Schváleno (Vydáno): 18.10.1949
Účinnost od: 01.11.1949
Zrušeno: 20.11.1992
Uveřejněno v č. 68/1949 Sbírky zákonů na straně 647
Zrušen předpisem: 522/1992 Sb.
220/1949 Sb.
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 18. října 1949
o hospodářském zabezpečení církve československé státem.
Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne
14. října 1949, č. 218 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a
náboženských společností státem:
§ 1
(1) Duchovní a kazatelé z povolání (dále jen duchovní) jsou
zaměstnanci církve; jejich odbornou způsobilost posuzuje příslušný
církevní orgán.
(2) Osobní požitky duchovních poskytuje stát, pokud s jeho
souhlasem působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo v
ústavech pro výchovu duchovních.
§ 2
(1) Duchovní působící v duchovní správě jest duchovní, který
se souhlasem státu vykonává buď samostatně nebo pomocně duchovní
správu v určité náboženské obci na místě zřízeném se státním
souhlasem.
(2) Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o členy
československé církve určité náboženské obce, jakož i výkon
církevních úkonů z ní plynoucích.
(3) Pomocní duchovní mohou býti ustanoveni, vyžadují-li to
potřeby duchovenské péče (rozsáhlost náboženské obce, početnost
příslušníků náboženské obce, pastorace ve veřejných ústavech, na
př. v nemocnicích a pod.).
§ 3
Duchovní působící v církevní administrativě jsou duchovní
zaměstnanci se souhlasem státu v diecésních radách a ústřední radě
na místech zřízených se státním souhlasem.
§ 4
Duchovní působící v ústavech pro výchovu duchovních a
kazatelů z povolání jsou duchovní působící se souhlasem státu jako
učitelé bohosloveckých učilišť a jako činovníci v bohosloveckých
kolejích na místech zřízených se státním souhlasem.
§ 5
(1) Za místa zřízená se státním souhlasem se považují ta
místa, která Státní úřad pro věci církevní *) po slyšení
příslušného církevního orgánu za takové prohlásí.
(2) Zřízení nových míst vyžaduje souhlas Státního úřadu pro
věci církevní *) v dohodě s ministerstvem financí.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 6
Duchovním, kteří jsou činní jinak než je uvedeno v § 1, odst.
2, může Státní úřad pro věci církevní *) v dohodě s ministerstvem
financí přiznati osobní požitky, požádají-li o to písemně.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 7
(1) Na místa zřízená se státním souhlasem mohou býti
ustanoveni a osobní požitky podle tohoto nařízení mohou pobírati
jen duchovní, kteří jsou českoslovenští státní občané, státně
spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro
přijetí do státní služby.
(2) V případech hodných zvláštního zřetele povoluje Státní
úřad pro věci církevní *) výjimku, pokud jde o československé
státní občanství, a to na žádost duchovního nebo příslušného
církevního orgánu aneb z moci úřední.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 8
(1) Osobní požitky duchovních uvedených v § 1, dost. 2 tvoří
základní plat, hodnostní přídavek a odměna za vyšší výkon.
Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.
(2) Hodnostní přídavek může býti přiznán duchovním, kteří
zastávají úřad spojený se zvláštní odpovědností. Mimořádné
pracovní zatížení duchovního, jeho veřejná činnost, jakož i jeho
podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu mohou býti
zhodnoceny odměnou za vyšší výkon.
§ 9
(1) Základní plat činí 36 000,- Kčs ročně a zvyšuje se po
každých třech letech započitatelné služební doby o Kčs 3 600,--
ročně, nejvýše však celkem dvanáctkrát.
(2) Započitatelnou služební dobou se rozumí doba strávená v
jakékoliv církevní funkci, ve veřejné nebo vojenské službě a ve
službě soukromé, a to ve stejném rozsahu jako u státních
zaměstnanců.
(3) Základní plat se snižuje o jiný stálý příjem, jehož
duchovní požívá z veřejných prostředků. Toto ustanovení se
nevztahuje na odměny za výkon duchovenské péče ve veřejných
ústavech, na odměny za vyučování náboženství na školách, na platy
členů vlády, sboru pověřenců, Národního shromáždění a Slovenské
národní rady a na odměny členů národních výborů.
