V každém z výše zmíněných příkladů jsou příslušné oblasti reflektovány vládní mocí v zákonech, vydávaných legislativou a realizovaných správou. V naší právní tradici mohou občané a právnické osoby využívat soudního systému a domáhat se soudní ochrany proti vládní moci, jiným občanům a právnickým osobám. Říká se, že ve Spojených státech lidé vyjadřují svou nespokojenost podáváním žalob. Jestliže je tomu tak, pak je ve Spojených státech mnoho nespokojených lidí. Ani církve, včetně katolické církve, nejsou imunní vůči rychlému nárůstu soudních sporů. Soudní spory tvoří tedy řadu právních vztahů mezi církví a státem, přičemž stát, v tomto případě soudy, jsou vyzývány, aby přiznaly náhradu škody za porušení smlouvy nebo zákona.

Nad tímto strukturálním rámcem stojí ústavní právo Spojených států a jednotlivých států, z nichž každé obsahuje ustanovení o individuální i kolektivní náboženské svobodě. V I. Dodatku k Ústavě je stanoveno, že ve Spojených státech nesmí být vydávány „zákony, které zavádějí nějaké náboženství nebo zakazují svobodné vyznávání nějakého náboženství". Ústavy států mají podobná ustanovení, která chrání na jedné straně autonomii a nezávislost církví, na druhé straně i vládu. Jak církve, tak vláda mají oprávnění odpovídající jejich poslání. Vláda musí zůstat mimo oblast náboženství a naopak. Ještě tu ale zůstává mnoho oblastí, kde se zájmy vlády a náboženství prolínají, v péči o zdraví a provozování nemocnic, v oblasti vzdělávání, péče o chudé a sociálně potřebné, apod. Vytvoření a udržení takových podmínek, v jejichž rámci je možná kooperace, aniž by jedna instituce narušovala autonomii druhé, je zdrojem velkého konfliktu. Je jasné, že oddělení církve od státu neznamená odstranění náboženství a náboženského vlivu ze společnosti. Neznamená to ani, že by byly církvím odepřeny výhody dostupné všem charitativním organizacím, jakými jsou např. osvobození od daňových povinností, právo vlastnit a spravovat svůj majetek, právo přijímat dary od členů i nečlenů, právo zachování té právní formy, která počítá s právní subjektivitou a způsobilostí korporace apod.

Dnes žije ve Spojených státech více než 62 miliónů katolíků ve 193 diecézích (V amerických statistikách se tradičně uvádějí jen osoby zletilé – pozn. red.). Církev katolická je největší věřící komunitou a přece menšinou, jednou z mnoha. Církev musí být strážcem při ochraně svých zájmů a čelit nárůstu světských požadavků a vládní moci. Nyní se obraťme k těm otázkám, jež jsou předmětem tohoto symposia.

Právní otázky a problémy

Církve jsou osvobozeny od federální daně z příjmu podle ustanovení paragrafu 501(c) (3) daňového zákoníku, titulu 26 Zákoníku Spojených států, která

¹ Církve jsou obecně osvobozeny od zdaňování příjmů a majetku ukládaného jednotlivými státy. Ovšem konkrétní úpravy se liší stát od státu a nemohou být odpovídajícím způsobem shrnuty v tomto krátkém příspěvku. Jsou tedy mimo záběr této diskuse. Často je osvobození od daňových povinností na federální úrovni podmínkou pro osvobození na úrovni států. Námitky proti tomuto osvobození budou popsány níže.

se aplikují na charitativní, vzdělávací, náboženské a podobné organizace. Tento paragraf daňového zákoníku od daní osvobozuje:

„Korporace a jakýkoli … fond nebo nadaci, organizované a vyvíjející činnost výlučně za účelem náboženským, charitativním, vědeckým, ... literárním nebo vzdělávacím…, jejichž čisté příjmy nejsou ani zčásti určeny soukromým akcionářům nebo společníkům, jejichž aktivity nesměřují z podstatné části k propagandě nebo úsilí ovlivňovat legislativu, … a které se nepodílejí na žádné politické kampani, ani do ní nezasahují (včetně vydávání nebo distribuce prohlášení) jménem určitého kandidáta (nebo v opozici proti němu) na veřejný úřad."

Aby byl subjekt kvalifikován podle ustanovení tohoto zákona, musí splňovat obě podmínky, tj. být organizován a vyvíjet činnost výlučně za účelem, který zakládá osvobození a který je obsažen v zákoně. Organizace musí mít formu právnické osoby podle státního práva. Skupina jednotlivců, která se společně rozhodne vyvíjet charitativní činnost, aniž by chtěla využít výhod právně uznávaných organizačních forem popsaných ve formálně právním dokumentu, jakými jsou např. zakládací dokumenty korprace, asociace, trustu apod., nemůže být ve smyslu zákona považována za „organizovanou za účelem…". Podobně výraz „vyvíjí činnost za účelem" znamená, že největší část činnosti subjektu je zasvěcena výlučně charitě. Chápání charitativní činnosti se postupně rozvíjelo a je reflektováno v rozhodovací praxi Federálního finančního úřadu (dále jen Federálního úřadu) a soudů.² Omezení ohledně předvolebních a lobystických aktivit bude pojednáno dále jako samostatný bod.

