Císařský patent
ze dne 8. dubna 1861,
č. 41 ř.z.
§ 1
Evangelíci
augsburského i helvetského vyznání mají právo, záležitosti své církevní
samostatně pořádati, spravovati a říditi.
§ 2
Úplná
svoboda evangelického vyznání víry, jakož i právo společného veřejného
vykonávání náboženství jsou jim po všecky časy od nás pojištěny.
Za příčinou tou se všecka bývalá obmezení, co se dotýče zakládání kostelův s
věžmi i zvony a bez nich, odbývání všelikých slavností náboženských, s učením
víry jejich se srovnávajících, vykonávání správy duchovní, pokud by omezení
taková posavad v obyčeji byla, tímto moci a působnosti zbavují se a za neplatná
a nijaká se prohlašují.
Evangelíci, kteří nečiní vlastní (mateřskou nebo filiální) obec, patří k
nejblíže jim příležící obci vyznání jejich.
Dále není bráněno evangelíkům, aby knihy evangelicko-náboženské a bohoslovecké,
jmenovitě písma svatá anebo spisy vyznávací sobě objednávali a jich užívali.
§ 3
Zastupování
a spravování církve evangelické jak augsburského tak helvetského vyznání
rozděleno jest dle těchto /čtyř/ stupňů, t. dle:
·
obce farní (obce
místní)
·
seniorátu(obce
okresní),
·
/superintendence
(obce zemské)/ a pospolité obce všechkřesťanův evangelických toho nebo onoho
vyznání.
* Ustanovení označená /../ byla zrušena
pozdějšími normami
§ 4
Orgánové
správy církevní jsou:
A. pro obec farní, jež se prostorově vztahuje na osadu farní,
1. presbyterium,
2. větší zastupitelstvo obecní;
B.
pro obce okresní, jejíž prostor činí obvod seniorátu,
/1. senior/
2. zastupitelstvo seniorátu (sbor okresní);
/C.
pro superintendenci, jejíž prostor se vztahuje na obvody seniorátní a farní,
jednomu superintendentovi přikázané:
1. superintendent
2 zástupcové superintendence/
D.
pro pospolitost všech /superintendencí/:
/1. c.k. evangelická vrchní rada církevní (konsistoře
vyznání augšburského a helvetského)./
2. obecná synoda
§ 5
Každá
obec církevní (farní, seniorátní, /superintendenční/, jakož i obec pospolitá)
pořádá a spravuje zvláštní své záležitosti církevní, učebné i dobročinné a
ústavy, nadání i fondy k tomu určené skrze zákonité své zástupce, pokud se to
nepříčí obecným předpisům anebo zákonitým nařízením představených jí úřadův.
§ 6
Evangelíci
obojího vyznání mají právo, duchovní své správce, seniory /a superintendenty/,
pak církevní své kurátory všeho způsobu svobodně voliti, šetříc při tom řádův,
jenž zevrubněji ustanoveny býti mají.
/§ 7
Kdo
za superintendenta vyvolen jest, prvé, než v úřad uveden bude, potvrzení Našeho
zeměpanského zapotrebí má./
/§ 8
Posavadní
evangelické konsistoře obojího vyznání ve Vídni, kterým podle rozhodnutí našeho
od 1. září 1859 předsedati má jen muž některému z vyznání těchto náležející, od
nynějška mají míti název "c.k. evangelická vrchní rada církevní" a
úřední jich sídlo i příště zůstane ve Vídni.
Předseda i radové c.k. evangelické rady církevní budou od Nás jmenováni./
§ 9
Zákonům
církevním, o něž se obecná synoda usnese, zapotřebí jest, by zákonné moci
nabyly potvrzení Našeho zeměpanského, kteréhož se u Nás ministerstvo naše
dožadovati bude.
