145

Základní zákon státní

ze dne 21. prosince 1867,

o užívání moci vládní a vykonávací (Má platnost v Čechách, Dalmatsku, Haliči, Rakousích pod Enží a nad Enží, Salcbursku, Štýrsku, Korutanech, Krajinsku, Bukovině, Moravě, Slézsku, Tyrolsku a Vorarlbersku, Gorici a Gradišťku, Istriansku, a v městě i okršlku Trstském a je obsažen v částce LXI. zákonníka říšského, č. 145, str. 400, vyd. a rozeslané dne 22. prosince 1867)

S přivolením obojí sněmovny rady říšské vidí se Mi vydati nížepoložený základní zákon státní o užívání moci vládní a vykonávací, a naříditi takto:

Článek 1

Císař jest posvátný, neporušitelný a neodpovědný.

Článek 2

Císaři přísluší vykonávati moc vládní skrze odpovědné ministry a skrze úředníky a zřízence pod nimi postavené.

Článek 3

Císaři přísluší jmenovati a propouštěti ministry a obsazovati k návrhu ministrů úřady ve všech odděleních služby státní, pokud zákon nic jiného nenařizuje.

Článek 4

Císaři přísluší udělovati tituly, řády a jiná vyznačení státní.

Článek 5

Císaři náleží vésti vrchní velitelství nad zbrojnou mocí, prohlašovati válku a činiti pokoj.

Článek 6

Císaři náleží činiti smlouvy státní.

Ku platnosti smluv obchodních a oněch smluv státních, jimiž se říši nebo některé části říše ukládají břemena nebo některým občanům povinnosti, potřebí přivolení rady říšské.

Článek 7

Právo mincovní vykonává se jménem císařovým.

Článek 8

Císař, uvazuje se u vládu, učiní u přítomnosti obojí sněmovny rady říšské slib přísežný:

"Že chce základní zákony království a zemí v radě říšské zastoupených neporušeně zachovávati a dle nich a zákonů obecných panovati."

Článek 9

Ministři jsou z toho odpovědní, aby výkony vládní, připadající v obor jejich působnosti úřední, byly dle ústavy a zákona.

Zvláštní zákon obsahuje ustanovení o této odpovědnosti, též o tom, jak složen býti má soud, jenž v příčině obžalování ministrů rozhodovati bude, a jak má řízení před tímto soudem předsejíti.

Článek 10

Zákony vyhlašují se jménem císařovým, a to tak, že se v nich připomene přivolení zastupitelstev ústavních a že jsou podepsány od některého odpovědného ministra.

Článek 11

Úřadové státní mají v mezech své úřední působnosti právo, na základě zákonů nařízení vydávati, rozkazy dávati, a donucovati ty, kteří jsou jimi vázáni, aby jak tyto rozkazy, tak i zákony a nařízení zachovávali.

Zvláštními zákony vyměří se exekuční právo úřadů správních, též jaká práva má moc zbrojná, pro zachování veřejné bezpečnosti, pokoje a pořádku trvale zřízená nebo ve zvláštních případnostech svolaná.

Článek 12

Všichni služebníci státní odpovídají z toho v mezech své úřední působnosti, aby se základní zákonové státní zachovávali a práce dle zákonů říšských i zemských konaly.

Této odpovědnosti platnost zjednávati, povinni jsou orgánové moci exekutivní, pod jichž mocí disciplinární jsou ti neb oni služebníci státní postaveni.

Pokud služebníci státní dle civilního práva jsou zavázáni, nápravu učiniti za porušení práva, nějakým nařízením proti povinnosti učiněným spůsobené, ustanovuje se zákonem o sobě.

Článek 13

Orgánové správy státní, činíce přísahu služební, povinni jsou také přísahati, že chtějí základní zákony státní neporušeně zachovávati.

Ve Vídni, dne 21. prosince 1867.

František Josef m. p. v. r.

Svobodný pán Beust m. p. v. r.

Svobodný pán Becke m. p. v. r.

Hr. Taaffe m. p. v. r.

Svobodný pán John m. p., p. podm. v. r.

Rytíř Hye m. p. v. r.

Z Nejvyššího nařízení:

Bernard rytíř Meyer m. p. v. r.