47

 

Zákon

 

ze dne 25. května 1868

 

jímžto se obnovují nařízení druhé kapitoly obecného zákonníka občanského o manželském právě katolickém, přidává se moc soudní u věcech manželských katolíků se týkajících k soudům světským a ustanovuje se, kdy se může sňatek manželský předsevzíti před úřady světskými

 

 

S přivolením obojí sněmovny rady říšské vidí se Mi vydati zákon níže položený, jímž se obnovují nařízení druhé kapitoly obecného zákonníka občanského o manželském právě katolickém, přidává se moc soudní u věcech manželských katolíků se týkajících soudům světským, a ustanovuje se, kdy se může sňatek manželský předsevzíti před úřady světskými.

 

 

Článek I

 

Patent císařský, daný dne 8. října 1856, č. 185 zákonníka říšského, kterýž, táhnouc se k patentu, daný 5. listopadu 1855, číslo 195 zákonníka říšského, 1. ledna 1857 platnosti nabyl, pozbývá v královstvích a zemích, pro něž tento zákon se vydává, moci své, a taktéž "zákon o manželských záležitostech katolických v císařství Rakouském," k tomuto patentu za první přídavek připojený, a dále přidaný a v zákoně samém přivedený druhý přídavek: "Naučení, dané soudům duchovním císařství Rakouského v příčině věcí manželství se týkajících."

 

Na místě těchto zákonů zrušených nabude platnosti také v příčině katolíků kapitola druhá obecného zákonníka občanského, vyd. 1. června 1811, o právu manželském, a zákonové i nařízení potomně k ní vydaní, pokud toho času, když nabyl moci patent, daný 8. října 1856, č. 185 zákonníka říšského, již byli vyšli a tímto zákonem nejsou změněni.

 

 

Článek II

 

Zpěčoval-li by se některý správce duchovní, jemuž dle obecného zákonníka občanského přísluší manželství ohlašovati, z příčiny nějaké, která v zákonech státních není uznána za překážku, manželství ohlásiti, aneb zpěčoval-li by se některý správce duchovní, jemuž přísluší, přijímati k sobě slavné prohlášení, že zasnoubenci k manželství přivolují, byv od nich za to požádán, z příčiny takové manželství ohlásiti nebo slavné prohlášení, že k manželství přivolují k sobě přijmouti, tedy mají toho vůli, dáti manželství své úřadem světským ohlásiti a před týmž úřadem slavně se pronésti, že k manželství přivolují.

 

V příčině tohoto eventuálního vcházení v manželství před úřadem světským, kteréž se ženichům a nevěstám všech konfesí povoluje, má platnost to, co nařízeno v druhé kapitole obecného zákonníka občanského, s těmito však změnami:

 

 

§ 1

 

Úřadem světským, jemuž přísluší manželství ohlašovati a slavné prohlášení, že zasnoubenci k manželství přivolují, k sobě přijímati, jest c. kr. politický úřad okresní, v městech pak, kteráž mají svá zvláštní statuta, úřad obecní, jemuž svěřena jest správa politická; a bude se za příslušný k tomu pokládati ten politický úřad okresní (obecní), v jehož okresu má sídlo své úřední onen správce duchovní, kterýž oddavků vykonati nechtěl.

 

 

§ 2

 

Aby ti, kdož v manželství vejíti chtějí, za ohlášky a za vykonání sňatku manželského u úřadu světského žádati mohli, jsou povinni, před tímto úřadem prokázati, že příslušný správce duchovní se zpěčoval to i ono předsevzíti, což učiniti mohou, buď písemným vysvědčením od správce duchovního vydaným anebo seznáním dvou mužů soběprávných, kteří bydlejí v okresu úředním.

 

Nepodá-li se takového průkazu, tedy úřad politický správce duchovního vyzve, aby ohlášky učinil a dle případnosti prohlášení, že zasnoubenci k manželství přivolují, k sobě přijal, anebo aby přípisem úředním oznámil, co tomu jest na překážku.