§ 10
Duchovním náleží dávky na děti vlastní, nevlastní, osvojené,
schovance a vnuky obdobně podle předpisů platných pro státní
zaměstnance.
§ 11
(1) Pro přiznání hodnostního přídavku zařazují se duchovní
podle míry odpovědnosti a podle významu zastávaného úřadu do
těchto stupnic:
I. samostatní duchovní správcové (faráři a zatímní faráři);
II. učitelé bohosloveckých učilišť, diecésní tajemníci,
funkcionáři okrsků, přednostové oddělení úřadu patriarchy,
spirituál bohoslovecké koleje;
III. vedoucí diecésní tajemníci, tajemníci ústřední rady, ředitel
kanceláří ústřední rady, ředitel bohoslovecké koleje
a přednostové odborů úřadu patriarchy;
IV. biskup-patriarcha a biskupové.
(2) Hodnostní přídavek činí ročně:
v I. stupnici ............12 000,- Kčs,
ve II. stupnici ............24 000,- Kčs,
ve III. stupnici ............36 000,- Kčs,
ve IV. stupnici ............48 000,. Kčs.
(3) Duchovním zařazeným do I. a II. stupnice přiznává
hodnostní přídavek krajský národní výbor, duchovním zařazeným do
III. a IV. stupnice Státní úřad pro věci církevní.*)
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 12
(1) Odměna za vyšší výkon činí nejvýše 2 000,- Kčs měsíčně.
Úhrn odměn nesmí přesahovat 15 % celkového nákladu na základní
platy a hodnostní přídavky.
(2) O přiznání odměny a její výši rozhoduje po slyšení
příslušného církevního orgánu u duchovních III. a IV. stupnice
Státní úřad pro věci církevní,*) u ostatních duchovních krajský
národní výbor.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 13
(1) Duchovním náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných
výloh za nezbytně nutné služební cesty obdobně podle předpisů
platných pro státní zaměstnance.
(2) Cesty jest předem hlásiti okresnímu národnímu výboru
trvalého úředního působiště, vyjímajíc cesty, které nestrpí
odkladu.
(3) Cestovní účty se předkládají měsíčně okresnímu národnímu
výboru, aby je upravil a předložil krajskému národnímu výboru k
rozhodnutí o náhradě.
§ 14
(1) Duchovní v duchovní správě jsou povinni bezplatně
vyučovati náboženství na školách prvního a druhého stupně, není-li
v náboženské obci o vyučování náboženství postaráno zvláštním
učitelem náboženství.
(2) Bezplatná vyučovací povinnost činí u pomocných duchovních
10 hod. týdně, u samostatných duchovních správců 8 hod. týdně;
duchovní s funkcí dozorčí tuto povinnost nemají.
(3) Do rozsahu bezplatné vyučovací povinnosti započítává se
cesta do školy a zpět, činí-li vzdálenost školy od bydliště
alespoň 1,5 km, a to tak, že se 4 km cesty počítají za jednu
vyučovací hodinu.
(4) Nedosahuje-li v některé náboženské obci celkový počet
všech vyučovacích hodin rozsahu stanoveného v odstavci 2, považuje
se bezplatná vyučovací povinnost duchovního za splněnu.
(5) Převyšuje-li vyučovací rozsah bezplatné vyučovací
povinnosti, honorují se nadpočetné vyučovací hodiny, cesty v to
nepočítajíc, podle příslušných předpisů, a za cesty tam a zpět
přísluší duchovnímu náhrada podle § 13, odst. 1.
(6) Jestliže duchovní v některém týdnu bez vlastního zavinění
nemohl splnit bezplatnou vyučovací povinnost, nemá to za následek
zkrácení honoráře za nadpočetné vyučovací hodiny v jiných
týdnech.
§ 15
(1) Duchovní a jejich rodinní příslušníci mají nárok na
pensijní zabezpečení obdobně podle předpisů platných pro státní
zaměstnance.
(2) Pensijní základnu tvoří 75 % posledně dosaženého
základního platu a hodnostního přídavku.
§ 16
(1) Jakoukoliv duchovenskou činnost mohou vykonávati duchovní
jen se státním souhlasem.
(2) Státní souhlas si duchovní vyžádá od krajského národního
výboru svého trvalého bydliště, po př. jeho prostřednictvím od
Státního úřadu pro věci církevní *) (duchovní III. stupnice) nebo
od vlády (duchovní IV. stupnice).
