222/1949 Sb.
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 18. října 1949
hospodářském zabezpečení církve pravoslavné státem.
Změna: 36/1971 Sb.
Změna: 47/1981 Sb.
Změna: 425/1990 Sb.
Změna: 578/1990 Sb.
Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne
14. října 1949, č. 218 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a
náboženských společností státem:
§ 1
(1) Duchovní jsou zaměstnanci církve; jejich odbornou
způsobilost posuzuje příslušný církevní orgán.
(2) Osobní požitky duchovních poskytuje stát, pokud s jeho
souhlasem působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo v
ústavech pro výchovu duchovních.
§ 2
(1) Duchovní působící v duchovní správě jest světský nebo
řeholní duchovní (kněz a jáhen), který se souhlasem státu vykonává
buď samostatně nebo pomocně duchovní správu v určité církevní obci
na místě zřízeném se státním souhlasem.
(2) Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o členy
pravoslavné církve určité církevní obce, jakož i výkon církevních
úkonů z ní plynoucích.
(3) Pomocní duchovní mohou býti ustanoveni, vyžadují-li to
potřeby duchovenské péče (rozsáhlost církevní obce, početnost
příslušníků církevní obce, pastorace ve veřejných ústavech, na př.
v nemocnicích a pod.).
§ 3
Duchovní působící v církevní administrativě jsou duchovní
zaměstnaní se souhlasem státu v eparchiální a exarchátní radě a
jejích odborech na místech zřízených se státním souhlasem.
§ 4
Duchovní působící v ústavech pro výchovu duchovních jsou
duchovní působící se souhlasem státu jako učitelé eparchiálních,
exarchátních a monastýrských bohosloveckých učilišť a jako
činovníci v bohosloveckých duchovních seminářích na místech
zřízených se státním souhlasem.
§ 5
(1) Za místa zřízená se státním souhlasem se považují ta
míst, která Státní úřad pro věci církevní *) po slyšení
příslušného církevního orgánu za taková prohlásí.
(2) Zřízení nových míst vyžaduje souhlas Státního úřadu pro
věci církevní *) v dohodě s ministerstvem financí.
------------------------------------------------------------------
*) Podle § 2 vl. nař. č. 19/1956 Sb. byl Státní úřad pro věci
církevní zrušen a jeho kompetence přešla na ministerstvo
školství a kultury.
§ 6
Duchovním, kteří jsou činni jinak než je uvedeno v § 1, odst.
2, může Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem
financí přiznati osobní požitky, požádají-li o to písemně.
§ 7
(1) Na místa zřízená se státním souhlasem mohou býti
ustanoveni a osobní požitky podle tohoto nařízení mohou pobírati
jen duchovní, kteří jsou českoslovenští státní občané, státně
spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro
přijetí do státní služby.
(2) V případech hodných zvláštního zřetele povoluje Státní
úřad pro věci církevní výjimku, pokud jde o československé státní
občanství, a to na žádost duchovního nebo příslušného církevního
orgánu nebo z moci úřední.
§ 8
(1) Osobní požitky duchovních uvedených v § 1. odst. 2 tvoří
základní plat, hodnostní přídavek a odměna za vyšší výkon.
Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.
(2) Hodnostní přídavek může býti přiznán duchovním, kteří
zastávají úřad spojený se zvláštní odpovědností. Mimořádné
pracovní zatížení duchovního, jeho veřejná činnost, jakož i jeho
podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu mohou býti
zhodnoceny odměnou za vyšší výkon.
§ 9
(1) zrušen
(2) zrušen
(3) Základní plat se snižuje o jiný stálý příjem, jehož
duchovní požívá z veřejných prostředků. Toto ustanovení se
nevztahuje na odměny za výkon duchovenské péče ve veřejných
ústavech, na odměny za vyučování náboženství ve školách, na platy
členů vlády, sboru pověřenců, Národního shromáždění, Slovenské
národní rady a na odměny členů národních výborů.
§ 10
Duchovním náleží dávky na děti vlastní, nevlastní, osvojené,
schovance a vnuky obdobně podle předpisů platných pro státní
zaměstnance.
§ 11
zrušen
§ 12
zrušen
§ 13
(1) Duchovním náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných
výloh za nezbytně nutné služební cesty obdobně podle předpisů
platných pro státní zaměstnance.
(2) Cesty jest předem hlásiti okresnímu národnímu výboru
trvalého úředního působiště, vyjímajíc cesty, které nestrpí
odkladu.
(3) Cestovní účty se předkládají měsíčně okresnímu národnímu
výboru, aby je upravil.
