Zákon
ze dne 20. května
1874 č. 68 ř.z.
o zákonném uznání společností náboženských
§ 1
Vyznavači
víry, kteráž nebyla posud zákonem uznána, uznáni budou za společnost
náboženskou pod těmito podmínkami:
§ 2
Když
se výminkám v § 1 uvedeným učiní dosti, vyřkne ministr záležitostí duchovních,
že společnost náboženská jest uznána tímto uznáním stane se společnost
náboženská účastnou všech práv, kteráž dle zákonů státních příslušejí
společnostem církevním a náboženským dle zákona uznaným.
§ 3
Čeho
k tomu potřebí, abyse kdo stal příslušníkem někeré uznané společnosti
náboženské, a jak se může k ní přistoupiti, ustanoví se zřízením společnosti.
§ 4
Ku
zřízení obcí náboženských a okresů několik náboženských obcí obsahujících
potřebí jest povolení státního, a taktéž ku každé změně v hranicích obcí a
okresů.
§ 5
Aby
se dalo povolení státní ku zřízení obce náboženské (§ 4), potřebí prokázati, že
obec má nebo může způsobem dle zákona dovoleným opatřiti si prostředky
dostatečné, z kterýchž by se řídily náležité ústavy bohoslužebné, /z kterýchž
by se choval řádný správce duchovní/ a udělovalo potřebné vyučování náboženské.
Pokud se k tomu nedá povolení, nemůže se obec náboženská zříditi.
(text v /../ byl zrušen zákonem
č. 122/1926 Sb. z a n., v § 6)
§ 6
Není-li
již obecným zřízením společnosti náboženské ustanoveno, jak má býti obec
náboženská uvnitř zřízena, uspořádáno budiž toto zařízení statuty, kteréž mají
v soubě obsahovati tyto články:
Statuty
mají se k žádosti za státní povolení ku zřízení obce náboženské (§§ 4 a 5)
připojiti a předložiti ministrovy záležitostí duchovních ku schválení.
§ 7
Má-li
se obec náboženská zříditi z osob, které dosud nepříslušely k té společnosti
náboženské, tedy, obdrževše povolení (§§ 4 a 5), mají před politickým úřadem
prohlásiti, že k obci přistupují, a tento úřad má to oznámiti představenému
nebo správci duchovnímu opuštěné církve aneb společnosti náboženské. Toto
prohlášení má týž právní účinek jako prohlášení, o němž se jedná (...), že
někdy vystoupil z náboženské společností.
(...) V § 6 zák. č. 96/1925 Sb. z a n.
§ 8
Členy
obce náboženské řádně zřízené jsou všichni členové též společnosti náboženské v
obvodu té obce bydlící. členové společnosti náboženské, kteří nebydlí v obvodu
některé obce náboženské, pokládají se za členy nejbližší obce jejich vyznání.
Představenstvo obecní (§ 9) má k tomu přihlížeti, aby členové obce byli chováni
v evidenci.
§ 9
do
představenstva obce náboženské mohou povoláni býti jen ti členové, kteří jsou
/rakouští/ čs. občané státní a jsou v plném požívání práv občanských.
Když představenstvo se ustaví, oznámeno to buď řízení zemskému.
Ku zřízení představenstva, jehož moc se má vztahovati k několika obcím
náboženským, potřebí potvrzení ministra záležitostí duchovních.
§ 10
Správcem
duchovním v obci náboženské ustanovem býti může toliko občan /rakouský/
československý, jehož chování mravní a státoobčanské jest bezúhonné a jehož
obecné vzdělání zjištěno jest alespoň tím, že dokonal studa gymnasiální.
§ 11
Ti,
kdož mají právo ustanovovati správce duchovní, jsou povinni, oznámiti po každé
řízení zemskému, koho k tomu zvolili. řízení zemské může těmto oprávněcům
námitky proti tomu oznámiti a důvody své (§ 10) přivésti.
Nenamítne-li řízení zemské ve 30 dnech po učiněném oznámení ničeho proti osobě
vyhlédnuté, může se bez závady za spráce duchovního ustanoviti.
Učiní-li řízení zemské nějaké námitky, lze se z nich odvolati k ministrovi
záležitostí duchovních.
Nedá-li se odvolání místa, nemůže osoba vyhledaná za správce duchovního zřízena
býti.
Měla-li byse působnost některého služebníka náboženského vztahovati k několika
obcím náboženským, potřebí k tomu potvrzení od ministra záležitostí duchovních.
§ 12
Byl-li
některý služebník náboženský vinen nalezen nějakým zločinem vůbec nebo nějakým
činem trestným, pošlým z žistnosti, urážejícím mravopočestnost nebo dávajícím
příčinu k veřejnému pohoršení, nebo pozbyl-li správce duchovní /rakouského/
československého občanství, tedy má vláda žádati, aby byl od úřadu odsazen.
Dopustil-li by se některý správce duchovní něčeho takového, že by to bylo
veřejnému řádu na škodu, kdyby déle ponechán byl v úřadě, může vláda žádati,
aby byl od vykonávání úřadu odstraněn.
Pakli by ti, jimž to vykonati přísluší, takového spráce duchovního k požádání
vlády v příhodné lhůtě neodstranili, pokládán buď úřad duchovní od něho
spravovaný, co státu se týče, za uprázdněný, a vláda přihlížej k tomu, aby
práce zákony státními na řádného správce duchovního vznešené spravovány byly
někým jiným od vlády ustanoveným, a to dotud, pokud dotčený úřad duchovní
nebude způsobem státoplatným nově obsazen.
Taktéž se může předsejíti, kdyby řádný správce duchovní z nějaké jiné příčiny
prací výše připomenutých nevykonával.
§ 13
Chtělo-li
by se několik společností náboženských nebo jich zástupců jiným způsobem, nežli
v obecném zřízení společnosti náboženské ustanoveno, k nějaké činnosti
společné, trvalé nebo pomíjející, spojiti, zvláště chtely-l by o společných
záležitostech nějaké usnesení učiniti, potřebí k tomu v jedné každé případnosti
přivolení ministra záležitostí duchovních.
§ 14
K
dobývání dávek rozvržených s přivolením státním rozepsaných a příjmů a platů
služebníkům náboženským náležitých poskytne se pomoci státní.
(srov. vl. nařízení č. 8/1928 Sb.
z. a n.)
§ 15
Státní
správa věcí duchovních má k tomu přihlížeti, aby uznané společnosti náboženské,
jejich obec a zřízenci z mezí působnosti své nevykročovali a jak tomuto zákonu,
tak i nařízením, kteráž úřadové státní dle něho vydávají a čehokoli na nich dle
tohoto zákona požádají, dosti učinili. K tomuto konci mohou jim úřadové pokuty
peněžité jmění jejich přiměřené uložiti a užíti jiných prostředků donucovacích
dle zákona dovolených.
§ 16
Tento
zákon nabude platnosti toho dne, kdy bude vyhlášen
§ 17
Ministrovi
záležitostí duchovních a vyučování a ministrovi záležitostí vnitřních uloženo
jest, aby tento zákon uvedli ve skutek