Zákon

ze dne 20. května 1874 č. 68 ř.z.
o zákonném uznání společností náboženských

 

§ 1

 

Vyznavači víry, kteráž nebyla posud zákonem uznána, uznáni budou za společnost náboženskou pod těmito podmínkami:

 

§ 2

 

Když se výminkám v § 1 uvedeným učiní dosti, vyřkne ministr záležitostí duchovních, že společnost náboženská jest uznána tímto uznáním stane se společnost náboženská účastnou všech práv, kteráž dle zákonů státních příslušejí společnostem církevním a náboženským dle zákona uznaným.

 

§ 3

 

Čeho k tomu potřebí, abyse kdo stal příslušníkem někeré uznané společnosti náboženské, a jak se může k ní přistoupiti, ustanoví se zřízením společnosti.

 

§ 4

 

Ku zřízení obcí náboženských a okresů několik náboženských obcí obsahujících potřebí jest povolení státního, a taktéž ku každé změně v hranicích obcí a okresů.

 

§ 5

 

Aby se dalo povolení státní ku zřízení obce náboženské (§ 4), potřebí prokázati, že obec má nebo může způsobem dle zákona dovoleným opatřiti si prostředky dostatečné, z kterýchž by se řídily náležité ústavy bohoslužebné, /z kterýchž by se choval řádný správce duchovní/ a udělovalo potřebné vyučování náboženské.


Pokud se k tomu nedá povolení, nemůže se obec náboženská zříditi.

(text v /../ byl zrušen zákonem č. 122/1926 Sb. z a n., v § 6)

 

§ 6

 

Není-li již obecným zřízením společnosti náboženské ustanoveno, jak má býti obec náboženská uvnitř zřízena, uspořádáno budiž toto zařízení statuty, kteréž mají v soubě obsahovati tyto články:

 

Statuty mají se k žádosti za státní povolení ku zřízení obce náboženské (§§ 4 a 5) připojiti a předložiti ministrovy záležitostí duchovních ku schválení.

 

§ 7

 

Má-li se obec náboženská zříditi z osob, které dosud nepříslušely k té společnosti náboženské, tedy, obdrževše povolení (§§ 4 a 5), mají před politickým úřadem prohlásiti, že k obci přistupují, a tento úřad má to oznámiti představenému nebo správci duchovnímu opuštěné církve aneb společnosti náboženské. Toto prohlášení má týž právní účinek jako prohlášení, o němž se jedná (...), že někdy vystoupil z náboženské společností.
(...) V § 6 zák. č. 96/1925 Sb. z a n.

 

§ 8

 

Členy obce náboženské řádně zřízené jsou všichni členové též společnosti náboženské v obvodu té obce bydlící. členové společnosti náboženské, kteří nebydlí v obvodu některé obce náboženské, pokládají se za členy nejbližší obce jejich vyznání. Představenstvo obecní (§ 9) má k tomu přihlížeti, aby členové obce byli chováni v evidenci.

 

§ 9

 

do představenstva obce náboženské mohou povoláni býti jen ti členové, kteří jsou /rakouští/ čs. občané státní a jsou v plném požívání práv občanských.


Když představenstvo se ustaví, oznámeno to buď řízení zemskému.


Ku zřízení představenstva, jehož moc se má vztahovati k několika obcím náboženským, potřebí potvrzení ministra záležitostí duchovních.

 

§ 10

 

Správcem duchovním v obci náboženské ustanovem býti může toliko občan /rakouský/ československý, jehož chování mravní a státoobčanské jest bezúhonné a jehož obecné vzdělání zjištěno jest alespoň tím, že dokonal studa gymnasiální.

 

§ 11

 

Ti, kdož mají právo ustanovovati správce duchovní, jsou povinni, oznámiti po každé řízení zemskému, koho k tomu zvolili. řízení zemské může těmto oprávněcům námitky proti tomu oznámiti a důvody své (§ 10) přivésti.


Nenamítne-li řízení zemské ve 30 dnech po učiněném oznámení ničeho proti osobě vyhlédnuté, může se bez závady za spráce duchovního ustanoviti.


Učiní-li řízení zemské nějaké námitky, lze se z nich odvolati k ministrovi záležitostí duchovních.


Nedá-li se odvolání místa, nemůže osoba vyhledaná za správce duchovního zřízena býti.
Měla-li byse působnost některého služebníka náboženského vztahovati k několika obcím náboženským, potřebí k tomu potvrzení od ministra záležitostí duchovních.

 

§ 12

 

Byl-li některý služebník náboženský vinen nalezen nějakým zločinem vůbec nebo nějakým činem trestným, pošlým z žistnosti, urážejícím mravopočestnost nebo dávajícím příčinu k veřejnému pohoršení, nebo pozbyl-li správce duchovní /rakouského/ československého občanství, tedy má vláda žádati, aby byl od úřadu odsazen.


Dopustil-li by se některý správce duchovní něčeho takového, že by to bylo veřejnému řádu na škodu, kdyby déle ponechán byl v úřadě, může vláda žádati, aby byl od vykonávání úřadu odstraněn.


Pakli by ti, jimž to vykonati přísluší, takového spráce duchovního k požádání vlády v příhodné lhůtě neodstranili, pokládán buď úřad duchovní od něho spravovaný, co státu se týče, za uprázdněný, a vláda přihlížej k tomu, aby práce zákony státními na řádného správce duchovního vznešené spravovány byly někým jiným od vlády ustanoveným, a to dotud, pokud dotčený úřad duchovní nebude způsobem státoplatným nově obsazen.
Taktéž se může předsejíti, kdyby řádný správce duchovní z nějaké jiné příčiny prací výše připomenutých nevykonával.

 

§ 13

 

Chtělo-li by se několik společností náboženských nebo jich zástupců jiným způsobem, nežli v obecném zřízení společnosti náboženské ustanoveno, k nějaké činnosti společné, trvalé nebo pomíjející, spojiti, zvláště chtely-l by o společných záležitostech nějaké usnesení učiniti, potřebí k tomu v jedné každé případnosti přivolení ministra záležitostí duchovních.

 

§ 14

 

K dobývání dávek rozvržených s přivolením státním rozepsaných a příjmů a platů služebníkům náboženským náležitých poskytne se pomoci státní.

(srov. vl. nařízení č. 8/1928 Sb. z. a n.)

 

§ 15

 

Státní správa věcí duchovních má k tomu přihlížeti, aby uznané společnosti náboženské, jejich obec a zřízenci z mezí působnosti své nevykročovali a jak tomuto zákonu, tak i nařízením, kteráž úřadové státní dle něho vydávají a čehokoli na nich dle tohoto zákona požádají, dosti učinili. K tomuto konci mohou jim úřadové pokuty peněžité jmění jejich přiměřené uložiti a užíti jiných prostředků donucovacích dle zákona dovolených.

 

§ 16

 

Tento zákon nabude platnosti toho dne, kdy bude vyhlášen

 

§ 17

 

Ministrovi záležitostí duchovních a vyučování a ministrovi záležitostí vnitřních uloženo jest, aby tento zákon uvedli ve skutek