(publikovaný pod č. 218 ve
Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 6/2004, na str. 504 a násl.)
Usnesení
Nejvyššího správního soudu
ze dne 2. února 2004
sp. zn. 5 A 35/2002-29
Osoby,
které byly rozhodnutím
správního orgánu na svých právech dotčeny toliko nepřímo,
nejsou legitimovány k podání žaloby proti tomuto rozhodnutí, a to ani v případě, že oprávněný subjekt (zde: Náboženská matice), resp. osoba za něj jednající, nehodlá žalobu podat.
Věc: A)
Česká biskupská konference, B) Konference vyšších představených
mužských řeholí, C)
Konference vyšších
představených ženských řeholí,
D) dozorčí rada Náboženské
matice proti Ministerstvu
kultury o zrušení
Náboženské matice.
Rozhodnutím ministra kultury ze dne
19.2.2002 bylo vysloveno, že Ministerstvo kultury jako ústřední orgán státní
správy pro věci církví a
náboženských společností podle č. IV
odst. 1 statutu Náboženské
matice ze dne 9.12.1998, ve znění změn a doplňků ze dne 22.6.1999, zrušuje
dnem 1.3.2002 Náboženskou
matici se sídlem v Praze. Dále
bylo stanoveno, že Náboženská matice vstupuje do likvidace
dnem 1.3.2002 s
tím, že likvidace
končí likvidací veškeré majetkové podstaty a dořešením pohledávek a závazků podle zmocnění likvidátora. Od
tohoto dne až do skončení likvidace užívá tento subjekt v úředním
styku označení Náboženská
matice "v likvidaci". Po
provedení likvidace Náboženská
matice "v likvidaci"
zaniká. Konečně byl tímto
správním aktem ustanoven rovněž
dnem 1.3.2002 likvidátor
Ing. Ivo K. V
závěru je pak konstatováno, že toto rozhodnutí nabývá účinnosti dnem 1.3.2002.
Proti tomuto rozhodnutí byla dne
2.4.2002 u Vrchního soudu v
Praze podána žaloba. Jako žalobci jsou (pod bodem 1) označeni Česká
biskupská konference, Konference
vyšších představených mužských
řeholí a Konference vyšších představených ženských řeholí a (pod bodem 2)
dozorčí rada Náboženské matice.
Věc převzal po datu 31.12.2002 k
dokončení řízení Nejvyšší správní soud
ten usnesením žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
K
otázce aktivní legitimace žalobců bylo v
žalobě uvedeno následující:
"Zvláštní právní status Náboženské
matice, kdy státem jmenovaný ředitel řídí právní
subjekt, který má
fungovat ve prospěch
Římskokatolické církve, vede
k tomu, že
ministrem jmenovaný
ředitel, který byl
údajně k datu vydání napadeného rozhodnutí stejně
z funkce odvolán,
ani ministrem jmenovaný likvidátor nemají
žádný zájem zpochybňovat rozhodnutí svého "chlebodárce"
a Římskokatolická církev (respektive ji
zastupující orgány Česká biskupská konference, Konference vyšších přestavených mužských
řeholí, Konference vyšších představených ženských řeholí) není subjektem
výslovně uvedeným jako
oprávněný jednat za Náboženskou matici. Případnými
rozhodnutími likvidátora (soudní
smíry, prodeje majetku)
je však dotčena
majetková podstata Náboženské
matice, která je určena pro financování Římskokatolické církve. Orgány
zastupující
Římskokatolickou církev v České republice jsou aktivně legitimovány k podání této žaloby. Vydání rozhodnutí o
zrušení Náboženské matice
bylo v každém případě rozhodnutím nebo jiným
zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených
základních práv a svobod, a to
zejména náboženských práv dle
čl. 15 a 16 Listiny základních
práv a svobod, čl. 18 Mezinárodního paktu o
občanských a politických právech, čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod, ale i práv vyplývajících z ustanovení čl. 1 Ústavy ČR a čl. 2
odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Pokud by soud nepřipustil tuto žalobu z důvodů
nedostatku aktivní legitimace žalobců, šlo by o denegatio iustitiae, správní paakt
vydaný mimo pravomoc a kompetenci státního orgánu by byl nenapadnutelný, s ohledem na zvláštní charakter Náboženské matice není, kdo jiný by
návrh na zrušení napadeného rozhodnutí
podal. Žalobu proti
napadenému rozhodnutí za Náboženskou
matici podává jako
další žalobce poslední legitimní
dozorčí rada Náboženské
matice jako jediný orgán Náboženské matice, nepodléhající přímému vlivu Ministerstva kultury ČR."
