|
kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 6 Požitky plynoucí z úpravy podle tohoto zákona nepříslušejí osobám po případě na osoby, které se zdržují trvale nebo dočasně v cizině. Výjimky může zela nebo z části povoliti ve zvláštních zřetele hodných případech ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí. § 7 (7) Samostatným duchovním správcům a pomocným kněžím, pokud podle norem dosud platných mají nárok na pensi uhrazovanou alespoň z části z prostředků státních, přísluší mimo základní pensi a to 3.000 Kč pro samostatné duchovní správce a 2.500 Kč (resp. v Praze a Brně 2.600 Kč) pro kněze pomocné, a mimo odvolatelný jednotný drahotní přídavek 4.008 kč pro všechny stejný, také nárok na služební přídavky, jichž nabyli v aktivní službě až do nejvyšší celkové započítatelné výše 2.000 Kč, bez ohledu na to, zda vstoupili do pense před účinností zákonů ze dne 28. března č. 115 ř.z., ze dne 3. února 1920 č. 84 Sb. z. a n., a š. 394/1922 Sb. z. a n., nebo po některém z těchto termínů. Pozn: zákon č. 394/1922 Sb. z. a n. nebyl se zřetelem na duchovní nikdy proveden. (1) Byl-li by odpočivný nebo zaopatřovací požitek, ať podle všeobecně pro tu kterou kategorii zaměstnanců platných předpisů o odpočivných a zaopatřovacích požitcích vyměřen neb likvidován nesprávně částkou nižší, přísluší oprávněnému nárok na výplatu tohoto rozdílu pouze po dobu tří let od splatnosti nesprávně vyměřeného neb likvidovaného odpočivného neb zaopatřovacího požitku. (2) By-li by pak naopak odpočivný neb zaopatřovací požitek přiznán neb likvidován neprávem částkou vyšší, smí se od příjemce požadovati vrácení částky, kterou přijal v dobré víře, pokud se týče takto vzniklý přeplatek sraziti z požitků nejvýše za uplynulou dobu tří let od splatnosti požitku. Toto ustanovení netýká se však dosavadních pravidel o drahotních požitcích, jakož i zvýšení pensí z doby po 28. říjnu 1918, které nebylo přiznáno úřady neb orgány oprávněnými k tomu podle platných československých předpisů, jež lze tedy požadovati a srážeti bezvýhradně. Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1925; provedením jeho, jež se ukládá všem členům vlády, nesmí býti nikdo zkrácen na svých dosavadních celkových požitcích, leda že by zkrácení vzniklo placením daně z příjmu, ustanovením odst. 2 § 4 tohoto zákona nebo proti, že požitky nebyly správně určeny. |