Schváleno (Vydáno): 04.02.1937
Účinnost od: 01.01.1937
Zrušeno: 01.01.1953
Zrušen předpisem: 80/1952 Sb.
K provedení zákona:
č. 76/1927 Sb.
o přímých daních
(Schváleno (Vydáno): 15.06.1927
Účinnost od: 01.01.1927
Zrušeno: 01.01.1953 předpisem: 80/1952 Sb.)
Výjimky a trvalá osvobození
K § 126, č. 5
(1) Budovami, sloužícími veřejné bohoslužbě, rozumí se
chrámy, kaple, modlitebny, synagogy, kapličky u cest a samostatné
zvonice stojící u kostelů.
(2) Za veřejnou bohoslužbu považovati jest takovou, která je
každému bez rozdílu přístupna. Domácí kaple v zámcích a jinde,
sloužící bohoslužbě soukromé, dani podléhají.
(3) Budovy (jejich části) musí sloužiti veřejné bohoslužbě
výlučně; slouží-li byť jen občas zároveň jinému účelu, nejsou
vynětí z daně účastny.
(4) Vynětí z daně přísluší budovám bohoslužebným jen
náboženských společností (církví) uznaných státem. Náboženské
společnosti (církve) uznané státem toho času jsou tyto:
a) v zemi České a Moravskoslezské:
1. Církev katolická, 2. Českobratrská církev evengelická,
3. německá církev evangelická, 4. augsburská církev evangelická,
5. náboženská společnost židovská, 6. církev československá,
7. církev starokatolická, 8. Jednota bratrská, 9. církev
pravoslavná, 10. českoslovenští unitáři;
b) v zemi Slovenské a Podkarpatoruské:
1. Církev katolická, 2. augsburská církev evangelická,
3. církev reformovaná, 4. náboženská společnost židovská,
5. církev pravoslavná, 6. baptisté, 7. církev československá a
8. Unitáři.
(5) Osoby pověřené duchovní správou, s níž jest spojen i
výkon přenesených státních funkcí (přijímání konsensu manželského
a vedení matrik), jsou:
a) u církve katolické arcibiskupové, biskupové, jakožto
správcové diecésí, faráři a pomocní duchovní [administrátoři,
kooperátoři (kaplani) a exposité (tj. kněží, ustanovení při
kostelích mimo farní sídlo)];
b) u církví evangelických v zemi České a Moravskoslezské
duchovní správci (faráři a vikáři);
c) u náboženské společnosti židovské rabíni;
d) u církve československé patriarcha, biskupové, faráři a
pomocní duchovní;
e) u církve starokatolické biskup a samostatní duchovní
(faráři a pomocní duchovní);
f) u Jednoty bratrské kazatelé;
g) u církve pravoslavné biskupové, faráři a kooperátoři;
h) u církví evangelických v zemi Slovenské a Podkarpatoruské
biskupové a duchovní správci (faráři a vikáři);
ch) u baptistů samostatní duchovní správci a pomocní
duchovní;
i) u unitářů duchovní správci.
(6) Bytům výpomocných duchovních, totiž takových, kteří v
duchovní správě občas anebo při jednotlivých duchovních úkonech
pouze vypomáhají, vynětí z daně (§ 129, č. 2) nepřísluší.
K § 126, č. 6
Pod "budovami hřbitovními" rozumí se budovy, stojící na
hřbitovech jak veřejných, tak konfesijních, jako: kaple, pohřební
(obřadní) síně, umrlčí komory, pitevny, márnice, kostnice, krypty,
domky hrobníků, strážců a zahradníků, domky hřbitovní správy,
mausolea, krematoria a kolumbaria, jakož i prostory k uložení
předmětů rituelních.
K § 128, odst. 1
(1) Pod ustanovení tohoto paragrafu spadají budovy (jich
části),které výlučně a trvale slouží k jiným účelům veřejným a
dobročinným, nežli k účelům uvedeným v § 127, a dále budovy
sloužící výlučně a trvale k účelům všeužitečným. Nezáleží na tom,
náležejí-li vlastnicky uvedené budovy (jich části) korporacím,
nadacím neb osobám jiným zmíněné účele sledujícím, nebo byly-li
jim k tomu osobami třetími bezplatně přenechány.
(2) Výtěžkem nepatrným, na němž je trvalé osvobození závislo,
sluší rozuměti výtěžek, který nejsa předpokládán, málo převyšuje
náklady udržovací a správní podniku, a který se neobjevuje
pravidelně, a kterého se upotřebí zase k účelu podniku.
(3) Za památné pokládati je budovy, které byly státním
památkovým úřadem za takové uznány a jichž konservace byla uznána
za nutnou v zájmu veřejném; nezáleží na tom, kdo náklady
konservace nese.
K § 131, odst. 2
K výjimkám podle § 126 je přihlížeti z povinnosti úřední a
není třeba v té příčině zvláštního zákroku stran; vlastník budovy
však je za okolností a na vyzvání úřadu vyměřovacího povinen
podati průkazy náležitostí pro vynětí z daně.
K § 131, odst. 3
(1) Za trvalé osvobození dlužno žádati u úřadu vyměřovacího,
v jehož obvodu budova stojí.
(2) K podání žádosti je legitimován vždy jen vlastník budovy
jakožto daňový subjekt a nikoliv osoba, které snad tento budovu
přenechal.
(3) Pod "skutečným užíváním" rozuměti jest užívání podle
účelu zakládajícího osvobozovací důvod.
(4) K žádosti za trvalé osvobození je připojiti:
1. stavebním úřadem potvrzený stavební plán, a není-li ho,
alespoň jednoduchou, stavebním úřadem potvrzenou skizzu;
2. místopis budovy zřízený na úředním tiskopisu a obsahující
v aritmetickém pořadí všechny prostory budovy od sklepa počínaje
až na půdu. V místopisu vyznačí se u jedné každé místnosti, v
jakém účelu a od které doby se jí užívá. Místopis budiž místním
stavebním úřadem co do správnosti potvrzen.
3. Ústavy dobročinné a všeužitečné (obecně prospěšné), které
přijímají chovance za plat, připojí k žádosti též schválenou
výroční zprávu a účetní závěrku za poslední uplynulý rok a
netrvala-li činnost ústavu tak dlouho, za dobu trvání až do podání
žádosti, dále výkaz chovanců v posledním roce vydržovaných za plat
a bezplatně, uvedouce výši vybíraného denního (týdenního,
měsíčního nebo ročního) ošetřovacího poplatku. Korporace připojí
mimo to ještě výtisk posléze schválených stanov.
|