Císařský patent

ze dne 8. dubna 1861, č. 41 ř.z.

 

§ 1

 

Evangelíci augsburského i helvetského vyznání mají právo, záležitosti své církevní samostatně pořádati, spravovati a říditi.

 

§ 2

 

Úplná svoboda evangelického vyznání víry, jakož i právo společného veřejného vykonávání náboženství jsou jim po všecky časy od nás pojištěny.
Za příčinou tou se všecka bývalá obmezení, co se dotýče zakládání kostelův s věžmi i zvony a bez nich, odbývání všelikých slavností náboženských, s učením víry jejich se srovnávajících, vykonávání správy duchovní, pokud by omezení taková posavad v obyčeji byla, tímto moci a působnosti zbavují se a za neplatná a nijaká se prohlašují.
Evangelíci, kteří nečiní vlastní (mateřskou nebo filiální) obec, patří k nejblíže jim příležící obci vyznání jejich.


Dále není bráněno evangelíkům, aby knihy evangelicko-náboženské a bohoslovecké, jmenovitě písma svatá anebo spisy vyznávací sobě objednávali a jich užívali.

 

§ 3

 

Zastupování a spravování církve evangelické jak augsburského tak helvetského vyznání rozděleno jest dle těchto /čtyř/ stupňů, t. dle:

·        obce farní (obce místní)

·        seniorátu(obce okresní),

·        /superintendence (obce zemské)/ a pospolité obce všechkřesťanův evangelických toho nebo onoho vyznání.


* Ustanovení označená /../ byla zrušena pozdějšími normami

 

§ 4

 

Orgánové správy církevní jsou:


A. pro obec farní, jež se prostorově vztahuje na osadu farní,

1.   presbyterium,

2.   větší zastupitelstvo obecní;

 

B. pro obce okresní, jejíž prostor činí obvod seniorátu,

/1. senior/

2. zastupitelstvo seniorátu (sbor okresní);

 

/C. pro superintendenci, jejíž prostor se vztahuje na obvody seniorátní a farní, jednomu superintendentovi přikázané:

1. superintendent

2 zástupcové superintendence/

 

D. pro pospolitost všech /superintendencí/:

/1. c.k. evangelická vrchní rada církevní (konsistoře vyznání augšburského a helvetského)./
2. obecná synoda

 

§ 5

 

Každá obec církevní (farní, seniorátní, /superintendenční/, jakož i obec pospolitá) pořádá a spravuje zvláštní své záležitosti církevní, učebné i dobročinné a ústavy, nadání i fondy k tomu určené skrze zákonité své zástupce, pokud se to nepříčí obecným předpisům anebo zákonitým nařízením představených jí úřadův.

 

§ 6

 

Evangelíci obojího vyznání mají právo, duchovní své správce, seniory /a superintendenty/, pak církevní své kurátory všeho způsobu svobodně voliti, šetříc při tom řádův, jenž zevrubněji ustanoveny býti mají.

 

/§ 7

 

Kdo za superintendenta vyvolen jest, prvé, než v úřad uveden bude, potvrzení Našeho zeměpanského zapotrebí má./

 

/§ 8

 

Posavadní evangelické konsistoře obojího vyznání ve Vídni, kterým podle rozhodnutí našeho od 1. září 1859 předsedati má jen muž některému z vyznání těchto náležející, od nynějška mají míti název "c.k. evangelická vrchní rada církevní" a úřední jich sídlo i příště zůstane ve Vídni.


Předseda i radové c.k. evangelické rady církevní budou od Nás jmenováni./

 

§ 9

 

Zákonům církevním, o něž se obecná synoda usnese, zapotřebí jest, by zákonné moci nabyly potvrzení Našeho zeměpanského, kteréhož se u Nás ministerstvo naše dožadovati bude.

