Zákon

daný 7. května 1874 č. 51 ř.z.
jímž se vyměřují příspěvky k náboženskému fondu

na uhrazení potřeb na účely církve katolické

S přivolením obojí sněmovny rady říšské vidí se Mi naříditi takto:

§ 1

Majetníci církevních prebend a řeholní komunity či společenstva povinni jsou dávati nížepoložené příspěvky k náboženskému fondu na zapravení potřeb na účely katolické církve, zvláště na zlepšení příjmů duchovenstva na vinici Páně pracujícího předpisy posavadními vyměřených.

§ 2

Za měřítko při vyměřování příspěvku ku fondu náboženskému pokládá se cena veškerého jmění prebendy nebo společenstva při vyměřování ekvivalentu poplatkového za základ položená, počítajíc v ni i fundace při prebendě neb společenstvu užívané, však vyloučíc bibliotéky a sbírky vědecké a umělecké.

Podle toho nepočítají se části jmění nebo příjmy, z kterých se nevyměřuje ekvivalent poplatkový, ani při vyměřování příspěvku k fondu náboženskému.

Výjimku z tohoto činí takové části jmění, z nichž ekvivalent poplatkový nevyměřuje se pouze proto, že majetník jich nebyl ještě deset let v jich držení; z takových částí jmění budiž příspěvek k fondu náboženskému ihned vyměřen.

§ 3

Cizím církevním prebendám a společenstvům vyměří se příspěvek k fondu náboženskému podle ceny jejich nemovitého jmění, kteréž leží v zemích zdejších (§ 2.).

§ 4

Správa záležitostí duchovních ustanoví po vyslyšení biskupů a hledíc k okolnostem místním, onu částku jmění, kteráž, majíc uhraditi výživu osob duchovních podle jich stavu náležitou, má býti příspěvku k fondu náboženskému zproštěna.

Řeholním společenstvům, jichž účelem jest podle statut opatrovati chudé nemocné, ponechají se mimo to od příspěvku osvobozeny také ty příjmy, o nichž se prokáže, že se jich k tomu účelu užívá.

Totéž platí o příjmech, kteréž některé společenstvo řeholní obrací na účely církevní či duchovní, pokud, kdyby nebylo takového společenstva, musily by se zapraviti z fondu náboženského, aneb je obrací na účely veřejného vyučování, jež vláda shledá za potřebné.

§ 5

Společenstvům řeholním vyměřeny buďte příjmy, které z důvodů církevní kongruy (§ 4.) zůstati mají příspěvku sproštěny, v sumě všech částek, které náležejí údům korporace podle jich církevního stavu za kongruu. Téhož má platnost o korporacích světských duchovních, které mají dotaci nedílnou (mensa communis).

V té i oné případnosti vpočten buď každému údu korporace i takový příjem prebendní, jejž béře odjinud nežli od společenstva.

§ 6

Pravidla, podle nichž se mají pro vyměření kongruy (§§ 4. a 5.) počítati příjmy a vydání osob duchovních, ustanoví se po vyslyšení biskupů způsobem nařízení.

§ 7

Tu, kde k doplnění kongruy (§§ 4. a 5.) dává se subvence z fondů veřejných, nevyměřuje se příspěvků k fondu náboženskému.

§ 8

Příspěvek k fondu náboženskému vyměřen buď rovněž jako ekvivalent poplatkový vždy na deset let napřed.

§ 9

Za tuto dobu (§ 8.) činí příspěvek k fondu náboženskému vesměs:

· z jmění do 10.000 zl. 1/2 %

· z jmění mezi

· 10.000 zl. a 20.000 zl. 1 a 1/2 %

· 20.000 zl. a 30.000 zl. 3 %

· 30.000 zl. a 40.000 zl. 4 %

· 40.000 zl. a 50.000 zl. 5 %

· 50.000 zl. a 60.000 zl. 6 %

· 60.000 zl. a 70.000 zl. 7 %

· 70.000 zl. a 80.000 zl. 8 %

· 80.000 zl. a 90.000 zl. 9 %

· z každého změní výše 90.000 zl. 10 %

§ 10

Příspěvků k náboženskému fondu výše ustanoveným není dovoleno vyměřovati úhrnkem.

§ 11

Přijde-li najevo, že by příjem některé duchovní osoby nebo korporace nad církevní kongruu (§§ 4.a 5.) nadané, kdyby se příspěvek k fondu náboženskému vyměřil v sumě zákonem ustanovené, padl pod kongruu, budiž příspěvek dotčený odepsán buď celý nebo přiměřená část příspěvku.

§ 12

Jestliže by v té době, na kterou jest příspěvek k fondu náboženskému vyměřen, trvale se rozmnožily nebo ztenčily příjmy toho, kdo jest příspěvkem povinen, anebo by se rozmnožilo neb ztenčilo jmění, kteréž bylo při vyměřování příspěvku za základ položeno, má to na povinnost přispívati, účinek jen potud, pokud takovou změnou příjmy toho, kdo jest příspěvkem povinen, zvýší se nad sumu, která činí kongruu církevní, anebo, připočtouc k ní příspěvek zákonem vyměřený čili nic, ztenčí se pod tuto sumu.