Z důvodů ústavněprávních záruk na federální úrovni³ jsou církve vyjmuty z obecného požadavku podávání žádostí Federálnímu úřadu, aby mohly být uznány za osvobozené od federální daně z příjmu ve smyslu paragrafu 501(c)(3) zákoníku⁴. Každá náboženská organizace není církev, a tak Federální úřad používá čtrnáctibodový test, kterým prověřuje, zda je organizace „církví" pro účely daňového zákoníku.⁵ V praxi si většina nekatolických církví podává žádost,

² Pod označením „charita" se rozumí péče o chudé a sociálně potřebné; zdravotní péče; rozvoj náboženské činnosti; vzdělávání; činnost, jež snižuje vládní výdaje; sociální péče; činnost směřující k odstranění předsudků a diskriminace; ochrana lidských práv; apod.

³ I. Dodatek (viz výše) zakazuje vládě zasahovat do vnitřních záležitostí církví. Obecně je tento koncept nazýván jako zákaz "excessive entanglement". Použit v tomto kontextu, tento princip zakazuje Federálnímu úřadu přezkoumávání vnitřních operací církví, protože by se mohlo stát záminkou pro jejich kontrolování.

⁴ Toto osvobození tak zahrnuje i pomocná zařízení církví, jakož i sdružení a svazy církví. Mohlo by být aplikováno např. na katolickou biskupskou konferenci.

⁵ 14 kritérií používaných Federálním úřadem jsou: (1) určitá právní existence; (2) existence kréda a formy bohoslužeb (ritus); (3) stálé a určité církevní vedení; (4) formální kodex nauky a disciplíny; (5) určitá náboženská historie; (6) členství nespojené s jinou církví nebo denominací; (7) ordinovaní duchovní (8) ordinovaní duchovní s odpovídajícím vzděláním; (9) existence vlastní literatury; (10) stálé místo pro bohoslužbu; (11) řádná shromáždění; (12) řádné bohoslužby; (13) nedělní škola pro náboženskou výchovu mládeže; (14) školy pro výchovu duchovních.

aby je Federální úřad výslovně uznal za osvobozené od daňových povinností. Důvodem je ujištění dárců, kteří podporují tyto církve, že jejich příspěvky budou odečitatelnými položkami z jejich příjmů jako charitativní příspěvek (viz výklad níže).

Mnoho církví a náboženských denominací využívá hromadné osvobození, přičemž Federální úřad uznává daňové osvobození církevních charitativních, vzdělávacích, náboženských atd. organizací, aniž by tyto organizace musely o daňové osvobození samostatně žádat. Hromadné osvobození je administrativním opatřením, které Federálnímu úřadu umožňuje, aby nakládal s propojenými institucemi dohromady. Hromadné osvobození Katolické církve bylo Federálním úřadem poprvé uděleno 25. března 1946 a bylo aplikováno na „úřady a zařízení a všechny vzdělávací, charitativní a náboženské instituce provozované, řízené a kontrolované Římskokatolickou církví (nebo ve spojení s ní) na území Spojených států, jeho teritorií a závislých území, jež byly zveřejněny v Úředním katolickém adresáři". Církve, na něž se vztahuje hromadné osvobození, musejí každoročně sdělit Federálnímu úřadu všechny přičleněné organizace, které mají být zahrnuty do hromadného osvobození. Podle pravidel stanovených Federálním úřadem může být zahrnuta do hromadného osvobození pouze organizace vytvořená nebo zformovaná ve Spojených státech. Katolické konferenci Spojených států bylo uděleno hromadné daňové osvobození pro Římskokatolickou církev, které pokrývá cca 30 000 katolických organizací zveřejněných v Úředním katolickém adresáři.⁶ Kopie udělení hromadného osvobození od daňových povinností a memorandum popisující jeho důsledky, které bylo připraveno pro biskupy a ostatní církevní představitele, je připojeno (viz rubrika Dokumenty – pozn. red.).

2. Dary věřících

Udělení hromadného osvobození zakládá osvobození od daňové povinnosti v případě federální daně z příjmu a odečitatelnost příspěvků církvím v případě federální daně z příjmu, darovací daně a dědické daně. Jak příspěvky peněžní, tak v jiné formě poskytnuté nějaké církvi jednotlivcem za jeho života jsou ode

⁶ Podle pravidel stanovených Federálním úřadem mohou být zahrnuty do hromadného osvobození od daňových povinností jen organizace zformované ve Spojených státech. Úřední katolický adresář je vydáván soukromým vydavatelem již od roku 1817. A i když biskupská konference a diecéze spolupracují při jeho vytváření, jedná se o soukromou činnost na komerční bázi.