§ 14
Duchovní v duchovní správě jsou povinni bezplatně vyučovati
náboženství na školách prvního a druhého stupně, není-li
v církevní obci o vyučování náboženství postaráno zvláštním
učitelem náboženství.
§ 15
(1) Duchovní a jejich rodinní příslušníci mají nárok na
pensijní zabezpečení obdobně podle předpisů platných pro státní
zaměstnance.
(2) Pensijní základnu tvoří 75 % posledně dosaženého
základního platu a hodnostního přídavku.
§ 16
(1) Jakoukoliv duchovenskou činnost mohou vykonávati
náboženští funkcionáři jen se státním souhlasem.
(2) Státní souhlas si duchovní vyžádá od krajského národního
výboru svého trvalého bydliště, po případě jeho prostřednictvím od
Státního úřadu pro věci církevní (duchovní III. stupnice) nebo od
vlády (duchovní IV. stupnice).
§ 17
(1) Každé ustanovení (volba, jmenování) duchovního na místo
zřízené se státním souhlasem vyžaduje předchozí souhlas státu.
(2) Předchozí státní souhlas se opatřuje takto:
a) při jmenování duchovních vyžádá si státní souhlas příslušný
církevní orgán, a to u pomocných duchovních a duchovních I.
a II. stupnice od krajského národního výboru, do jehož obvodu
dotyčné uprázdněné místo náleží, u duchovních III. stupnice od
Státního úřadu pro věci církevní a u duchovních IV. stupnice
od vlády;
b) při volbě pomocných duchovních a duchovních I. a II. stupnice
vyžádá si státní souhlas kandidující duchovní od krajského
národního výboru, do jehož obvodu dotyčné uprázdněné místo
náleží;
c) při volbě duchovních III. stupnice vyžádá si státní souhlas od
Státního úřadu pro věci církevní buď kandidující duchovní sám
nebo příslušný církevní orgán;
d) při volbě duchovních IV. stupnice vyžádá ústřední církve
státní souhlas od vlády pro všechny kandidáty, kteří byli
příslušným církevním orgánem navrženi nebo se sami o volbu
ucházejí. Vláda může souhlas odepříti jen z důvodů politických
námitek proti osobě kandidátově.
(3) Nevznese-li státní orgán příslušný podle odstavce 2
námitek proti navrženému duchovnímu do 30 dnů, může býti duchovní
jmenován, po př. volen. Státní souhlas může býti udělen i více
kandidátům najednou.
(4) Provedení volby a její výsledek ohlásí příslušný církevní
orgán do 14 dnů státnímu orgánu, který vyslovil souhlas s
kandidaturou.
§ 18
(1) Ustanovení duchovního bez státního souhlasu má za
následek, že se duchovnímu nedostane osobních požitků a místo se
považuje za uprázdněné.
(2) Pozbude-li duchovní způsobilosti pro ustanovení ve smyslu
§ 7, odst. 1, projedná orgán příslušný podle § 17, odst. 2 případ
s příslušným církevním orgánem; nebude-li do 14 dnů zjednána
náprava, požádá, aby příslušný církevní orgán duchovního odstranil
a rozhodne současně, nemá-li duchovnímu býti zastavena výplata
osobních požitků. Nevyhoví-li církevní orgán žádosti za odstranění
duchovního do 30 dnů, považuje se místo za uprázdněné.
(3) Uprázdněná místa jest obsaditi nejdéle do 30 dnů; po
uplynutí této lhůty může stát učinit opatření potřebná k zjištění
řádného chodu duchovní správy, církevní administrativy nebo
výchovy duchovních. V odůvodněných případech může Státní úřad pro
věci církevní výjimečně povoliti prodloužení lhůty.
§ 19
(1) Předpokladem výkonu duchovenské činnosti je složení slibu
věrnosti Československé republice.
(2) Slib zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren
Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení a
že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti
a celistvosti. Budu jako občan lidově demokratického státu plnit
svědomitě povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím
se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu
lidu".
(3) Tento slib skládají pomocní duchovní a duchovní I.
stupnice do rukou předsedy okresního národního výboru, duchovní
II. stupnice do rukou předsedy krajského národního výboru,
duchovní III. stupnice do rukou ministra, pověřeného řízením
Státního úřadu pro věci církevní, a duchovní IV. stupnice do rukou
předsedy vlády.