V onom případě vyměří se potomně příspěvek za ostatní část doby desítileté, v tomto případu pak odepíše se příspěvek buď celý nebo přiměřená část příspěvku.

Sleví-li se někomu na čas na císařských daních, může se mu také sleviti na příspěvku k fondu náboženskému.

§ 13

Příspěvek k fondu náboženskému vyměřen buď, nehledíc k dobám interkalárním.

§ 14

Příspěvek k fondu náboženskému vyměřuje politické řízení zemské té země, ve kteréž ten, kdo jest příspěvkem povinen, řádně bydlí, aneb ve kterémž případu v § 3. uvedeném leží jmění nemovité, z něhož se má příspěvek dávati.

Vyměření děje se podle fassí majetku, zdělaných za příčinou předepsání ekvivalentu poplatkového a podle dat od úřadův finančních najisto postavených. Co se pak týče části jmění, v příčině kterých nenastala ještě povinnost zapraviti ekvivalent poplatkový (§ 2. odst. 3), buďtež k vyměření příspěvku k náboženskému fondu zvláštní fasse zdělány a ve lhůtě způsobem nařizovacím ustanovené řízení zemskému předloženy.

Tyto fasse obsahujtež všechna data, ježto předepsána jsou při vyměřování ekvivalentu poplatkového.

§ 15

Způsobem nařízení ustanoví se (§ 6.), které výkazy zvláštní se mají předložiti, když má býti některé jmění z příčiny v § 4. uvedené příspěvku k fondu náboženskému zproštěno zcela nebo zčásti.

§ 16

Co ustanoveno jest v nařízeních o ekvivalentu poplatkovém, kterak ten, kdo podá fassi, z toho odpovídá, že v ní vše jest podle pravdy udáno, má platnost také se strany toho, co se udá za příčinou vyměření příspěvku k náboženskému fondu nebo osvobození od něho (§§ 14. a 15.).

Kdo zamlčel nějaké jmění nebo příjmy, kteréž by mohly míti účinek na vyměření příspěvku k fondu náboženskému, pokutován bude dvojnásobnou sumou toho, oč tento příspěvek byl neb mohl býti zkrácen-

§ 17

Rekurs u věcech, týkajících se vyměření příspěvku k náboženskému fondu, jde k ministrovi záležitostí duchovních.

Tento rekurs podán buď řízení zemskému ve čtyřch nedělích od toho dne, kdy nařízení neb rozhodnutí popírané bylo popírajícímu dodáno, a nemá odkladnho účinku.

§ 18

Příspěvek k fondu náboženskému placen buď ve čtvrtletních částkách napřed k ruce hlavní kasy té země, v kteréž byl vyměřen (§ 14.).

§ 19

Ze zadržených příspěvků k fondu náboženskému zapravovány buďte pětiprocentní úroky z prodlení od toho dne, kterého k placení dospějí (§ 18.).

§ 20

Když nastane nové desetiletí (§ 8) a příspěvek k fondu náboženskému nebyl by na ně ještě vyměřen, tedy zapraven buď prozatím dále příspěvek za minulé desítiletí vyhledaný s výhradou potomního vyrovnání.

§ 21

Příspěvky k fondu náboženskému, též propadlé úroky z prodlení a pokuty dobývají se týmž způsobem jako daně a dávky císařské.

§ 22

Pokud příspěvky k fondu náboženskému nejsou přes tři léta zadrželé, přísluší jim a poplatkům vedlejším k nim náležejícím zástavní právo ze zákona k užitkům z nemovitého jmění prebendy nebo řeholní komunity příspěvkem povinné, kteréž jde za veřejnými dávkami a poplatky vedlejšími k nim náležejícími, má však přednost před každým pohledáváním z práva soukromého vzešlým.

§ 23

V případu konkursu zapraveny buďte příspěvky k fondu náboženskému a poplatky vedlejší, které nejsou přes tři léta zadrželé, hned po veřejných dávkách a poplatcích vedlejších k nim náležitých.

§ 24

Příspěvky k fondu náboženskému jdou přímo do kasy náboženského fondu té země, v kteréž byly vyměřeny (§ 14.).

§ 25

Tento zákon nabude platnosti dne 1. ledna r. 1875. Od tohoto dne pominou příspěvky, kteréž posud majetníci církevních prebend a řeholní společenstva k náboženskému fondu dávali.

Též pomine od tohoto dne posavadní povinnost jmenovaných majetníků a společenstev, platiti alumnatikum (seminaristicum). V právu, které má náboženský fond k příjmům interkalárním uprázdněných prebend, tímto zákonem ničeho se nemění.

(pozn: to až § 6 zákona 122/1926 Sb. z . a n. a srov. též §§ 119 a 120 vl. nař. 124/1928 Sb. z. a n.)

§ 26

Příspěvky k náboženskému fondu v tomto zákoně ustanovené vyměří se ponejprv na zbývající část doby desítileté (§ 8.), kteráž se dokoná dne 31. prosince 1880.

§ 27

Ministrovi záležitostí duchovních a vyučování a ministrovi financí uloženo jest, aby tento zákon ve skutek uvedli.