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 17
(1) Každé ustanovení (volba, jmenování) duchovního na místo
zřízené se státním souhlasem vyžaduje předchozí souhlas státu.
(2) Předchozí státní souhlas se opatřuje takto:
a) při jmenování duchovních vyžádá si státní souhlas příslušný
církevní orgán, a to u pomocných duchovních a duchovních I.
a II. stupnice od krajského národního výboru, do jehož obvodu
dotyčné uprázdněné místo náleží, u duchovních III. stupnice od
Státního úřadu pro věci církevní *) a u duchovních IV.
stupnice od vlády;
b) při volbě pomocných duchovních a duchovních I. a II. stupnice
vyžádá si státní souhlas kandidující duchovní od krajského
národního výboru, do jehož obvodu dotyčné uprázdněné místo
náleží;
c) při volbě duchovních III. stupnice vyžádá si státní souhlas od
Státního úřadu pro věci církevní *) buď kandidující duchovní
sám nebo příslušný církevní orgán;
d) při volbě duchovních IV. stupnice vyžádá ústřední církve
státní souhlas od vlády pro všechny kandidáty, kteří byli
příslušným církevním orgánem navrženi nebo se sami o volbu
ucházejí. Vláda může souhlas odepříti jen z důvodu politických
námitek proti osobě kandidátově.
(3) Nevznese-li státní orgán příslušný podle odstavce 2
námitek proti navrženému duchovnímu do 30 dnů, může býti duchovní
jmenován, po př. volen. Státní souhlas může býti udělen i více
kandidátům najednou.
(4) Provedení volby a její výsledek ohlásí příslušný církevní
orgán do 14 dnů státnímu orgánu, který vyslovil souhlas s
kandidaturou.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 18
(1) Ustanovení duchovního bez státního souhlasu má za
následek, že se duchovnímu nedostane osobních požitků a místo se
považuje za uprázdněné.
(2) Pozbude-li duchovní způsobilosti pro ustanovení ve smyslu
§ 7, odst. 1, projedná orgán příslušný podle § 17, odst. 2 případ
s příslušným církevním orgánem; nebude-li do 14 dnů zjednána
náprava, požádá, aby příslušný církevní orgán duchovního odstranil
a rozhodne současně, nemá-li duchovnímu býti zastavena výplata
osobních požitků. Nevyhoví-li církevní orgán žádosti za odstranění
duchovního do 30 dnů, považuje se místo za uprázdněné.
(3) Uprázdněná místa jest obsaditi nejdéle do 30 dnů; po
uplynutí této lhůty může učiniti stát opatření potřebné k
zajištění řádného chodu duchovní správy, církevní administrativy
nebo výchovy duchovních. V odůvodněných případech může Státní úřad
pro věci církevní *) výjimečně povoliti prodloužení lhůty.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 19
(1) Předpokladem výkonu duchovenské činnosti je složení slibu
věrnosti Československé republice.
(2) Slib zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren
Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení
a že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti
a celistvosti. Budu jako občan lidově demokratického státu plnit
svědomitě povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím
se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu
lidu".
(3) Tento slib skládají pomocní duchovní a duchovní I.
stupnice do rukou předsedy okresního národního výboru, duchovní
II. stupnice do rukou předsedy krajského národního výboru a
duchovní III. stupnice do rukou ministra, pověřeného řízením
Státního úřadu pro věci církevní.*) Biskup-patriarcha a biskupové
skládají slib do rukou předsedy vlády.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 20
(1) O každém duchovním vede krajský národní výbor evidenční
list, do něhož se zapisují osobní data rozhodná pro služební
poměr, pro přiznání a výměru osobních požitků a pro nárok na
sociální dávky.
(2) Duchovní ohlásí tato data ihned, jakmile byl po prvé
ustanoven, a oznamuje všechny změny, které se týkají jeho
služebního poměru.
§ 21
(1) Osobní požitky podle tohoto nařízení nahrazují všechny
dosavadní stálé požitky, které duchovním plynou z jejich povolání
nebo v souvislosti s ním, nebo ze státních prostředků, po př. z
veřejných fondů podle dosavadních právních předpisů, jakož i
všecky individuální osobní přídavky, podpory, výpomoci nebo
odměny.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na platy a odměny
uvedené v § 9, odst. 3, větě druhé.