§ 10
K
provedení těchto nařízení, ježto zákonným způsobem id evangelických obcí a
úřadů církevních učiněna jsou, a nálezů po řádném vystupování vynešených, jakož
také k vymožení důchodův, služebníkům a úředníkům církevním i školním
příslušejících, a takový platů, ježto se k vydržování evangelických ústavů
bohoslužebných, učebných a dobročiných s přivolením úřadu zemského ukládají,
může se požadovati ochrany a pomoci úřadů světských. Úřadové světští,
odeprou-li pomoci té, povinni jsou, aby důvody své žadateli bez odkladu písemně
oznámili, proti čemuž právo stížnosti při vyšším úřadě politickém prostředkem
představeného úřadu církevního - seniorátu /superintendence a vrchni rady
církevní/ - jemu přísluší.
§ 11
Evangelíkům
obojího vyznání svobodno jest způsobem zákonně dopuštěným kdekoli dle vlastního
uznání školy zřizovati, šetříc zákonných předpisův, učitele a profesory na ně
povolávati a rozsah i methodu vyučování náboženského o své újmě ustanovovati.
Předmětům světským má se ve školách evengelických touž měrou, jako se ve
školách katolických děje, vyučovati podle obecných zákonů učebných, avšak
šetříc úplně rázu konfessijního.
/Ke službě školní a církevní
mohou s přivolením příslušného Našeho ministra povoláni býti cizozemci,
jmenovitě příslušníci státův německého spolku - zrušeno § 10 zákona 68/1874
ř.z./
§ 12
Podrobnější
uspořádání obecného školstva evangelického ze stanoviska církevního zůstává
vyhrazeno církevnímu zákonodárství.
§ 13
Vyznavači
evangeličtí nemohou býti k tomu drženi, aby přispívali k účelům církevním i
učebním jiných církví.
Štola a podobné dávky na penězích, přírodninách a práci se strany evangelíkův
katolickým duchovním, kostelníkům a učitelům anebo k účelům bohoslužby
katolické jsou a zůstanou zrušeny.
Vyjímky z osvobození toho místa mají jen tehdá, když na evangelíky náležejí
povinnosti věcného patronátu, anebo když se jedná o dávky, které pozemkovými
knihami zjištěny jsou, anebo mocí zvláštního závazku obecního na majetku
pozemkovém vězí, anebo konečně když evangelíci samochtíc žádají úkonův
duchovního správce neevangelického, anebo služeb kostelníka neevangelického
anebo když požívají vyučování na učilišti neevangelickém, za kteréžto úkony
sluší odměnu předpisem nebo obyčejem vyměřenou.
§ 14
Evangelíkům
obojího vyznání v příčině pořádání a opatrování církevních záležitostí jejich
pravidlem jsou bez vyjímky jediné a výhradně zásady církve jich vlastní.
U
věcech manželských prozatím ustanovení obecného zákonníka občanského o
překážkách a zákazech sňatku manželského zůstávají v platnosti.
Až formálné i materiálné protestanstké právo manželské ustanoveno a přechodná
nařízení, ježto vydati My Sobě vymiňujeme, vyhlášena budou, vykonávána bude
pravomoc v evangelických záležitostech manželských výhradně od soudních úřadů
evangelicko-církevních.
§ 15
Duchovní
u věcech kázně přísluší pod církevní úřady soudní.
O světských právních věcech osob duchovních, jakož jsou smlouvy, dluhy,
dědictví rozhoduje soud světský.
Kdyby duchovní pro zločiny, přečiny anebo přestupky od soudu světského u
vyšetřování vzati byli, náleží na soud tento, aby o tom příslušné
superintendenci bez prodlení věděti dal.
Taktéž
se má o vynešeném rozsudku a důvodech jeho bez odkladu superintendenci vědomost
dáti. Při zatýkání a vězení osob duchovních šetřiti sluší těch ohledů, kterých
náležitá povolání jich úcta vymáhá.
§ 16
Zeměpanské
Naše právo vrchního dozoru nad církví evangelickou - kromě případů samému
rozhodnutí Našemu vymíněných - v nejvyšší stolici vykonáváno bude skrze Naše
ministerstvo, ve kterémž pro záležitosti evangelického vyučování a evangelické
bohoslužby i příště zůstane zvláštní oddíl z vyznavačů evangelických sestavený,
podle zásad v tomto patentě vytčených, řízení škol evangelických a vykonávání
nejvyššího dozoru státního nad nimi svěřeno býti může jen mužům, kteří jednomu
neb druhému vyznání evangelickému oddáni jsou.
