Schváleno (Vydáno): 23.02.1949
Účinnost od: 01.10.1948
Zrušeno: 01.01.1957 předpisem: 55/1956 Sb.
62/1949 Sb.
ZÁKON
ze dne 23. února 1949
o minimálních veřejných odpočivných
(zaopatřovacích) platech a o změně některých
ustanovení, upravujících pensijní nároky a vstup
do výslužby, jakož i o některých výhodách
pro státní zaměstnance.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na
tomto zákoně:
Čl.I
§ 1
(1) Příjemcům pravidelných veřejných odpočivných
(zaopatřovacích) platů (dále jen "příjemci"), u nichž nedosahují
jejich celkové platy, pokud jde
a) o příjemce svobodného, ovdovělého, rozvedeného, rozloučeného
ročních ...... 8400 Kčs,
b) o příjemce žijícího ve společné domácnosti s manželkou
(družkou) ročních 12600 Kčs,
c) o sirotka (§ 9, odst. 1 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 z
r. 1920 Sb., o změně některých ustanovení, upravujících
pensijní nároky a vstup do výslužby jakož i o některých
výhodách pro státní zaměstnance a obdobné předpisy), jemuž
přísluší výchovné, ročních ....... 6000 Kčs,
zvýší se s účinností od 1. října 1948 jejich platy na výše uvedené
částky.
(2) Za podmínek stanovených pro přiznání výchovného zvýší se
sirotčí pense na částku uvedenou v odstavci 1, písm. c) též
sirotkům po státních obecních (městských) a obvodních lékařích, na
něž se vztahují zákon ze dne 24. června 1926, č. 105 Sb., o
platových poměrech státních obecních (městských) a obvodních
lékařů, a vládní nařízení ze dne 17. března 1927, č. 23 Sb., o
úpravě platových poměrů státních obecních (městských) a obvodních
lékařů.
§ 2
(1) Celkovými odpočivnými (zaopatřovacími) platy podle § 1 se
rozumějí jak základní odpočivné (zaopatřovací) platy, tak i jejich
veškeré příslušenství vyjímajíc:
a) přídavky za zranění a válečné přídavky,
b) u příjemců platů uvedených v § 1, písm. a) a b) výchovné
a zvláštní přídavek podle § 2, odst. 1, písm. D) zákona ze dne
13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním přídavku státním
a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům
státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze
dne 2. dubna 1947, č. 69 Sb.
(2) Příspěvky na výchovu se k vdovské pensi (zaopatřovacímu
požitku družky) nepřipočítávají.
§ 3
(1) Příjemcům pravidelných veřejných odpočivných
(zaopatřovacích) platů, u nichž úhrn těchto platů (§ 2) nedosahuje
částky 72000 Kčs ročně a kteří jsou trvale tak bezmocni, že
potřebují ošetření a obsluhy jinou osobou, lze zvýšiti na jejich
žádost s účinností od 1. října 1948 jejich platy nejvýše o částku
8400 Kčs ročně. Důchod sirotčí lze zvýšiti pro bezmocnost až od
sedmého roku věku.
(2) O žádosti podle odstavce 1 rozhoduje příslušný ústřední
úřad v dohodě s ministerstvem financí.
§ 4
Veřejnými odpočivnými (zaopatřovacími) platy podle ustanovení
§§ 1 a 3 se rozumějí odpočivné (zaopatřovací) platy vyplácené z
prostředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů
státních nebo státem spravovaných, z prostředků svazků lidové
samosprávy, všeobecných veřejných nemocnic, školních obcí (újezdů)
nebo veřejnoprávních korporací.
§ 5
Ustanovení §§ 1 až 3 platí také
a) pro učitele, na něž se vztahuje učitelský zákon,
b) pro profesory diecésních učilišť theologických (§ 211 platového
zákona),
c) pro duchovní kongruálních církví a náboženských společností
státem uznaných, po případě recipovaných.