§ 20
zrušen
§ 21
(1) Osobní požitky podle tohoto nařízení nahrazují všechny
dosavadní stálé požitky, které duchovnímu plynou z jejich povolání
nebo v souvislosti s nám, nebo ze státních prostředků, po př.
z veřejných fondů podle dosavadních právních předpisů, jakož
i všecky individuální osobní přídavky, podpory, výpomoci nebo
odměny.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na platy a odměny
uvedené v § 9, odst. 3, větě druhé.
§ 22
(1) Stát hradí církvi řádné věcné náklady a náklady na
obstarávání prací osobami, které nejsou duchovními.
(2) Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných
případech zvláštní pomoc.
§ 23
(1) Věcné náklady jsou náklady bohoslužebné a náklady
správní.
(2) Náklady bohoslužebnými rozumějí se náklady na církevní
budovy, bohoslužebná zařízení a bohoslužebné úkony.
(3) Náklady správní jsou náklady spojené s provozem
církevních úřadů.
§ 24
(1) Řádnými náklady jsou náklady každoročně pravidelně se
opakující. Patří k nim i náklady na běžné udržovací opravy budov a
vnitřního zařízení.
(2) Mimořádnými náklady se rozumějí investice stavební i
nestavební, nákladné obnovy vnitřního zařízení a pod.
§ 25
(1) Výše řádných věcných nákladů se zkoumá v rámci exarchátu
na základě dílčích rozpočtů a závěrečných účtů jednotlivých
církevních složek.
(2) Rozpočty musí býti sestaveny podle zásad státního
rozpočtu, při čemž jest dbáti naprosté úspornosti. Bližší pokyny
pro sestavení rozpočtů i závěrečných účtů vydá Státní úřad pro
věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.
(3) Z dílčích rozpočtů jednotlivých složek sestaví exarchátní
rada celkový rozpočet na příští rok, který předloží do konce
měsíce března běžného roku Státnímu úřadu pro věci církevní ke
schválení spolu s obdobně vypracovaným závěrečným účtem za minulý
rok.
(4) Pro rok 1950 jest nutno předložiti rozpočet do 15.
listopadu 1949.
§ 26
(1) Na základě předložených rozpočtů a závěrečných účtů
vyměří Státní úřad pro věci církevní částku nutnou k úhradě
skutečné potřeby církve.
(2) Skutečná potřeba je rozdíl mezi celkovým celoročním
vydáním a příjmem.
(3) Do příjmů se započítává výnos veškerého nemovitého i
movitého majetku bez rozdílu, zda doposud sloužil k úhradě nákladů
osobních nebo věcných, dále výnos všech majetkových práv, jakož i
církevní daň, sbírky, dary, dědictví, odkazy a veškeré ostatní
příjmy s výjimkou dobrovolných příspěvků při církevních úkonech.
(4) Aby byl získán podklad ke zjištění příjmů podle
předchozího odstavce, provede exarchátní rada soupis veškerého
majetku a majetkových práv všech církevních složek, včetně
jednotlivých komunit, ústavů, nadací a fondů.
(5) Soupisy majetku předloží exarchátní rada do 31. ledna
1950 Státnímu úřadu pro věci církevní, jemuž bude pravidelně ročně
hlásiti změny ve stavu majetku ke dni 31. prosince každého roku.
§ 27
Stát dozírá na církevní majetek tím, že zkoumá církevní
hospodaření a vyhrazuje si předchozí schválení všech důležitých
majetkově právních jednání týkajících se tohoto majetku. Výkon
působnosti jednotlivých orgánů upraví Státní úřad pro věci
církevní.
§ 28
(1) O zvláštní pomoc na mimořádné věcné náklady žádají
jednotlivé církevní složky Státní úřad pro věci církevní
prostřednictví exarchátní rady.
(2) Žádosti je nutno doložiti takovými doklady, z nichž by
bylo patrno, že potřeba je nezbytná, že se uspokojuje hospodárně
a že je na ni v jednotném hospodářském plánu pamatováno.
§ 29
Veškeré závazky přispívat na účely církve, jejích složek,
komunit, ústavů, nadací, kostelů a fondů, opírající se o jakékoliv
právní důvody nebo dlouholeté zvyklosti, zanikají s výjimkou
závazků členů církve vyplývajících ze zřízení státem schváleného.
§ 30
(1) Ústavy pro výchovu duchovních jsou exarchátní,
eparchiální a monastýrská bohoslovecká učiliště a duchovní
semináře.
(2) Stát hradí jejich osobní i věcné náklady.
§ 31
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1949;
provede je ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci
církevní v dohodě s ministrem financí.
Zápotocký v. r.
Dr. Čepička v. r.
|