⁷ Ovšem podle platného daňového práva čerpají výhody tohoto odpočtu pouze jednotlivci, kteří rozepisují (oproti standardní odečitatelnosti, zahrnující předpokládaný rozsah dobročinných příspěvků) své odečitatelné položky v daňových přiznáních k federálním daním.

čitatelné od přispěvovatelovy federální daně z příjmu.⁷ Výše takového odpočtu z důvodů charitativních je omezena v daném roce na 50 % přiznaného hrubého příjmu přispěvatele, případný odpočet nad tuto částku může být proveden dopředu na 5 let. Aby mohly být dary poskytnuté ještě za života dárce odečitatelné, musejí být poskytnuty církvím organizovaným na území Spojených států. Odkazy církvím učiněné v posledních vůlích jsou plně odečitatelné z dědické daně. Pro to, aby byly takovéto odkazy odečitatelné, není zapotřebí, aby byly učiněny ve prospěch církví organizovaných ve Spojených státech.

3. Korporativní formy církve

Církev ve Spojených státech zdědila strukturní prvky z anglického a španělského práva koloniálního období. Rovněž vytvořila formy, které odrážejí zvláštní americké potřeby. Většina diecézí ve Spojených státech je organizována jako subjekt civilního práva (některé ovšem nikoli). Většina farností je součástí diecézních korporací (některé jsou samostatnými korporacemi). Většina církevních institucí je zakládána a existuje jako oddělený nezávislý subjekt civilního práva (někdy jsou tyto instituce spojeny ve vzdělávací, sociální nebo zdravotnické korporace). Každá právní forma má svá rizika a výhody a každá má horlivé obhájce. Naše civilní soudy se zpravidla řídí (jedná se přitom o předmět ústavního práva) civilními právními formami, které zvolily církevní autority.

Církevní majetek byl ze strany biskupské konference systematicky studován v roce 1941 a 1954⁸. Ve Spojených státech se vyskytují podle obecného názoru principiálně 4 druhy právní formy, které hrají roli v majetkoprávních vztazích: forma trustu, forma neziskové (náboženské) korporace, forma jednočlenné korporace a forma volného sdružení, která se překvapivě vyskytuje v mnoha diecézích. Říkám „podle obecného názoru", neboť existuje mnoho a mnoho variací. V roce 1988 studoval můj úřad právní formy a struktury našich diecézí a institucí k nim přičleněných. Zjistili jsme, že nejčastější formou jsou nezisková korporace a jednočlenná korporace. ⁹ Ovšem, kde a jak jsou diecéze civilněprávně

⁸ Mode of Tenure: Roman Catholic Church Property in the United States (1941), and Supplement (1954).

⁹ Tyto subjekty jsou výtvorem legislativy jednotlivých států. Některé státy přitom mají speciální ustanovení o náboženských korporacích; jiné zahrnují církve mezi neziskové korporace; „The United States Catholic Conference, Inc." je organizována podle práva státu District of Columbia upravujícího neziskový sektor. Jednočlenná korporace (s biskupem jako „jediným" společníkem, který vykonává veškerá oprávnění) je rovněž výtvorem legislativy států, i když některé státy připouštějí existence jednočlenné společnosti na zá-kladě common law. William Bassett, Religious Organizations and the Law, sv. I, §§ 3:94–3:96 (1997).

organizovány, to je stále ještě spíše historickou nahodilostí než otázkou záměrné volby.¹⁰

Např. v některých oblastech na Východě a Severovýchodě Spojených států existovaly farnosti dříve, než byly zřízeny odpovídající americké diecéze. Tyto farnosti byly založeny jako korporace zavázané z trustu (trustee corporations), pokud byla tato forma korporace povolená. Když byla diecéze zřízena aktem Svatého stolce, byla taková diecéze jednoduše další korporací, přidanou k již existující řadě církevních subjektů.¹¹ V jiné části země byl zastáván názor, že je pro biskupa důležité jednat jednotným způsobem prostřednictvím biskupského úřadu. Připuštěnou formou byla tak „jednočlenná korporace", neboli korporace, která biskupovi jako jedinému společníkovi umožňuje překonávat právní odpor laických osob (trustees) ve farnostech. Tyto korporace jsou produktem státního zákonodárství a existují za různými účely v nejrůznějších částech země. V jiných částech země zase církve vytvářejí korporace jen proto, aby mohly vlastnit movitý a nemovitý majetek, a zároveň tak využívají mechanismus, kterým lze uskutečňovat finanční toky, nutné k vedení moderní právnické osoby korporativního typu.¹² V jiných částech země se vyskytuje jednočlenná korporace v kombinaci s ostatními typy korporací, někde vzdělávacích institucí, jinde subjektů majících na starost sociální péči. Nutno znovu zdůraznit, že to vše je výsledkem spíše historických okolností než čehokoli jiného.¹³ Ještě zbývá zmínit trusty, tu vyjádřené přímo v právním úkonu, jindy též implicitní. Bývají zřízeny za účelem vlastnění a získávání majetku.¹⁴ V některých částech země

¹⁰ Katolický církevní majetek a historie sdružování jsou blíže pojednán in: Rev. Patrick Dignan, A History of The Legal Incorporation of Catholic Church Property in the United States (1935).

