36 318/97-22-23
Pokyn
ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR
k náboženské výchově
v základních, středních a speciálních školách

zpet na puvodni stranku

                           36 318/97-22-23
                              Pokyn
           ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR
                      k náboženské výchově
          v základních, středních a speciálních školách

     Možnost náboženské  výchovy v základní škole,  ve středních a
speciálních školách zakotvuje ustanovení § 5 odst. 1 a § 7 odst. 2
zákona č. 29/1984 Sb., o  soustavě základních škol, středních škol
a vyšších  odborných  škol  (školský  zákon), ve  znění pozdějších
předpisů.

     Pokyn vychází z čl. 16 Listiny  základních práv a svobod a ze
zákona  č. 308/1991  Sb., o  svobodě náboženské  víry a  postavení
církví  a náboženských  společností a  je vydáván  po projednání s
Ekumenickou radou církví v České republice.

                               I.

  Náboženská výchova v základních a speciálních základních školách

Organizace náboženské výchovy

     Náboženská  výchova  v  základních  a  speciálních základních
školách je organizována formou výuky náboženství.

     Výuku náboženství vykonávají pověření zástupci registrovaných
církví a  náboženských společností (dále  jen církev) v  souladu s
mravními  a humánními  zásadami vzdělávání  a na  základě principu
tolerance a náboženské plurality.

     Do učebních plánů základních a speciálních základních škol, s
výjimkou  škol církevních  se náboženství  zařazuje jako nepovinný
předmět.

     Ve skupině žáků pro  výuku náboženství příslušné církve mohou
být  zařazeni žáci  z více  ročníků; a  to buď  z ročníků  prvního
stupně,   nebo  z   ročníků  druhého   stupně.  Při   malém  počtu
přihlášených  žáků  lze  spojit  žáky  z  několika základních škol
(popř. obcí) do jedné skupiny. Spodní hranice žáků ve skupině není
stanovena.

Církev
- organizuje  přihlašování  žáků  k   náboženství  ve spolupráci s
  ředitelem  školy;  žáci   se přihlašují  způsobem  obvyklým  pro
  nepovinné předměty,
- pověřuje výukou náboženství svého zástupce s přihlédnutím k jeho
  odborné  a pedagogické  způsobilosti (vyhláška  MŠMT č. 139/1997
  Sb.,   o   podmínkách    odborné   a   pedagogické  způsobilosti
  pedagogických   pracovníků   a   o   předpokladech   kvalifikace
  výchovných poradců); pověření vydává  statutární orgán církve, v
  případě  římskokatolické  církve  statutární  orgán  příslušného
  biskupství,
- zabezpečuje výuku náboženství po obsahové stránce a sleduje její
  správnost.

     Dohodne-li se  několik církví na  společném zástupci, kterého
pověří  výukou náboženství,  plní  úkoly  zde uvedené  tyto církve
společně podle písemné dohody, kterou předají řediteli školy.

Ředitel školy
- ve  spolupráci s  církví prokazatelným  způsobem oznámí  rodičům
  možnost přihlásit žáka k výuce náboženství té církve, která o to
  požádala,
- umožní výuku  náboženství zástupci, který byl  pověřen církví, a
  odpovídá za jeho způsobilost ve smyslu vyhlášky č. 139/1997 Sb.,
- vytváří  vhodné podmínky  pro uskutečňování  výuky náboženství v
  učebních prostorách školy v souladu s platnými právními předpisy
  a řádem školy.

Klasifikace předmětu

     Předmět náboženství se neklasifikuje a na vysvědčení se uvede
formulace "účastnil se".

                               II.

   Náboženská výchova ve středních a speciálních středních školách

Organizace náboženské výchovy

     Náboženskou  výchovu  ve  středních  a  speciálních středních
školách, s  výjimkou škol církevních, je  možné organizovat formou
nepovinného předmětu, zájmové činnosti nebo přednáškové činnosti.

     Náboženskou    výchovu     vykonávají    pověření    zástupci
registrovaných církví a náboženských společností (dále jen církev)
v souladu s mravními a humánními  zásadami vzdělávání a na základě
principu tolerance a náboženské plurality.

     Přednášková  činnost  se   uskutečňuje  v  rámci  příslušných
společenskovědních    vyučovacích   předmětů,    nebo   v    rámci
disponibilních  hodin  k   posílení  volitelných  nebo nepovinných
předmětů společenskovědního charakteru.

     Spolu s přednášejícím pověřeným zástupcem registrované církve
se  přednášky  účastní  vyučující  příslušného  společenskovědního
předmětu.

Církev
- pověřuje  svého   zástupce  k  náboženské   výchově,  zájmové  a
  přednáškové činnosti s přihlédnutím k jeho odborné a pedagogické
  způsobilosti  (vyhláška   č.  139/1997  Sb.);   pověření  vydává
  statutární  orgán  církve,   v  případě  římskokatolické  církve
  statutární orgán příslušného biskupství,
- zabezpečuje obsahovou náplň náboženské výchovy a přednášek,
- ve spolupráci  s ředitelem školy organizuje  přihlašování žáků k
  náboženské výchově.

     Dohodne-li se několik církví  na společném zástupci pověřeném
k náboženské výchově,  zájmové a přednáškové  činnosti, plní úkoly
zde  uvedené tyto  církve  společně  podle písemné  dohody, kterou
předají řediteli školy.

Ředitel školy
- ve  spolupráci s  církví prokazatelným  způsobem oznámí  rodičům
  možnost přihlásit  žáka k náboženské  výchově formou nepovinného
  předmětu té církve, která o to požádala,
- umožní  uskutečňovat  náboženskou  výchovu  zástupci,  který byl
  pověřen  církví,  a  odpovídá  za  jeho  způsobilost  ve  smyslu
  vyhlášky č. 139/1997 Sb.,
- vytváří vhodné  podmínky pro uskutečňování  náboženské výchovy v
  učebních prostorách školy v souladu s platnými právními předpisy
  a řádem školy.

                              III.

                Odměňování učitelů náboženské výchovy

     Při  uzavření pracovního  poměru se  školským úřadem  nebo se
školou  s   právní  subjektivitou  jsou   učitelům  náboženství  a
náboženské výchovy  přiznávány platy, které  jsou upraveny zákonem
č.  143/1992  Sb.,  o  platu  a  odměně  za  pracovní pohotovost v
rozpočtových a některých dalších organizacích, ve znění pozdějších
předpisů, a nařízením vlády č.  251/1992 Sb., o platových poměrech
zaměstnanců rozpočtových a některých  dalších organizací, ve znění
pozdějších předpisů.

     Při výuce náboženství a  náboženské výchovy na základě dohody
o práci  konané  mimo  pracovní  poměr  jsou pracovněprávní vztahy
včetně odměňování upraveny v § 232 a následujícími zákoníku práce;
výše   odměny   je   stanovena   dohodou   mezi   zaměstnancem   a
zaměstnavatelem.

                               IV.

     Tento pokyn nabývá účinnosti 1. 9. 1998.

                            Ministr:
                   Doc. Dr. Sokol, CSc., v. r.