Zákon,
daný dne 21. března
1890, č. 57 ř.z.,
jímž upravují se
zevnitřní právní poměry israelitské společnosti náboženské.
S
přisvědčením obojí sněmovny říšské rady vydávám následující ustanovení pro
úpravu zevnitřních právních poměrů israelitské společnosti náboženské:
§ 1
Základem
pro úpravu zevnitřních právních poměrů israelitské společnosti náboženské má
býti obec náboženská.
Úkolem
náboženské obce jest, aby v mezích státními zákony vyměřených pečovala o
náboženské potřeby svých členů a vydržovala i podporovala ústavy tímto účelem
vyžadované.
§ 2
Každá
náboženská obec zahrnuje v sobě místně ohraničený obvod; v tomto obvodě může
býti toliko jedna obec náboženská.
Každý
israelita náleží k té náboženské obci, v jejímž obvodě má své řádné bydliště.
§ 3
Obvody
náboženských obcí ustanoveny buďte nejdéle ve třech letech po vyhlášení tohoto
zákona tímto způsobem:
1.
Základem
tohoto ustanovení jsou obvody náboženských obcí již zřízených v čase, kdy tento
zákon jest vyhlášen, jakož oněch státem dopuštěných svazků, které skutečně
rovnají se svým účelem náboženské obci.
2.
Zastupitelstva
řečených korporací mají oznámiti státnímu úřadu ve lhůtě, nařizovacím způsobem
ustanovené, hranice svého obvodu a zároveň podati návrhy o příštím utváření
obvodu příslušné obce.
3.
V téže lhůtě v
oněch osadách, které by až dosud nenáležely k nižádné z náboženských korporací
pod čís. 1 dotčených, ve kterých však značnější počet israelitů jest usedlý,
buďte tito israelité vyzváni veřejnou vyhláškou, by prohlásili se, zda ustaví
se v samostatnou náboženskou obec, nebo zda chtějí přiděleni býti k některé
obci již zřízené.
4.
Když stanoven
bude obvod náboženských obcí, budiž co možná prohlédáno k dosavadním poměrům a
zachována zásada, že jednak náboženské obce mají býti zřízeny toliko tenkráte, když jest tu dostatečných prostředků, aby
zabezpečeno bylo trvání potřebných bohoslužebných ústavů a zařízení, vydržování
náboženských zřízenců a udílení pravidelného vyučování v náboženství, a že
jednak pokud jsou zde tyto podmínky, obvody náboženských obcí nemají býti
příliš rozsáhlé.
Obvody
jednotlivých náboženských obcí ustanoveny budou cestou nařizovací.
§ 4
Ustanovení
a ohraničení obvodů náboženských obcí vyhlášeno bude v příslušném zemském
zákonníku a udán bude spolu čas, kterého moci nabude. Od toho času nové
náboženské obce pokládány budou za ustavené. Až do té doby trvati budou
dosavadní náboženské svazky (§ 3, č. 1)
§ 5
Zruší-li
se na základě předchozích ustanovení některá posavadní náboženská obec nebo
náboženský svazek (§ 3, č. 1), nebo změní-li se obvod její, budiž správním
způsobem rozhodnuto o jejich jmění (aktivech i passivech).
Toto
jmění přejíti má z pravidla na onu nově zřízenou obec, v jejímžto obvodě bylo
sídlo obce dřívější. Jestliže však obvod dosavadní korporace rozdělí se na dva
nebo více obvodů, rozděleno býti může jmění prohlédajíc ku příslušným poměrům.
Při tomto šetřeno buď zásady, aby zřízené bohoslužebné ústavy odcizeny nebyly
svému věnování.
Avšak
opatřeními těmito nemá nijak státi se újma nadačním nebo na zvláštních právních
titulech spočívajícím ustanovením.