¹¹ Dominance laických subjektů zavázaných z trustu (trustees) nad biskupovými civilními oprávněními vedla k reformě zákonů. Newyorský zákon o náboženských korporacích zvláště stanoví, že žádné jednání učiněné trusteem některé z farních korporací nemůže být platné bez schválení biskupa.

¹² Viz věc Roman Catholic Archbischop v. California Industrial Accident Comm´n, 230 P.1 (1924); Doe v. O´Connell, P.C. No. 86-0077 (R.I. Supr. Ct. Oct. 3, 1989). Mnohá z těchto rozhodnutí jsou dnes přístupná na internetu. Viz např. Právní informační institut Cornell University <www.law.coenell.edu> a podobný institut na Emory University <www.law.emory.edu/FEDCTS >.

¹³ Kalifornie je příkladem toho, jak vedle sebe působí diecézní jednočlenná korporace vlastnící majetek kancléřství a farností a korporace pro vzdělání a sociální péči.

¹⁴ Texaský nejvyšší soud ve věci San Antonio v. Odin, 15 Tex 539 (1885) potvrdil zákonný příspěvek pro Církev na základě teorie, že Církev je způsobilá být v souladu s právem osobou zavázanou z majetkového trustu. Vycházeje z tohoto precedentu pokračuje ve věci Gabert v. Olcott, 23 S.W. 985 (Tex. 1983) v tom smyslu, že majetek získaný biskupem a jeho nástupci v úřadu je součástí intestátně děditelného trustu zřízeného ve prospěch církve (jehož beneficientem je církev).

naše církve, diecéze a farnosti nevytvářejí korporace, spoléhají se na ochranu, kterou poskytuje common law charitativním a neziskovým subjektům, sloužícím obecnému prospěchu. Tyto různé konstrukce byly v průběhu doby důkladně zdokumentovány.

Přestože zkoumání problematiky pokračuje, zdá se, že se u biskupů a jejich právních a kanonickoprávních poradců setkáváme se systematickým zájmem, ale nikoliv se systematickou snahou přijmout jednu z rozličných forem právní existence za vlastní. Historicky všechny tituly na movitý a nemovitý majetek diecézí se vztahují k osobě určitého biskupa nebo k jeho úřadu. Za posledních 10 let jsem učinil zkušenost, že nastal jistý posun směrem k odděleným civilním korporacím, specificky zahrnující jednu činnost nebo jeden subjekt.¹⁵ Farnosti mohou odděleně vytvářet korporace jako součásti diecéze, aby tak zajistily kontinuitu své činnosti. I jiné druhy diecézní činnosti, jakými jsou vytváření ročních nebo penzijních fondů, mohou mít oddělenou právní existenci podle civilního práva a vytvářet tak pojistky proti obavám z právní odpovědnosti.¹⁶

Prvořadým zájmem současné doby je úprava právní odpovědnosti. Ve Spojených státech jsme se vzdali imunity charitativní činnosti, s výjimkou omezeného počtu případů. ¹⁷ Existuje tendence zacházet s církvemi jako se všemi ostatními subjekty. V naší společnosti plné soudních sporů jsou církve stále více a více terčem útoků z řad nespokojených současných i bývalých členů církví, jakož i osob – nečlenů, kteří jsou nějakým způsobem církevní činností dotčeni. Mezním bodem ve vývoji civilních struktur církví je skutečnost, že vláda musí respektovat meze dané civilní formou korporací, které zřídila církev. Částečně je tomu tak proto, že americké právo vyvinulo odpovídající korporativní formy, částečně též z důvodů povahy amerického ústavního práva.

Jeden příklad může ilustrovat tuto situaci. Americké právo stanoví, že federální vláda prostřednictvím určené instituce pojišťuje osobní úspory uložené v bankách a ostatních finančních institucích.¹⁸ Toto pojištění je omezeno ze zákona do výše 100 000,- $. Vláda musí respektovat civilněprávní povahu církví

¹⁵ Ve Spojených státech jsou stále místa, např. Virgínie, kde se brání vytváření náboženských korporací. Navrhovaný dodatek ke státní ústavě, který měl změnit právní situaci, neprošel v hlasovací iniciativě v roce 1996. Jiné státy, např. Pensylvánie, se odvolávají na vnitřní církevní pravidla o správě majetku a řízení církví a zakazují vládě, aby je nahrazovala svými rozhodnutími. Pensylvania Statutes, Property § 81.

