Nařízení

vydaná od ministerium práv a od vrchního velitelství nad armádou

dne 13. července 1860, č. 37 ř.z.

o tom, čeho komu potřebí, aby se prodej a zavazení majetnosti katolických kostelů, prebend a duchovních ústavů do knih veřejných vložiti mohlo.

(obsažen v XLII. částce zákonníka říšského č. 175, vydané dne 21. července 1860)

V článku XXX. konkordátu, vyhlášeného nejvyšším patentem, daným dne 5. listopadu 1855, zákonníka říšského č. 195, nařízeno jest, že není dovoleno, církevních statků ani prodávati ani jich znamenitým břemenem svazovati, prvé než k tomu povolení dá Svatá stolice i jeho veličenstvo císař pán, aneb ti, jež Stolici svaté a jeho veličenství k tomu zmocniti se vidí; taktéž není dovoleno majetnosti prebend a chrámů Páně ani ne velkými břemeny zavazovati, leč když se šetří toho, co o tom předepsáno, pročež každý prodej a každá zavazení statků církevních, když se učiní, aniž se vyplnilo, co v příčině toho zákonem vyměřeno, neplatné jest; za kteroužto příčinu se právní jednání toho způsobu do knih veřejných, jimiž věcných práv k věcem nemovitým nabýti lze, vložiti mohou jen tehda, když se všeho šetří, co zákonem předepsáno, a když se mimo to předloží výslovné potvrzení politického řízení zemského, že se dosti učinilo předpisům zvláštním, v příčině prodeje neb zavazování statků církevních vydaným.

Tím však ničeho se nemění v právě, věřitelům prebendáře zákony posavadními propůjčeném, by sobě toho, co mají pohledávati, z úrody a požitků nemovitého statku prebendního způsobem exekuce reální vymohli, pokud se toho dle zákonů dopouští.

Soudům ... nařizuje se, kdykoli by se měl prodej neb zavazení nějakého statku církevního do knih veřejných vložiti, aby to neprodleně politickému řízení zemskému oznámili.