§ 6
Co
se týče všech oněch obvodů, které by pojaty nebyly do rozdělení náboženských
obcí dle § 3., budiž ustanoveno a prohlášeno nařizovacím způsobem (§ 4), ku
kterým náboženským obcím přiděleni budou israelité tam bydlící.
Přidělení
toto vykonáno buď dle zemí, okresů, obcí nebo osad a přihledáno buď při něm co
možná ke vzdálenostem, k dopravním a všem jinak důležitým okolnostem.
Přidělenci
pokládají se za rovny obecním příslušníkům, ač nejsou-li jejich práva a
povinnosti obmezeny následkem zvláštních okolností, kterážto obmezení ve
stanovách mají býti uvedena.
§ 7
Každá
změna v ohraničení obecních obvodů dle předchozích ustanovení provedeném, jakož
i zřízení nové náboženské obce podrobeny jsou státnímu schválení.
Návrhy
k tomu směřující buďte projednány, učiní-li je zastupitelstvo některé
náboženské obce neb alespoň třicet rodinných hlav israelitského vyznání.
Zřízení
nové náboženské obce dovoleno býti může toliko pod podmínkami v § 3, č. 4
uvedenými.
§ 8
Nestačí-li
více hmotné prostředky některé náboženské obce k tomu, aby plnila zákonné
podmínky svého trvání, může jí odňato býti státní uznání. Obvod její po
vyslechnutí účastných zastupitelstev přidělen buď jedné nebo několika sousedním
náboženským obcím; při tom rozhodnuto buď o jmění dle § 5.
§ 9
Pro
správu záležitostí každé obce zřízeno buď zastupitelstvo, které zastupuje ji
navenek.
Ostatně
organisace obce (náboženská rada, výbor, apod.) upravena bude stanovami.
Členové
představenstva, náboženské rady, výboru apod. povoláni budou volbou. Příčiny,
které vylučují z volby představenstva do obce místní, mají platnost i při
volbách v náboženské obci.
Do
představenstva povoláni býti smějí toliko příslušníci náboženské obce, kteří
jsou rakouskými státními občany a požívají úplně občanských práv.
Členové
představenstva oznámeni buďte státnímu úřadu.
§ 10
Za
náboženské zřízence ustanoveni býti mohou toliko rakouští státní občané, jichž
mravní a státně občanské chování jest bezvadné.
§ 11
Pro
každou náboženskou obec ustanoven buď nejméně jeden rabín; rabín musí míti své
bydliště v obecním obvodě.
Výjimečně
za schválení ministra věcí duchovních zřízen býti může společný rabín pro dvě
nebo pro několik obcí, při čemž ustanoveno buď jeho bydliště.
Pro
rabinát vyžaduje se průkaz všeobecného vzdělání vedle vlastností v § 10
uvedených.
Míra
jeho ustanovena bude způsobem nařizovacím, prohlédajíc k okolnostem v
jednotlivých zemích. Ministr věcí duchovních má také právo po deset let od
vyhlášení tohoto zákona prominouti tento průkaz v případnostech zřetele
hodných.
Zvláštnímu
upravení ponechána jsou ustanovení o theologickém vzdělání rabinátních
kandidátů a o průkazu tohoto vzdělání.
§ 12
Představenstvo
jest povinno, ohlásiti státnímu úřadu osobu pro úřad rabína vyhlédnutou.
Státní
úřad má právo, uveda důvody, ve 30 dnech po obdržení ohlášení učiniti námitky
proti tomu ustanovení (§ 11).
Jestliže
by na vzdor námitkám, nebo před vypršením dotčené lhůty bez přivolení státního
úřadu stalo se ustanovení, tedy bude neplatným a vinníci buďte potrestáni (§
30).
§ 13
Uprázdní-li
se rabinát, budiž to oznámeno ihned státnímu úřadu a zároveň osoba pojmenována,
které svěřeno býti má obstarávání rabinátních úkonů po dobu prázdně.
