Zákon

ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n.

proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních.

§ 1

(1) Kdo s někým (jeho rodinou, příbuzným neb osobou pod jeho ochranou jsoucí) zle naloží nebo mu způsobí újmu na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku, nebo mu takovou újmou pohrozí nebo vědomě využitkuje svého postavení jako úředník, učitel, duchovní nebo zaměstnavatel, chtěje tím bezprávně na něm vynutiti, aby něco konal, opomenul nebo snášel, dopouští se útisku, bez újmy trestnosti činu podle jiných ustanovení trestních.

(2) Stávku nebo výluku nelze považovati za újmu ve smyslu odstavce prvního, jež by byly namířeny proti jednotlivým zaměstnancům, z pohnutek národnostních, náboženských anebo politických.