¹⁶ V nedávných letech jsme znovu analyzovali rizika a přínosy různých přístupů. William McCarthy, „Diocesan Asset Managment Strategies: The Civil Law Perspective," in: Catholic Lawyer 117 (1996).

¹⁷ Užitečný výklad naleznete v Bassett, viz pozn. 9, sv. II, §§ 7:10, 7:11.

¹⁸ Federální pojišťovna vkladů (FDIC) usiluje o to, aby právo jednotlivých států vyřešilo otázky statusu korporací. 12 Code of Federal Regulations (CFR), § 330.1; FDIC Advisory Opinion 88–13.

zřizovaných účtů. Takže když je diecéze jednočlennou korporací a všechny platby z různých farností procházejí centrálním účetním úřadem diecéze, je diecéze oprávněna být pojištěna do výše 100 000,- $, přestože vede vklady farností z důvodů povinností vyplývajících z trustu, odpovědnosti stanovené církevním právem a podle svých vlastních účetních pravidel, a to na oddělených účtech.¹⁹ Z důvodů amerického ústavního práva vláda neposuzuje církevní organizaci, ale pouze její civilní formy, tím je zajištěno, že vláda nečiní žádná „rozhodnutí v oblasti náboženství". Zároveň nemůže vláda zahrnout účty samostatně inkorporovaných farností ,pod deštník‘ diecéze ve snaze omezit rozsah pojištění. Každá tato farnost je oprávněna mít samostatně pojištěné své vklady a Federální pojišťovací úřad nesmí zastávat opačné stanovisko jen proto, že účty jsou v diecézi centrálně spravovány.

Z důvodů ústavněprávního omezení soudů posuzovat vnitřní činnost církevních subjektů a z důvodů civilněprávních omezení existuje zde napětí mezi snahou chránit majetek a určovat odpovědné subjekty prostřednictvím právního rámce korporace nebo trustu na jedné straně a mezi možnou ztrátou či oslabením centrální správní kontrolní pravomoci biskupa na straně druhé.

4. Regulace církevních aktivit

Regulace církví v daňové oblasti se uskutečňuje mnoha formami, většinou omezeními ve formě zákonů a veřejnými opatřeními a prostřednictvím placení daní a podáváním daňových přiznání, vyžaduje-li to povaha činnosti. Mnoho z těchto kontrolních opatření je vylíčeno v memorandu připojeném k této přednášce (viz rubrika Dokumenty – pozn. redakce), které se zaměřuje na hromadné osvobození od daňových povinností. Např. Federální finanční úřad vyžaduje ve veřejném zájmu, aby žádná soukromá škola, včetně církevních, nemohla někoho diskriminovat z rasových pohnutek.²⁰ Po každé škole (včetně církevních škol) se žádá osvědčit, že jedná v souladu s touto politikou. Přestože se vyskytují požadavky, aby se tato antidiskriminační politika rozšířila i na ostatní formy diskriminace, jsou tyto pokusy zatím neúspěšné.

Kromě toho mohou být od církví požadovány na federální úrovni daně z příjmů z aktivit, které nejsou podstatně spjaty s účelem, jenž opravňuje jejich osvobození. Tato daň, která se nazývá daní z nesouvisející obchodní činnosti, vyžaduje vyplnění daňového přiznání – formuláře 990-T – i tehdy, když organizace

¹⁹ 12 CFR 330.5, 330.6.

²⁰ Náboženská kolej, která zakázala schůzky studentů různých ras, ztratila výhody daňového osvobození a byla neúspěšná při dovolávání se I. Dodatku americké ústavy. Věc Bob Jones University v. United States, 461 U.S. 574 (1983).

jako církev je jinak zbavena povinnosti ho vyplňovat. Když se proto církev rozhodne vykonávat nějakou takovou činnost, musí počítat s touto úpravou. Některé církve, včetně Biskupské konference, ustupují od vytváření takových příjmů právě kvůli požadavku podat daňové přiznání. Církve mohou být, ale také nemusí být osvobozeny od povinnosti platit daně z obratu, a to jak na úrovni jednotlivých států, tak na místní úrovni.