Žalovaný
ve vyjádření k
žalobě navrhl, aby
žaloba byla zamítnuta. Poukázal na
to, že žalobu považuje za nedůvodnou
a že se jedná především o návrh podaný osobami, které nemají aktivní legitimaci k takovémuto návrhu. Z čl. II písm. a) bodu 2 statutu Náboženské matice
vyplývá, že statutárním
orgánem Náboženské matice je její
ředitel. Žalobci nejsou ani statutárním orgánem Náboženské matice,
ani není v
jejich pravomoci rozhodovat o zrušení a zániku Náboženské
matice.
Nejvyšší
správní soud se v prvé řadě
zabýval otázkou, zda v žalobě
označení žalobci jsou
legitimováni k podání
žaloby
o přezkoumání (zrušení) dotyčného správního
aktu (rozhodnutí) a zda jsou
splněny i nezbytné podmínky řízení.
Soud při posouzení těchto otázek vycházel z následujících skutečností a úvah:
K
žalobě je legitimován
podle ustanovení §
65 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku
porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu,
jímž se zakládají,
mění, ruší nebo závazně určují
jeho práva nebo povinnosti (dále jen
"rozhodnutí"). Takový žalobce
se může žalobou
domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě
vyslovení jeho nicotnosti,
nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
Předmětným rozhodnutím ministra kultury byla bezesporu přímo dotčena na
právech Náboženská matice jakožto
samostatná právnická osoba.
Římskokatolická církev, resp.
subjekty označené jako žalobci pod bodem 1 žaloby [pod písm. A) až C) označené v záhlaví usnesení]
byly bezesporu dotčeny ve svých zájmech
a při existenci případných právních
vztahů mezi nimi a Náboženskou maticí i ve svých
právech, ovšem toliko
nepřímo (prostřednictvím těchto právních vztahů). Samotné žalované
rozhodnutí ohledně těchto žalobců nezakládá, nemění ani závazně neurčuje žádná jejich práva či povinnosti.
Z tohoto ustanovení
nevyplývá, že by se tito žalobci mohli domáhat ochrany
cizích práv, a to ani za situace, že dotyčný subjekt, resp. osoba za něj
jednající, z různých důvodů žalobu nehodlá podat. Druhý případ uvedený v tomto ustanovení (porušení práv v
předcházejícím řízení)
nepřichází v úvahu již proto, že
žádné předchozí řízení
s rozhodnutím, na které by bezprostředně navazovalo
žalobou napadené rozhodnutí,
vedeno nebylo. Rovněž
ustanovení § 65 odst. 2
s. ř. s. (dotčení tzv. zájemníka
na procesních právech účastníka řízení)
na tento případ nedopadá. Proto nezbylo
než žalobu ohledně žalobců sub A) až C) podle ustanovení § 46
písm. c) s. ř. s. odmítnout,
neboť jde o návrh podaný osobami k tomu
zjevně neoprávněnými.
Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána v roce 2002, je třeba pro
úplnost uvést, že tyto subjekty nebyly legitimovány k podání dotyčné žaloby
ani podle tehdejší
právní úpravy (část
pátá občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31.12.2002).
Pokud
se týká žalobce označeného pod bodem
2 žaloby [pod písm. D) v záhlaví
usnesení], je třeba především uvést, že dozorčí rada Náboženské matice je toliko jedním z orgánů této
právnické osoby, a nikoli právnickou
osobou jako takovou. Označení žalobce jakožto "dozorčí rada" je tedy
označením non subjektu, a již z
tohoto důvodu nejsou splněny podmínky řízení [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
I pokud označení žalobce pod bodem 2
žaloby by bylo posuzováno tak, že se
jedná o žalobu Náboženské matice, je
třeba poukázat na to,
že dozorčí rada
(resp. její členové, kteří zmocnili advokátku k podání
žaloby a k zastupování v řízení) není orgánem
oprávněným jednat za Náboženskou matici navenek. Jednat za tuto právnickou osobu, jak vyplývá z předloženého statutu ze dne 9.12.1998, může
jen její ředitel.
Ten by byl
i oprávněn - především v
případě, že by bylo rozhodnutí o
zrušení Náboženské matice a ustanovení
likvidátora posouzeno jako nicotné - za
tuto právnickou osobu podat
žalobu, eventuálně zmocnit
zástupce k tomuto právnímu úkonu.
Jak je však konstatováno v samotné žalobě, tento
ředitel ani likvidátor
nemají žádný zájem
na zpochybňování ministrova rozhodnutí.