se nadpočetné vyučovací hodiny, cesty v to
nepočítajíc, podle příslušných předpisů, a za cesty tam i zpět
přísluší duchovnímu náhrada podle § 13, odst. 1.
(6) Jestliže duchovní v některém týdnu bez vlastního zavinění
nemohl splniti bezplatnou vyučovací povinnost, nemá to za následek
zkrácení honoráře na nadpočetné vyučovací hodiny v jiných
týdnech.
§ 15
(1) Duchovní a jejich rodinní příslušníci mají nárok na
pensijní zabezpečení obdobně podle předpisů platných pro státní
zaměstnance.
(2) Pensijní základnu tvoří 75 % posledně dosaženého
základního platu a hodnostního přídavku.
§ 16
(1) Jakoukoliv duchovenskou činnost mohou vykonávati duchovní
jen se státním souhlasem.
(2) Státní souhlas si duchovní vyžádá od krajského národního
výboru svého trvalého bydliště, po př. jeho prostřednictvím od
Státního úřadu pro věci církevní (duchovní III. stupnice) nebo od
vlády (duchovní IV. stupnice).
§ 17
(1) Každé ustanovení (volba, jmenování) duchovního na místo
zřízené se státním souhlasem vyžaduje předchozí souhlas státu.
(2) Předchozí souhlas se opatřuje takto:
a) při jmenování duchovních vyžádá si státní souhlas příslušný
orgán náboženské společnosti, a to u pomocných duchovních
a duchovních I. a II. stupnice od krajského národního výboru,
do jehož obvodu dotyčné uprázdněné místo náleží, u duchovních
III. stupnice od Státního úřadu pro věci církevní
a u duchovních IV. stupnice od vlády;
b) při volbě pomocných duchovních a duchovních I. a II. stupnice
vyžádá si státní souhlas kandidující duchovní od krajského
národního výboru, do jehož obvodu dotyčné uprázdněné místo
náleží;
c) při volbě duchovních III. stupnice vyžádá si státní souhlas od
Státního úřadu pro věci církevní buď kandidující duchovní sám
nebo příslušný orgán náboženské společnosti;
d) při volbě duchovních IV. stupnice vyžádá ústředí náboženské
společnosti státní souhlas od vlády pro všechny kandidáty,
kteří byli příslušným orgánem náboženské společnosti navrženi
nebo se sami o volbu ucházejí. Vláda může souhlas odepřít jen
z důvodů politických námitek proti osobě kandidátově.
(3) Nevznese-li státní orgán příslušný podle odstavce 2
námitek proti navrženému duchovnímu do 30 dnů, může být duchovní
jmenován, po př. volen. Státní souhlas může býti udělen i více
kandidátům najednou.
(4) Provedení volby a její výsledek ohlásí příslušný orgán
náboženské společnosti do 14 dnů státnímu orgánu, který vyslovil
souhlas s kandidaturou.
§ 18
(1) Ustanovení duchovního bez státního souhlasu má za
následek, že se duchovnímu nedostane osobních požitků a místo se
považuje za uprázdněné.
(2) Pozbude-li duchovní způsobilosti pro ustanovení ve smyslu
§ 7, odst. 1, projedná orgán příslušný podle § 17, odst. 2 případ
s příslušným orgánem náboženské společnosti; nebude-li do 14 dnů
zjednána náprava, požádá, aby příslušný orgán náboženské
společnosti duchovního odstranil a rozhodne současně, nemá-li
duchovnímu býti zastavena výplata osobních požitků. Nevyhoví-li
orgán náboženské společnosti žádosti za odstranění duchovního do
30 dnů, považuje se místo za uprázdněné.
(3) Uprázdněná místa jest obsaditi nejdéle do 30 dnů; po
uplynutí této lhůty může stát učiniti opatření potřebná k
zajištění řádného chodu duchovní správ, administrativ náboženské
společnosti nebo výchovy duchovních. V odůvodněných případech může
Státní úřad pro věci církevní výjimečně povoliti prodloužení
lhůty.
§ 19
(1) Předpokladem výkonu duchovenské činnosti je složení slibu
věrnosti Československé republice.
(2) Slib zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren
Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení a
že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti a
celistvosti. Budu jako občan lidově demokratického státu plnit
svědomitě povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím
se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu
lidu".
(3) Tento slib skládají pomocní duchovní a duchovní I.
stupnice do rukou předsedy okresního národního výboru, duchovní
II. stupnice do rukou předsedy krajského národního výboru a
duchovní III. stupnice do rukou ministra, pověřeného řízením
Státního úřadu pro věci církevní. Duchovenský představitel
náboženské společnosti skládá přísahu do rukou předsedy vlády.
§ 20
(1) O každém duchovním vede krajský národní výbor evidenční
list, do něhož se zapisují osobní data, rozhodná pro služební
poměr, pro přiznání a výměru osobních požitků a pro nárok na
sociální dávky.