Má-li
státní úřad proti vyhlédnuté osobě pochybnost dle § 10, zapověděti má
zastupování.
Rabinát
musí opětně obsazen býti nejdéle v šesti měsících po dni, co se uprázdnil.
§ 14
Předcházející
ustanovení o zastupování platnost mají i tenkráte, když zřízen býti má zástupce
za rabína, jehož něco zašlo ve výkonu jeho úřadu.
Trvá-li
překážka déle šesti měsíců, zástupce prokaž všeobecné vzdělání pro rabinát dle
§ 11 žádané.
§ 15
Že
rabín nebo jeho zástupce byl ustanoven, představenstvo má vyhlásiti pokaždé v
náboženské obci.
§ 16
Služební
poměr obecních zřízenců upraven buď ve stanovách, při čemž toho buď šetřeno,
aby rabínové ustanovováni byli na delší čas a chráněni proti nedůvodnému
propuštění.
§ 17
Výkony,
podle ustanovení obecného zákonníka občanského svěřené rabínům nebo náboženským
učitelům v příčině ohlašování manželství, v příčině sňatků, rozvodu od stolu a
lože a rozloučení (§§ 126-133), mohou předsevzaty býti toliko rabínem podle §
12 tohoto zákona ustanoveným nebo za uprázdnění rabinátu aneb za zaneprázdnění
rabína zástupcem jeho (§§ 13 a 14).
Je-li
ustanoveno v téže obci náboženské několik rabínů, může každý z nich platně
předsevzíti řečené výkony. Obmezení v této příčině náboženskou obcí učiněná
jsou bezúčinná pro státní obor.
Až
do času, kdy vymezení obvodů obcí náboženských nabude právní moci (§ 4),
oprávnění k výkonu funkcí v odstavci 1. tohoto paragrafu dotčených posuzováno
buď dle ustanovení dosud platných.
§ 18
Úřední
moci, příslušející náboženským zřízencům a jiným orgánům náboženské obce,
užíváno býti smí toliko proti příslušníkům israelitské náboženské společnosti,
nikdy pak k tomu účelu, aby zamezeno bylo poslouchání zákonů a úředních
nařízení nebo volné vykonávání práv občanů státních.
Ze
vniterného donucování nesmí vůbec užíváno býti při výkonu úřední moci.
§ 19
Dávky
pro israelitské náboženské účely, zejména platy a poplatky, ukládány býti mohou
jen způsobem ve stanovách určeným a ne nad nejvyšší výměru tam stanovenou.
Státní
úřad schvaluje příslušná ustanovení stanov (§ 28, č. 7), prohlédati má k
veřejným zájmům a zvláště ku požadavkům státní správy finanční.
Ostatně
státní úřad jakmile shledá, že by další trvání dávek bylo na újmu státnímu
zájmu, jest oprávněn, odvolati schválení příslušných statutárních předpisů, a
obec náboženská v této případnosti budiž vyzvána, aby navrhla změnu svých
stanov.
Opatření
posléz dotčené nabude moci koncem správního roku, nebude-li ustanovena pozdější
lhůta.
§ 20
Pokud
by prokázáno bylo v jednotlivých případnostech, že k uhrazení nezbytného
mimořádného nákladu nestačí dávky v § 19 dotčené a jiné prostředky po ruce
jsoucí, státní správa může povoliti po dobu mimořádné potřeby výměru dávek,
převyšující statutární výši maximální.
§ 21
Nezákonný
nebo stanovám se příčící postup při rozepisování nebo při vybírání náboženských
dávek trestán buď státními úřady (§ 30); v trestním nálezu buď požadována také
náhrada, jež vinníka stihnouti má.
§ 22
Pro
vymáhání dávek stanovami uložených propůjčuje se politická exekuce.