Největší regulace, která dopadá na církevní financování a správu, se děje prostřednictvím místní kontrolní činnosti v oblasti využívání nemovitostí.²¹ Místní správy upravují extenzivním způsobem postupy, jakými církve získávají pozemky, aby na nich stavěly nebo je jinak užívaly. Podle nařízení na ochranu historických objektů, je kontrolováno udržování, vnější vzhled a kontinuální existence toho nemovitého majetku, který je civilní autoritou považován za historicky významný buď sám o sobě, nebo v rámci širšího celku sousedících staveb. Takovým církvím může být odepřeno povolení k demolici nebezpečných staveb nebo k zahájení nové stavby, sloužící lépe potřebám komunity. Mnoho střetů mezi církvemi a orgány vykonávajícími kontrolu nad využíváním nemovitostí vyústilo v soudní rozepře.²² Je též evidentní, že tyto místní orgány využívaly své pravomoci, aby zamítly povolení jistým menšinám nebo nepopulárním náboženstvím.²³

Konečně, paragraf 501(c)(3) federálního daňového zákoníku (viz zmínka výše) vyžaduje, aby se žádná z organizací osvobozených od daňových povinností neangažovala více než „nepodstatnou" částkou při lobbování a veřejném přesvědčování vládních úředníků a voličů o politických otázkách. Když se církev pokusí přesvědčit místní správu, aby vydala určité nařízení, státní představitele, aby podepsali přijatou legislativu, nebo veřejnost, aby hlasovala pro ústavní dodatek, jsou všechny tyto činnosti považovány za lobbistickou činnost. Co se míní pod pojmem „nepodstatná" částka, je předmětem diskuse mezi právníky. Panuje přesvědčení, že se jedná o sumu odpovídající části celkového

²¹ Je zde též mnoho pracovněprávních norem, které by si zasloužily někdy v budoucnu samostatnou pozornost.

²² Srov. věc Church of St. Paul and St. Andrew v. Barwick, 67 N.Y. 2d 510, meritorně zamítnuto, 479 U.S. 985 (1986) (odmítající ústavní žalobu církve na zákon o ochraně historických objektů) s věcí Keeler v. City of Cumberland, 940 F. Supp. 879 (D. Md. 1996) (zaručující na ústavním základě povolení k demolici budovy).

²³ Konflikt mezi městem Texas a arcibiskupem v San Antonio ohledně odmítnutí města povolit církvi renovaci bohoslužebného prostoru kvůli rostoucímu množství věřících vyústilo v soudní spor. Věc City of Boerne v. Flores, 521 U.S. 507 (1997). V tomto případě Nejvyšší soud Spojených států judikoval, že zákon, který chrání náboženství, je v rozporu s ústavou. Nyní se vyskytly snahy vydat nový federální zákon, který by chránil církevní zájmy před diskriminací a nepřátelstvím ze strany místních orgánů kontrolujících užívání nemovitostí.

ročního rozpočtu organizace, někde mezi 5–15 %. Ostatní necírkevní charitativní organizace si mohou vybrat, zda budou zahrnuty pod ustanovení paragrafu 501(h) daňového zákoníku, která stanoví jasné peněžní limity pro výdaje na lobbistickou činnost. Církve ovšem požadovaly, aby byly vyloučeny z těchto omezení z důvodu, že by jinak byly nuceny zpřístupnit informace o svém financování vládě.

V paragrafu 501(c)(3) je zmíněn absolutní zákaz politické činnosti v podobě podpory nějakého kandidáta nebo opozice proti němu, včetně vzdělávacích aktivit směřujících k něčí podpoře nebo k vytváření opozice vůči někomu. Zatímco lobování je povoleno, činnost ve prospěch politických kandidátů je striktně zakázána. Sankcí je ztráta statutu organizace osvobozené od daňových povinností a ukládání peněžitých pokut. Když se snažíme tato pravidla osvětlit našim lidem z řad katolické církve, říkáme: „Ideje ano, kandidáti ne." Nicméně hranice mezi povoleným a zakázaným není jasná a je podřízena interpretaci ze strany Federálního úřadu. Aby byla věc ještě složitější, vyskytují se snahy přimět církve, aby se angažovaly při podpoře kandidátů. Každé čtyři roky od roku 1976 vydává můj úřad memorandum, které slouží jako právní příručka pro katolické organizace. Toto memorandum je přístupné na internetové stránce Konference /www. ccbuscc.org/ogc/guidelines.htm/.

5. Námitky a spory ohledně osvobození církví od daňových povinností

Námitky proti osvobození od zdaňování se vyskytují ve dvou formách. Zaprvé občas dochází k pokusům označit osvobození od daňových povinností za neústavní z důvodu, že je to „zavádění" náboženství. V roce 1970 judikoval Nejvyšší soud Spojených států osmi hlasy ku jednomu, že zákon státu, který vyjímá majetek charitativních organizací, včetně náboženských, ze zdaňování je v souladu s ústavou. Soud dospěl k závěru, že osvobození od daňových povinností pro náboženské, stejně jako jiné charitativní subjekty nebyl pokus vlády podporovat náboženství nebo zasahovat do práva svobodně vykonávat náboženství. Daleko spíše se jednalo o to, omezit vměšování se a zasahování vlády do náboženských záležitostí. Soud varoval:

„Vládní moc nebyla vždy tolerantní vůči náboženství a nepřátelství směrem k náboženství na sebe bralo mnoho forem a podob – ekonomickou, politickou a někdy i tvrdě represivní. Záruky osvobození od daní historicky odpovídají obavám autorů ústav a zákonů z latentních nebezpečí, spočívajících v uvalování daní z majetku. Osvobození představuje rozumný a vyvážený pokus chránit je proti těmto nebezpečím."<sup>24

24</sup> Věc Walz. v. Tax Commission, 397 U.S. 664, 673 (1970) Zejména soud nezaložil své rozhodnutí na „prospěšnosti" náboženství, protože k tomu by bylo zapotřebí, jak se soud vyjádřil, hodnotit váhu jednotlivých sociálních aspektů náboženství.²⁵

Nedávno jedna skupina, zvaná „Mobilizace za právo na potrat", žalovala Federální úřad a Biskupskou konferenci, aby bylo Katolické církvi odejmuto osvobození od daní. Tato skupina obviňovala biskupy, že organizují celostátní kampaň za kandidáty, kteří jsou proti potratům Po 12 letech a dvou odvoláních se k Nejvyššímu soudu Spojených států²⁶ byla tato napadnutí soudy zamítnuta. Jádrem těchto soudních rozhodnutí je řešení otázky, zda je výlučně v pravomoci Federálního úřadu, jestli zruší osvobození od daňových povinností přiznané charitativním organizacím. Žádný daňový poplatník nemůže u soudu napadat zacházení s jiným daňovým poplatníkem.

Od té doby se za posledních 10 let vyskytly aktivity, které testovaly meze pravomoci Federálního úřadu a usilovaly o to donutit jej, aby jednal proti církvím. V nedávném případě v roce 1992 si jedna evangelická církev koupila inzerci v celonárodním deníku USA Today, v které prohlašovala o prezidentu Clintonovi, že je osobou nemorální, a vyzývala lidi, aby hlasovali proti němu. Daňové výhody ve formě osvobození byly církvi odejmuty a dotyčná církev toto rozhodnutí napadla u soudu jako neústavní. Církev podala marně několik žalob a Nejvyšší soud dosud tuto věc nerozhodl.²⁷ V tu samou dobu samozvaný strážce, Sjednocení Američané za oddělení církve od státu, si předsevzal očistit zemi od situací, kdy církve, podle jejich názoru, ilegálně intervenovaly do politických kampaní. Podalo několik stížností k Federálnímu úřadu na každý takový případ. Pokud víme tak Federální úřad na žádnou ze stížností nereagoval. Tyto snahy mohou mít ale ten efekt, že zastraší církve od legitimního úsilí informovat veřejnost o otázkách morálky.

Záludnější jsou dle mého názoru ty snahy o násilné umlčení církví, když se snaží jen vykonávat své právo vyjadřovat se k různým otázkám ve veřejné debatě. Tato opozice proti svědectví církví způsobila, že tento legitimní pokus přesvědčit voliče o morální stránce jednotlivých témat je ilegální politickou aktivitou. Jak bylo zmíněno výše, není protizákonné vyjadřovat se k politickým

²⁵ Je třeba poznamenat, že osvobození přiznané pouze náboženským subjektům a činnostem bylo prohlášeno za neústavní. Věc Texas Monthly v. Bullock, 489 U.S. 1 (1989). Rovněž není vláda z ústavněprávních důvodů oprávněna poskytnou církvi osvobození od daní, když identická ne-náboženská činnost podléhá zdaňování. Věc Swaggart v. Board of Education, 493 U.S. 378 (1990). Obě kauzy se týkaly daní z obratu.

²⁶ Věc United States Catholic Conference v. Abortion Right Mobilization, 487 U.S. 72 (1988); In re United States Catholic Conference, 885 F. 2d 1020 (2d Cir. 1989), meritorně zamítnuto, 495 U.S. 918 (1990).

²⁷ Věc Branch Ministeries v. Rosetti, 211 F. 3d 137 (D.C. Cir. 2000) (odmítající argumenty odvolávajících se na ústavu).

tématům neutrálním a nestranným způsobem. Církev je také obviňována, že její aktivity jsou „porušením ústavní zásady oddělení církve a státu". Jak bylo blíže vysvětleno, ústavněprávní ustanovení upravující tuto problematiku nebyla určena k tomu, aby formou vytváření bariér náboženství zbavovala vlivu na veřejnou politiku. Ústava ani nesmí omezovat soukromé osoby; má se aplikovat pouze na vládní moc a ty, kteří ji vykonávají.