§ 17
Rozdílnost
křesťanského vyznání víry v těch zemích, pro které patent tento vydán jest,
žádného rozdílu v požívání práv občanských a politických působiti nemůže.
Pro všecka obmezení anebo udělování odpustův, která v příčině vykonávání práv
těchto od evangelíkův obojího vyznání, jakož i v příčině přístupu jejich k
úřadům veřejným ve státní správě, při soudech, úřadech obecních atd. platívala
nebo předepsána byla, pokud posavad v obyčeji trvala, tímto moci a působnosti
zbavena jsou.
Potřeba odpustu přestává i také k dosažení akademických stupňův a důstojenství,
ač jestliže v tomto druhém ohledu nevadí ustanovení zakladatelstká. Jakožto
občané státní, pak jakožto příslušníci obcí politických mají úplné právo k
spoluužívání obecního jmění a výhod ze všech podle založení svého
konfessionálnými nejsoucích ústavů dobročinných, ústavů k vychování občanskému
a vojenskému, jakož i k vyučování obecnému a vědeckému zřízených, kteréž zcela
nebo částečně vydržuje stát anebo korunní země, k níž příslušejí, anebo obec
občanská, jejížto oudy jsou.
§ 18
Církevní
obce evangelické (fary, senioráty /a superintendence/), mají právo, nabývati
vlastnictví všelikým způsobem zákonným.
§ 19
Držení
a užívání ústavů, nadání a fondů k účelům jejich církevním, učebným i
dobročinným ustanoveným, jest jim zabezpečeno.
Nadání k evangelickým ústavům církevním školským a dobročinným vynakládána býti
nesmějí nijak jinak nežli podle určení svého.
Rozepře o určení a vynakládání majetku církevního, školského a nadacího
rozhodovány budou od církevních úřadů soudních.
§ 20
Evangelíci
obojího vyznání obdrží k zapravování církevních potřeb svých, kromě toho, co
posud již k účelům evangelického vyučování a evangelické bohoslužby z
prostředkův státních dáváno bylo, roční příspěvky z důchodův státních, jakož
jsme již rozhodnutím Naším ze dne 11. máje 1860 vyslovili.
§ 21
Na
učilištích evangelických, které z důchodů státních zřízeny jsou a podle úmyslu
Našeho budoucně zřízeny býti mají, ustanoveni býti mohou jedině příslušníci
jednoho neb druhého vyznání evangelického.
§ 22
Evangelíkům
dopuštěno jest, svobodně a bez překážek navštěvovati učiliště evangelického
cizozemska, zachovávajíc při tom obecné předpisy zákonné.
§ 23
K
zvelebování církevních i učebných účelů svých mohou evangelící, šetříc při tom
ustanovení zákonných, v tuzemsku zakládati jednoty a se stejnorodými jednotami
evangelickými v cizozemsku ve spojení vcházeti.
§ 24
Všecky
záležitosti v tomto patentě výslovně nedotčené, ježto se týkají státoprávného
postavení evangelíků augšburského a helvetského vyznání v zemích úvodem
vyjmenovaných, mají podle zásady samostatnosti v pořádání a spravování
záležitostí svých konfesionálních, všechněm zákonně uznaným církvím a
společnostem náboženským pojištěné, býti posuzovány a vedeny, a všecka nařízení
a předpisy, ježto by se s zásadou touto a se svrchu položenými ustanoveními
nesrovnávaly, a které nejsou povahy takové, aby jich odstranění záviselo teprve
od vydání nových předpisů, k čemuž se přípravy cestou příslušnou ihned státi
mají, pokládati sluší bez dalších vyřčení za minulé a zrušené.
§ 25
Naproti
tomu nesmí při provedení těchto ustanovení ani Našim právům majestátním, kteráž
tímto po všecku budoucnost výslovně vyhrazena míti chceme, újma se státi, ani
uznaným zákonně právům jiné některé církve anebo jiného vyznání vnitř oboru
jich vlastního ublíženo býti.