Osobní požitky duchovních

                               § 1

     Stát poskytuje podle dalších ustanovení zákona osobní požitky
duchovním  církví  a  náboženských  společností,  kteří  působí se
státním  souhlasem v  duchovní správě,  v církevní  administrativě
nebo  v  ústavech  pro  výchovu  duchovních.  Státní úřad pro věci
církevní může  výjimečně v dohodě s  ministerstvem financí přiznat
osobní požitky i duchovním, kteří jsou jinak činni.


                               § 2

     Státní   souhlas  lze   udělit  jen   duchovním,  kteří  jsou
československými  státními   občany,  jsou  státně   spolehliví  a
bezúhonní  a splňují  i jinak  všeobecné podmínky  pro přijetí  do
státní  služby. Státní  úřad pro  věci církevní  může v  případech
hodných   zvláštního   zřetele    prominouti   podmínku   státního
občanství.


                               § 3

     (1) Osobní požitky duchovních tvoří:
a) základní plat,
b) hodnostní přídavek a
c) odměna za vyšší výkon.

     (2) Částky  základního platu,  způsob a  míru jeho zvyšování,
podmínky pro  přiznání hodnostního přídavku  a jeho výši,  jakož i
podmínky pro přiznání  odměny za vyšší výkon a  podrobnosti o této
odměně stanoví vláda nařízením. 

  

                               § 4

           Náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výloh

     Duchovní, kteří mají nárok na  osobní požitky, mají též nárok
na náhradu  cestovních, stěhovacích a jiných  výloh podle obecných
předpisů. 

                               § 5

                   Povinnost vyučovati náboženství

     Duchovní  působící v  duchovní správě  jsou povinni vyučovati
bezplatně náboženství na školách,  není-li o vyučování náboženství
jinak  postaráno.  Rozsah  této  povinnosti  a  bližší její úpravu
stanoví  v  dohodě  s  ministrem  školství,  věd a umění nařízením
ministr, který řídí Státní úřad pro věci církevní. 

                               § 6

                          Sociální dávky

     Sociální  dávky,  zejména  dávky   na  nezaopatřené  děti,  a
pensijní zabezpečení duchovních a  jejich rodinných příslušníků se
poskytují podle  obdoby předpisů platných  pro státní zaměstnance.
Podrobnosti stanoví vláda. 

                               § 7

  
                Působení a ustanovení duchovních

     (1) Duchovenskou  (kazatelskou a  pod.) činnost  v církvích a
náboženských společnostech mohou vyvíjeti  jen osoby, které mají k
tomu státní  souhlas, a které  vykonají slib. Znění  slibu stanoví
vláda nařízením.

     (2) Každé ustanovení (volba,  jmenování) těchto osob vyžaduje
předchozího souhlasu státu.

     (3) Uprázdněná  místa   jest  obsaditi  nejdéle   do  30 dnů.
Nestane-li se tak, může stát učiniti potřebná opatření k zajištění
řádného  chodu  duchovní   správy,  církevní  administrativy  nebo
výchovy duchovních.

                               § 8

                            Věcné náklady

     (1) Stát  hradí  církvím  a  náboženským  společnostem  podle
jejich schváleného rozpočtu řádné  věcné náklady spojené s výkonem
bohoslužeb   a   jiných   náboženských    úkonů   i   s   církevní
administrativou.


     (2) Na mimořádné  věcné náklady poskytne  stát v odůvodněných
případech zvláštní pomoc.


                               § 9

                              Rozpočty

     (1) Zástupci  církví a  náboženských společností  a správcové
církevního  majetku jsou  povinni sestavovat  rozpočty a závěrečné
účty  a  předkládat  je  Státnímu   úřadu  pro  věci  církevní  ke
schválení.

     (2) Rozpočty  na  řádné  věcné  náklady  sestavují  se  podle
skutečných potřeb, a to podle zásad státního rozpočtu; podrobnosti
stanoví  Státní úřad  pro věci  církevní v  dohodě s ministerstvem
financí. 

                              § 10

  
                             Majetek

     (1) Stát dozírá na majetek církví a náboženských společností.

     (2) Zástupci  církví  a  náboženských  společností  a správci
církevního majetku sestaví soupis  veškerého movitého a nemovitého
jmění a majetkových práv církví a náboženských společností, jejich
složek,  komunit,  ústavů,  nadací,  kostelů,  obročí  a  fondů  a
předloží  jej do  tří měsíců  od počátku  účinnosti tohoto  zákona
Státnímu úřadu pro věci  církevní. Podrobnosti stanoví Státní úřad
pro věci církevní.

     (3) Jakékoliv   zcizení  nebo   zavazení  majetku   církví  a
náboženských  společností  vyžaduje  předchozího  souhlasu  státní
správy.

                              § 11

                            Zánik závazků

     (1) Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími
a jinými církevními ústavy přechází na stát.

     (2) Veškeré závazky přispívat na  účely církví a náboženských
společností,  jejich  složek,  komunit,  ústavů,  nadací, kostelů,
obročí a fondů, opírající se o  patronát nebo o jiné právní důvody
nebo  dlouhodobé  zvyklosti,  zanikají  s  výjimkou  závazků členů
církví a náboženských společností, vyplývajících ze zřízení státem
schválených. 

                              § 12

                   Učiliště pro výchovu duchovních

     Stát vydržuje učiliště a ústavy pro výchovu duchovních. 

                              § 13

  
                       Trestní ustanovení

     Jednání nebo  opominutí odporující ustanovením  tohoto zákona
nebo předpisům vydaným podle něho,  trestá, nejde-li o čin trestný
soudně, okresní  národní výbor jako  správní přestupek pokutou  do
100 000  Kčs. Pro  případ  nedobytnosti  pokuty vyměří  se zároveň
podle míry zavinění náhradní trest vězení do 6 měsíců.

                              § 14

                        Zrušovací ustanovení

     Všechny  předpisy,  které  upravují  právní  poměry  církví a
náboženských společností, se zrušují. 

                              § 15

                     Účinnost a provedení zákona

     Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1949; provedou
jej všichni členové vlády.