Čl.II
Zákon ze dne 14. května 1896, č. 74 ř. z., o zaopatření
civilních úředníků státních (učitelů státních), pak sluhů, jakož i
jejich vdov a sirotků, ve znění čl. I zákona ze dne 17. prosince
1919, č. 2 z r. 1920 Sb., o změně některých ustanovení
upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby jakož i o
některých výhodách pro státní zaměstnance, se mění a upravuje
takto:
1. Ustanovení § 5, odst. 2 zní:
"Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši
vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li se
zaměstnancem ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě
nejméně po dobu 5 let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné
služby, a měla-li s ním v této nepřetržité době dítě. Za stejných
podmínek náleží též zaopatřovací požitek vdově, se kterou vstoupil
zaměstnanec do manželství teprve ve výslužbě anebo v činné službě
po 60. roce věku, byla-li před uzavřením sňatku jeho družkou a u
níž by jinak v den jeho úmrtí byly splněny podmínky pro přiznání
zaopatřovacího požitku družky."
2. Ustanovení § 8, odst. 2, č. 2 zní:
"u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetné a že
otcovství bylo soudně zjištěno nebo uznáno mimosoudně."
3. Ustanovení § 9, odst. 1 zní:
"Není-li vdovy, které přísluší vdovská pense, patří, po
případě (§ 8, odst. 3) může se povoliti za podmínek a na dobu v
§ 8 uvedenou, nezaopatřeným dětem úplně osiřelým nebo jim na roveň
postaveným sirotčí pense v celkové částce 1/2 vdovské pense."
4. Ustanovení § 9, odst. 4 zní:
"Mají-li nárok na sirotčí pensi vedle dětí manželských děti
nemanželské, rozdělí se sirotčí pense se všemi přídavky na ně
rovným dílem podle hlav. Týmž způsobem rozdělí se zvláštní
přídavek k výchovnému (zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb.,
o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným
zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných
(zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č.
69 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 13. prosince 1945,
č. 159 Sb.) u sirotků, kterým přísluší k sirotčí pensi výchovné."
5. Ustanovení § 9, odst. 5 zní:
"Mají-li nebo získají-li děti v § 8, odst. 2 jmenované ještě
jiný nárok na příspěvek na výchovu nebo sirotčí pensi z pokladny
státní nebo z jiných veřejných prostředků, započte se tento
požitek do příspěvku na výchovu nebo sirotčí pense, které dítěti
náležejí podle tohoto zákona."
6. Ustanovení § 9 a) se zrušuje.
Čl.III
Zákon ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských
požitcích zaopatřovacích, se mění a upravuje takto:
1. Ustanovení § 36, odst. 3 zní:
"Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši
vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li se
zaměstnancem ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě
nejméně po dobu 5 let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné
služby, a měla-li s ním v této nepřetržité době dítě. Za stejných
podmínek náleží též zaopatřovací požitek vdově, se kterou vstoupil
zaměstnanec do manželství teprve ve výslužbě anebo v činné službě
po 60. roce věku, byla-li před uzavřením sňatku jeho družkou
a u níž by jinak v den jeho úmrtí byly splněny podmínky pro
přiznání zaopatřovacího požitku družky."
2. Závěr § 41 za ustanovením písm. b) zní:
"může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem
financí zvýšiti důchod vdovský (§§ 38 a 40) až o 50 %."
3. Ustanovení § 50, odst. 2, písm. b) zní:
"u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetné a že
otcovství bylo soudem zjištěno nebo uznáno mimosoudně."
4. Ustanovení § 52, odst. 1 zní:
"Není-li vdovy, které přísluší vdovský důchod, patří, po
případě (§ 61) může se povoliti za podmínek a na dobu v § 59
uvedenou, nezaopatřeným dětem úplně osiřelým nebo jim na roveň
postaveným sirotčí důchod v celkové částce 1/2 vdovského důchodu.
Děti nemanželské, adoptované a schovanci mají nárok na sirotčí
důchod, jsou-li u nich splněny podmínky stanovené v § 50, odst.
2."