§ 22
(1) Stát hradí církvi řádné věcné náklady a náklady na
obstarávání prací osobami, které nejsou duchovními.
(2) Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných
případech zvláštní pomoc.
§ 23
(1) Věcné náklady jsou náklady bohoslužebné a náklady
správní.
(2) Náklady bohoslužebnými rozumějí se náklady na církevní
budovy, bohoslužebná zařízení a bohoslužebné úkony.
(3) Náklady správní jsou náklady spojené s provozem
církevních úřadů.
§ 24
(1) Řádnými náklady jsou náklady každoročně pravidelně se
opakující. Patří k nim i náklady na běžné udržovací opravy budov a
vnitřního zařízení.
(2) Mimořádnými náklady se rozumějí investice stavební
i nestavební, nákladné obnovy vnitřního zařízení a pod.
§ 25
(1) Výše řádných věcných nákladů se zkoumá v rámci
celocírkevním na základě dílčích rozpočtů a závěrečných účtů
jednotlivých církevních složek.
(2) Rozpočty musí býti sestaveny podle zásad státního
rozpočtu, při čemž jest dbáti naprosté úspornosti. Bližší pokyny
pro sestavení rozpočtů i závěrečných účtů vydá Státní úřad pro
věci církevní *) v dohodě s ministerstvem financí.
(3) Z dílčích rozpočtů jednotlivých složek sestaví ústřední
rada církve československé celkový rozpočet na příští rok, který
předloží do konce měsíce března běžného roku Státnímu úřadu pro
věci církevní *) ke schválení spolu s obdobně vypracovaným
závěrečným účtem za minulý rok.
(4) Pro rok 1950 jest nutno předložiti rozpočet do 15.
listopadu 1949.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 26
(1) Na základě předložených rozpočtů a závěrečných účtů
vyměří Státní úřad pro věci církevní *) částku nutnou k úhradě
skutečné potřeby církve.
(2) Skutečná potřeba je rozdíl mezi celkovým celoročním
vydáním a příjmem.
(3) Do příjmů se započítává výnos veškerého nemovitého i
movitého církevního majetku bez rozdílu, zda doposud sloužil k
úhradě nákladů osobních nebo věcných, dále výnos všech majetkových
práv, jakož i církevní daň, sbírky, dary, dědictví, odkazy
a veškeré ostatní příjmy s výjimkou dobrovolných příspěvků při
církevních úkonech.
(4) Aby byl získán podklad ke zjištění příjmů podle
předchozího odstavce, provede ústřední rada soupis veškerého
majetku a majetkových práv všech církevních složek, včetně
jednotlivých komunit, ústavů, nadací, kostelů a fondů.
(5) Soupisy majetku předloží ústřední rada do 31. ledna 1950
Státnímu úřadu pro věci církevní,*) jemuž bude pravidelně ročně
hlásiti změny ve stavu majetku ke dni 31. prosince každého roku.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 27
Stát dozírá na církevní majetek tím, že zkoumá církevní
hospodaření a vyhrazuje si předchozí schvalování všech důležitých
majetkově právních jednání týkajících se tohoto majetku. Výkon
působnosti jednotlivých orgánů upraví Státní úřad pro věci
církevní.*)
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 28
(1) O zvláštní pomoc na mimořádné věcné náklady žádají
jednotlivé církevní složky Státní úřad pro věci církevní *)
prostřednictví ústřední rady.
(2) Žádosti je nutno doložiti takovými doklady, z nichž by
bylo patrno, že potřeba je nezbytná, že se uspokojuje hospodárně a
že je na ni v jednotném hospodářském plánu pamatováno.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 29
Veškeré závazky přispívat na účely církve, jejich složek,
komunit, ústavů, nadací, kostelů a fondů, opírající se o jakékoliv
právní důvody nebo dlouholeté zvyklosti, zanikají s výjimkou
závazků členů církve vyplývajících ze zřízení státem schváleného.
§ 30
(1) Ústavy pro výchovu duchovních a kazatelů jsou
bohoslovecká učiliště a bohoslovecké koleje.
(2) Stát hradí jejich osobní i věcné náklady.
§ 31
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1949;
provede je ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci
církevní *) v dohodě s ministrem financí.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
Zápotocký v. r.
Dr. Čepička v. r.
|