(2) Duchovní ohlásí tato data ihned, jakmile byl po prvé
ustanoven, a oznamuje všechny změny, které se týkají jeho
služebního poměru.
§ 21
(1) Osobní požitky podle tohoto nařízení nahrazují všechny
dosavadní stálé požitky, které duchovním plynou z jejich povolání
nebo v souvislosti s ním, nebo ze státních prostředků, po př. z
veřejných fondů podle dosavadních právních předpisů, jakož i
všecky individuální osobní přídavky, podpory, výpomoci nebo
odměny.
(2) Ustanovení odstavce 1 se navztahuje na platy a odměny
uvedené v § 9, odst. 3, větě druhé.
§ 22
(1) Stát hradí náboženské společnosti řádné věcné náklady a
náklady na obstarávání prací osobami, které nejsou duchovními.
(2) Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných
případech zvláštní pomoc.
§ 23
(1) Věcné náklady jsou náklady bohoslužebné a náklady
správní.
(2) Náklady bohoslužebnými rozumějí se náklady na kultové
budovy, bohoslužebná zařízení a bohoslužebné úkony.
(3) Náklady správní jsou náklady spojené s provozem úřadů
náboženské společnosti.
§ 24
(1) Řádnými náklady jsou náklady každoročně pravidelně se
opakující. Patří k nim i náklady na běžné udržovací opravy budov a
vnitřního zařízení.
(2) Mimořádnými náklady se rozumějí investice stavební i
nestavební, nákladné obnovy vnitřního zařízení a pod.
§ 25
(1) Výše řádných věcných nákladů se zkoumá v rámci náboženské
společnosti na základě dílčích rozpočtů a závěrečných účtů
jednotlivých jejích složek.
(2( Rozpočty musí býti sestaveny podle zásad státního
rozpočtu, při čemž jest dbáti naprosté úspornosti. Bližší pokyny
pro sestavování rozpočtů a závěrečných účtů vydá Státní úřad pro
věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.
(3) Z dílčích rozpočtů jednotlivých složek sestaví ústředí
náboženské společnosti celkový rozpočet na příští rok, který
předloží do konce měsíce března běžného roku Státnímu úřadu pro
věci církevní ke schválení spolu s obdobně vypracovaným závěrečným
účtem za minulý rok.
(4) Pro rok 1950 jest nutno předložiti rozpočet do 15.
listopadu 1949.
§ 26
(1) Na základě předložených rozpočtů a závěrečných účtů
vyměří Státní úřad pro věci církevní částku nutnou k úhradě
skutečné potřeby náboženské společnosti.
(2) Skutečná potřeba je rozdíl mezi celkovým celoročním
vydáním a příjmem.
(3) Do příjmů se započítává výnos veškerého nemovitého a
movitého majetku náboženské společnosti bez rozdílu, zda doposud
sloužil k úhradě nákladů osobních nebo věcných, dále výnos všech
majetkových práv, jakož i náboženská daň, sbírky, dary, dědictví,
odkazy a veškeré ostatní příjmy s výjimkou dobrovolných příspěvků
při náboženských úkonech.
(4) Aby byl získán podklad ke zjištění příjmů podle
předchozího odstavce, provede ústředí náboženské společnosti
soupis veškerého majetku a majetkových práv všech složek, včetně
jednotlivých komunit, ústavů, nadací a fondů.
(5) Soupisy majetku předloží ústředí náboženské společnosti
do 31. ledna 1950 Státnímu úřadu pro věci církevní, jemuž bude
pravidelně ročně hlásiti změny ve stavu majetku ke dni 31.
prosince každého roku.
§ 27
Stát dozírá na majetek náboženské společnosti tím, že zkoumá
její hospodaření a vyhrazuje si předchozí schvalování všech
důležitých majetkově právních jednání týkajících se tohoto
majetku. Výkon působnosti jednotlivých orgánů v tomto ohledu
upraví Státní úřad pro věcí církevní.
§ 28
(1) O zvláštní pomoc na mimořádné věcné náklady žádají
jednotlivé složky náboženské společnosti Státní úřad pro věci
církevní prostřednictvím svého ústředí.
(2) Žádosti je nutno doložiti takovými doklady, z nichž by
bylo patrno, že potřeba je nezbytná, že se uspokojuje hospodárně a
že je na ni v jednotném hospodářském plánu pamatováno.
§ 29
Veškeré závazky přispívat na účely náboženské společnosti,
jejích složek, komunit, ústavů, nadací, kostelů a fondů, opírající
se o jakékoliv právní důvody nebo dlouholeté zvyklosti, zanikají s
výjimkou závazků členů náboženské společnosti, vyplývajících ze
zřízení státem schváleného.
§ 30
(1) Ústavy pro výchovu duchovních jsou bohoslovecká učiliště
a bohoslovecké semináře.
(2) Stát hradí jejich osobní i věcné náklady.
§ 31
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1949;
provede je ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci
církevní v dohodě s ministrem financí.
Zápotocký v. r.
Dr. Čepička v. r.
|