(publikovaný pod č. 147 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 3/2004, na str. 265 a násl.)

Rozsudek

Nejvyššího správního soudu

ze dne 23. července 2003

sp. zn. 5 A 548/2002

Nároky podle zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, a podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, nelze sčítat ani zaměňovat.

Věc: Mikuláš G. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o poskytnutí jednorázové peněžní částky.

Žalovaná dne 25.4.2002 žalobci přiznala jednorázovou peněžní částku ve výši 46 000 Kč podle § 4 odst. 1 zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, a to jako občanu postiženému nacistickou perzekucí, neboť žalobce byl v období od 2.10.1941 do 30.5.1943 československým politickým vězněm.

V žalobě podané u Vrchního soudu v Praze označil žalobce rozhodnutí žalované za výsledek omylu. Nežádal totiž o příspěvek podle zákona č. 217/1994 Sb., ale podle zákona č. 261/2001 Sb., podle něhož by měl jako účastník národního boje za osvobození získat 128 000 Kč a se započítáním dalšího období, kdy byl československým partyzánem, dokonce 133 000 Kč. Za nejasné považuje žalobce rozdělení doby v rozhodnutí na 19 měsíců a další dobu od 2.5.1943 do 30.5.1943, tedy další měsíc. Proto žádá o přezkoumání rozhodnutí.

Žalovaná v písemném vyjádření poukázala na skutečnost, že nárok na jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 217/1994 Sb. žalobce uplatnil již 14.8.1995, o žádosti však nemohlo být rozhodnuto dříve, neboť nárok nebyl doložen. Teprve z dokladů připojených k další žádosti podané podle zákona č. 261/2001 Sb. bylo doloženo i naplnění podmínek nároku podle zákona č. 217/1994 Sb. O další žádosti o přiznání jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. bylo rozhodnuto samostatně dne 14.5.2002, tedy až po podání této žaloby. Žalobce se podle osvědčení vydaného podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. účastnil národního boje za osvobození jednak jako československý politický vězeň (odškodněn napadeným rozhodnutím), jednak jako československý partyzán (odškodněn rozhodnutím ze dne 14.5.2002). Napadené rozhodnutí považuje žalovaná za správné a žalobu za nedůvodnou.

Nejvyšší správní soud ve věci, kterou od Vrchního soudu v Praze převzal k dokončení podle § 132 s. ř. s., rozhodl tak, že žalobu zamítl jako nedůvodnou.

Z odůvodnění:

Podle § 2 zákona č. 217/1994 Sb. je postiženým občanem pro účely tohoto zákona občan, který byl československým politickým vězněm podle zvláštního zákona (§ 2 odst. 1 bod 5 zákona č. 255/1946 Sb.); vzniká mu nárok podle § 3, a to ve výši uvedené v § 4 odst. 1 zákona; tedy nárok na jednorázovou peněžní částku ve výši 2300 Kč za každý i jen započatý měsíc; podle odst. 2 téhož ustanovení se přitom měsícem rozumí 30 kalendářních dnů.

K tomu ze spisu předloženého žalovanou vyplynulo, že žalobce požádal o poskytnutí jednorázové peněžní částky dne 14.8.1995, aniž ji konkretizoval a doložil potřebné doklady. Jednalo se však o žádost uplatněnou podle zákona č. 217/1994 Sb. Teprve z osvědčení vydaného dne 28.2.2002 podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a předloženého k jiné žádosti u žalované rovněž uplatněné žalovaná zjistila, že žalobce byl v době od 2.10.1941 do 30.5.1943 československým politickým vězněm. Za tuto dobu byl v souladu se zákonem č. 217/1994 Sb. odškodněn napadeným rozhodnutím. Žalobcem nepochopené rozdělení doby má význam jen pro určení doby plných měsíců a posledního neúplného, což ovšem nemá praktický dopad, neboť i neúplný měsíc je odškodňován jako měsíc úplný. Způsob počítání měsíců přitom stanoví zákon a žalovaná podle něho postupovala.

Žalobce v žalobě zaměňuje dvě své podané žádosti o odškodnění, neboť podle dalšího spisu předloženého žalovanou podal dne 10.4.2002 žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. z titulu účasti na národním boji za osvobození jako československý partyzán v době od 1. 9. 1944 do 1.2.1945. To bylo doloženo osvědčením podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. a jednorázová peněžní částka byla přiznána rozhodnutím žalované ze dne 14.5.2002. V tomto řízení soudu nepřísluší posuzovat zákonnost tohoto dalšího rozhodnutí; žaloba byla podána před jeho vydáním a proti němu ani směřovat nemůže.

Žalobní námitky zjevně vycházejí ze záměny vztahu mezi podanou žádostí o odškodnění podle zákona č. 261/2001 Sb. a rozhodnutím o odškodnění podle zákona č. 217/1994 Sb. na základě žádosti podané v r. 1995; žalobce byl přitom osobou oprávněnou podle obou právních předpisů. Přitom nároky podle obou předpisů nelze sčítat ani zaměňovat; každý z nich má jiné podmínky a jinou výši přiznávaných jednorázových částek.