§ 23
Změní-li
kdo své řádné bydliště a tím spolu i svou příslušnost obecní, počíná se jeho
příspěvková povinnost naproti náboženské obci nového bydliště nejblíže příštím
správním rokem, kdežto příspěvky za běžný správní rok odvésti má náboženské
obci svého dřívějšího bydliště.
Příspěvková
povinnost proti obci posléz dotčené trvá však dále, jestliže ten, jehož se to
týče, nejméně jeden měsíc před uplynutím správního roku opominul ohlásiti změnu
bydliště představenstvu této obce.
§ 24
Ústavy
určené pro israelitické náboženské účely, avšak nevydržované obcí náboženskou,
jakož i nadace ryze náboženské povahy jsou podrobeny dozoru náboženské obce,
bez újmy státního vlivu v zákonech založeného.
Obec
náboženská koná tento dozor orgány ve stanovách k tomu povolanými.
§ 25
Volnému
osvědčování náboženského přesvědčení, zejména také v rituálním vztahu, nesmí
býti činěna překážka.
Každá
obec jest povinna dle § 1 vydržovati modlitebnu nebo podle velikosti obce i
více modliteben. Při zřizování a vydržování jich buď co možná zřetel brán k
rozličným formám ritu v obci obvyklým.
Zřizování
a trvání soukromých modliteben, jakož svolávání schůzek k bohoslužebným a
ritualním cvičením jest závislé na svolení obce náboženské, jejímuž dozoru
schůzky tyto také jsou podrobeny.
Stanovy
obsahovati mají podrobná ustanovení o tom, pod kterými podmínkami přivoleno
býti má ke zřízení soukromých modliteben, jakož i ke svolávání schůzek pro
bohoslužebná a ritualná cvičení, v kterých případnostech a v kterém rozsahu
náboženská obec poskytne soukromým modlitebnám podpory a jakým způsobem dozorčí
právo obci příslušející má býti vykonáváno.
Ustanovení
tato netýkají se domácích náboženských cvičení.
§ 26
Dozorčí
právo, náboženské obci dle §§ 24 a 25
příslušející, vztahuje se také ke spolkům, které věnují svou činnost účelům tam
jmenovaným.
§ 27
Státní
úřad má právo zapověděti shromáždění k náboženským účelům z ohledů veřejných.
§ 28
V
mezích tímto zákonem vytčených upraveno buď stanovami zřízení a působnost
náboženské obce.
Stanovy
obsahujte každou měrou tyto věci:
1.
Určení
místních hranic obecního obvodu a sídlo obecního představenstva;
2.
z koho se
skládá, jakým způsobem se zřizuje představenstvo a jak dlouho trvá jeho
úřadování, jakož i ostatní organisaci náboženské obce (§ 9), pak vymezení
působnosti příslušných orgánů, zvláště co se týče práva osvědčovati právní
jednání za náboženskou obec;
3.
jakým způsobem
ustanovuje se rabín, vymezení jeho práv a povinností a jestliže by ustanoveno
bylo několik rabínů v náboženské obci, vymezení okresů jich působnosti; rovněž
i způsob, kterak ustanovují se ostatní zřízenci, jich práva a povinnosti (§
16);
4.
práva a
povinnosti obecních příslušníků a přidělenců (§ 6), zejména ustanovení o
volebních právech;
5.
kterak
obstarává, řídí a bezprostředně dohlédá se k vyučování náboženství;
6.
ustanovení o
soukromých modlitebnách a o společných pobožnostech (§§ 25, 26);
7.
kterak
opatřují se peníze potřebné k hospodářským potřebám náboženské obce, při čemž
přesně uvedeny buďte uložené dávky a ustanovena buď maximální jejich výše (§
19), jakož i způsob rozvrhu;
8.
předpisy, jak
vyřizují se spory z obecního svazku vzniklé;
9.
řízení při
změně stanov.
§ 29
Ku
platnosti stanov, jakož i ku každé jich změně třeba je státního schválení.