 

Odpoví-li správce duchovní odmítavě z příčin, kteréž v zákonech státních obsaženy nejsou, aneb žádných příčin nepřiveda, anebo nedojde-li odpověď nejdéle v osmi dnech, v něž se však dni, které přípisy jdou po poště, nepočítají, tedy úřad politický po předložení výkazů a pomůcek, jichž dle obecného zákonníka občanského a nařízení pozdějších potřebí, ohlášky a sňatek manželský ihned vykoná.

 

 

§ 3

 

Všeliké funkce a všeliké rozhodování, ježto dle druhé kapitoly obecného zákonníka občanského a nařízení pozdějších náležejí na správce duchovního, příslušejí, když se stane manželství před úřadem světským, náležitému úřadu politickému (obecnímu).

 

 

§ 4

 

Z rozhodnutí politického úřadu okresního (úřadu obecního) mohou zasnoubenci rekurs podati c. kr. politickému řízení zemskému a z rozhodnutí řízení zemského, c. kr. ministerium záležitostí vnitřních; k podání rekursu není určité lhůty vyměřeno, aniž jest rekursu na překážku, vydaly-li obě nižší instance rozhodnutí stejného znění.

 

 

§ 5

 

Ohlášení manželství, kteréž se státi má před úřadem světským, učiněno buď od tohoto úřadu veřejným přibitím na úřední tabuli vyhlašovací, i spůsobem dožádání veřejným přibitím u obecního úřadu toho místa, kde bydlí ženich i nevěsta.

 

Odbývají-li se u některého c. kr. politického úřadu okresního pravidelně dni úřední, učiněny buďte ohlášky také ústně v jeden den takový nebo po několik dní. K platnosti manželství však potřebí toliko, aby se ohlášky písemné náležitě přibily.

 

Ohlášky buďte na tabuli vyhlašovací úřadu politického a úřadů obecních po tři neděle přibity, dříve než se předsevezme sňatek manželský.

 

Z příčin důležitých může c. kr. politické řízení zemské tuto lhůtu ohlašovací zkrátiti a jestli věc náhlá, ohlášky také zcela prominouti. Dokáže-li se, že jest tu blízké nebezpečenství smrti, může také politický úřad okresní (obecní) ohlášky prominouti proti tomu, že zasnoubenci přísahou potvrdí, co předepsáno v § 86 obecného zákonníka občanského.

 

 

§ 6

 

Dožádání a delegace některého jiného úřadu okresního (obecního), aby k sobě přijal slavné prohlášení, že zasnoubenci k manželství přivolují, učiniti se může k žádosti zasnoubenců od příslušného politického úřadu okresního (obecního) dle toho, co nařízeno v obecném zákonníku občanském (§§ 81 a 82) v příčině úřadů farních.

 

 

§ 7

 

Slavné prohlášení, že zasnoubenci k manželství přivolují, učiněno buď před představeným politického úřadu okresního (obecního) nebo před jeho náměstkem u přítomnosti dvou svědkův a přísežného zapisovatele.

 

 

§ 8

 

O tom, že sňatek manželský byl vykonán, budiž protokol vzdělán a jak od ženich a nevěsty, tak i od svědků a obou osob úředních podepsán.

 

 

§ 9

 

Politický úřad okresní (obecní) povede v příčině ohlášek a sňatků manželských u něho vykonaných knihu ohlášek a rejstřík manželský a bude z těchto rejstříků k požádání vydávati vysvědčení úřední, kteráž s průvodní mocí listin veřejných prokazují, že ohlášky byly předsevzaty a potahmo sňatek manželský vykonán.

 

Takové vysvědčení úřední o vykonaném sňatku manželském pošle politický úřad okresní (obecní) z povinnosti úřadu řádným správcům duchovním ženicha i nevěsty.

 

 

§ 10

 

Co se týče rozvedení manželů a rozloučení manželství, má v příčině manželství, vykonaných před úřadem světským, platnost totéž, co nařízeno v obecném zákonníku občanském, při čemž funkce správcům duchovním přikázané konati náleží politickému úřadu okresnímu (obecnímu), v jehož okršlku má sídlo úřední správce duchovní k těmto funkcím dle zákona ustanovený.

