Zákon ze dne 19. února 1902 č. 48 ř.z.,
kterým se vydávají ustanovení o výslužném katolických správců duchovních při všeobecně užitečných ústavech a kněžských úředníků při katolických ordinariátech, konsistořích a při biskupských seminářích.
§ 1
Katoličtí správci duchovní při všeobecně užitečných, státem, některou zemí, některým okresem, některou obcí nebo veřejným fondem vydržovaných ústavech a kněžští úředníci při katolických ordinariátech, konsistořích a biskupských seminářích mají nárok na výslužné z náboženského fondu, vztažmo z jeho státní dotace.
Tento nárok má místo toliko, když:
- a) žadatel jest způsobilý obdržeti církevní úřady (§ 2 zákona ze dne 7. května 1874, č. 50 ř.z.),
- b) jeho služební místo ministrem věcí duchovních po slyšení diecézního biskupa výslovně uznáno jest za systematisované podle účelu tohoto zákona,
- c) ustanovený kněz vystoupí z úřadu pro nezpůsobilost nezaviněnou,
- d) pokud neobdrží nižádného jiného placeného církevního postavení nebo jiného zaopatřovacího požitku z něěkterého veřejného fondu nebo ze státní pokladny.
§ 2
Je-li s úřadem výslužné spojeno nebo bylo-li při ustanovení smlouvou slíbeno, budiž toto výslužné, bez rozdílu, z kterého pramene plyne, započteno do výslužného, připadajícího podle tohoto zákona.
§ 3
Výměra tohoto výslužného jest:
- a) u duchovních správců, kteří při některém ústavu tuto uvedeném zastávají jediné nebo první místo správce duchovního, a u řečených kněžských úředníků (§ 1) podle jejich služebního času rovna výslužnému, které podle II. vzorce k zákonu ze dne 19. září ř.z. č. 176, jest propůjčeno samostatným duchovním správcům farního obvodu jejich posledního místa služebního,
- b) jiní duchovní správci tohoto druhu mají nárok na výslužné pomocných kněží v místě své poslední služby,
Ministr věcí duchovních může z důvodů zřetele hodných povoliti výjimečně vyšší výslužné, a to při deficientech prvního druhu (lit. a) až do nejvyšší sumy 1600 K, při duchovních správcích druhého druhu (lit. b) až do nejvyšší sumy 800 K, jakož i duchovní správce druhého druhu (lit b) na roveň postaviti duchovním správcům prvního druhu (lit. a).
§ 4
Když vypočítává se služební čas za příčinou ustanovení výslužného, náležejícího podle tohoto zákona, služební léta ve všeobecné správě duchovní nebo v jiné veřejné službě církevní ztrávená pokládají se na roveň letům, která byla ztrávena v některém z řečených zvláštních zaměstnání.
§ 5
Mému ministrovi věcí duchovních a vyučování jest uloženo, aby ve skutek uvedl tento zákon, dohodnuv se s mými ostatními účastnými ministry.
|