Pro
obce, které podle § 3 tohoto zákona nově budou zřízeny nebo jichž obvod se
změní, vydána buďte nařizovacím způsobem prozatímná nařízení o tom, kterak
zříditi jest náboženské představenstvo a jak obstarávány býti mají obecní
záležitosti, vztažmo učiněna buďte dočasná opatření změnou obvodu podmíněná;
spolu buď ustanovena lhůta, ve které představenstvo předložiti má návrh stanov
státnímu úřadu ke schválení.
Rovněž
ostatní náboženské obce ve lhůtě nařizovacím způsobem ustanovené sepsati mají
své stanovy, nebo své dosavadní stanovy upraviti dle předpisů tohoto zákona a
vyžádati si státního schválení.
Budoucně
zároveň s návrhem na zřízení náboženské obce (§ 7) předkládán buď také návrh
stanov.
§ 30
Státní
úřad má bdíti, aby orgánové náboženských obcí nepřekračovali oboru své
působnosti a plnili zákonné předpisy, jakož i nařízení státních úřadů na
zákonném podkladě vydaná.
Úřadové
k tomu konci mohou zrušiti zákonům nebo stanovám příčící se usnesení neb
opatření orgánů obcí náboženských, rozpustiti příslušné zastupitelské sbory,
dále ukládati peněžité pokuty majetkovým poměrům přiměřené, jako užívati jinak
zákonně dovolených prostředků donucovacích.
§ 31
Státní
úřad má dále právo, sesaditi členy obecního představenstva, jakož i náboženské
zřízence, jichž úřadování ohrožuje veřejný pořádek.
Sesazení
s úřadu budiž každou měrou nařízeno, jestliže některý z dotčených funkcionářů
pozbude rakouského státního občanství, uznán bude vinným zločinných nebo
takových trestných činů, které vznikají ze ziskuchtivosti, urážejí mravnost,
nebo vzbuzují veřejné pohoršení.
Sesazení
z úřadu podle předchozích ustanovení nařízené má v zápětí zánik služební
smlouvy ustanovovací; příslušný funkcionář, bez újmy zákonných následků s
trestním odsouzením spojených, jest neschopen po tři léta zastávati některý
úřad v náboženské obci.
§ 32
Úřad
naříditi má ihned nové volby, následkem opatření v § 30 a 31 dotčených
potřebné, a pokud jde o nové zřízení představenstva, učiniti vhodná opatření,
aby zatím obstarávány byly obyčejné správní výkony.
§ 33
Nařizovacím
způsobem bude ustanoveno, kteří úřadové vykonávati budou práva příslušející dle
tohoto zákona státní správě.
§ 34
Zákon
tento netýče se užívání a správy společných fondů a ústavů zřízených pro
israelity v jednotlivých zemích.
§ 35
Zákon
tento nabývá moci dnem vyhlašovacím. Téhož dne pozbývají moci všechny zákony a
nařízení s jeho předpisy se nesrovnávající.
Předpisy
o vedení rodných, manželských a úmrtních rejstříků nejsou dotčeny tímto
zákonem.
§ 36
Mému
ministrovi věcí duchovních a vyučování a Mým ministrům věcí vnitrných a práv
jest uloženo, aby tento zákon uvedli ve skutek.
Pozn:
1. míra všeobecného vzdělání podle § 11 byla stanovena
Nařízeními ministra kultu a vyuč., a to pro Čechy 8/1892 z.z., pro Moravu
47/1891 z.z., pro Slezsko č. 6/1893 z.z. Nařízeno bylo, že kandidáti pro úřad
rabína mají vzhledem na své všeobecné vzdělání prokázati, že nejméně úplně
vystudovali s dobrým prospěchem vyšší gymnasium.
2. úřady vykonávající státní správu (§ 33) byly určeny
nařízením ministeria věcí duchovních a vyučování ze dne 18. března 1897 č. 96
ř.z. (viz § 1 nařízení).