 

 

§ 11

 

Manželé, kteří vešli v manželství před úřadem světským, mají toho vůli, žádati potomně, aby některý správce duchovní té konfesí, ku které manžel neb manželka náleží, jejich manželství dal církevní požehnání.

 

 

Článek III

 

Od toho dne, kterého tento zákon moci nabude, vykonávati budou v královstvích a zemích, kterým ten zákon dán jest, moc soudní v manželských věcech osob katolických i jiných konfesí křesťanských i nekřesťanských jediné soudové světští, kteří k tomu dle jurisdikčních norem, vyd. 22. prosince 1851 a 20. listopadu 1852, ustanoveni byli do 1. ledna 1857, kteréhož dne ve skutek vešli manželští soudové duchovní.

 

Tito soudové světští půjdou předse podle zákonů a nařízení, dle kterých se vyřizovaly jakékoli spory manželské toho času, když nabyl patent, vyd. 8. října 1856, č. 185 zákonníka říšského, a zvláště podle nařízení, daných v příčině sporů manželských v druhé kapitole obecného zákonníka občanského a v dekretě dvorském, daném dne 23. srpna 1819, č. 1595 sbírky zákonů soudních, pokud tato nařízení nejsou tímto zákonem změněna.

 

 

Článek IV

 

K zavedení tohoto zákona činí se tato ustanovení pomíjející:

 

§ 1

 

Šlo-li by o platnost manželství, kteréž uzavřeno bylo dle patentu, vydaného 8. října 1856, č. 185 zákonníka říšského, uvažována budiž dle tohoto patentu a dle nařízení s ním vydaných.

 

Bylo-li by však činiti o rozloučení manželství, kteréž bylo uzavřeno dříve než tento zákon platnosti nabyl, též o rozvedení manželů, kteří dříve tohoto zákona v manželství vešli, uvažováno buď to i ono jediné dle zákonníka občanského a dle nařízení v tomto zákoně daných.

 

 

§ 2

 

Taktéž budiž dle tohoto zákona konáno vyšetřování a přelíčení, když by šlo o to, aby bylo prohlášeno za neplatné manželství nějaké, kteréž se stalo dříve než tento zákon platnosti nabyl, též když by šlo o rozloučení manželství takového a o rozvedení manželů, kteří dříve v manželství vešli, než tento zákon moci nabyl.

 

 

§ 3

 

Nálezové dle práva platní, kteří byli vydáni, když měl platnost patent ze dne 8. října 1856, č. 185 zákonníka říšského, nepozbývají účinků, jež mají dle tohoto patentu a zákonů k němu přidaných.

 

 

§ 4

 

Všeliká řízení, kteráž toho dne, když tento zákon platnosti nabude, podle patentu, vyd. 8. října 1856, č. 185 zákonníka říšského, před některým soudem duchovním nebo světským v první nebo vyšší instanci nebo před úřadem jakýmkoli byla již zašla, buďtež od soudů světských a potahmo úřadů administrativních dle tohoto zákona příslušných dále vedena a na tyto soudy neb úřady přenešena.

 

 

§ 5

 

Šlo-li by o ohlášky a jiné přípravy k manželství, spravovati se jest až do toho dne, kteréhož tento zákon moci nabude, též tím, co nařízeno v patentě, daný 8. října 1856, č. 185 zákonníka říšského a v zákonech k němu přidaných, pokud manželství v tomto čase k místu přijde. Nepřijde-li však k místu, tedy bude potřebí, aby ohlášky a jiné přípravy k uzavření manželství za platnosti tohoto zákona znovu se předsevzaly dle toho, co v příčině té v něm nařízeno.

 

 

Článek V

 

Ministrům práv, záležitostí duchovních a záležitostí vnitřních ukládá se, aby tento zákon ve skutek uvedli a za tou příčinou náležitá nařízení vydali.

 

Ve Vídni, dne 25. května 1868.

 

 

František Josef m. p.

Auersperg m. p.

Hasner m. p.

Giskra m. p.

Herbst v. r.