 

§ 10

 

K provedení těchto nařízení, ježto zákonným způsobem id evangelických obcí a úřadů církevních učiněna jsou, a nálezů po řádném vystupování vynešených, jakož také k vymožení důchodův, služebníkům a úředníkům církevním i školním příslušejících, a takový platů, ježto se k vydržování evangelických ústavů bohoslužebných, učebných a dobročiných s přivolením úřadu zemského ukládají, může se požadovati ochrany a pomoci úřadů světských. Úřadové světští, odeprou-li pomoci té, povinni jsou, aby důvody své žadateli bez odkladu písemně oznámili, proti čemuž právo stížnosti při vyšším úřadě politickém prostředkem představeného úřadu církevního - seniorátu /superintendence a vrchni rady církevní/ - jemu přísluší.

 

§ 11

 

Evangelíkům obojího vyznání svobodno jest způsobem zákonně dopuštěným kdekoli dle vlastního uznání školy zřizovati, šetříc zákonných předpisův, učitele a profesory na ně povolávati a rozsah i methodu vyučování náboženského o své újmě ustanovovati. Předmětům světským má se ve školách evengelických touž měrou, jako se ve školách katolických děje, vyučovati podle obecných zákonů učebných, avšak šetříc úplně rázu konfessijního.

/Ke službě školní a církevní mohou s přivolením příslušného Našeho ministra povoláni býti cizozemci, jmenovitě příslušníci státův německého spolku - zrušeno § 10 zákona 68/1874 ř.z./

 

§ 12

 

Podrobnější uspořádání obecného školstva evangelického ze stanoviska církevního zůstává vyhrazeno církevnímu zákonodárství.

 

§ 13

 

Vyznavači evangeličtí nemohou býti k tomu drženi, aby přispívali k účelům církevním i učebním jiných církví.


Štola a podobné dávky na penězích, přírodninách a práci se strany evangelíkův katolickým duchovním, kostelníkům a učitelům anebo k účelům bohoslužby katolické jsou a zůstanou zrušeny.


Vyjímky z osvobození toho místa mají jen tehdá, když na evangelíky náležejí povinnosti věcného patronátu, anebo když se jedná o dávky, které pozemkovými knihami zjištěny jsou, anebo mocí zvláštního závazku obecního na majetku pozemkovém vězí, anebo konečně když evangelíci samochtíc žádají úkonův duchovního správce neevangelického, anebo služeb kostelníka neevangelického anebo když požívají vyučování na učilišti neevangelickém, za kteréžto úkony sluší odměnu předpisem nebo obyčejem vyměřenou.

 

§ 14

 

Evangelíkům obojího vyznání v příčině pořádání a opatrování církevních záležitostí jejich pravidlem jsou bez vyjímky jediné a výhradně zásady církve jich vlastní.

 

U věcech manželských prozatím ustanovení obecného zákonníka občanského o překážkách a zákazech sňatku manželského zůstávají v platnosti.


Až formálné i materiálné protestanstké právo manželské ustanoveno a přechodná nařízení, ježto vydati My Sobě vymiňujeme, vyhlášena budou, vykonávána bude pravomoc v evangelických záležitostech manželských výhradně od soudních úřadů evangelicko-církevních.

 

§ 15

 

Duchovní u věcech kázně přísluší pod církevní úřady soudní.
O světských právních věcech osob duchovních, jakož jsou smlouvy, dluhy, dědictví rozhoduje soud světský.


Kdyby duchovní pro zločiny, přečiny anebo přestupky od soudu světského u vyšetřování vzati byli, náleží na soud tento, aby o tom příslušné superintendenci bez prodlení věděti dal.

Taktéž se má o vynešeném rozsudku a důvodech jeho bez odkladu superintendenci vědomost dáti. Při zatýkání a vězení osob duchovních šetřiti sluší těch ohledů, kterých náležitá povolání jich úcta vymáhá.

 

§ 16

 

Zeměpanské Naše právo vrchního dozoru nad církví evangelickou - kromě případů samému rozhodnutí Našemu vymíněných - v nejvyšší stolici vykonáváno bude skrze Naše ministerstvo, ve kterémž pro záležitosti evangelického vyučování a evangelické bohoslužby i příště zůstane zvláštní oddíl z vyznavačů evangelických sestavený, podle zásad v tomto patentě vytčených, řízení škol evangelických a vykonávání nejvyššího dozoru státního nad nimi svěřeno býti může jen mužům, kteří jednomu neb druhému vyznání evangelickému oddáni jsou.