5. Ustanovení § 53, odst. 1 zní:
"Mají-li nárok na sirotčí důchod vedle dětí manželských děti
nemanželské, rozdělí se sirotčí důchod se všemi přídavky na ně
rovným dílem podle hlav. Týmž způsobem rozdělí se zvláštní
přídavek k výchovnému (zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb.,
o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným
zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných
(zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č.
69 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 13. prosince 1945,
č. 159 Sb.) u sirotků, kterým přísluší k sirotčímu důchodu
výchovné."
6. Ustanovení § 53, odst. 2 zní:
"V případech uvedených v § 49, odst. 2 mohou se povoliti
příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem."
7. Ustanovení § 53, odst. 3 zní:
"Mají-li nebo získají-li děti v § 50, odst. 2, písm. a) a b)
jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na vychování nebo sirotčí
pensi z pokladny státní nebo z jiných veřejných prostředků,
započte se tento požitek do příspěvku na vychování nebo sirotčího
důchodu, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona."
Čl.IV
Zákon ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb., kterým se upravují
některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky,
zejména odpočivné a zaopatřovací, se mění a upravuje takto:
1. Ustanovení § 44, odst. 3 zní:
"Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši
vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li s
gážistou ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě
nejméně po dobu 5 let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné
služby, a měla-li s ním během tohoto nepřetržitého soužití dítě.
Za stejných podmínek náleží též zaopatřovací požitek vdově, se
kterou vstoupil gážista do manželství teprve ve výslužbě anebo
v činné službě po 60. roce věku, byla-li před uzavřením sňatku
jeho družkou a u níž by jinak v den jeho úmrtí byly splněny
podmínky pro přiznání zaopatřovacího požitku družky."
2. V § 48, odst. 1 se zrušuje ustanovení poslední věty.
3. Ustanovení § 55, odst. 2, písm. b) zní:
"u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetné a že
otcovství bylo soudně zjištěno, nebo uznáno mimosoudně."
4. Ustanovení § 57, odst. 1 zní:
"Není-li vdovy, které přísluší vdovský důchod, patří, po
případě (§ 64) může se povoliti za podmínek a na dobu v § 62
uvedenou, nezaopatřeným dětem úplně osiřelým, nebo jim na roveň
postaveným sirotčí důchod v celkové částce 1/2 důchodu vdovského.
Děti nemanželské, adoptované a schovanci mají nárok na sirotčí
důchod, jsou-li u nich splněny podmínky stanovené v § 55, odst.
2."
5. Ustanovení § 58, odst. 1 zní:
"Mají-li nárok na sirotčí důchod vedle dětí manželských děti
nemanželské, rozdělí se sirotčí důchod se všemi přídavky na ně
rovným dílem podle hlav. Týmž způsobem rozdělí se zvláštní
přídavek k výchovnému (zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb.,
o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným
zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných
(zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č.
69 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 13. prosince 1945,
č. 159 Sb.) u sirotků, kterým přísluší k sirotčímu důchodu
výchovné."
6. Ustanovení § 58, odst. 2 zní:
"V případech uvedených v § 54, odst. 2 mohou se povoliti
příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem."
7. Ustanovení § 58, odst. 3 zní:
"Mají-li nebo získají-li děti v § 55, odst. 2, bodech a) a b)
jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na vychování, nebo sirotčí
pensi z pokladny státní nebo z jiných veřejných prostředků,
započte se tento požitek do příspěvku na vychování nebo sirotčího
důchodu, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona."
Čl.V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1948; provedou jej
všichni členové vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Široký v. r. Kopecký v. r.
Fierlinger v. r. Kliment v. r.
Dr. Ševčík v. r. Ďuriš v. r.
Dr. Clementis v. r. Krajčír v. r.
arm. gen. Svoboda v. r. Petr v. r.
Dr. Gregor v. r. Dr. Ing. Šlechta v. r.
Nosek v. r. Dr. Neuman v. r.
Dr. Dolanský v. r. Erban v. r.
Dr. Nejedlý v. r. Plojhar v. r.
Dr. Čepička v. r. Ing. Jankovcová v. r.
Dr. Šrobár v. r.
|