2002/187/SVV: Rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti

Official Journal L 063 , 06/03/2002 P. 0001 - 0013

ROZHODNUTÍ RADY
ze dne 28. února 2002
o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust)

za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (2002/187/SVV)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 31 a čl. 34 odst. 2 písmeno c) této smlouvy, (...)

ROZHODLA TAKTO:

(...)

Článek 15
Omezení zpracování osobních údajů
1. Při zpracování osobních údajů podle čl. 14 odst. 1 smí Eurojust zpracovávat pouze následující osobní údaje osob, které jsou podle vnitrostátních právních předpisů dotyčného členského státu trestně vyšetřovány nebo stíhány pro jednu nebo více forem trestné činnosti a přestupků stanovených v článku 4:
a) příjmení, rodné příjmení, jméno a případné přezdívky nebo falešná jména;
b) datum a místo narození;
c) státní příslušnost;
d) pohlaví;
e) místo bydliště, povolání a místo pobytu dotyčné osoby;
f) čísla sociálního pojištění, řidičské průkazy, osobní doklady a údaje o cestovním pasu;
g) údaje o právnických osobách, pokud obsahují údaje o identifikovaných nebo identifikovatelných fyzických osobách, které jsou soudně vyšetřovány nebo stíhány;
h) bankovní účty a účty u jiných finančních institucí;
i) popis a druh údajných trestných činů nebo přestupků, datum jejich spáchání, jejich trestní kvalifikace a stav jejich vyšetřování;
j) skutečnosti poukazující na mezinárodní rozsah případu;
k) informace o podezření z účasti na zločinném spolčení.
2. Při zpracování osobních údajů podle čl. 14 odst. 1 smí Eurojust zpracovávat pouze následující osobní údaje osob, které jsou podle vnitrostátních právních předpisů dotyčného členského státu považovány za svědky nebo oběti v trestním vyšetřování nebo stíhání týkajícím se jedné nebo více forem trestné činnosti a přestupků stanovených v článku 4:
a) příjmení, rodné příjmení, jméno a případné přezdívky nebo falešná jména;
b) datum a místo narození;
c) státní příslušnost;
d) pohlaví;
e) místo bydliště, povolání a místo pobytu dotyčné osoby;
f) popis a druh trestných činů nebo přestupků, které se jich týkají, datum jejich spáchání, jejich trestní kvalifikace a stav jejich vyšetřování.
3. Ve výjimečných případech však smí Eurojust po omezenou dobu zpracovávat i jiné osobní údaje týkající se okolností trestné činnosti, pokud jsou bezprostředně důležité pro probíhající vyšetřování, které Eurojust pomáhá koordinovat, a jsou do něj zahrnuty, za předpokladu, že je zpracování těchto zvláštních údajů v souladu s články 14 a 21.
O použití tohoto odstavce musí být neprodleně informován úředník pro ochranu údajů podle článku 17.
Týkají-li se tyto jiné údaje svědků nebo obětí ve smyslu odstavce 2, přijímají rozhodnutí o jejich zpracování společně nejméně dva národní členové.

4. Automaticky či jinak zpracovávané osobní údaje odhalující rasový nebo etnický původ, politické názory, náboženské nebo filozofické přesvědčení, členství v odborech a údaje o zdravotním stavu nebo pohlavním životě smí Eurojust zpracovávat pouze tehdy, jsou-li takové údaje potřebné pro dotyčné vnitrostátní vyšetřování, jakož i pro koordinaci v rámci Eurojustu.

O použití tohoto odstavce musí být neprodleně informován úředník pro ochranu údajů.
Tyto údaje nesmějí být zpracovány v rejstříku uvedeném v čl. 16 odst. 1.
Týkají-li se tyto jiné údaje svědků nebo obětí ve smyslu odstavce 2, přijímá rozhodnutí o jejich zpracování kolegium.

(...)

---

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov
Official Journal L 001 , 04/01/2003 P. 0065 - 0071

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2002/91/ES
ze dne 16. prosince 2002
o energetické náročnosti budov

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy, (...) PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
(...)

Článek 4
Stanovení požadavků na energetickou náročnost
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná ke stanovení minimálních požadavků na energetickou náročnost budov založených na metodě uvedené v článku 3. Při stanovování požadavků mohou členské státy rozlišovat mezi novými a stávajícími budovami a různými druhy budov. V těchto požadavcích je třeba brát v úvahu obecné podmínky vnitřního mikroklimatického prostředí, aby se zamezilo nepříznivým účinkům, např. nepřiměřenému větrání, a také místní podmínky a určené využití i stáří budovy. Tyto požadavky se pravidelně přezkoumávají nejméně jednou za pět let a v případě potřeby se aktualizují, aby odrážely technický pokrok ve stavebním odvětví.
2. Požadavky na energetickou náročnost se uplatňují v souladu s články 5 a 6.

3. Členské státy se mohou rozhodnout, že nestanoví nebo nebudou uplatňovat požadavky uvedené v odstavci 1 u těchto druhů budov:

- budovy a památky úředně chráněné jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, pokud by splnění těchto požadavků nepřijatelně změnilo jejich povahu nebo vzhled,
- budovy užívané pro bohoslužby a náboženské účely,
- dočasné budovy s plánovanou dobou užívání dva roky nebo méně, průmyslové provozy, dílenské provozovny a neobytné zemědělské budovy s nízkou spotřebou energie a neobytné zemědělské budovy používané odvětvím, na který se vztahuje celostátní odvětvová dohoda o energetické náročnosti,
- obytné budovy, které jsou určeny k užívání kratšímu než čtyři měsíce v roce,
- samostatně stojící budovy s celkovou užitnou podlahovou plochou menší než 50 m2.
(...)