Jak se stala americká společnost komplexnější a sekulárnější, jsou hlasy vyjadřující se k morálním otázkám důležitější pro společnost. Katoličtí biskupové nemohou a nebudou mlčet k těmto otázkám ani v roce, kdy se mají konat volby.²⁸

6. Snahy získávat peníze od církví

Zákony států upravující osvobození od daní lze rozdělit na dvě skupiny. V první je zdanitelné vše, kromě výjimečných případů. Zde je situace taková, že na představitelích církve leží břemeno, aby dokázali, že určitý majetek nebo činnost jsou osvobozeny od daňové povinnosti. V druhé skupině psané právo států zaručuje osvobození od daní charitativním organizacím s výjimkou specificky vypočtených předmětů zdaňování. V těchto státech nese vláda břemeno, aby prokázala, proč má být něco zdaněno. V každém státě je ovšem vláda tlačena k tomu, aby zvyšovala své příjmy. Než by vlády přistoupily k zvyšování daní u občanů (tj. voličů) a u komerčních aktivit, raději pokukují stále více po neziskových organizacích, zvláště po velkých institucích jako jsou koleje a nemocnice. Vlády stále zvažují, jak omezit osvobození některého majetku od zdaňovací povinnosti.

Nejobvyklejším způsobem, jakým jsou příjmy získávány z církví, je zužovaní prostoru pro osvobození. Např. nějaká místní správa začne restriktivně posuzovat charitativní majetek pro účely daňového osvobození. Kostel, škola nebo středisko komunity mohou být uznány jako osvobozené od daňových povinností, ale fara, nevyužitá půda nebo parkoviště již jako osvobozené býti uznány nemusí. Nebo třeba kněžský seminář, vybudovaný před více než sto lety pro stovky osob a z velké části již nesloužící tomuto účelu, může být osvobozen jen částečně. Rovněž pronajímání prostor ke komerčním účelům může zúžit osvobození. Skandál v Kalifornii, kdy veřejně vyšel najevo rozhazovačný životní styl jednoho televizního kazatele a jeho ženy v jejich miliónovém sídle vyvolal odpor vůči všem sídlům duchovních. Kromě toho, jak bylo pojednáno výše, vlády zdaňují prodeje, ostatní převody a jiné činnosti, jako by se jednalo o obchodní aktivity.

²⁸ Stanovisko Biskupské konference k voličům pro volby v roce 2000 nese název „Víra a občanství: Občanská odpovědnost v novém miléniu". Je k dispozici na internetu <www.nccbuscc.org/faithfulcitizenship>.

Nedávno se též vyskytla snaha místních správ získávat příjmy prostřednictvím ukládání poplatků za nejrůznější služby. A tak i když právo států může církve vyjmout ze zdaňovací povinnosti, místní správy někdy úspěšně vybírají různé příplatky, které nenazývají daněmi, ale poplatky. Tyto poplatky mohou být požadovány za něco tak základního, jako je požární ochrana.²⁹ Jinou oblastí, kde jsou poplatky populární, je oblast vylepšování životního prostředí, jakým je třeba výstavba nové pouliční kanalizace. V těchto případech jsou často vyměřovány poplatky lineárně podle vzdálenosti od vozovky tak, že komerční mrakodrap může platit za bytovou jednotku méně, než dům určený k rekreaci stranou ulice, postavený na soukromé cestě. Jiné radnice vyžadují od charitativních organizací místo daní jiné platby nebo služby. V těchto případech je na církvích požadováno, aby platily jednorázové platby, často poměrnou část daně z nemovitostí, která by přicházela v úvahu u komerčně využívaných nemovitostí nebo zařízení. Jako další alternativa ze strany vlády hrozí, že bude v budoucnu po všech charitativních organizacích vyžadovat, aby platily daně.³⁰

Realitou zůstává, že vlády tlačené k větším příjmům, aby mohly uhradit náklady na rozšiřující se služby, vidí v neziskovém sektoru dobrý zdroj příjmů. Po kolejích a nemocnicích je vyžadováno, aby prokazovaly veřejný charitativní účel, který je důvodem jejich osvobození od daní. V jednom státě musejí charitativní organizace prokazovat, mezi jinými skutečnostmi, že podstatná část jejich služeb je dotována dárci. Církve se snaží proti těmto postupům bránit různými způsoby, ale ne vždy úspěšně. Církev se může podrobit některým platbám (v případě, že se domnívá, že je to spravedlivé), poskytovat více služeb (např. stipendia pro chudé, aby mohli navštěvovat kolej), vyjednat si lepší nebo odlišnou výši zatížení, nebo napadnout uloženou povinnost u soudu. Diecéze se někdy (ale ne vždy) ubránily těmto skrytým daním ve formě poplatků. Ale takové snahy vyžadují ze strany církve a jejích představitelů ostražitost a osvětu o prospěšnosti církve. Zaměřením se na aktuální služby komunitě je církev schopna odvrátit některé z těchto tlaků na zdaňování.

Závěr