 

§ 17

 

Rozdílnost křesťanského vyznání víry v těch zemích, pro které patent tento vydán jest, žádného rozdílu v požívání práv občanských a politických působiti nemůže.


Pro všecka obmezení anebo udělování odpustův, která v příčině vykonávání práv těchto od evangelíkův obojího vyznání, jakož i v příčině přístupu jejich k úřadům veřejným ve státní správě, při soudech, úřadech obecních atd. platívala nebo předepsána byla, pokud posavad v obyčeji trvala, tímto moci a působnosti zbavena jsou.


Potřeba odpustu přestává i také k dosažení akademických stupňův a důstojenství, ač jestliže v tomto druhém ohledu nevadí ustanovení zakladatelstká. Jakožto občané státní, pak jakožto příslušníci obcí politických mají úplné právo k spoluužívání obecního jmění a výhod ze všech podle založení svého konfessionálnými nejsoucích ústavů dobročinných, ústavů k vychování občanskému a vojenskému, jakož i k vyučování obecnému a vědeckému zřízených, kteréž zcela nebo částečně vydržuje stát anebo korunní země, k níž příslušejí, anebo obec občanská, jejížto oudy jsou.

 

§ 18

 

Církevní obce evangelické (fary, senioráty /a superintendence/), mají právo, nabývati vlastnictví všelikým způsobem zákonným.

 

§ 19

 

Držení a užívání ústavů, nadání a fondů k účelům jejich církevním, učebným i dobročinným ustanoveným, jest jim zabezpečeno.


Nadání k evangelickým ústavům církevním školským a dobročinným vynakládána býti nesmějí nijak jinak nežli podle určení svého.


Rozepře o určení a vynakládání majetku církevního, školského a nadacího rozhodovány budou od církevních úřadů soudních.

 

§ 20

 

Evangelíci obojího vyznání obdrží k zapravování církevních potřeb svých, kromě toho, co posud již k účelům evangelického vyučování a evangelické bohoslužby z prostředkův státních dáváno bylo, roční příspěvky z důchodův státních, jakož jsme již rozhodnutím Naším ze dne 11. máje 1860 vyslovili.

 

§ 21

 

Na učilištích evangelických, které z důchodů státních zřízeny jsou a podle úmyslu Našeho budoucně zřízeny býti mají, ustanoveni býti mohou jedině příslušníci jednoho neb druhého vyznání evangelického.

 

§ 22

 

Evangelíkům dopuštěno jest, svobodně a bez překážek navštěvovati učiliště evangelického cizozemska, zachovávajíc při tom obecné předpisy zákonné.

 

§ 23

 

K zvelebování církevních i učebných účelů svých mohou evangelící, šetříc při tom ustanovení zákonných, v tuzemsku zakládati jednoty a se stejnorodými jednotami evangelickými v cizozemsku ve spojení vcházeti.

 

§ 24

 

Všecky záležitosti v tomto patentě výslovně nedotčené, ježto se týkají státoprávného postavení evangelíků augšburského a helvetského vyznání v zemích úvodem vyjmenovaných, mají podle zásady samostatnosti v pořádání a spravování záležitostí svých konfesionálních, všechněm zákonně uznaným církvím a společnostem náboženským pojištěné, býti posuzovány a vedeny, a všecka nařízení a předpisy, ježto by se s zásadou touto a se svrchu položenými ustanoveními nesrovnávaly, a které nejsou povahy takové, aby jich odstranění záviselo teprve od vydání nových předpisů, k čemuž se přípravy cestou příslušnou ihned státi mají, pokládati sluší bez dalších vyřčení za minulé a zrušené.

 

§ 25

 

Naproti tomu nesmí při provedení těchto ustanovení ani Našim právům majestátním, kteráž tímto po všecku budoucnost výslovně vyhrazena míti chceme, újma se státi, ani uznaným zákonně právům jiné některé církve anebo jiného vyznání vnitř oboru jich vlastního ublíženo býti.