---

96/196/SVV: Společný postoj ze dne 4. března 1996 vymezený Radou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o harmonizovaném používání definice pojmu uprchlík ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy ze dne 28. července 1951 o právním postavení uprchlíků

Official Journal L 063 , 13/03/1996 P. 0002 - 0007

SPOLEČNÝ POSTOJ
ze dne 4. března 1996
vymezený Radou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o harmonizovaném používání definice pojmu "uprchlík" ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy ze dne 28. července 1951 o právním postavení uprchlíků
(96/196/SVV)

RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a zejména na čl. K.3 odst. 2 písm. a) této smlouvy,
vzhledem k tomu, že podle článku K.1 Smlouvy je azylová politika považována za věc společného zájmu členských států; (...)PŘIJALA TENTO SPOLEČNÝ POSTOJ:
(...)

4. "Pronásledování" ve smyslu čl. 1 oddílu A Ženevské úmluvy

Pojem "pronásledování", tak jak je užíván v tomto dokumentu je převzat z čl. 1 oddílu A Ženevské úmluvy.
Pojem není v úmluvě definován. Obecně přijatou definici nelze nalézt ani v závěrech Výkonného výboru vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), ani v právní literatuře. Pokyny v tomto dokumentu definicí nejsou.
Vychází se však obecně z toho, že "pronásledování" je pronásledováním ve smyslu čl. 1 oddílu A, pokud jednání, k němuž došlo nebo jehož se osoba obává:
- je dostatečně závažné svou povahou nebo svým opakováním: je buď vážným útokem na lidská práva, například život, svobodu nebo nedotknutelnost osoby, nebo s ohledem na všechny okolnosti případu zjevně brání osobě, která je utrpěla, nadále žít ve své zemi původu[1], a
- je založeno na jednom z důvodů uvedených v čl.1 oddílu A, kterými jsou rasa, náboženství, národnost, příslušnost k určité společenské vrstvě nebo politické názory. Důvody pronásledování se mohou překrývat a často se na stejnou osobu vztahuje více důvodů. Skutečnost, zda jsou tyto důvody skutečné nebo dotyčné osobě připisované pronásledovatelem, není rozhodující.
Několik druhů pronásledování se může vyskytnout zároveň a kombinace událostí, které, jsou-li brány zvlášť, nejsou pronásledováním, může podle okolností představovat skutečné pronásledování nebo být považována za vážný důvod pro obavy z pronásledování.
V následujících hlavních zásadách je třeba chápat pojem "pronásledování" ve smyslu tohoto oddílu.
(...)

7. Důvody pronásledování

7.1 Rasa
(...)

7.2 Náboženství

Pojem náboženství by se měl chápat v širokém smyslu včetně teistických, neteistických a ateistických přesvědčení.
Pronásledování z náboženských důvodů může nabýt různých forem, například úplného zákazu náboženských obřadů a náboženského vyučování nebo přísných diskriminačních opatření proti osobám patřícím k určité náboženské skupině. Aby se jednalo o pronásledování, musí být bránění a narušování dostatečně závažné ve smyslu kritérií uvedených v bodu 4 tohoto společného postoje. Toto může být případ, kdy stát nad rámec opatření podstatných pro udržení veřejného pořádku také zakazuje nebo trestá náboženskou činnost dokonce i v soukromém životě.

O pronásledování z náboženských důvodů se může také jednat tehdy, pokud se takové bránění zaměřuje na osobu, která si nepřeje vyznávat žádné náboženství, odmítá přijmout určité náboženství nebo si nepřeje podřídit se všem nebo jen části obřadů a zvyků vztahujících se k určitému náboženství.

(...)

---

SMĚRNICE RADY 93/104/ES ze dne 23. listopadu 1993 o některých aspektech úpravy pracovní doby

Official Journal L 307 , 13/12/1993 P. 0018 - 0024

SMĚRNICE RADY 93/104/ES
ze dne 23. listopadu 1993
o některých aspektech úpravy pracovní doby

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 118a této smlouvy, (...) vzhledem k tomu, že pokud jde o dobu odpočinku v týdnu, mělo by být náležitě přihlédnuto k různorodosti kulturních, etnických, náboženských a jiných faktorů v členských státech; že zejména všem členským státům přísluší rozhodnutí, zda má být neděle zahrnuta do odpočinku v týdnu, a pokud ano, tak v jaké míře; (...) PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

(...)

Článek 3
Denní odpočinek

(...)

Článek 4
Přestávky

(...)

Článek 5
Doba odpočinku v týdnu

(...)

Článek 6
Maximální délka týdenní pracovní doby

(...)

Článek 8
Délka noční práce

(...)

Článek 16
Referenční období

(...)

Článek 17

Odchylky

1. Při dodržování obecných zásad ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků se členské státy mohou odchýlit od článků 3, 4, 5, 6, 8 a 16, pokud se vzhledem ke zvláštní povaze dotyčných činností délka pracovní doby neměří nebo není předem určena nebo si ji mohou určit sami pracovníci, zejména v případě:

a) vrcholových řídících pracovníků nebo jiných osob majících pravomoc nezávisle rozhodovat,
b) pracovníků, kteří jsou rodinnými příslušníky, nebo
c) pracovníků vykonávajících náboženské obřady v kostelech a náboženských společenstvích.
(...)